Léčivá síla čaker - Christine R. Page
Popis: Čakry jako energetická střediska v těle umožňují propojení mezi různými úrovněmi vědomí a duše.
Kniha odhaluje hlubší souvislost mezi fyzickým a duchovním světem člověka k dosažení zdraví a harmonie.
Autorka je absolventkou Královské lékařské fakulty v Londýně. Po letech práce v nemocnici se začala zabývat alternativní a holistickou medicínou.
Své zkušenosti z klinické a ošetřovatelské praxe využívá na prosazování nového chápání podstaty nemoci a zdraví, nových ošetřovatelských metod a diagnostiky.
14. kapitola
DALŠÍ PSYCHOLOGICKÉ A DUCHOVNÍ
SOUVISLOSTI NEMOCÍ 273
STRANY TĚLA 273
KLOUBY 275
PÁTEŘ 277
POKOŽKA 278
Ztluštěni kůže 278
Dermatitida (zánět kůže) 280
Ekzém 280
Nežit (vřidek) 280
Akné 281
Akné Rosacea (růžovka) 281
Bradavice 281
Holohlavost 282
15. kapitola
CESTA VPŘED 283
BIBLIOGRAFIE 288
REJSTŘÍK NEMOCÍ 289
Úvod
Lidé se mě často ptají, kdy jsem se vlastně začala zajímat o duchovní oblast. Odpovídám, že si nevzpomínám, že bych si někdy nebyla duchovní dimenze světa vědoma.
Moje maminka se zabývala léčitelstvím a vybavuji si, jak jsem ji slyšela mluvit o „neoficiální" medicíně a vyprávět o ezoterických naukách. Posilovala tak názory, které byly vždy součástí mého vnitřního přesvědčení. Ani nemohu do¬statečně ocenit, jak důležité bylo toto rané uvedení do vzta¬hu mezi tělem, myslí a duchem pro můj pozdější život a zvláště pro povolání, které jsem si zvolila.
Moje nej časnější vzpomínka z dětství jez doby, kdy mi bylo 14 měsíců. Pamatuji si, jak moje milovaná panenka spadla mezi dvě židle a rozbila se na malé kousky. S hrůzou jsem pozorovala, jak byly její pozůstatky bez okolků zaho¬zeny do koše na odpadky. Nemohla jsem uvěřit, že ji není možné znovu oživit, byť její život byl jen imaginární, a že se o to ani nikdo nepokusil. Tato příhoda se stala impulzem pro mou vnitřní touhu učinit vše, co je v mých silách, abych pomohla lidem znovu získat zdraví a jednotu, léčit je. Brzy jsem si však uvědomila, že je třeba s léčením začít u toho, kdo chce pomáhat, u sebe.
Když přišel čas se rozhodnout pro budoucí povolání, vy¬brala jsem si zdravotnickou profesi a představovala jsem si, že budu mít možnost pomáhat lidem na jejich cestě životem a že v takové práci uplatním jak potřebu o někoho pečovat, tak vědecké přístupy. Když jsem tedy před nějakými osm¬nácti lety vstupovala do vrat lékařské fakulty, věřila jsem, že to je naplnění mého snu. Pak jsem se svými osmi spolužáky stála okolo stolu, kde jsem poprvé v životě viděla mrvé tělo, a byla jsem připravena se dozvědět o člověku prostě vše.
Brzy mi začalo docházet, že je v tom jistý háček, v tom těle totiž chybělo to podstatné - život. Proto jsem netrpělivě čekala, až pokročíme natolik, že se dostaneme na kliniku. Zde bylo totiž nám, studentům medicíny, dovoleno prokle-pávat a jinak vyšetřovat jakéhokoli ubohého pacienta a roz¬šiřovat tak své znalosti toho, jak vypadá nemoc. Na jakéko¬li slovní vyjádření ze strany pacienta se většinou pohlíželo jako na nežádoucí obtěžování.
„Odpovídejte jen na moje otázky!" To nedávalo příliš vel¬ký prostor pro případné sociální nebo emoční problémy.
Ze své vlastní profesionální zkušenosti jsem zjistila, že při práci na klinice je často obtížné si uvědomit, že všichni ti pacienti mají mimo zdi nemocnice svůj vlastní život a že to jsou konec konců také lidé. Když jsem poslouchala, co mně pacienti vyprávějí, bylo zjevné, že mnoho z nich mělo těžký život, ať už to bylo nepodařené manželství, problémy s dětmi, ztráta zaměstnání, nemoc příbuzných atd., a já jsem navzdory svému lékařskému vzdělání nebyla dostatečně připravena jim s těmito problémy pomoci.
Nemoci těla a mysli byly chápány jako zcela oddělené záležitosti, přičemž pro duševní poruchy bylo na klinice vyhrazeno psychologické nebo psychiatrické oddělení. Je¬diné, co tyto potíže spojovalo, byl pojem „psychosomatic¬ká nemoc" (psyche = mysl, soma = tělo). Bohužel se tento pojem používal často v případech, kdy ani četná vyšetření neodhalila žádnou příčinu pacientovy nemoci. Pacient od¬cházel z chirurgie s přesvědčením, že jeho příznaky jsou
„psychického původu", což přispívalo k ještě většímu stre¬su a pocitu beznaděje.
Naštěstí se v současné době již psychologický přístup do výuky medicíny postupně dostává.
Během tohoto období jsem měla sama problémy. To, že jsem byla tak blízko utrpení druhých, mělo na mou senziti-vitu katastrofální dopad. Byla jsem zahlcena fyzickou a du¬ševní bolestí mých pacientů a cítila jsem, že nemám dosta¬tek znalostí na to, abych jim pomohla. Následkem toho jsem se vícekrát při pohledu na krev a bolest elegantně svezla k zemi v krátkých mdlobách. Kdykoli jsem tedy cítila svou nemohoucnost, řešila jsem to tak, že jsem své pocity po¬hřbila hluboko pod horečnou činnost. Další ochranou citli¬vé duše byl bílý plášť. Cítila jsem se v něm anonymní, působila jsem objektivně, racionálně a profesionálně. Nebo jsem si to alespoň myslela.
Když se ohlížím zpět, vidím, že jsem dosáhla jen toho, že jsem potlačila své pocity a jsem si jista, že mnoha lékařům přináší tento přístup velké problémy a je pravděpodobně nejrozšířenější příčinou jejich vysoké sebevražednosti a výs¬kytu alkoholismu.
Trvalo mi nějakou dobu, než jsem si uvědomila, jak je důležité, když prostě jen Jsem zde" a že mé lékařské zna¬losti jsou sice potřebné, ale to, čím působím na léčebný pro¬ces, je především ničím nepodmíněný soucit.
Během studia jsem si stále více uvědomovala, že i paci¬enti, u kterých byla stanovena stejná diagnóza, reagují na nemoc a léčení různým způsobem. Nedalo se prostě jedno¬značně určit, jestli konkrétní pacient odejde z nemocnice zcela vyléčen nebo bez předchozí výstrahy zemře. Naučila jsem se hovořit řečí statistiky: „80% osob s touto nemocí do dvou let zemře." Nikdy mi nikdo neřekl, co se stane s těmi zbývajícími 20 %? Co je udrží naživu? V čem jsou odlišní?
Zjistila jsem také, že nelze všechny nemoci připsat na vrub baktériím. Velké množství výzkumů dokládá, že i když se v nějakém uzavřeném společenství vyskytují viry nebo bakterie nebo s nimi přijdou určité osoby nechtěně do kon¬taktu, rozvinou se příznaky nemoci jen u malé části z nich. Claude Bernard, význačný lékař a vědec, napsal v 19. stole¬tí: „Nemoci poletují stále kolem nás, vítr roznáší jejich zá¬rodky, ale ty se neuchytí, pokud není terén připraven je přij¬mout."
Pasteur, otec mikrobiologie, prý na své smrtelné posteli řekl: „Bernard má pravdu. Bakterie nejsou důležité, podstat¬ný je terén." Terén vlastně znamená prostředí, a to musí zahrnovat vnitřní i vnější svět.
Další poznatky ukazují, že dvouvaječná dvojčata vyrůs¬tající ve stejném prostředí vykazují velkou odlišnost, co se týče osobnosti i nemocí, které během života dostanou. Pro¬stě ne každý kuřák zemře na srdeční nebo plicní chorobu, ne každý konzument alkoholu si poškodí játra a stejné stre¬sové situace nepůsobí na všechny stejným způsobem.
Rozmanitost obrazu každé nemoci musí přicházet zevnitř, z mysli. Zaměřila jsem tedy svou pozornost na další složky obsažené v celostném pojetí, na mysl a ducha.
V 70. letech se stalo módou hovořit o stresu. Nahlíželo se na něj jako na velmi rozšířený problém postihující lidi každého věku, na každém kroku života a stal se přijímaným vysvětlením při pátrání po příčině mnoha chronických ne¬mocí. Stres byl sice rozpoznán jako příčina problémů, ale ukázalo se, že navzdory různým snahám relaxovat, medito¬vat atd., je velmi obtížné se ho zbavit.
Došla jsem k závěru, že problémy nepůsobí stres, ale na¬pětí, přetažení, které cítíme, když mu jsme vystaveni.
Stres je základní podmínkou života. Ve slovníku je defi¬nován jako „hnací síla vztahující se k formě nebo struktu¬ře". Výraz „hnací" nevyjadřuje jen pohyb vpřed, ale také stupeň důležitosti, který je určitému jednání přiřazen. Bez této síly bychom jen vegetovali, nepodařilo by se nám vy¬růst a zemřeli bychom na nedostatek základní výživy.
„Přetažení" je definováno jako „být pevně natažen za ob¬vyklé rozmezí". Přetažení pociťujeme tehdy, když jsme emo¬cionálním tlakem jako je strach nebo vina vytlačeni mimo obvyklý životní prostor. Efekt přetažení lze běžně pozoro¬vat na úrovni fyzického těla v případě, kdy někdo zvedá ze země něco velmi těžkého a skončí to vybočenou ploténkou. Když si nabereme v zaměstnání příliš mnoho práce, může se přetažení projevit podrážděností nebo plačtivostí nebo na fyzické úrovni jako bolení hlavy. Ať už se jedná o těles¬né nebo duševní potíže, odpověď je vždy stejná - omezit napětí na normální úroveň a známky stresu vymizí.
Jediným problémem je, že se zdá, že nelze stanovit „nor¬mální úroveň", a to nejen obecně, ale ani pro členy stejné rodiny nebo pro lidi stejného věku.
Applay a Trumbull, zabývající se v r. 1967 výzkumem stresu, došli k závěru, že reakce na stres se významně liší jedinec od jedince a případ od případu. Stejná osoba prostě může reagovat na stejný stresor v různých případech růz¬ným způsobem.
Při hledání vztahu mezi myslí a tělem jsem narazila na výzkumy vedené dr. Greezem a kol. (1979), který popsal čtyři strategie vyrovnání se se zátěžovou situací u pacien¬tek s rakovinou prsu. U většiny pacientek lze během jejich
nemoci pozorovat více než jeden tento mechanismus, ale jeden obvykle převládá.
Jedná se o tyto mechanismy vyrovnání se s mezní životní situací:
a) Stoické přijetí; realistické uvědomění si faktu ne¬moci, což se jeví jako klidný, fatalistický a poněkud pasiv¬ní přístup k nemoci. Jde o nejběžněji zaujímaný přístup a úzce se pojí s osobnostními rysy, které jsou typické pro roz¬voj rakoviny.
b) Bezmocnost a beznaděj; zoufalství z nemoci a chy¬bějící motivace se s ní vyrovnat. Tento stav se velmi podo¬bá depresi a běžně k němu dochází na začátku procesu vy¬rovnání se s neštěstím, ztrátou či ohrožením.
c) Bojové naladění; pacient je rozhodnutý bojovat se svou situací a uzdravit se. Tito jedinci jsou pravděpodobně vždy bojovníci a přejí si mít vše pod kontrolou, zvláště své léčení. Čtou knihy, hledají jiné možnosti a organizují pod¬půrné skupiny.
d) Popření; neschopnost přijmout fakta týkající se dia¬gnózy a toho, co z ní vyplývá. Jedná se o zjevnou amnézii všeho, co se týká nemoci, zvláště je-li to spojeno s diagnó¬zou, což ústí v neschopnost klást vhodné otázky v době k tomu určené.
Při tomto typu reakce bude terapeut, který osobně dává přednost otevřenému přístupu, vidět pacientovo odmítání hovořit o své nemoci jako výzvu. Bude se snažit pacienta povzbudit, aby hovořil o svém strachu a obavách, aby se předešlo potlačení emocí, které - jak se domnívá - povedou k dalším potížím.
Jak jsem ke své škodě zjistila, nebere tato snaha příliš ohled na přání pacienta a uspokojuje plně především vlast¬ní ego terapeuta. Když se pacientovi jasně a srozumitlně sdělí pravda, má vždy právo si vybrat, že o tom nebude ho¬vořit, což se jeví jako popření.
Uvědomuji si svou naivitu v případě pacienta, který umí¬ral na rakovinu plic. Když jsem k němu přicházela na ná¬vštěvu, setkala jsem se vždy s jeho ženou, která mě rychle odvedla z doslechu do kuchyně a tam mi vypověděla všechny podrobnosti o manželově nemoci a současných potížích. Pak jsme šli do ložnice, kde ležel pacient a začali jsme hovořit o počasí a podružných zdravotních problémech. Po několi¬ka podobně probíhajících návštěvách jsem se ženy zeptala, zda její muž zná diagnózu a uvědomuje si, jak těžce je ne¬mocen. Žena si tím nebyla jistá, protože spolu o jeho špat¬ném zdravotním stavu nikdy nemluvili.
Jako svědomitá lékařka jsem cítila, že by bylo dobré říct otevřeně pravdu a s tím jsem vešla do ložnice:
„Víte, co s Vámi vlastně je?" zeptala jsem se.
„Ano, mám rakovinu," odpověděl muž.
„Víte, jak je to vážné?" pokračovala jsem.
„Ano, vím, že umírám."
„Mluvil jste o tom se svou ženou?" zeptala jsem se.
„Ne, nechci, aby měla starosti," řekl.
Když jsem odcházela, jeho žena si povzdechla: „Takže to ví a nemá smysl nic předstírat."
S pohledem na její tvář jsem si uvědomila, že jsem ve své pochybné snaze pomáhat zklamala jejich důvěru a jed¬nala proti jejich přání.
Další den se pacientův stav velmi zhoršil a odvezli ho do nemocnice. Ten muž odešel domů zemřít a já jsem teď už věděla, že mě zavolali, abych tam docházela, když umíral, a pak ulehčila jeho ženě následující období. Má snaha o otev¬řený přístup zpřetrhala jemnou tkaninu popření, které bylo mezi manželi vytvořeno jako způsob, jak se s touto těžkou životní situací vyrovnat. Stejně jako v případě dalších mých profesionálních zkušeností, cítila jsem se zahanbená a záro¬veň vděčná za to, že jsem dostala od svých pacientů tak důležitou lekci.
Výše uvedené mechanismy se neuplatňují jen v případě onemocnění rakovinou, ale v každé situaci, která změní ži¬votní běh.
Lékaři tyto mechanismy používají každodenně, aby se vyrovnali se stresem, se kterým se setkávají, zvláště pokud je hluboce zasáhne.
Během svého studia medicíny jsem se nedozvěděla nic o emoční stránce umírání, smrti a zármutku. Ve věku dvaceti tři let a bez jakéhokoli výcviku v této oblasti se ode mě oče¬kávalo, že vím, jak někomu sdělit, že zemře buď on sám nebo někdo jemu blízký. Přemýšlela jsem o důvodech takového opomenutí v plánu výuky a došla jsem k závěru, že důvod, proč se to nevyučuje, je v tom, že se mnoho lidí včetně zdra¬votníků nevyrovnalo se svou vlastní smrtelností.
Zažila jsem ve svém dětství na vlastní kůži, jaké to je vidět umírat někoho, koho milujeme a vyrovnávat se potom se zá¬rmutkem. Většina lidí ale naštěstí takovou situaci zažije až v mnohem pozdějším věku a přesto se po nich požaduje, aby dokázali v těchto situacích pomáhat, aniž by prošli nějakým výcvikem. Silně jsem si uvědomovala, že to je další oblast, která by neměla být vykázána jen do sféry náboženství, ale měla by být součástí studia medicíny. Ráda bych věřila, že už k tomu došlo a že je dnes lékař na klinickém pracovišti lépe vybaven na to, aby si s tak důležitými skutečnostmi poradil.
Nelze říci, že je nějaký dobrý či špatný způsob, jak si v takových situacích počínat, a všichni, kdo pracují s ne¬mocnými, by si měli uvědomit, že zde nejsou proto, aby to hodnotili, ale spíš proto, aby poskytovali pomoc a podporu, kdykoli je to třeba. Protože každý lékař má své vlastní sla¬bosti, není opravdu jednoduché nesoudit a nekritizovat. Je to navíc ovlivněno autoritativním postavením, které je zdra¬votníkům, zejména lékařům, tradičně přisuzováno.
Jak dokazují výzkumy placebo efektu, ovlivňuje mínění lékaře a způsob, kterým ho vyjadřuje, velmi podstatně pa¬cienta a průběh jeho nemoci. Odhaduje se, že u 30% paci¬entů dochází k úlevě zásluhou placebo efektu, t. j. kladného působení skutečnosti, že lékař předepsal nějaký lék. To se potvrdilo výzkumy, kdy se pozitivního působení dosáhlo po požití cukrových tablet, kterými se nahradily skutečné léky.
Deepak Chopra hovoří ve své knize Quantum Healing (1989) o „nocebo" efektu, což je negativní placebo odpověď. To jsou situace, kdy se pacient setká s negativní informací, která vede k zhoršení jeho stavu.
„Nedožijete se příštího roku", nebo „Pravděpodobně budete mít po tom léku vedlejší příznaky, nevolnost a zvra¬cení."
Bernie Siegel vypráví ve své knize Láska, medicína a zázraky příběh dvou mužů, u kterých byla stanovena omy¬lem chybná diagnóza. Ten, který měl rakovinu a podle sta¬tistiky by měl zemřít, byl z nemocnice propuštěn; druhý, s nezávazným problémem, opustil nemocnici v rakvi. Vliv nocebo efektu na průběh nemoci nebyl statisticky zkoumán, ale divila bych se, kdyby nebyl stejný jako placebo efekt.
Nepochybuji o vlivu psychiky na vytváření a rozvoj cho¬robného procesu a není to vždy jen negativním směrem. Např. na onkologických odděleních je známo, že když se
pacientům poskytnou pravdivé, ale pozitivní doporučení ohledně vedlejších účinků léků, projeví se méně potíží.
Vzpomínám na ženu, která se otočila tváří ke zdi a roz¬hodla se zemřít. Odmítala jídlo a pití a postupně chřadla. Jak je to v případě umírajících pacientů běžné, byl kontak¬tován její nejbližší příbuzný - synovec. Synovec se bez známky emocí nebo zájmu nevzrušeně zeptal, kdy si má přijít pro její věci a úmrtní list. Sestra, zděšená jeho lhos¬tejností, šla informovat starou paní, že mluvila s jejím synovcem, ale některé části rozhovoru raději vynechala. Když stará paní slyšela to, co chtěla slyšet, že se o ni někdo z rodiny zajímá, hned se obrátila a chtěla něco k pití. Když si synovec přišel pro úmrtní list, spatřil tetu, jak sedí na posteli plná života a elánu.
Záležitosti života a smrti nejsou v rukou lékařů a zdra¬votníků, ale nějaké podstatně vyšší síly. To, co jsme si schop¬ni uvědomit, je jen vrcholem ledovce. Každý, kdo se snaží odhadovat kvantitu nebo kvalitu života jiného člověka, si zkouší hrát na Boha a musí v tomto úsilí selhat.
Když lidé onemocní, dochází k překvapujícím věcem. Dokáží zmobilizovat sílu, která byla až dosud zcela skrytá.
Na společných sezeních mi lékaři často namítají, že není správné někomu dávat falešnou naději, že pacient by se měl vyrovnat s faktem své nemoci a smrtelnosti. Nemyslím, že hovoříme o naději, ať už falešné či nikoli, ale o poctivosti a pravdivosti. Chce se po nás, abychom na základě našich mnohaletých zkušeností a studia pomáhali, ale konečné roz¬hodnutí je na pacientovi.
Jako čerstvě promovaná lékařka jsem věřila, že znám od¬pověď na veškeré medicínské problémy. Jak stárnu a přibývá mi zkušeností, naučila jsem se říkat „nevím", popřípadě s dovětkem „ale vím o někom, kdo by vám mohl pomoci".
Mám dojem, že my lékaři věříme, že zodpovídáme nejen za pacienta, ale i za výskyt nemoci. Toto přesvědčení není omezeno jen na zdravotníky, ale lze ho pozorovat u všech, kteří pečují o zdraví ostatních.
Na základě svých zkušeností jsem došla k tomu, že po nás pacienti nechtějí, abychom byli zodpovědní za jejich nemoc, ale abychom se o ně starali takovým způsobem, který jim podle našeho názoru přinese největší úlevu, což může v konečném stádiu znamenat dopřát duši si odpočinout.
V průběhu studia mě učili, že život je posvátný a smrt znamená selhání. Myslím, že dokud budeme tělo a mysl považovat za konečný celek lidské bytosti, budeme stále prohrávat, protože jedinou jistotou života je, že každý jed¬noho dne zemře. Život je konečný.
Je třeba, abychom do veškerých našich diskusí, vzdělá¬vání a bádání o člověku zahrnuli i duchovní stránku, ducha a neodkazovali jej pouze do oblasti náboženství.
Selhání v záležitostech týkajících se člověka jako celku bylo stále zjevnější v mé práci všeobecného lékaře, když jsem si uvědomila, že 80 % mých pacientů trpí chronickými ne¬mocemi, na které jim předepisuji léky, což jim sice zmírní některé potíže, ale nezasáhne to nutně nemoc samu o sobě.
Zdá se, že navzdory modernímu technickému pokroku nejsme rozluštění tajemství nemoci blíže než před sto lety. Stále nevíme, proč někdo zemře mladý a jiný se dožije po¬kročilého věku, proč někdo onemocní a ostatní zůstanou zcela zdraví.
Při hledání odpovědi na tyto otázky jsem se znovu zamě¬řila na oblast neoficiální nebo lépe řečeno alternativní me¬dicíny, jak se to dnes označuje. Viděla jsem, že většina těchto terapií vychází ze základního předpokladu spojení těla, mysli a ducha a že mnoho metod, jako je např. reflexologie, aku¬punktura nebo homeopatie pracuje s energií či životní si¬lou, která prochází tělem a v případě nemoci dochází k její¬mu zablokování, což způsobuje nerovnováhu projevující se na tělesné úrovni. Proto je odstranění těchto bloků a znovu¬obnovení harmonie hlavním cílem léčitelů působících v této oblasti léčení.
Nakonec jsem si uvědomila, že to odpovídá mému vnitř¬nímu přesvědčení, že dokud se nebudeme zabývat člově¬kem jako celkem, nemůžeme doufat, že se nám ho podaří vyléčit.
Ale i když jsem se zabývala jak klasickou, tak alternativ¬ní medicínou, přesto jsme cítila, že víme málo o smyslu života a o tom, jak s tím souvisí nemoc. Věřila jsem, že na žádné úrovni se nic neděje jen náhodou nebo beze smyslu a nemoc v tom nebude výjimkou. Nemoc je v různých spole¬čenstvích chápána odlišně; v mnoha kulturách se na ni po¬hlíží jako na slabost a je synonymem selhání.
Několik mých pacientů, mužů, připustilo, že by raději zemřeli, než prožívat pokoření z toho, že onemocněli. Mno¬ho z nich spojovalo to, že dosáhli svých životních cílů v poměrně mladém věku!
Ve starověku si lékaři důležitost holistického, celostního přístupu uvědomovali. Otec moderní medicíny, Hipokrates (420 před.n. 1), byl vychován jako duchovní léčitel. Duchov¬ní - léčitelé byli následovníky Aeskulapa, řeckého boha lé¬čení, jehož symbol - had obtočený kolem prutu - dodnes používá mnoho lékařských organizací. Duchovní léčitel byl přesvědčen, že naprosté vyléčení musí zahrnovat mysl, tělo i ducha.
Později se Hipokrates odklonil od tohoto celostního po¬hledu k více redukcionistickému přesvědčení. Domníval se, že příčina nemoci existuje výhradně ve fyzickém těle. Po¬stupně tuto myšlenku převzali všichni, kteří se věnovali lé¬čení nemocných, a nemoci se rozdělily na ty, kterými se zabývají lékaři, duchovní a psychiatři.
Přesto je hezké si uvědomit, že dodnes musí lékař složit Hipokratovu přísahu (z r. 420 před n. 1.), která začíná: „Pří¬sahám při Apollónovi, lékaři, při Aeskulapovi, atd."
Jak jsem pokračovala ve svém studiu, hledala jsem v lé¬kařských knihách zmínky o duchu. Když jsem nenašla vůbec nic, obrátila jsem svou pozornost k ezoterickým naukám, se kterými jsem se setkala jako dítě. Byla jsem fascinovaná moudrostí knih Alice Bailey a navštěvovala jsem semináře a přednášky. To, co jsem slyšela, rozeznělo strunu hluboko uvnitř mě a mé porozumění účelu života na zemi vzrůstalo.
Věřím, že my všichni pocházíme z jednoho zdroje, který má mnoho jmen: Světlo, Bůh nebo Tvůrce. Z tohoto zdroje se rodí množství jednotlivých světel neboli duší a takovou duši má každý z nás. Účelem našeho života na zemi je roz¬víjet své sebeuvědomění, což znamená chápat a přijímat sebe sama jako duchovní bytost. Jak toto vědomí vzrůstá, usilujeme o dosažení jednoty a skrze tuto jednotu konečné¬ho cíle, spojení s tvůrcem.
Cesta duše na zemi přináší mnoho zkušeností, které mo¬hou k takovému růstu vést. Učíme se v tomto světě duality přijímat a milovat jak takzvaně záporné stránky, tak naše klady, protože to vše je částí celku.
Aby mohla duše na zemi pracovat, má na sobě tři vrstvy „oděvů": emoce, logickou mysl a fyzické tělo. Všechny tři dohromady vytvářejí osobnost neboli ego.
Duše neboli Já je stále přímo spojené se zdrojem života skrze ducha. Díky tomuto spojení si jsme vědomi sami sebe nejen jako osobnosti, ale i jako části univerzální struktury života. Duše není cizí síla, která se nás snaží ovlivnit mimo naši vůli, ale můžeme se na ni dívat jako na milujícího rodi¬če, který ukazuje cestu bojácnému dítěti. Duše potřebuje osobnost a obě tyto složky by měly pracovat společně jako přátelé.
Skutečností tohoto života, kterou mnozí považují za dar a mnozí za prokletí... je existence svobodné vůle. Svobod¬ná vůle znamená volbu; volbu přijmout zkušenosti a volbu poučit se z lekcí, které to přináší.
Mnohým přináší svobodná vůle strach ze selhání a chyb. Ve skutečnosti nic takového jako chyba neexistuje, nic není zbytečné. I ty nejhorší zážitky poskytují duši poučení, i když to je třeba jen snaha se příště takové cestě vyhnout.
Lidé se často v životních situacích ztrácejí a neuvědomu¬jí si, že nejde o konkrétní okolnosti určité situace, ale o příle¬žitost ke změně, kterou nabízí.
A co vlastně chce duše od života?
Jak tak jezdím po světě, pořádám semináře a jsem v blíz¬kém kontaktu s pacienty, s údivem zjišťuji, že navzdory roz¬dílnosti kultur, náboženství a hmotné úrovně je zde společ¬né hlavní téma: „Chci být sám sebou."
JÁ, které je tím míněno, zahrnuje spolu sedm duchovních stránek:
© Znalost sebe sama
© Odpovědnost za sebe sama
© Sebevyjádření
© Sebeláska
© Sebeocenění
© Sebeúcta
© Uvědomování si sebe sama
Všechny tyto aspekty lze vyjádřit jako naprosté sebeuvě¬domění, a to je bytí v harmonii dosažené sjednocením všech částí, které jsou podstatou duchovního člověka.
U většiny z nás má největší vliv na náš každodenní ži¬vot osobnost. Jak se vliv přesouvá z osobnosti na duši, projevuje se to v mysli jako nerovnováha, protože mysl nyní přijímá dvoje odlišné vibrace; jedny šířící se z úrov¬ně duše a jedny z úrovně osobnosti. Pokud je vibracím z duše dovoleno nahradit ty z osobnosti, potom dojde jen k minimálnímu narušení života jedince. Když však tato změna vzbudí odpor, pak tato nerovnováha zasáhne mysl a vede k projevům napětí: k frustraci, hněvu, depresi atd. Nedojde-li ani přes tyto signály k žádné snaze změnit vibrace, pak se disharmonie může projevit jako tělesná nemoc. To slouží k tomu, že si člověk zvýšenou měrou uvědomí, že prožívá nerovnováhu a v mnoha případech je to podnětem ke změně. Myslím, že k tomuto procesu do¬chází u 80% současných duševních a tělesných onemoc¬nění včetně úrazů.
Záměrem této knihy je vydat se dovnitř: pokusit se najít spojení mezi dávnými ezoterickými naukami a dnešním člo¬věkem. Po zkušenostech ze své lékařské praxe jsem pře¬svědčena, že zacházet se signály a symptomy tak, že je po¬jmenujeme jako nějakou nemoc, znamená zcela přehlížet životně důležité vodítko, které nám poskytuje naše duše.
Věřím, že pokud dokážeme rozluštit zprávy přinášené nemocí, můžeme dojít k hlubšímu pochopení souvislostí mezi nemocí a rozvojem duše.
Tak můžeme i my, kteří se staráme o zdraví druhých, pro¬spět mnohem více pacientům a pacient se může na průběhu svého léčení aktivně podílet.
Vědomé pochopení procesu růstu duše není pro život ne¬zbytné, ale jsem si jista, že to naši cestu velmi usnadňuje.
Vážím si výdobytků moderní medicíny zvláště v akut¬ních případech. Jedním z mých hlavních úkolů je naučit lékaře, kteří spojují oba přístupy, poznat, kdy použít klasic¬kou medicínu, protože se pacient nachází v bezprostředním ohrožení života.
Ale opravdová pomoc musí zahrnout oblast mysli i těla. Fyzické tělo je prostě jen hmotný nositel duše a ducha. Zabývat se jednou stránkou odděleně od ostatních povede k neúplnému vyléčení, i když na fyzické úrovni se může zdát, že se pacient uzdravil.
Uzdravení nikdy nemůže nikoho vrátit do původního sta¬vu. Nemoc vyvolává svou podstatou u jedince změnu a tuto skutečnost často špatně chápou pacienti i jejich lékaři.
Moji pacienti často říkají: „Když mi pomůžete, abych se cítil lépe fyzicky, tak svoje psychické problémy už nějak zvládnu."
Jenže tento postup je zcela chybný. Samozřejmě, že když se zbavíme bolesti a dalších akutních potíží, získáme sílu jít vpřed. Ale dokud se nevyřeší psychické problémy, ne¬rovnováha se ve většině případech neodstraní, i když jsou příznaky nemoci potlačeny moderními účinnými léky.
Pokud se dosáhne opravdové harmonie, nelze ji již naru¬šit. Může být čas od času vychýlena, ale je to jako s jízdou na kole - když se to jednou naučíte, už to nikdy zcela neza¬pomenete.
Pro dosažení opravdového zdraví a jednoty je čas nepod¬statný. Lidé často ve své snaze dosáhnout naprostého zdra¬ví propásnou cennou příležitost pro rozvoj duše. Z toho důvo¬du se musí lekce zbytečně znovu a znovu opakovat, dokud není hlubší poselství nemoci pochopeno.
Někteří lidé se vzdávají a přijímají svou nemoc nikoli pozitivním způsobem, ale s rezignací. „Trpí" nemocí... ten¬to výraz zcela vystihuje jejich pocity.
Oba tyto přístupy vedou do slepé uličky, odkud už neve¬de žádná cesta ven.
Ráda bych, aby čtenáři použili mé myšlenky jako jeden z možných způsobů, jak tento začarovaný kruh prolomit. Nakonec není podstatné, o jakou nemoc jde, jaký typ osob¬nosti jste, v jakém astrologickém znamení jste se narodili nebo jaký jste konstituční typ. Podstatné je, jak si počínáte v situacích, před které jste postaveni a jak tyto zkušenosti obohacují a rozšiřují vědomí duše.
Materiál pro tuto knihu tvoří zkušenosti celého mého ži¬vota, zvláště pak mé profesionální zkušenosti s nemocí a léčením. Jména a určité charakteristiky osob, o kterých píšu v dalších kapitolách, jsou pozměněny v zájmu anonymity; podstata příběhů však zůstala zachována.
Většina ezoterických znalostí je převzata z učení Alice Bailey, která získala své vědomosti od tibetského mistra. Ovšem důležité nejsou znalosti, ale uplatnění těchto zna¬lostí v životě.
Znalosti jsou bezcenné bez moudrosti a lásky. Pokud ve vás slova, která budete číst, něco rozezvučí a přivedou vás k pochopení určitého vnitřního problému, pak budu velmi ráda.
A pokud ne... je to tak taky dobře.
1
Původ duše
Abychom chápali vztah mezi tělem, myslí a duchem, myslím, že je nezbytné se pokusit podat ezoterické vysvět¬lení původu duchovní stránky člověka.
Ve světě vědy se za věrohodné vysvětlení vzniku vesmí¬ru považuje teorie velkého třesku. Podobně hovoříme v ezo-terických pojmech o božské životní energii, která je v tom¬to vesmíru zdrojem všeho viditelného i neviditelného. Vše, co existuje, je projevem jednoho Života.
Všude ve vesmíru lze pozorovat dualitu života, ke které dochází tím, jak se božský zdroj energie formuje do dvou hlavních složek svého projevu.
Tyto dva aspekty duality se obvykle označují jako
a) Duch neboli Otec
b) Hmota neboli Matka.
A z této jednoty Otce a Matky je zrozen Syn neboli Duše.
Vzhledem k tomu, že duše ztělesňuje jednotu ducha a hmoty, lze říct, že ve své nejhlubší podstatě je duše odra¬zem původní životní energie.
Z jednoho se stávají Dva Ze Dvou se stávají Tři Dohromady jsou Jedno
Charakteristiky Otce a Matky vyjadřují různé stránky Božské inteligence.
Podstatou Otce neboli Ducha je kladný pól, mužský prin¬cip, dominance, pohyb směrem ven, logika a sebeprosaze-ní; vyjadřuje vůli tvořit a růst.
Podstatou Matky neboli Hmoty je záporný pól, ženský princip, přijímání, pohyb dovnitř, citlivost a péče. Vyjadřu¬je moudrost shromáždit vše, co je třeba k výživě zárodku, aby to vedlo k novému zrození a pokračování života.
Jednoty obou těchto složek je dosaženo silou přitažlivos¬ti neboli láskou, která je nejhlubší podstatou Syna - Duše.
Láska vše sjednocuje a vede k zániku oddělení
Energie vůle působí jako elektrická síla a láska jako mag¬netická síla; společně vytvářejí elektromagnetickou energii, symbolizovanou sluncem, kterou symbolizuje slunce - dár¬ce života ve všech formách.
Na úrovni lidského života vidíme, že otec poskytuje se¬meno a materiální zajištění, aby mohlo dítě vyrůst. Matka poskytuje dělohu a moudře užívá materiálních statků od otce tak, aby to dítěti přineslo maximální užitek.Oba jsou stejně důležití pro vznik dítěte (duše), které je vyjádřením síly je¬jich lásky.
CESTA DUŠE
Každá existující věc vzniká vzájemným působením du¬cha a hmoty. Proto má vše - od atomu až po planety - duši. V mnoha případech se mluví o kolektivní duši, to znamená že skupina věcí má společnou duši.
U člověka je duše individualizovaná, což vytváří rozma¬nitost v rámci určité společné formy. Na úrovni těla se to projevuje např. individuální odlišností papilární linie prstu nebo záznamu genetické informace v chromozomu.
Duch i hmota mají sobě vrozenou vlastní úroveň „inteli¬gence" pocházející z původní božské inteligence. Skrze tuto jednotu je vytvořena duše, což se projevuje na úrovni vědo¬mí nebo uvědomování se, kterého je dosaženo spojením obou aspektů inteligence („vědomí" je stejně jako v anglič¬tině odvozeno od základu slovo „vědět").
Vědomí bude záležet na stupni vzájemného působení obou těchto složek a na přirozené podstatě formy, které je projevem.
Rozličné živé formy obývající naši zemi se projevují na odlišných stupních vývoje svého vědomí; vědomí buňky se
liší od vědomí rostliny a zároveň i jedinci téhož druhu do¬sahují různého duchovního vědomí.
Smyslem života je zvyšovat úroveň vědomí vzájemným působením ducha a hmoty až k dosažení stavu, kdy mezi těmito dvěma aspekty polarity neexistuje oddělení a vědo¬mí duše a zdroj se stanou jedním.
Analogie
Pokud si představíme ducha jako hořící svíčku a hmotu jako kousek ledu, je zpočátku obtížné vidět skrze led pla¬men svíčky.
Když se led přiblíží k plameni, začne tát a světlo plamene je skrze vodu lépe viditelné, t. j. voda přenáší světlo svíčky.
Nakonec teplo zvýší rychlost pohybu molekul vody a do¬jde k přeměně z pevného skupenství, což je led, na něco mno¬hem svobodnějšího, méně vázaného a lehčího. Vznikne pára a to umožní snadnější přenos světla v plynném skupenství.
podobným způsobem se dosahuje harmonie mezi duchem a hmotou a přináší to vzájemné obohacení jim oběma.
CESTA ČLOVĚKA
Úkolem člověka je stát se vědomým si sebe sama, sebe¬vědomým... poznat sám sebe.
To nelze dosáhnout přes noc, ale je to vývojový proces.
Člověk je vybaven schopností na sebe pohlížet jako na entitu oddělenou od svého fyzického těla, emocí a myšle¬nek, t. j. je schopen se oddělit od své osobnosti, což je pojem zahrnující všechny tři uvedené složky.
Člověk, to není jeho materiální svět... jeho dům, auto, práce.
Člověk, to nejsou jeho emoce... jeho hněv, smutek, úzkosti.
Člověk, to nejsou jeho myšlenky... jeho schopnost analýzy, znalosti.
OSOBNOST
Člověk, to není jeho osobnost.
Toto poznání přichází jen ze stanoviště umístěného vně, a to je pozice duše člověka.
Jak roste toto uvědomění, rozvíjí se také vědomé poro¬zumění pro duchovní svět a pro malou, avšak důležitou roli, kterou v něm každý člověk má.
Hlubší porozumění rozdílu mezí duší a osobností sebou nese vnímání polarity existence, a tyto póly je třeba opět sjed¬notit, aby se člověk mohl stát opravdu duchovní bytostí.
Harmonie se vytváří skrze jednotu.
Když tedy jedinec dosáhne úrovně vědomí, kdy pochopí, že duše je něco jiného než osobnost, energie duše, která je ve spojení s duchem, musí projít opět skrze myšlenky, emo¬ce a fyzické tělo, aby se vůle duše a osobnost staly jedním.
Jen tehdy, kdy - řečeno ezoterickým jazykem - je duše plně inkarnovaná ve fyzickém těle, může had, který přebý-
vá v konci páteře, stoupat vzhůru. Také se o tom mluví jako o stoupání kundalini. Tento proces nelze vyvolat zvenčí; je to přirozený důsledek dosažení nezbytných stupňů rozvoje vědomí.
OPUŠTĚNÍ HMOTY
STOUPÁNÍ KUNDALINY
PODSTATA DUALITY
Vytvoření dvou pólů bytí, ducha a hmoty, a jejich opě¬tovné znovusjednocení skrze vytvoření Syna neboli Duše je základem všech situací života.
Prožití, rozpoznání a přijetí obou pólů s sebou přináší stupeň uvědomění si, v němž už není žádné oddělení, ale jen odlišný výraz jednotného principu. Vše je jen část velké tvořivé energie.
Analogie
Pokud se podíváme na teepee zepředu, vypadá jako slo¬žené ze dvou bočních a jedné středové podpěry. Díváme-li se seshora, vidíme kruh okolo jediného bodu.
Čínská filosofie
Myšlenka duality se objevuje také v čínské filosofii, kde se hovoří o dvou protikladných, ale vzájemně se doplňují¬cích silách jin a jang. Vyjadřují vztah jednotlivých částí celku a slouží k vysvětlení neustálého přirozeného procesu změ¬ny. Jeden pól nemůže existovat bez druhého, sám o sobě není úplný. Nemůžeme vědět, co je noc, když neznáme den; o výdechu mluvíme proto, že víme, co je nádech.
Každý pól má v sobě potenciál pro transformaci do své¬ho protějšku.
Jin se charakterizuje jako chlad, klid, pasivita, temnota, vnímající, vnitřní a ubývající.
Jang se popisuje jako horkost, pohyb, aktivita, pohoto¬vost, podnět, vnější a přibývající.
Pojem jin a jang se zobrazuje v čínském taoismu symbo¬lem na obrázku:
Rozdělující čára ukazuje, že tyto dva aspekty jsou vždy vzájemně spojeny. Malý kruh kontrastní barvy naznaču¬je potenciál pro transformaci, přeměnu. Zakřivení, které připomíná hadí pohyb nebo obrat spirály, také znázorňuje myšlenku rovnováhy dosažené sjednocením obou pólů jsoucna.
Čínská filosofie vyjadřuje přesvědčení, že je nemožné být pouze v jednom tomto aspektu a popírat ten druhý.
Stejné pojetí se objevuje v ezoterických naukách, kde se hovoří o tzv. Univerzálním zákonu rovnováhy. Říká se v něm, že pokud je jeden aspekt polarity vyjádřen v extrémní míře, pak se musí následně projevit ten druhý, doplňující aspekt, aby došlo k obnovení rovnováhy.
Mnoho nemocí je vlastně pokusem vyrovnat nerovnová¬hu na fyzické úrovni. Je to nevyhnutelné, protože podle
uvedeného zákona je třeba znovu nastolit harmonii. Proto by se mělo na každý projev poruchy, ať už tělesné nebo du¬ševní, pohlížet spíše jako na přátelské upozornění než jako na čin nepřítele.
Porucha znamená, že něco propukne napovrch. Nemoc není trest ani znak slabosti, ale přirozený proces znovuvytvá-ření rovnováhy.
Příklad
U podnikatele, který pálí svíčku na obou koncích tím, že nadměrně užívá alkohol, koření a kávu, se může projevit nemoc, která učiní jeho nezdravým návykům přítrž, jako např. žaludeční vředy nebo něco, co ho zpomalí, např. sr¬deční záchvat.
Podnikatel na to může nahlížet jako na velkou nepříjem¬nost a zdržení...pro duchovní bytost je to vysvobození.
Ignorujte nutnost něco změnit a dočkáte se mnohem ra¬zantnějších pokusů zvrátit nerovnovážný stav.
Mnoho chorobných stavuje způsobeno neochotou opus¬tit staré myšlenky, postoje, pocity a věci, které vedou k nad¬měrnému zdůraznění jednoho aspektu.
Nejobvyklejší důvody, proč se někdo drží minulosti nebo není schopen pohybu vpřed, do budoucnosti, jsou strach a vina. Opustit své staré přátele vyžaduje sílu a může k tomu dojít jen tehdy, když jste ve spojení se svou vnitřní bytostí.
Také slepá víra, o kterou často jde v náboženských nebo politických kruzích, může vést ke strnulosti myšlení a ne¬schopnosti se dále vyvíjet. Schopnost něco opustit, jít vpřed a vzít si jen to, co má smysl pro současnost, je jedna z nej-mocnějších uzdravujících sil vůbec.
Nemoc se často považuje za životní krizi a slovo „krize" pochází z řeckého „krisis" = rozhodnutí. Je to vlastně bod obratu; je třeba udělat rozhodnutí, abychom se odvrátili od
jednoho bodu polarity vyjádřeného v jeho extrémní podobě a objevili, použili a přijali ten druhý, opačný.
Někdy se potřeba rovnováhy projevuje v širším měřítku a dojde ke krizi, která v určité době zasáhne do života mno¬ha lidí. Metody, kterými země uštědřuje krize lidem, kteří na ni žijí, se označují jako přírodní katastrofy; erupce sopek, tajfuny nebo zemětřesení, kdy se uvolní nadbytečná ener¬gie a nastolí rovnováha.
Fyzické tělo udržuje vyvážené prostředí, homeostázu, rozpoznáním nerovnováhy v počátečním stádiu a opraví ji jemným doladěním, aniž by se na vědomou úroveň dostalo nějaké hlášení o problému.
Pokud však vlivem mysli dojde k narušení této regulace, nerovnováha dosáhne krizové hodnoty a nevyhnutelně se objeví nemoc, aby se mohla rovnováha opět obnovit.
Když přijímáme oba póly věcí, pak je jejich vliv na naše poznávání bezvýznamný. Je možné říct, že skrze jednotu je jejich společný příspěvek v harmonii s naší duší. Jsme-li zdraví, nemusíme se starat o to, aby po kontrakci srdečního svalu následovalo uvolnění a po nádechu výdech. Tento stav přijetí lze také označit jako „návyk" a dovoluje mozku ne¬všímat si toho, co je přijato a zaměřit se jen na důležitější stránky života.
RŮST VĚDOMÍ
Vědomí člověka se vyvíjí neustálým pohybem mezi obě¬ma póly bytí, které jsou zpočátku obsaženy ve všech slož¬kách osobnosti - fyzické, emoční a mentální. Prožíváním a pozorováním různých úrovní duality a přijetím jejich exis¬tence si jedinec brzy uvědomí, že to nejsou oddělené slož¬ky, ale kontinuum obecnějšího aspektu života.
Ve všech formách bytí nelze oddělení duše dosáhnout bez určitého stupně strádání, bolesti a zármutku. Pro mnoho lidí slouží tyto krajní stavy jako odrazový můstek pro jejich aktivitu. Hluboká deprese se označuje jako „temná noc du¬še". Často přitom dochází ke stavu otupělosti nebo k auto¬matickému jednání, přesto lze právě tehdy spatřit světlo duše, protože v osvětleném pokoji je snadné přehlédnout plamen svíčky, ale v temnu šíří svíčka fascinující a výrazné světlo.
Krajní polohy jsou vyčerpávající a doufejme, že s naším hlubším chápáním přestane být nezbytné ve snaze vyhnout se jedné extrémní poloze zaujímat stanovisko v opačném extrému.
Zvlášť to platí o emocích, kde potlačení určité emoce vede k tomu, že se zadržuje uvnitř, dokud se neuvolní při nezvladatelném výbuchu. To vede nevyhnutelně k dalším obavám z této emoce a k jejímu dalšímu potlačování. Často jsem to pozorovala u mužů, kteří se rozhodli potlačovat svou zlost a snažili se ji tak dostat pod kontrolu. Dosáhli tím jen toho, že jejich zlost narůstala až do výbuchu vzteku a vznikly tak další problémy.
Jung nazýval tento nevyjádřený pól duality „stínem" a vysvětloval, že čím více se tomuto pólu vyhýbáme, tím vět¬ší stín vytváříme. Jung doporučuje, abychom ho přijali jako přítele.
Symbolicky řečeno, když stojíme přímo pod sluncem, ne¬ní žádný stín. Stín se objeví jen tehdy, když se od slunce (duše) vzdálíme.
Když přesuneme vědomí od vlivů osobnosti a vnějšího
světa na svou duši, uvědomíme si, že ačkoli cítíme bolest a zármutek, je to jen přechodné období. Pokud tak neučiní¬me, setrváváme v omezení kolektivní mysli fyzického, e-močního a mentálního světa a nikdy nedosáhneme sebeu¬vědomění a míru.
Analogie
Potápěč si oblékne těžký, neohrabaný skafandr a je spuš¬těn na dno oceánu. Jediné jeho spojení se zemským povr¬chem je lano, které ma připevněné na zádech. Na dně oceá¬nu jasně nevidí ani neslyší a jeho pohyby jsou díky těžkému skafandru velmi neobratné.
Po nějaké době strávené v moři začínají jeho vzpomínky na suchozemské vjemy postupně slábnout a jeho smysly se přeorientují na život v moři. Bloudí po mořském dně, narᬞí do ostatních a ptá se jich na cestu. Ostatní, při vědomí své důležitosti, mu radí, aby je následoval, a tak jdou, aniž by věděli kam a aniž by si to byli schopni připustit.
Pak se najednou začne lano napínat a náš potápěč je do¬nucen se zastavit a jít nazpět. Tam stojí, dívá se zprava do¬leva, zmatený a vystrašený. S velkým úsilím se pomalu otočí a zvedne oči nad sebe - spatří velmi matné světlo. Pomalu, ale vytrvale se pak pohybuje vzhůru, často padá zpět, ale nyní si je vědom síly na druhém konci lana, která ho poma¬lu vytahuje na hladinu.
Už nepotřebuje, aby mu druzí ukazovali směr, protože má nyní své světlo, které následuje, světlo své duše a v ko¬nečném cíli božský zdroj veškerého světla.
Duše nám ukazuje cestu a pomáhá nám, ale nemůže nás přinutit následovat světlo. Je věcí naší svobodné vůle, zda se ztotožníme s některou složkou osobnosti nebo hledáme naplňující, byť ne vždy snadnou cestu.
CESTA
Fyzický svět
Jedinec se ztotožňuje s materiálním nebo fyzickým svě¬tem. Ztotožňuje se se svým bohatstvím nebo bídou, nemo¬cí, svými temnými nebo světlými stránkami. A nakonec si skrze své prožitky uvědomí, že není ani jedno a že je obojí.
Příklad
Bohatému se zdá, že nikdy nemá dost a proto se cítí chudý.
Žebrákovi připadá, že je bohatý, když najde oschlý kus chleba.
Podstata je v tom, že záleží na úrovni vnímání.
Stejně jako jin a jang, i slova jako bohatství a chudoba nejsou absolutními pojmy, ale jen relativním vyjádřením situace.
Mění se vždy v závislosti na pozici pozorovatele, a čím jsme od nějakého jevu vzdálenější, tím je pro nás snadnější vidět, že obě krajní polohy jsou jen dvěma stranami stejné mince nebo přesněji - různými body na jednom kruhu.
Analogie
Na hřišti stojí dva chlapečci. „Viděl jsem slona," říká první.
„Má velikánské uši a dlouhý chobot, kterým se může roz¬máchnout a zvednout tě ze země."
„To není slon," namítá druhý chlapeček.
„Já jsem minulý měsíc jednoho viděl a ten měl velké silné nohy a ocas, kterým když švihnul, tak ti mohl podrazit nohy."
„To se teda pleteš," křičí první chlapeček.
„Nevíš, o čem mluvíš!"
„A ty bys nepoznal slona, ani kdyby prošel okolo tebe," odsekne mu ten druhý.
V tu chvíli přijde mezi hádající se děti větší a chytřejší chlapec:
„Seděl jsem na slonu. Vepředu má dlouhý chobot a velké uši. Vzadu má dlouhý ocas a silné nohy. Máte pravdu oba dva. Přední a zadní část dá dohromady celé zvíře, které je nejlépe vidět z výhodně položeného místa, pozorovatelny."
Z duchovního pohledu je tou pozorovatelnou duše.
Lidskou schopností vidět život objektivně a neidentifi¬kovat se s hmotou přirozeně vzrůstá vědomí.
Vědomí jednoty skrze různost má obdobu v principu stvo¬ření duše skrze jednotu ducha a hmoty.
Pro vysvětlení těchto jevů byl formulován Univerzální zákon shody, který říká, že vše, co se odehraje v duchovní oblasti, se odráží na pozemské úrovni.
,Jak nahoře, tak i dole."
sob myšlení tedy většinou není vytvářen naší duší, ale spíše emocemi.
Příklad
Když bylo Anně šest let, její otec si našel jinou ženu a odešel z domova. Nemohla pochopit, jak se to mohlo stát, když ji přece měl rád. Nakonec došla svým dětským uvažo¬váním k závěru, že asi musela udělat něco, co způsobilo, že otec odešel.
Toto přesvědčení si nesla v sobě dál životem, až dospěla a začala navazovat známosti s chlapci. Jeden vztah za dru¬hým se rozpadal. Ve většině případů to bylo proto, že své partnery zahrnovala dusivou láskou a jakýkoli jejich pokus trochu se vymanit se setkal s výčitkami, že ji dost nemilují.
Anna měla zoufalou potřebu svému partnerovi ve všem vyhovět, protože to v její mysli znamenalo, že ji neopustí. Její potřeba být milována a přesvědčení, že láska může při¬cházet pouze od jiné osoby, ji působilo velké problémy a trápení.
Když jednou mluvila s kamarádkou, uvědomila si najed¬nou, že vlastně opakuje stále znovu stejný způsob chování. Došla k náhledu, že nedostatek její vlastní sebelásky k ní přitahoval takové partnery, kteří její vnitřní přesvědčení posi¬lovali.
Když se Anna naučila pečovat sama o své potřeby a po¬chopila způsob chování svých rodičů, stala se mnohem se¬bejistější.
Vloni navázala novou známost, ale tentokrát si vybrala mnohem silnějšího a moudřejšího partnera.
Způsoby myšlení a systém přesvědčení se do nás ukládá v letech, kdy je naše mysl tvárná, a vyjadřujeme je jako
názory, co „by se v životě mělo a nemělo" a co „se dělá a nedělá".
Během života kolísáme mezi odvrhováním a přijímáním těchto pravidel, až nakonec nalezneme střední cestu, což znamená přijetí těch přesvědčení, která jsou potřebná a vhod¬ná pro náš současný věk.
Této rovnováhy dosáhneme, když následujeme univer¬zální zákon života a naše pravidla stále prověřujeme, zda jsou po nás ještě potřebná, přičemž důsledky našich činů přijímáme jako součást našeho učebního plánu.
Pouze tehdy, zapojíme-li intuici, můžeme skutečně po-
znat, které myšlenky pramení z naší duše a které přináleží naší osobnosti.
Když člověk chápe sám sebe jako osobnost a duši, stane se duše prostředníkem pro přístup k duchovní rovině.
V dalším stádiu přináší duše svou energii dolů, do osob¬nosti, dokud ji její světlo neprozáří.
„Napřed se vydej na cestu, pak ztratíš sám sebe a cesty je dosaženo."
Než toho dosáhnete, je uvědomění si duše opakovaně prověřované, zatímco prochází mentální, emoční a fyzic¬kou rovinou. Opět se zpřítomňuje dualita, ale nyní, s duší ve vedení, je člověk schopen vidět tyto roviny takové, jaké jsou, a proto méně podléhá jejich rozmanitosti.
UNIVERZÁLNÍ ZÁKONY
V ezoterických naukách se praví, že je několik zákonů, které řídí vesmír.
1) Zákon shody,
již dříve zmíněný, vyjadřuje myšlenku, že vše, co se sta¬ne na duchovní úrovni, se objeví i na pozemské úrovni.
2) Zákon reinkarnace
říká, že nežijeme jen jeden, ale mnoho životů. To nám dovoluje prožívat život ze všech jeho stránek a pozvednout tak úroveň našeho vědomí na vyšší úroveň.
Pojem reinkarnace byl v bibli až do r. 553 n. 11, kdy byl na církevním koncilu v Konstantinopoli vydán dekret o vylou¬čení reinkarnace z náboženské věrouky. Následkem toho lidé na Západě věří, že existuje jen jeden život a život posmrtný.
Ve východní filosofii se původní učení zachovalo a tyto myšlenky se nyní opět dostávají do duchovních středisek na Západě.
MNOHO ŽIVOTŮ
Na více životů se můžeme dívat jako na vyjádření odliš¬ných stránek JÁ ve snaze pochopit celek.
Jsem přesvědčena, že než jsme vstoupili na pozemskou úroveň, vybrali jsme si látku, kterou se chceme v tomto živo¬tě naučit. Znamená to, že jsme si vybrali své rodiče a rodinu a další známé a přátele. Členové naší „pokrevní" rodiny jsou našimi největšími učiteli a přesto, že k nim cítíme hněv nebo nepřátelství, je na ně těžké zapomenout. Co se týče přátel, je podstatně snadnější se vzdálit z jejich přítomnosti.
Naše pravá duchovní rodina s námi nemusí žít pod jed¬nou střechou... poznáme je však na první pohled. Jsou naši¬mi průvodci a pomáhají nám, když je to třeba a pak mohou z našeho života odejít.
Není podstatné, zda věříme v jeden nebo více životů. Pod¬statná je schopnost žít v přítomném čase a v přítomnosti své duše.
Uvádím další tři univerzální zákony, které řídí naši schop¬nost pro sebe získat to, co potřebujeme pro svůj růst:
3) Zákon příležitosti
Říká se v něm, že příležitost pro učení a růst se objeví vždy, když je to třeba pro plnění našeho úkolu.
4) Zákon přitažlivostí
Vyjadřuje, že k sobě přitahujeme vše, co potřebujeme. To však neznamená, že je to vždy to, co chceme.
5) Zákon karmy
Tento zákon vyjadřuje, že vše, co vyšleme ven, se k nám nakonec vrátí; vydechujeme a pak vdechujeme; když na¬táhneme pružinu, uvolní se.
STEJNÁ ZKUŠENOST
Karma není trest za naše prohřešky. Má nám pomoci po¬chopit obě krajní polohy a neztotožnit se ani s jednou (vy¬brat si střední cestu).
Pokud se nám nepodaří nebo nechceme využít příleži¬tost, kterou před nás život postaví, pak díky tomu, že život
lze chápat jako spirálu, se nám stejná zkušenost nabídne znovu v jiném převleku. Nemáme však žádnou záruku, že to příště bude snadnější!
Často je to tak, že každým pokusem „přelézt zeď", polo¬žíme další vrstvu země, která vytvoří nakloněnou plošinu, po níž nakonec opustíme své původní nečinné postavení.
Shrnutí
1) Na počátku byl Božský zdroj energie.
2) Když tato energie přijala formu, rozdělila se do dvou pólů: Ducha a Hmoty.
3) Jednotu mezi těmito póly vytváří Duše.
4) Duše vyjadřuje stupeň vědomí dosažený skrze tuto jednotu.
5) Cílem života je zvyšovat úroveň vědomí, a to se do¬sahuje vzájemným působením ducha a hmoty.
6) Cílem člověka je rozvinout své sebeuvědomění, t. j. pochopit sám sebe jako odděleného od své osobnosti a po¬tom toto oddělení překonat tak, že se energie duše i osob¬nosti spojí a vytvoří duchovního člověka.
7) Zvyšování úrovně vědomí se dosahuje zkušenostmi a přijetím různých stránek duality; zprvu dochází k pochopení jejich odlišnosti a potom k uvědomění si jejich totožnosti.
8) Tak na sebe člověk začne pohlížet jako na ducha i hmotu a pochopí, že obě složky přicházejí ze stejného zdroje.
9) Vzhledem k tomuto úsilí je jednou z nejproblematič-tějších lidských oblastí oblast citů a žádostí.
10) Nemoc fyzického těla je často prostředkem, jak ob¬novit ztracenou rovnováhu.
Cvičení 1
1) Vyberte si šest věcí, které se vám na sobě líbí, např. nos, smích, ochotu starat se o druhé, schopnost naslouchat, citlivost a obratnost v navazování kontaktů s lidmi.
2) Vyberte si šest věcí, které se vám na sobě nelíbí (to je mnohem snadnější!), např. míra přes boky, netolerance, podrážděnost, náladovost, přání, ať vás všichni nechají na pokoji, obliba čokolády a nečistá pleť.
3) Nyní říkejte sobě v zrcadle, popř. jiné osobě, tvrzení o svých kladných stránkách: „Mám ráda svůj..." nebo „Jsem ráda, že jsem..."
4) Teď říkejte sami sobě nebo jiné osobě tvrzení o svých záporech: „Přijímám své..." nebo je-li to možné „Miluji své..."
5) Nyní se podívejte na oba seznamy a všimněte si, zda jsou tam nějaké vzájemně si odporující tvrzení. „Starám se o druhé... jsem netolerantní". „Snadno navazuji kontakty... toužím po samotě." „Mám ráda čokoládu... nelíbí se mi má nečistá pleť."
Tyto příklady nás upozorňují na naše stěžejní problémy. Vyčítat si své zápory má za následek, že se nic nevyřeší. Jejich přítomnost nás upozorňuje na oblasti nerovnováhy.
V příkladě, který jsme uvedli, dochází k tomu, že příliš¬né starání se o druhé má za následek nepoměr mezi přijí¬máním a dáváním a vede k nerovnováze, která se projevuje
podrážděností, náhražkovitým pojídáním sladkostí a nála¬dovostí.
Podstatné je objevit, co je podstatné. V tomto příkladě vedl k disharmonii nedostatek sebelásky, kdy člověk přijí¬má sám sebe jen v roli pečovatele - toho, kdo je tu pro dru¬hé a umí jim naslouchat.
Řešením je udělat si čas jen pro sebe a všímat si oblastí, které byly zanedbané, jako byla v tomto případě strava. Pak tzv. „zápory" zmizí a „klady" se uplatní pozitivním, vyrov¬naným způsobem.
Cvičení 2
1) Vyberte si dvě osoby, se kterými jste v nesouladu.
2) Napište seznam věcí, které vás trápí, rozčilují nebo kterých se bojíte.
3) Podle zákona přitažlivosti jste tyto lidi k sobě přitáh¬li proto, abyste se něco naučili. Odrážej nějakou vaši strán¬ku, která je dosud skrytá a neprojevená. Tuto myšlenku je často těžké přijmout. Uvědomte si, že podstatné není hledat konkrétní podobnosti, ale objevit skrytou stránku věci, kte¬rá je v nerovnováze.
Příklad
Váš muž se odmítá drát v práci dopředu a vždy se nechá předběhnout ostatními kolegy. Pohlížíte na něj jako na sla¬bocha a jste unavená z věčného nedostatku peněz a z toho, že si nikdy nemůžete dovolit slušnou dovolenou.
Jenže když někdo nadhodí, že byste si mohla vy najít nějakou práci, nacházíte si jednu výmluvu za druhou. Všech¬ny mají společné to, že „na to nejste dost dobrá", a v pozadí je představa, že by každý takový pokus dopadl špatně.
Stojí za tím nedostatek sebedůvěry z dětství a rodiči opa¬kované „ty nikdy nic v životě nedokážeš".
Když uvidíte u svého muže vlastní tendence, začnete si uvědomovat, že vaše nespokojenost se týká vás samotné. Lze se jí zbavit jen tehdy, když přestanete s výmluvami a začnete se podle svých možností věnovat něčemu, v čem budete úspěšná.
Tím vzroste vaše sebedůvěra a když si váš muž odpočine od vašeho sekýrování, má možnost sám pracovat na svém růstu.
2
Jemná energetická těla
Člověk je víc než jen fyzické tělo. Má duši a duše je produktem vzájemného působení du¬cha a hmoty. Ty jsou zase produktem Božského zdroje ener¬gie. Člověk má také osobnost, která zahrnuje logickou mysl, emoce a fyzické tělo.
O těchto různých částech člověka se v ezoterickém jazyce hovoří jako o „tělech". Když nebereme v úvahu fyzické tělo, hovoří se o Jemných tělech", protože je nelze pozorovat fy¬zickým zrakem. Člověk tedy nemá jen jedno, ale sedm těl.
Analogie
Když bílé světlo prochází hranolem, rozdělí se na sedm barev duhy. Poté, co tyto barevné paprsky projdou opět hra¬nolem, stane se ze sedmi jediné - bílé světlo:
Stojí za tím nedostatek sebedůvěry z dětství a rodiči opa¬kované „ty nikdy nic v životě nedokážeš".
Když uvidíte u svého muže vlastní tendence, začnete si uvědomovat, že vaše nespokojenost se týká vás samotné. Lze se jí zbavit jen tehdy, když přestanete s výmluvami a začnete se podle svých možností věnovat něčemu, v čem budete úspěšná.
Tím vzroste vaše sebedůvěra a když si váš muž odpočine od vašeho sekýrování, má možnost sám pracovat na svém růstu.
2
Jemná energetická těla
Člověk je víc než jen fyzické tělo.
Má duši a duše je produktem vzájemného působení du¬cha a hmoty. Ty jsou zase produktem Božského zdroje ener¬gie. Člověk má také osobnost, která zahrnuje logickou mysl, emoce a fyzické tělo.
O těchto různých částech člověka se v ezoterickém jazyce hovoří jako o „tělech". Když nebereme v úvahu fyzické tělo, hovoří se o Jemných tělech", protože je nelze pozorovat fy¬zickým zrakem. Člověk tedy nemá jen jedno, ale sedm těl.
Analogie
Když bílé světlo prochází hranolem, rozdělí se na sedm barev duhy. Poté, co tyto barevné paprsky projdou opět hra¬nolem, stane se ze sedmi jediné - bílé světlo:
Jednotlivá těla jsou sjednocena soudržnou silou duše, kte¬rá je projevem síly lásky.
NIŽŠÍ TĚLA
Tato energetická těla jsou vytvořena z původní jednoty ducha a hmoty. Je tedy zjevné, že mají také svou vlastní úroveň vědomí.
Jejich vývoj lze chápat jako paralelu myšlenky evoluce, kde jeden stupeň přechází v další.
Evoluce
Na začátku nebylo nic. Byl zde však prostor pro veškerý život... éter (původní ženská energie). Působením elektro¬magnetické síly slunce (původní mužská energie) byla vy¬tvořena říše minerálů. Představiteli této říše jsou krystaly a kameny včetně základních chemických prvků, z nichž je vytvořen člověk a všechny ostatní živé organismy.
Jako další vznikla říše rostlin. Ty se vyvíjejí díky vzá¬jemnému působení slunce, minerálů a vody na zemi.
Po rostlinách vzniklo království zvířat, která se živí říší rostlin a minerálů a zmnožují tak své druhy.
Pak přichází člověk - člověk je všežravý a jeho existen¬ce je tedy závislá na existenci ostatních tří říší.
Abychom získali úplnou představu o evoluci, měli by¬chom na člověka pohlížet jako na malou část celkové hie¬rarchie, jejíž energie nebo inteligence se dohromady proje¬vuje jako Božský zdroj energie. Energie uvolněná z potravy každé skupiny je použita k tomu, aby zmnožila a pozvedla k vyšší úrovni příslušníky vyšší říše. Člověk je tedy součás¬tí kolektivní energie minerálů, rostlin a zvířat.
Pokud to vztáhneme zpět k utváření osobnosti, vidíme, že „inteligence" každé této říše vytváří určité nižší tělo:
a) fyzické tělo je z říše minerálů
b) éterické tělo je z říše rostlin
c) astrální tělo je z říše zvířat
d) mentální tělo je z říše člověka a je sídlem vůle duše člověka.
Nic však není v tomto světě stálé a cílem každé říše je dosáhnout vyšší úrovně vědomí. Proto je zjevné, že mine¬rály nejsou schopné jen zadržovat a vést energii, ale - jak ukazuje moderní použití krystalů při léčení a jejich využi-stí v oblasti mikrotechnologie - jsou schopné působit jako transformátory energie produkované éterickým tělem.
Rostlinná říše zachycuje a přeměňuje energii a slunce. V posledních letech však vědci dokazují, že rostliny citlivě reagují na své okolí a odtahují se od bolestivých nebo po¬škozujících podnětů. Jejich citlivost a schopnost reagovat na okolí je funkcí astrálního těla.
Živočišná říše se řídí především instinkty, které napomá¬hají přežití a rozmnožování, ale rozvinutější druhy, jako např. domácí zvířata, mají schopnost projevovat určitý stupeň individuálního myšlení. A na konci toho se člověk se svým logickým myšlením snaží poznat a pochopit svou duši jako moudrou a milující bytost.
ÚROVEŇ INTELIGENCE A NEMOC
Jak člověk rozšiřuje své vědomí tím, že získává zkuše¬nosti s různými „těly" své existence, ztotožňuje se postup¬ně s inteligencí všech říší, které postupně ovlivňují v určitém období jeho způsob jednání.
Mentální tělo
Nerovnováha na úrovni mentálního těla není tak častá a většina zjevných „duševních nemocí" pochází z úrovně as¬trálního těla.
Astrální tělo
Když se člověk ztotožňuje se svými emocemi, spojuje ho to s inteligencí astrálního neboli animálního smyslového těla. Toto tělo je pevně spojeno s přežitím a zachováním rodu. Proto má, řečeno biologickými termíny, často sklon k soutěžení, agresivitě nebo obraně. Kdyby tu nebylo vlivu logické mysli a intuice, má astrální inteligence sklon reagovat na smyslové vjemy, které k ní přicházejí, bez přemýšlení.
Zjistila jsem, že u lidí, kteří se zdržují na úrovni této for¬my inteligence, se projevuje mnoho nemocí, které mají svůj původ na astrální úrovni.
Éterické tělo
Dalším zdrojem nemoci nebo nerovnováhy je éterické tělo, které přijímá a transformuje kolektivní inteligenci ji¬ných těl a potom ji posílá do fyzického těla, kde dochází k její přeměně.
Bohužel není inteligence, kterou disponuje toto tělo, dostatečně vnímavá, aby rozpoznala, jaké elektromag¬netické energie člověku škodí. Proto dochází během ně¬kolika posledních let k nárůstu poškození zdraví půso¬bením stožárů elektrického vedení, podzemní vody a domácích elektrospotřebičů. Tyto negativní vlivy působí na nervovou soustavu, která je vlastně protějškem éteric¬kého těla.
Fyzické tělo
Ačkoli se nerovnováha nebo nemoc na fyzickém těle často projevuje, je fyzické tělo jen zřídka jejím původcem, proto-
že slouží především jako nositel energií získaných z jiných těl a tyto energie přeměňuje na aktivitu.
POPIS TĚL
Mentální tělo
Toto tělo je sídlem vůle duše; výchozím bodem, z něhož se může duše snažit spojit svou inteligenci s inteligencí osob¬nosti. Je také sídlem logického, analytického myšlení. Je to místo, kde podněty vyššího já, v souladu s Univerzálním zákonem, vycházejí z duše a jsou přetvářeny do myšlenko¬vých forem a následně db určitého aktivního konání.
Myšlenkové formy se mohou objevit během spánku v po¬době snů, při meditaci, jako denní snění nebo mohou vznikat postupně, jako myšlenka, která vstoupí do vědomé mysli jako cíl vhodný k dosažení. Člověk má do určité míry mož¬nost tyto myšlenkové formy odmítnout a zatlačit je do nej-hlubších zákoutí podvědomé mysli. Pokud však tento popud duše potřebuje ke svému růstu, bude se objevovat znovu a znovu v různých obdobích a podobách, dokud se nepřemění v čin.
Vím, že v mém životě byla období, kdy jsme odmítala určité podněty, které po mně vyžadovaly nějakou změnu, ale stejně jsem nakonec - pomalu, ale jistě - k nim byla vnějšími událostmi přinucena.
Například jednou ráno jsem chtěla vyjet s autem a zjisti¬la jsem, že mám prasklou pneumatiku. Otráveně, že mi den začíná se zpožděním, jsem se dala do výměny kola a vtom mi doma zazvonil telefon a byla jsem pozvaná na setkání, které nakonec vedlo k velkým změnám v mém životě.
Věřím, že se nic nestane náhodou...jestli chcete věřit, že se události protnou v čase pouhou náhodou... dobře, ale mů¬žete minout svou velkou příležitost.
Nové myšlenky potřebují novou půdu. Proto dříve než se nějaká myšlenka projeví ve fyzickém světě, je třeba času na přípravu země a odstranění starých kořenů nebo pleve¬le, který by mohl bránit nové sazenici v růstu. To je dů¬vod, proč se dělá Jarní úklid", aby se staré a nepotřebné
pro současný život propustilo a udělalo místo novému.
Z duchovního pohledu jde odpověď na nějakou akci zpět do mentálního těla, kde dostane za pomoci paměti podobu myšlenky.
Pak projde do duše, kde se uplatní moudrost a výstup (výsledek) se nakonec porovná s původním podnětem. Vý¬stupní akce a hodnocení duše určují „charakter" dalšího podnětu.
Hodnocení duše je založeno na intuici, která je ovlivně¬na stupněm schopnosti rozlišovat. Čistá logika mentálního těla má sklon se opírat o soudy nebo hodnocení, které jsou obvykle zkreslené ve prospěch osobnosti.
Pokud se člověk ztotožňuje pouze s mentálním tělem, má energie duše jen malý vliv.
Proto se výsledky nějaké aktivity zpracovávají do „černo¬bílých" reakcí a považují se za závazné pravidlo.
Tato pravidla tvoří základ „systému přesvědčení", který se stává hlavním podnětem pro budoucí jednání. Pravidla a zákony se neformulují proto, aby život komplikovaly. Jsou to prostě skutečnosti.
Příklad
Skutečností je, že pokud se rozhodnete vykročit doprostřed rušné ulice, je velká pravděpodobnost, že přijdete k úrazu. Skutečností je, že oheň pálí.
Skutečností je, že pokud nebudete jíst, po nějaké době zemřete.
Pravidla slouží k tomu, aby nás chránila. Pokud však porušíme zákon, nemůže být naše bezpečí nebo přežití za¬ručeno.
První pravidla přijímáme od svých rodičů a učitelů, kteří se snažili nás vybavit radami, jež nás ochrání při styku s o-kolním světem. V těchto radách se často vyskytují slova jako „měl bys a neměl bys" nebo „musíš a nesmíš". Poučují nás o nebezpečí ohně, silnic, že se nesmí chodit na kraj skály nebo mluvit s neznámými lidmi a jsou to dobré rady, které nám pomáhají se cítit bezpečně.
Bohužel v mnoha případech jsou tyto rady zabarveny sklo¬ny, emocemi a zkušenostmi rádce a proto nemají logický podklad.
Příklad
„Pokud nebudeš zticha, nebudu tě mít ráda." „Jestli nepřestaneš křičet, nedostaneš večeři." „Měl bys/nesmíš tak mluvit, dělat něco atd." „Proč?!"
„Protože jsem to řekla!"
„Nebav se se sousedy o našich záležitostech."
„Co jev rodině, o tom se nemluví."
„Buď statečný chlapeček!"
„Ty už jsi velký"... se často říká dvouletému dítěti, když do rodiny přibude další sourozenec.
„Běž si hrát na silnici!"... řečeno žertem. „Měl bys to udělat lépe!" „Musíš se víc snažit."
To, co patří mezi tzv. rodinná úsloví nebo přesvědčení, může jejich příjemce ovlivnit na celý život. Některé pouč¬ky, vyslovené s dobrým úmyslem pomoci, může dítě špatně pochopit, protože ještě neumí dobře rozlišovat, kdy je pou¬žití určitého pravidla vhodné a kdy nikoli.
Příklad
Vzpomínám si na dítě, které dostalo hysterický záchvat, když jsme ho dali do umělohmotného stanu s vlhkým vzdu¬chem, což se používá při léčně záškrtu. Když jsme ho vytáhli ven a utišili, řeklo, že mu maminka vždycky nakazovala, že nikdy nesmí strčit hlavu do umělohmotného pytlíku.
Jiné dítě se začalo chovat hystericky, když jsme mu řekli, že ho uspíme, abychom mu mohli odstranit mandle. Nako¬nec se objasnilo, že bylo minulý týden při tom, když jeho matka vezla „uspat" k veterináři pejska.
Logické myšlení se vyvíjí s věkem a přibývajícími zku¬šenostmi, a proto dítě často chápe doslova i to, co bylo myšle¬no v přeneseném smyslu.
Sedmileté životní cykly
Nejzranitelnější období ve vývoji člověka je prvních sedm let života. Během tohoto období se rozvíjejí duševní proce¬sy a přijímají se základní životní pravidla.
Bez spojení s duchovní složkou přijme dítě do základů, na kterých se buduje jeho sebeuvědomění, mnoho chybných přesvědčení. Jedním z hlavních důvodů, proč k tomu do¬chází, je skutečnost, že během těchto tvárných let života je dítě zcela závislé na svých rodičích co se týče jídla, tepla, oděvu i lásky. Dítě prostě není schopno si samo vydělávat na živobytí.
proto je možné dítěti říct, že nedostane najíst, dokud ne¬zmlkne a ono zmlkne. Nebo se mu říká, že musí být stateč¬né a nebrečet, nebo ho nebude mít nikdo rád a ono tedy nebude brečet.
Taková přesvědčení se ukládají do paměti a mohou ovliv¬nit naše jednání o mnoho let později. Přijde čas, kdy je tře¬ba pochybovat o pravdivosti těchto pravidel a podívat se, zda platí i v současných podmínkách a odpovídají naší vnitř¬ní pravdě.
Pokud dojde k nerovnováze, vznikne konflikt, který se v období dospívání označuje jako „období vzpoury". Bě¬hem něj se dospívající snaží rozlišit, co je jejich pravda a co mínění rodičů. Velmi jim záleží na divoké, šokující úpra¬vě vlasů, pochybných kamarádech a nepřijatelné hudbě. Je to snaha vyjádřit opačný pól, než který představují je¬jich rodiče.
Mezi 14. a 21. rokem si metodou zkoušky a omylu utvá¬říme vlastní systém víry, přesvědčení a v období od 21 do 28 let ho prověřujeme. Okolo 28 let znovu přijímáme ně¬které rodičovské zásady, o kterých se nám nyní zdá, že jsou užitečné a včleňujeme je do svého osobního hodnotového systému.
Mnozí z nás projdou obdobím vzdoru nenápadně a na¬jednou zjistí, že už jim bude čtyřicet nebo padesát. Změní účes, styl oblékání nebo také partnera či práci.
Podle astrologie se tyto změny řídí sedmiletým cyklem planety Saturn, který symbolizuje sílu omezení, skrze které se zdokonalujeme. Lze říct, že v takovém období vidíme
vše, co nás zdržuje a brání ve vývoji a rozhodujeme se, zda jsme připraveni se změnit a jít dál.
Začínat znovu
Přijetí nových pravidel a jejich uvedení do života se může často zdát velmi ohrožující, zatímco „vyzkoušené a ověřené41 sebou nese pocit jistoty a bezpečí. Často máme strach, že se těm zkušenějším nikdy nevyrovnáme, zvláště pokud se jedná o rodiče. Také zde hraje svou roli strach ze selhání a nedůvěra vůči našim novým instinktům.
Věty jako „Já jsem ti to říkala" nebo „Neříkej mi, že jsem tě včas nevaroval" nejsou užitečné, když se sami snažíme něco udělat. Pokud náš systém přesvědčení obsahuje opa¬kované poznámky zpochybňující naši cenu, pak je většinou obtížné začít rozvíjet vlastní identitu a sebeocenění.
Jediná role, která takému jedinci zůstane, je přesvědčení, že vše, co se stane, je jeho vlastní chyba a že nikdy neuspěje v ničem, o co se bude snažit. A pokud se u něj začne v malé míře utvářet pocit vlastní hodnoty, může dokonce pociťo¬vat vinu za to, že najednou popírá to, čemu dosud věřil.
Takový člověk se stane jak obětí, tak pronásledovatelem a jeho vývoj se zastaví. Ve skutečnosti má jen on klíč, kte¬rým může odemknout své vězení. Ostatní mu mohou na¬bídnout pomoc, aleje třeba, aby „oběť" sama odemkla dve¬ře, kterými mohou ostatní vstoupit.
Vše potřebuje čas a jeden ze způsobů, jak zničit jakýkoli postup vpřed, je klást si cíle příliš vysoko a posléze tak po¬tvrdit své podvědomé přesvědčení, že „nic nejde".
Ať už je důvod jakýkoli, je prostě často velmi těžké změ¬nit takový vnitřní záznam nebo přesvědčení, které je ulože¬no v paměti, a nahradit jej novým.
Když je však pro to vhodný čas, pak dojde ke změně a my jí projdeme buď ochotně nebo bránící se ze všech sil. Znám spoustu padesátiletých nebo šedesátiletých mužů a žen, kteří dosud jednají podle systému přesvědčení svých rodičů - co by měli dělat, jak by se měli oblékat, jak pilně by měli pracovat, co by měli číst, co by měli jíst.
Všechno to byly vhodné a dobré rady v určité době, ale nemusí být správné nyní. Kdykoli slyším výraz „měl bych, musím", vím, že je něco v nepořádku. Odpověď na otázku „KDO si to myslí?" je málokdy „JÁ si to myslím". Daleko častější je, že to vede do dětství, kdy láska, teplo, jídlo a ob¬lečení bylo podmíněno podřízením se rodinným pravidlům.
Příklad
Marie byla úspěšná, pětapadesátiletá žena, perfekcionist-ka. Pracovala celé dny a pak se divila, že je přetažená a nemůže spát. Mluvily jsme o relaxaci a odpočinku a ona namítala, že na to v jejím rozvrhu není místo, protože ne¬chce ztrácet drahocenný čas. Ptala jsem sejí, z čeho prame¬ní taková přísná pracovní morálka a dozvěděla jsem se, že jí její matka vždy říkala, že nikdy v ničem nevynikne. A tak se dalších padesát let snažila dokázat, že to není pravda. Nebyla schopná se podívat na své výsledky a poblahopřát si... stále ještě hledala uznání od své matky.
Během období změn je zcela opodstatněné se vrátit na krátký čas ke starému způsobu chování, dokud se nové pře¬svědčení dobře „neusadí" a stará přesvědčení už novému image dál nevyhovují.
Deepak Chopra ve své knize „Quantum healing" (Kvan¬tové léčení) popisuje, jak je v životě obtížné změnit staré
vzorce chování... není to nemožné, ale vyžaduje to „kvan¬tový skok" v myšlení, což znamená vykročit a důvěřovat.
Zákony a pravidla
Zákony vesmíru a země, v níž žijeme, slouží k zabránění chaosu a zabezpečení pořádku. Pravidla a systémy přesvěd¬čení je však třeba čas od času zhodnotit a zjistit, zda jsou ještě nadále v harmonii s moudrostí našeho vyššího já. Moudrost přichází s rozvojem intuice a představuje nejen to, co je dobré pro jedince, ale i pro lidstvo jako celek.
3
Jemná energetická těla - pokračování -
ASTRÁLNÍ TĚLO
Toto tělo má vztah k vyjadřování našich pohnutek a přá¬ní ve formě „emocí". Z duchovního pohledu přicházejí tyto podněty z duše a vstupují do éterického těla srdeční čakrou. Pokud však žádné přímé spojení s duší není, energie jde dolů, do míst označovaných jako solar plexus a zde se pro¬jevuje jako pohnutky osobnosti.
Energie astrálního těla se řídí podle zákona přitažlivosti, což znamená, že prostřednictvím našich emocí k sobě při¬tahujeme vše, co potřebujeme pro vývoj své duše. Takto emoce režírují jak herce, tak i jeviště potřebné k přeměně vnitřních podnětů v aktivitu.
Analogie
Záměr rostliny rozšiřovat do okolí pyl vede k vytvoření okvětních lístků určité barvy a uvolnění charakteristické vůně do ovzduší. Barva a vůně přitahuje hmyz, který se při¬chází nasytit. Pyl nezůstane na rostlině, ale přichytí se na nožičky hmyzu, dostane se na jinou rostlinu a opyluje ji. Takto je zaručeno přežití rostliny a naplněn její úkol.
76 — LÉČIVÁ SÍLA ČAKER V PRAXI
Podobně jsme i my tvůrci svého vlastního světa, abychom se vyvíjeli a rozšiřovali pole svého bytí.
Vše, co vnímáme a zažíváme, bylo vytvořeno proto, aby to mělo v našem životě určitý smysl, ať už pro nás osobně nebo pro nás coby jednoho z obyvatel této planety. Impul¬sy našeho vnitřního světa se odrážejí v jevech našeho vněj¬šího světa.
Příklad
Ráno se probudím s dobrou náladou, oblékám se a cho¬vám se ve shodě s tímto vnitřním impulsem. Během dne zjistím, že většina lidí, které potkám, mi věnuje úsměv nebo milá slova, a to zase posílí můj dobrý pocit.
Pokud se ale cítím mizerně a mám pocit, že jsou všichni proti mně, bez pochyby narazím na několik osob, které mé vlastní negativní pocity ještě prohloubí.
Přeměna myšlenky v aktivitu
Emoce se projevují navenek; e-moce znamená vložit energii (e) do moci, konání. Aby se vnitřní pohnutka, pod¬nět, mohl projevit v materiálním světě, je třeba různé vib¬rační energie pěti základních složek (země, vzduch, oheň, voda a éter).
Astrální tělo je zdrojem pocitů i emocí; mohlo by se říct, že to, co emoce vyjadřují, pocity zaznamenávají.
Pokud je mezi podnětem a odezvou shoda, je dosaženo souladu a vědomí duše vzrůstá.
Analogie
Herec odehraje představení a na konci sklidí vřelý po¬tlesk. Vidí rozesmáté tváře a slyší tleskání - porovnáním těchto smyslových vjemů s obsahem paměti si uvědomí, že hrál dobře. To znamená, že dostál smlouvě, kterou podepsal, když přijal tuto roli a zažívá pocit harmonie. Pokud je však shoda mezi očekáváním a výsledkem slabá, t. j. nenásleduje potlesk nebo herec sám není spokojen se svým výkonem, pak dojde k nerovnováze, disharmonii a to celé se opakuje dotud, dokud není opět dosaženo souladu.
Emoce jsou tedy víc než jen pouhé slovní vyjádření hně¬vu, radosti nebo smutku; patří do nich také způsob chování, oblékání se a postoje.
„Barva" emocí
Barva je účinný způsob vyjádření a představuje tedy při¬tažlivou sílu. Barvy, které nosíme, dodávají naší náladě další rozměr.
Příklad
Dívka v černém si přeje vypadat tajemně... neboje třeba ve smutku.
Žena v červených kalhotách má mnoho potlačené ener¬gie a žádného partnera.
Muž se žlutou kravatou se cítí plný života a nových myš¬lenek.
Barvy, do kterých se oblékáme nebo kterými se obklopu¬jeme ve svých domovech, jsou odrazem barev, které potře¬buje naše duše ke svému vývoji a které nám zřejmě chybí v auře. (Neboje to také známkou toho, jaké oblečení máme jediné čisté!) Nehledě na barvy zachycujeme vizuálně také neverbální komunikaci, která může být velmi účinným způ¬sobem, jak předat nějaké sdělení: úsměv, smích nebo po¬zvednuté obočí může říci velmi mnoho.
Tón hlasu, modulace řeči a použitá gesta mohou poslu¬chači poskytnout cenné správy o stavu mysli toho, kdo mluví.
Vztah mezi pamětí, smysly a pocity
Stimulace smyslů vede často k vyvolání emoce, uložené v paměti.
Příklad
Vůně letních květů nás může vrátit do dětství, které pro nás bylo obdobím šťastné bezstarostnosti. Naopak zápach éteru vždy vyvolá strach z neznáma a z opuštěnosti. Čicho¬vé vjemy se zaznamenávají v mozku v limbickém systému, což je zdroj našich emocí. Podobně i stimulací ostatních smyslů jako je sluch, hmat a chuť se mohou vybavovat dáv¬no zapomenuté vzpomínky.
Příklad
Bílé zdi mohou někomu připomenout dobu, kdy byl ve svých třech letech „opuštěn" rodiči a zanechán v rukou bí¬lých, sterilních lidí v bílé, sterilní budově, kteří mu tvrdili, že si rodiče ,jen na chvíli odskočili". Tak se děti a posléze i dospělí naučí nedůvěřovat slovům ostatních lidí, zvláště těch, co mají bílé pláště a zástěry.
Takové vzpomínky ovlivní silně to, zda bude člověk scho¬pen jít do nemocnice nebo vyhledat klasickou péči, když to bude potřebovat.
Neměli bychom tedy zapomínat, že paměť je jen pomůc¬ka a ne zákon, a měli bychom ji čas od času zásobit novými potřebnými informacemi. Jak už bylo řečeno dříve, změna paměťových záznamů není snadná a vyžaduje mnoho od¬vahy a vytrvalosti.
Čím hlubší je kontakt s duší, tím snadnější je vidět věci z nadhledu a zaměnit záznamy, které se uplatňují už léta, za nové, které budou více v souladu se skutečností našeho vnitř¬ního já.
Emoce jsou nezbytnou součástí života
Emoce nelze hodnotit jako „dobré" nebo „špatné". To by bylo podobné, jako kdybychom tvrdili, že noc je špatná a den je dobrý... což určitě není pravda pro všechny ty, kdo pracují v noci.
Jsou to způsoby vyjádření, které se vztahují vždy k určité situaci, v níž vznikly. Hněv, smutek, zlost i žárlivost jsou součástí toho, co jsme. Důležitější aleje, zda se emoce ne¬staly vládcem našeho života a zda jsou projevené nebo po¬tlačené. Mnoho mužů i žen fungují jen do úrovně astrálního těla a nemohou se dostat výš.
Základní problémy v této oblasti:
a) nadměrná identifikace, ztotožnění se s emocemi;
b) podcenění nebo potlačení emocí;
c) ztotožnění se s přáním osobnosti a ne duše.
Proberme si to postupně:
A) Nadměrné ztotožnění se s emocemi
Jsou lidé, kteří se popisují nebo ostatní o nich říkají, že jsou „citoví, emotivní". Obvykle to znamená, že se snadno dojmou k slzám, může se to však týkat projevení i jiných emocí jako je hněv, skleslost, štěstí, žárlivost nebo zlost.
Když se takových lidí zeptám na zdravotní potíže, odpo¬vídají: „Jsem v depresi", „Jsem spokojený", „Mám vztek", „Jsem naštvaný". Pokud se takové tvrzení opakuje často, přestane být jen dočasným stavem, ale stane se součástí vlastní identity:
„Jsem depresivní", „Jsem úzkostná", „Jsem vzteklý".
Přesnější by tedy bylo říkat: „V této chvíli se u mě proje¬vuje vztek" atd.
U emocí a pocitů se zaznamenává, zda se projevují vnějš¬ně nebo uvnitř a pak je duše využije pro účely učení a poro¬zumění. Když už jsou zaznamenány, měly by se odložit stej¬ně jako se pro konkrétní příležitosti převlékáme z jedněch šatů do druhých.
Pokud jsem rozzlobená... zaznamenám hněv a pak řeknu sama sobě: „Můj vztek vytváří energetický blok, který by se měl uvolnit. Co mohu já udělat, abych změnila situaci?"
Ke změně může dojít na fyzické úrovni nebo může jít o za¬ujmutí jiného postoje k dané situaci. K takovému pochopení často dojdeme tehdy, když vystoupíme z role herce, staneme se diváky a dovolíme své mysli dosáhnout stavu klidu, ve kterém přicházejí odpovědi. Na fyzické úrovni to nemusí být snadné... smutek je přirozený proces „vzdání se" a potřebuje čas... ale může se stát, že se zvrhne v sebelítost. Takový stav ničí jak „strádajícího", tak i jeho okolí.
V jiných případech je nezbytné se smířit s tím, že situace „je prostě taková" a tímto přijímajícím postojem se osvo¬bodit a jít dál, i když to jsou zpočátku velmi nejisté a klopý-tavé kroky.
Často jsem pozorovala, že za přehnaným vyjádřením emocí se skrývá strach nebo neochota se pohnout ze zná¬mého a vyzkoušeného území... takoví lidé uvíznou ve vy-ježděných kolejích, což se může na úrovni těla projevit jako nepohyblivost, např. osteoartritida nebo nějaká neurologic¬ká porucha.
„Jsem tak zaměstnán svými emocemi, že nemám čas pře¬mýšlet o nějaké změně!"
Dokonce i ten, kdo je permanentně „šťastný", se tím může vyhýbat pohledu hluboko dovnitř ze strachu, že by mohl spatřit svůj vlastní stín.
Toto nadměrné ztotožnění se s emocemi odhaluje dva as¬pekty polarity...přehnané vnější projevy emocí odrážejí vnitřní potlačení pohybu vpřed na duchovní cestě. Ale zákon rovno¬váhy nakonec vytvoří situaci, kdy ke změně musí dojít.
Bývá to někdy změna zdravotního stavu, ale obvykleji se objeví potřeba uvolnit vlastní emoce, abychom pomohli druhým. Lidé se často s dobrým úmyslem velmi snaží, aby dostali přítele, partnera, příbuzného nebo klienta z jejich „emočního" stavu, ať už je to zlost, deprese, žárlivost nebo i nepriléhavý pocit štěstí. Čím víc se „zachránce" snaží je z toho vytáhnout, tím víc se u nich prohlubuje odpor ke změně. Někdy se ten, kdo pomáhá, sám stane obětí, lape¬nou do sítí vytvořených původní obětí, která je nyní „násil¬níkem", což vede ke stagnaci obou jedinců. Jindy zase za¬chránce znechuceně odejde, což je způsobeno tendencí změnit cokoli jiného, jen abychom nemuseli připustit vlast¬ní nezbytnou potřebu něco změnit.
Nemůžeme druhé změnit ani je doprovázet na jejich ces¬tě. Můžeme jim ale nabídnout pomocnou ruku a je na jejich svobodné vůli, zda ji přijmou.
Mnoho lidí je se svou depresí velmi spokojeno. Libují si ve svém utrpení a těší je stále se vracet do minulosti, ke starým ranám a trápení. Stejně jako jsou někteří lidé závislí na cigaretách a alkoholu, lidé tohoto typu jsou závislí na svých emocích.
Když použijeme princip duality, pak vidíme, že pokud chceme pomoci takovým „obětem", tak je třeba je spíše po¬vzbudit, aby rozvinuli dosud chybějící oblast svého života než se snažit je přimět opustit dosavadní emoční ladění, protože by tak zcela ztratili svůj pocit bezpečí.
Analogie
Když se snažíte odnaučit batole od dudlíku, je lepší mu nabídnout něco přitažlivějšího než mu vyčítat, že ,je to jen pro miminka a mělo by se stydět."
B) Nedostatečné ztotožnění se s emocemi
Druhým extrémem je potlačení emocí. Tento typ lidí za¬číná své věty „Myslím..." a ne „Cítím...".
V mnoha případech dochází k potlačení emocí v důsledku dřívějších zkušeností, které mohly nastat v prvních sedmi letech života, během porodu, prenatálně (v děloze) nebo v dřívějších pobytech na této zemi.
Příklad
Dítě, které vyrůstá v prostředí plném zlosti a násilí, se může naučit potlačovat vlastní hněv.
Nebo naopak může dítě vyrůstat v rodině, kde není zvy¬kem emoce projevovat. Když se takových lidí zeptáme, co je rozčiluje, většina odpoví, že nic. Ale když se zeptáme trochu jinak: „Cítíte se uvnitř rozčilený?", většina souhlasí.
Tento typ lidí působí jako usmiřovatelé a snaží se za kaž¬dou cenu zabránit konfliktu. Jsou to „vrby", každý se jim svěřuje se svými problémy... ale většinou přehlížejí své vlast¬ní. Mohou se cítit podráždění, ale málokdy si stěžují, proto¬že mají strach, že kdyby projevili svůj hněv, ztratili by kon¬trolu nad situací. '
Na fyzické úrovni se hněv ukrývá v oblasti jater a - řeče¬no jazykem akupunktury - působí problémy v jaterním meri-dianu. I pláč se může potlačovat, protože se považuje za projev slabosti. Je to důsledek příkazu „být silný" v situa¬cích, kdy se dítě muselo v útlém věku naučit být nezávislé a statečné.
Přiměřený pláč je stejně jako vztek přirozeným uvolně¬ním energie... obojí je součástí procesu smutku, který umož¬ňuje člověku „nechat odejít" to, co se završilo a udělat mís¬to novým zkušenostem.
Zadržované slzy se v těle fyzicky projevují jako nadby¬tek tekutin, např. jako katary s vylučováním hlenu do dol¬ních cest dýchacích nebo otoky končetin.
Někdo se také obává, že by ztratil kontrolu nad situací, kdyby byl příliš emotivní. Emoce se tak stanou stínem, kte¬rý je třeba odmítat, kdykoli je to možné.
To, co není vyjádřeno ve vnějším světě, však vyvolává podle Univerzálního zákona rovnováhy potřebu se projevit uvnitř, aby byla rovnováha obnovena.
A proto se setkávám s případy kožní vyrážky (skrytý po¬cit podrážděnosti), astmatu (potlačená řeč), průjmu (nevy¬jádřený strach), alergie na tuky (nevyjádřený vztek) a s mno¬ha jinými. Potvrzuje se, že mnoho nemocí je jen odrazem nějakého skrytého problému, který brání přirozenému běhu života. Duše se vždy snaží najít způsob, jak uvolnit zadrže¬nou energii, ať už prostřednictvím těla nebo za přispění vněj¬ších okolností.
Příklad
Jste velmi nespokojeni se svou prací - je nudná a to vás deprimuje. Reagujete na vše podrážděně, ale nemáte odva¬hu si hledat jiné zaměstnání. Najednou jste nadbyteční a dostanete výpověď. Napřed máte na bývalého zaměstnava¬tele vztek a pak, když z dnů strávených doma jsou týdny, upadnete do deprese. Ze zoufalství si začnete dělat pořádek ve skříních a zabývat se nějakou rukodělnou činností, která vás dřív bavila, ale pak jste toho pro nedostatek času necha¬li. Brzy si uvědomíte, že to není jen záliba a rozhodnete se zřídit si vlastní živnost a prodávat své výrobky. Energie hněvu se tedy přeměnila v něco tvořivého a mohla být vyu¬žita pro růst duše.
Pokud si uvědomíme, že došlo k zablokování energie, je možné ji uvolňovat vědomě, aniž by to vyvolalo nějakou nemoc, vnější změnu nebo očistnou zkušenost.
Statická energie vede k nemoci.
Uvědomění vede ke svobodě.
Traumatízující událost
Někdy jsou pocity, které jsou odezvou na určitou udá¬lost, tak silné, že je jimi člověk zcela zaplaven.
Na fyzické úrovni vede šok k mdlobám nebo bezvědomí, které oddělí vědomou mysl od vnímání bolesti.
Jako lékařka mohu stejného účinku, tedy zmíněného od¬dělení, dosáhnout použitím narkózy a pokud potřebuji, aby pacient zůstal při vědomí, aplikuji místní znecitlivění. Tím se dosáhne ztráty citlivosti, tedy znecitlivění a zabrání se pohybům, tedy se dosáhne nehybnosti. Dnes je však už do¬kázáno, že ačkoli si pacienti bolest neuvědomují, je na ne¬vědomé úrovni zaznamenaná. Takovou bolest, ať už dušev¬ní nebo tělesnou, si pak neseme životem a dokonce ji pře¬nášíme i do ostatních životů.
Jsem přesvědčena, že se potlačené emoce projevují ve formě zdravotních potíží jako jsou různé nevysvětlitelné bo¬lesti, ztráta citlivosti nebo ztráta hybnosti.
Takoví pacienti potřebují pomoc dobrých psychoterapeu¬tů, aby odkryli skryté emoce a dostali tyto pocity z astrálního těla přes mentální tělo až k řešení na úrovni duše. Na úrov¬ni duše člověk uvidí, že „šokující" události byly procesem učení a i když byly velmi bolestné, vedly k rozvoji duše, a může tak uvolnit energii, která byla v těchto událostech až dosud zadržovaná.
Zástupné vyjádření emocí
Vzpomínám si na rozhovor s jednou pacientkou, která si stěžovala na bolesti v oblasti žaludku. „Dáváte najevo hněv?"
„Ano, pořád. V práci je to hrozné a doma se už naučili uhýbat, když lítají talíře po pokoji!"
A co vaše matka? Rozčilujete se i před ní?" Ale kdepak, to by ji rozrušilo. A přitom mě rozčiluje hlavně ona, ale vybíjím si to na těch ostatních."
Pacicntčina matka by pravděpodobně nechápala náhlý záchvat vzteku namířený proti ní, ale zpráva, kterou tato situace přináší, je, že se musí změnit dcera, ne matka.
Dcera popisovala matku jako puntičkářku, která není ni¬kdy spokojená s tím, co udělala. Přesto ji dcera navštěvo¬vala s podvědomou nadějí, že od ní jednou získá uznání a tedy i lásku.
„Ona mě tak hrozně rozčiluje."
Nebo lépe řečeno:
„Zlobím se na sebe, že jí dovolím, aby mě ovládala."
Hněv je oheň emocí; je to síla, která nám pomáhá jít vpřed. Hněv říká: „Musíš s tím něco udělat!"
V tomto konkrétním případě si dcera uvědomila, že její potřeba uznání od matky již nemá své opodstatnění a že je nyní už natolik dospělá, aby se dokázala ocenit sama. S tímto náhledem se její postoj k matce změnil. Pohlížela na matku jako na ženu, která nedosáhla ve svém životě naplnění a proto je pro ni obtížné ocenit ostatní.
Jak u mé pacientky vzrůstal pocit vlastní hodnoty, bolesti v žaludku ustupovaly, a navíc byla schopná matku pochvá¬lit, což jejich vzájemný vztah uklidnilo.
Dalším případem nevhodného vyjádření emocí byl muž, který nadával své ženě, když ležela nemocná v posteli. V ta¬kovém případě není neobvyklé zjistit, že to muž nedělá ze vzteku, ale ze strachu. Spoléhá se na svou ženu a nemůže se vyrovnat s představou, že by si měl poradit sám.
Připadá mi smutné, že i dnes, v dospělosti, potřebujeme
skrývat své skutečné pocity a nedovolíme si ukázat své obavy a úzkosti.
Dalším typem lidí, o kterých bych se chtěla zmínit, jsou ti, kteří vyrůstali v problémových rodinách, kde se rodiče nebo jiné osoby, které o ně pečovaly, chovali nepředvída¬telným způsobem, což má za následek, že později v živote trpí nějakou formou závislosti nebo chronickými duševní¬mi i tělesnými poruchami. V takových podmínkách se děti učí být chameleóny, kteří mění svůj výraz, způsob oblékání i city tak, aby vyhovovaly náladě ostatních. Tak přicházejí o svou vlastní osobnost a často také musí, aby přežily, při¬jmout dospělou roli a dokonce zaujmout ke svým nepředví¬datelným, náladovým rodičům „rodičovský" postoj. Když dospívají, zcela ztrácejí sami sebe a stanou se z nich lidé, kteří na okolní svět reagují výhradně tak, jak se od nich očekává. Vede to k pocitu velké nejistoty a nízkému sebe¬hodnocení. Lidé tohoto typu umějí výborně napodobovat, což mohou využít dokonce jako svou profesi. Mohou se také projevovat nepřirozeně, pokud je jejich dar číst v lidech kolem sebe a chovat se podle toho zastřen proudem vlast¬ních potlačených pocitů.
Všichni lidé tohoto typu - narozdíl od těch, kteří se pře¬hnaně ztotožňují se svými emocemi, by se měli povzbuzo¬vat k vyjádření svých emocí, ať už verbálně, pohybem, psa¬ním, malováním nebo jakoukoli jinou tvořivou činností. Mělo by však být jasné, že taková výpověď by měla mít podobu „Já cítím" a ne „Ty jsi způsobil, že...".
Nikdo z nás nikomu nic nezpůsobuje. Ať už na vědomé nebo nevědomé úrovni, konečné rozhodnutí je naše vlastní.
Hlavním cílem je pro lidi tohoto typu se naučit, že pocity se mohou a dokonce by se měly vyjadřovat volně, přiroze¬ně a tím se uvolnit. Reakce lidí okolo jsou jejich záležitostí, ne toho, kdo reakci vyvolal. Pokud se člověk rozhodne, že bude brát ohled na reakce okolí, je to jeho volba. Mnoho dětí se naučí potlačovat své pocity, pokud jejich projev způ¬sobí příval negativních reakcí.
Příklad
„Nebreč... maminku z toho rozbolí hlava."
„Nebreč/nevztekej se... mě to rozčiluje!"
„Proč musíš vždycky tatínka rozčílit?"
„Udělej mamince radost a buď zticha."
„Tobě vůbec nevadí, že mě tvoje chování trápí."
To je emoční vydírání, které může ovládat život člověka po dlouhou dobu. Pro mnohé lidi je přání ostatní potěšit a zalíbit se nadřazeno logickému uvažování. Spontánní pro¬jevy emocí ohrožují mír a klid vnějšího světa, ale má smysl je podporovat navzdory vnitřnímu zmatku. My všichni vlast¬níme své emoce a měli bychom na ně pohlížet spíš jako na posly než jako na vládce nebo věznitele.
C) Ztotožnění se s přáním osobnosti a ne duše
Jedná se o velmi běžný problém. První dva typy popisují opačné póly stejné škály; nadměrné i nedostatečné vyjádře¬ní emocí, často způsobené strachem, vede k zastavení na¬šeho vývoje. U třetího typu jsou pocity zaznamenávány na úrovni mentálního těla, ale neprocházejí dál jako zpráva pro duši, aby duše mohla zaujmout objektivní postoj k situaci.
Takový „krátký okruh" vede k tomu, že nové podněty nepřicházejí od duše, ale od osobnosti, jejíž přání vycházejí z hodnotového systému formovaného dřívějšími životními zkušenostmi.
Příklad
Domnívám se nebo věřím, že jsem šťastná. Oblékám se do jasných barev a vycházím do okolního světa s pocitem štěstí; s úsměvem a živou, bezstarostnou chůzí. Vyjadřuji štěstí. Jenže navzdory mému naladění, první člověk, na kte¬rého se usměji, má za sebou špatnou noc a cítí se mizerně. Protože v sobě nemám spokojenost hluboce zakořeněnou, vezmu to osobně a i když jsem se ráno cítila tak šťastná, mám najednou pokaženou náladu.
Další ráno se cítím mizerně a taky tak vypadám. Devět lidi mi řekne, jak dobře vypadám - až ten desátý řekne: „Nevy¬padáš moc spokojeně." Konečně mi někdo říká pravdu!
„Cítím se mizerně"... a to mně najednou zlepší náladu!
Takové představy a vzorce chování ohledně naší nálady se často utvářejí v raném dětství. Proto mohou mít naše re¬akce na každou novou situaci pachuť dřívějších zkušeností:
„Nikdy nic v životě nedokážeš."
„Přestaň si číst a dělej něco pořádného."
„Buď zticha", což vlastně znamená „Neexistuj."
„Prosím tě, neptej se pořád."
A proč jsi byl druhý, to nemůžeš být první?" Zase jsi to musela pokazit, jako vždycky!" Už toho máme s tátou dost, už žádné děti nechceme." je velmi obtížné překonat tak hluboce uložené bariéry a začít věřit v sebe sama. A navíc zákon přitažlivosti zaruču¬je že nám bude vždy přitahovat to, co očekáváme. Cítím se mizerně... přitahuji si nepříjemnosti. Cítím se skvěle... přitahuji si štěstí. Z pohledu duše není žádný neúspěch, jen pohyb. Ale na úrovni osobnosti jsme postaveni před bipolární skutečnost: Úspěch nebo selhání Dát najevo své pocity nebo zůstat zticha Radost nebo smutek Aktivita nebo zahálka
Pokud si sami sebe nevážíme, budeme se stále setkávat s lidmi, kteří nás budou utvrzovat v tom, že „nejsme dost dobří".
Když jsme nejistí, budeme potkávat lidi, kteří jsou také nejistí a hledají někoho, kdo má ještě méně sebedůvěry než oni, což jim dělá dobře.
Tvůrci svých iluzí jsme my sami.
Vězíme v kolotoči událostí na základě našich reakcí. Je zde ale řešení - jít nahoru ke své duši, která nesoudí a je zdrojem nepodmíněné lásky. Pak můžeme říct: „Možná ne¬jsme dokonalí, ale jsme v pořádku." Pak můžeme poodstou¬pit od strachu a uvědomit si, že jiní lidé mají také problémy a jsme schopni jim dovolit vyjádřit jejich emoce, aniž by nás to zasáhlo osobně. Pak uvidíme, že je dobré vyjadřovat emoce smutku i radosti, být aktivní i uvolněný, hovořit i mlčet. To vše jsou různé části složitého, ale nádherného organismu nazývaného člověk.
Tím, jak se vzdálíme od přání osobnosti, začneme si být více vědomi své intuice a budeme víc důvěřovat, že nás po¬vede do oblastí, které umožní další rozvoj našeho vědomí.
Naučit se spoléhat na intuici vyžaduje čas, ale nakonec se ukáže, že nás její moudrost vede lépe než to, když jsme naslouchali hodnocení lidí okolo sebe.
A konstruktivní kritika bude vždy s hlasem naší vnitřní pravdy v souladu.
Analogie
Jdu po své životní cestě a uvidím na ní stát koně. Vysko¬čím na něj a kůň se dá pomalu do pohybu. Zpočátku jsem nadšená tím, jak mi vlají vlasy ve větru, ale když kůň přejde v trysk, začnu se bát. Snažím se koni přitáhnout uzdu, aby zpomalil, ale nemá to žádný vliv a začnu volat o pomoc.
Kůň běží tak hrozně rychle, že už nelze v okolní krajině nic rozlišit a já vůbec nevím, kde jsem. V té chvíli někdo křikne: „Seskoč", ale mám takový strach, že se držím ješ¬tě pevněji. Nakonec mám takovou závrať, že cítím, jak mé sevření ochabuje a padnu v mdlobách z koně na měk¬kou zem.
Když přijdu k sobě, vidím ke svému údivu, že můj kůň je jen součástí kolotoče.
To vše byla iluze. Točila jsem se na koni jen stále v kruhu. Čím rychleji se pohyboval, tím víc jsem se bála a ztrácela přehled o okolí. Seskok z koně - i když se mi v tu chvíli jevil velmi ohrožující - způsobil, že jsem znovu získala kontrolu a svobodu jít zase vpřed.
Dezorientace, ztráta orientace, znamená doslova „být vzdálen od východu". Podle staré filosofie amerických In¬diánů je východ stranou světla. Nalezení orientace známe-
ná znovu obnovit spojení se svým vlastním zdrojem inspi¬race, a tím je duše.
Někdy je jediným způsobem, jak se dostat ze slepé ulič¬ky zpět ke svobodě a cestě vpřed, jen pořádný otřes a rozbi¬tí původního stavu, aby se mohly - pod vedením inspirace a z její energie - zformovat nové podmínky.
Nic není nikdy zbytečné nebo ztracené, ale někdy pomáhá podívat se na věci z jiného úhlu. Prostě nejsme totožní se svými emocemi stejně jako nejsme totožní se svým materiál¬ním vlastnictvím nebo hodnotovým systémem. Používáme své emoce, abychom vyjádřili energii duše a tím rosteme.
ETERICKE TELO
Hlavní funkcí éterického těla je předávat fyzickému tělu energie z astrálního a mentálního těla a z vyššího já.
O těchto zdrojích se někdy hovoří jako o „životní síle", protože ovlivňují veškerý život, ať už lidský, rostlinný nebo planetární.
K zásobování fyzického těla energií z éterického těla dochází přes centrální nervový systém a především autonom-
ní nervový systém. Éterické tělo se skládá ze složité sítě přenosových drah označovaných jako „nadi", kterými je fy¬zické tělo protkáno podobně jako třeba nervovými vlákny nebo vlásečnicemi a ty vedou do každé buňky a přenášejí tam energii.
Tímto způsobem slouží éterické tělo také jako program pro stavbu fyzického těla; množství energie a typ jejic vibrací určuje vznik určitých buněk potřebných pro vytvo-ření orgánů a systémů.
Analogie
Představte si, že rozsvítím v temné místnosti světlo, z chvíli okolo něj začnou poletovat můry a nakonec nebud vidět nic jiného než spousta můr. Někdo si může myslet, že tam vlastně žádné světlo není, jenom hejno můr. A kdy zase zhasneme, můry zmizí a nic nezůstane.
Tato analogie je symbolem toho, jak éterické tělo slouží fyzickému tělu. Když je energie přítomna, označujeme to jako život. Když energie zmizí, považujeme to za smrt.
Jak už bylo řečeno, éterické tělo zprostředkovává spoje-ní jedince s elektromagnetickou energií, a ta vychází z éteric-kých těl všech forem života. Dohromady tvoří síť, která spojuje i planety a dokonce celý vesmír.
Lze říct, že éterická těla spojují veškerou hmotu, za tímco těla duše spojují ducha. V posledních letech došlo k prudkému rozmachu techniky, což vede k rozšíření elek-trických spotřebičů a výpočetní techniky v našich domác-nostech a na pracovištích. U někoho může tato elektro magnetická energie s kladnými ionty způsobit na úrovni éterického těla disharmonii, což vede k nemocím zvláště nervové soustavy.
K. přecitlivělosti na elektromagnetické pole dochází v zá¬vislosti na současném stavu ostatních těl. Přesto si myslím, že by se mělo věnovat víc pozornosti tomu, aby se energie s pozitivními ionty rozptýlila a předešlo se tak vzrůstající¬mu počtu nemocí postihujících nervový systém.
FYZICKÉ TĚLO
Rozštěpením atomu se odhalilo, že za zdánlivě pevnou strukturou je dynamické vzájemné působení elektrických částic, které představují a vyjadřují různé aspekty energe¬tického pole.
S tímto poznáním už nemůžeme dál nahlížet ani na lid¬ské tělo jako na pevnou, statickou formu, ale je třeba na něj pohlížet jako na synchronizovaný komplex pohybujících se energetických částic, které přinášejí do struktury těla svůj tvar a formu, což nachází svůj výraz v různé podobě buněk a orgánů.
Z duchovního pohledu je fyzické tělo výtvorem a nosite¬lem spojené energie ostatních typů těl. To mu dává množ¬ství vynikajících schopností jako je pružnost, pohyblivost, tvořivost, regenerace, přetváření, vysoká citlivost a velmi efektivní systém komunikace. Výsledný stav závisí na opti¬mální výživě, což neznamená jen jídlo, které jíme a vzduch, který vdechujeme, ale také „inteligentní" vstupy z úrovně nižší i vyšší mysli.
Když se ve fyzickém těle objeví nemoc, znamená to vět¬šinou, že k disharmonii došlo na hlubší úrovni. Ideální je znovu nastolit harmonii na co možná nejhlubší úrovni, a tak vykořenit nemoc i z fyzického těla. Někdy jsou však změny na fyzické úrovni nevratné a je nutné se s tím vyrov¬nat na hlubších úrovních.
Analogie
Fungování auta není závislé na jeho vnějším designu, ale na vnitřní práci motoru a na aktivitě člověka na sedadle pro řidiče. Jestliže se vypojí elektrický kabel a přestane svítit přední světlo, moudrý majitel vyhledá pomoc odborníka, který najde, v čem je chyba a kabel znovu zapojí. Pokud však nebude žádná pomoc v dosahu, nemůže řidič jezdit v noci bezpečně, a to ho omezí v jeho aktivitách.
Pokud nevěnujeme pozornost výstražným upozorněním na začátku, může to vést k podstatně závažnějším upozor¬něním, které mají získat naši pozornost.
Fyzické tělo vysílá elektromagnetické pole, které lze měřit a použít ho při hodnocení jeho funkční kapacity. Tato síla je známá jako Kirlianův efekt a lze jí využít k vyhledání dis-harmonických oblastí těla. Na fotografii zachycující tento jev lze také vidět jemné vzájemné působení mezi dvěma jedinci, kteří jsou v blízkém fyzickém kontaktu. To je zvlášť podstatné při léčitelství, kdy energie terapeuta pozitivně ovlivňuje zdravotní stav klienta.
Mnoho výzkumů se nyní zaměřuje na to, jak umožnit lé¬kařům zaznamenat energie přicházející z jiných typů těl.
Fyzické tělo je posvátný chrám duše; bez něj je naše pouť po této zemi u konce. Mělo by se s ním tedy zacházet s úctou, kterou si coby posvátný předmět zasluhuje. Srdce má prý kapacitu žít 400 let - člověk je schopen jej zničit za čtyřicet.
Mrzí mne, že používáme tělo nejen jako nositele všeho dobrého v životě, ale musí nést také naši nenávist, hořkost, smutek a zranění. Takové formy znečištění ohrožují náš chrám daleko dříve než vnější znečištění. Milovat tento pro¬středek je prvním stupněm na cestě k naprosté lásce a tedy k celistvosti.
KAUZÁLNÍ (PŘÍČINNÉ) TĚLO
Před smrtí podněty z vyšší a nižší mysli ustanou, a to způ¬sobí rozpad éterického těla, což vede k tomu, že fyzické tělo není schopno přežít.
Pozitivní složky astrálního a mentálního těla získané bě¬hem tohoto života vytvoří příčinné tělo. Negativnější slož¬ky našeho života se přemění v pozitivní energii, která bude jednou využita.
Příčinné tělo se vytváří v průběhu mnoha životů a nako¬nec se z něj stane chrám duše. Tento obal slouží jako du¬chovní obdoba osobnosti, vozidlo, které dopravuje duši růz¬nými životy na zemi.
AURA
Ačkoli jsme jednotlivá těla popisovali oddělené, je tře¬ba si uvědomit, že jsou propojena v celek a jejich energie se mísí. Tento komplex energií se označuje jako „aura". Jasnovidcům se aura jeví jako barevný pohybující se obal kolem člověka. Jsou tam zastoupeny barvy nejrůznějších odstínů a liší se vzdáleností od fyzické formy. Čím je mezi těly větší harmonie, tím větší je aura.
Před smrtí, kdy životní síla z fyzického těla odchází, se aura podstatně zmenší. Všichni si na podvědomé úrovni auru
druhých lidí uvědomujeme. Když si vybíráme, kam si sed¬nout nebo se postavit, bývá naše volba ovlivněna pocitem že určitá osoba má „zářivější" auru, zatímco někdo jiný je „tmavší" a tím pádem působí méně příjemně.
Když víme, že energie léčitelovy aury ovlivňuje jeho lé-čitelské schopnosti, je životně důležité, aby každý, kdo pe¬čuje o druhé, nejprve pracoval na rozšíření svého vědomí a pak se teprve snažil pomáhat druhým.
Čtyři funkce a těla
Psycholog C. G. Jung hovořil o čtyřech psychologických funkcích, které představují základní charakteristiky mysli: smyslové vnímání neboli čití, cítění, myšlení a intuici. Může¬me je spojit se čtyřmi základními elementy: zemí, vodou, vzduchem a ohněm a s čtyřmi typy těl takto:
Většina lidí se vyjadřuje prostřednictvím jedné nebo dvou mentálních charakteristik, např. cítěním a vnímáním nebo intuicí a myšlením.
Měli bychom pracovat se všemi čtyřmi funkcemi, proto¬že potlačení jakékoli z nich vede k projevu nemoci na úrovni fyzického těla.
Cvičení
1) Napište 3-4 rodinné zásady, které si pamatujete z dět-
ství.
Příklad
„Jen ať se to nedozvědí sousedi!"
„Nemluv, pokud se tě někdo nezeptá."
„Vždycky si ber čisté prádlo, co kdybys měl nehodu!"
a) Jsou tyto zásady pro váš život stále potřebné?
b) Předáváte je dále svým dětem?
c) Nejsou některé z nich už zbytečné?
Od rodičů i jiných osob, které se o nás starají, dostáváme mnoho rozumných a praktických rad, ale některé, které se hodily v době našeho dětství, už prostě neplatí. Kamenem úrazu je často strach. Stojí za to se však rozhodnout najít odvahu a opustit zastaralý hodnotový systém. Velmi často rozhodně odmítáme rady, které jsme slýchali v dětství a najednou slyšíme, jak je opakujeme svým dětem. Prověřuj¬me, zda jsou naše rady na místě!
2) Zaposlouchejte se do toho, co sami říkáte. Jak často
používáte „měl bych, musím, mělo by se?" Ptejte se sami
sebe, kdo určuje, co se smí a nesmí. Vaše vyšší já nebo osob-
nost, která je ještě stále pod vládou minulosti?
3) Podívejte se na barvy, které vás obklopují doma a které si oblékáte. Co říkají těm, se kterými se potkáváte? Jste spokojení s tím, co vypovídají? Pokud ne, je možná čas to změnit. Žádné náhlé, ukvapené akce, prostě se vydejte ji¬ným směrem.
4) Opět naslouchejte vlastní řeči a všímejte si, jaké ob¬raty používáte: „Cítím", „Myslím", „Vidím" nebo „Vím". Kterými dvěma z nich zahajujete většinou hovor?
Příklad
„Myslím" a „Vidím".
jak už jsme dříve uvedli, potlačení dalších funkcí vede zadržování energie, což se projeví jako tělesná nemoc.
Zkuste vyjadřovat tyto latentní funkce tím, že budete za¬hajovat svá tvrzení slovy „Cítím" a „Vím".
Je udivující, jak se změní obsah hovoru jen tím, když jej uvedeme jiným slovem.
3) Podívejte se na barvy, které vás obklopují doma a které si oblékáte. Co říkají těm, se kterými se potkáváte? Jste spokojení s tím, co vypovídají? Pokud ne, je možná čas to změnit. Žádné náhlé, ukvapené akce, prostě se vydejte ji¬ným směrem.
4) Opět naslouchejte vlastní řeči a všímejte si, jaké ob¬raty používáte: „Cítím", „Myslím", „Vidím" nebo „Vím". Kterými dvěma z nich zahajujete většinou hovor?
Příklad
„Myslím" a „Vidím".
jak už jsme dříve uvedli, potlačení dalších funkcí vede zadržování energie, což se projeví jako tělesná nemoc.
Zkuste vyjadřovat tyto latentní funkce tím, že budete za¬hajovat svá tvrzení slovy „Cítím" a „Vím".
Je udivující, jak se změní obsah hovoru jen tím, když jej uvedeme jiným slovem.
4
Čakry
Ve všech šesti jemných tělech se nachází sedm hlavních energetických center neboli čaker, které jsou - řečeno ana¬tomicky - seřazeny podél dráhy mozkového kmene a mí¬chy. Energie uvnitř čaker rotuje ve spirále, podobně jako u kruhového ohňostroje.
V následujícím přehledu uvádíme jména hlavních čaker a jejich umístění.
Další menší centra jsou rozmístěna po celém těle, např. v kolenách, v rukách, v chodidlech a kolem uší. Jsou to mís¬ta, která lze využít v terapii k napojeni se na systém čaker.
Názory na umístění osmé čakry se liší. Někde se uvádí, že je to energie umístěná nad hlavou, představující spojení s vyšším já - často se jí říká „starchild".
Čakry si můžeme také představit jako květy s mnoha okvětními lístky, kde se ve středu nachází energie duše spo¬jená s vyšším já. Od středu k vnějšímu okraji z ní vycházejí okvětní lístky představující mentální, astrální a éterické tělo.
ČAKRY
Čím je květ, tedy čakra, rozevřenější, tím více je člověk ve spojení s energií duše a s duchovními vlastnostmi, které jsou pro určitou čakru typické. To, do jaké míry je čakra otevřená a tedy aktivní, závisí na úrovni vědomí duše člo¬věka a lidstva jako celku. V současné době přichází do ča¬ker nejvíce energie z astrálního a éterického těla.
V minulosti neměli lidé většinou aktivní všechny čakry a využívali tedy především energie čakry základní, křížové, solar plexu a krční, t. j. center umístěných pod bránicí, a korunní a srdeční čakry byly většinou neaktivní.
Příchod vodnářského věku, který přináší do našeho slu¬nečního systému svou vlastní energii, však mění vědomí člo¬věka právě tím, že aktivuje jeho srdeční a korunní centra.
Na fyzické úrovni se to projevuje nárůstem nemocí sou¬visejících s brzlíkem, který je srdeční čakrou úzce ovlivněn. Jedná se o nemoci jako je AIDS, alergie, rakovina a poruchy imunitního systému.
Do sféry srdeční čakry náležejí také další nemoci jako např. schizofrenie, Parkinsonova nemoc, maniodepresivita a jiné depresivní poruchy, u kterých současná medicína od¬haluje jejich souvislost s hormony epifyzy.
Tyto nemoci často propuknou v období, kdy člověk zaží¬vá nějaké změny. Tato zjištění povzbudila.další výzkumy epifyzy, o které se donedávna předpokládalo, že její činnost po pubertě ustává. V současnosti se ukazuje, že epifýza uvol¬ňuje určité hormony i v době dospělosti.
Jak procházejí čakrou podněty
Energie vstupující do čakry z různých těl se smísí a pro¬chází pak společně do éterického těla. Toto tělo je tvořeno systémem „pohyblivé" energie neboli nadi a slouží jako spojnice mezi energií vycházející z čakry a fyzickým tělem. Takto je aktivován mozek a autonomní nervový systém, který pak předává podněty endokrinním žlázám a dochází tak k produkci hormonů. Hormony se rozvádějí po těle krev¬ním oběhem do různých míst a tam podněty, původně po¬cházející z jemných těl, vyvolají určitou aktivitu.
V následující tabulce uvádíme přehled toho, jaké žlázy
Výsledky působení hormonů na člověka se pak přenášejí zpět cévním oběhem k příslušné žláze. Odtud jde informa-
ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRÉCII
nervovým systémem do éterického těla, kde se porovná s původním podnětem, který byl vyslán z jemných těl. Vý¬sledný stav se projeví jako nervová a hormonální regulace s cílem zachovat rovnováhu mezi podnětem a odpovědí.
Tímto způsobem jsou funkce fyzického těla neustále zá¬vislé na aktivitě čaker, které závisí zase na energii jem¬ných těl.
DUCHOVNÍ VLASTNOSTI A ČAKRY
Každá čakra také souvisí s určitou duchovní vlastností, která ve vzájemném celku vyjadřuje určité snahy a cíle ce¬listvé lidské bytosti.
Dokonalého vyjádření těchto sedmi duchovních vlastností je dosaženo sjednocením a harmonizací jejich bipolární po¬vahy. Znamená to, že oba jejich póly vyjadřujeme, prožívá¬me, vnímáme, chápeme a přijímáme ve všech situacích. Přijetí obou pólů reality ve jménu lásky nás vede k jednotě.
příklad
Co se týče uvědomění vlastní ceny, prožívala jsem na¬před období, kdy jsem se cítila naprosto neschopná, a pak dobu, kdy jsem byla velmi sebejistá, dalo by se říct egois¬tická nebo dokonce sobecká.
Když to vezmeme od začátku, tak člověk, který se cítí bezcenný a není schopen si uvědomit vlastní hodnotu, čas¬to přijímá roli pomocníka nebo utěšovatele, který je tu jen pro druhé, a to mu dává pocit vlastní identity... má potřebu, aby ho druzí potřebovali. Vyžaduje pochvalu, i když to může mít zpočátku nenápadnou formu:
„Bylo všechno v pořádku?"
„Máš vše, co potřebuješ?"
„Chceš, abych..."
Sebevětší množství pochvaly však nevytvoří vědomí vlastní hodnoty, dokud člověk nezačne sám důvěřovat ve vlastní síly.
Po nějaké době stálá potřeba uznání a její nedostatek ze strany okolí vede ke stavu „sebestřednosti", což je to posled¬ní, co by si takový člověk myslel, že se mu může stát.
Na druhé straně egoista, který si přeje být centrem po¬zornosti, často také cítí nedostatek vlastní hodnoty, dokud neovládne své místo ve společnosti. Nebo může mít ve zvy¬ku si zvednout sebedůvěru nějakou sklenkou, po které se stane hvězdou společnosti.
Tento příklad ukazuje, že podle principu jin-jang není žád¬ný stav bytí statický a může se tedy přeměnit v opačný pól. V souladu se zákonem rovnováhy musí prostě dojít k přemě¬ně, aby se zabránilo setrvávání v krajních polohách. Schopnost ocenit sama sebe na úrovni vlastní vnitřní bytosti způsobí, že už nebudeme dále závislí na vnějších názorech.
Transformace energií
Čakra základní, křížová a solar plexu se vztahuje k osob-nosti; srdeční, krční a korunní se vztahuje k duši. Třetí oko slouží jako prostředník mezi duší a osobností.
Osobnost je nositelem duše na této zemi. Proto je rozvoj nižších tří čaker životně důležitý, jelikož umožňuje úplné vyjádření energií duše.
Božské aspekty
Dříve, než může nějaký podnět vyústit v aktivitu, musí být splněny tři hlavní podmínky: vůle jednat, schopnost vytvořit plán a schopnost získat potřebné materiální pro¬středky.
Příklad
Přemýšlím, že upeču koláč... podnět
Mám vůli to provést... síla vůle
Vyberu nebo vymyslím recept... síla tvořivosti
Shromáždím potraviny... síla přitažlivosti
Peču koláč... projev, materializace podnětu
Vůle
Základní čakra přijímá vůli osobnosti. Korunní čakra při¬jímá vůli duše.
Tvořivost
Křížová čakra přijímá a vyjadřuje vůli osobnosti. Krční čakra přijímá a vyjadřuje vůli duše.
přitažlivost
Čakra solar plexu přitahuje to, co je třeba k uspokojení přání osobnosti. Srdeční čakra přitahuje to, co je třeba k u-spokojení přání duše.
Síla přitažlivosti je silou lásky.
Když se duše hlouběji inkarnuje do fyzické formy, přijí¬mají tři nižší čakry jim odpovídající (analogickou) vyšší energii a tyto dvě energie, t. j. energie osobnosti a duše se spojují následujícím způsobem:
ENERGIE ZÁKLADNÍ ČAKRY VSTUPUJE...
DO KORUNNÍ ČAKRY
Uvědomění si sebe sama jako součásti života na zemi se tranformuje do Vědomí nebo Vědění sebe sama jako sou¬části Vesmírného Zdroje Stvoření. Vůle osobnosti se pak stává vůlí duše.
ENERGIE KŘÍŽOVÉ ČAKRY VSTUPUJE...
DO KRČNÍ ČAKRY
Tvořivost a její projevy přecházejí ze sféry osobnosti do sféry duchovní bytosti, vnitřního Já.
ENERGIE SOLAR PLEXU VSTUPUJE...
DO SRDEČNÍ ČAKRY
Přání nižšího já neboli osobnosti, která jsou často pod. míněná, se přeměňují v nepodmíněná přání vyššího Já.
Třetí oko působí jako smyslová a aktivizující síla zaru¬čující integraci energií ze všech čaker. Na úrovni bipolárni aktivity to lze vyjádřit tak, že splyne v jedno (viz obrázek na další stránce nahoře).
Na buněčné úrovni je sjednocení znázorněno dvěma řetězci DNK, které vytvářejí jeden chromozom. V chromozomu je uložen základní plán pro strukturu a funkci jedince a odráži duchovni projekt obsažený v informacích čaker.
Spojení mezi řetězci, což na úrovni čaker symbolizuje jednotu, na úrovni fyzického těla představuje atom vodíku s atomovou váhou jedna (viz obrázek na další stránce dole). Nové poznatky o genetické příčině nemocí dávají za prav¬du představě, že odstranění nerovnováhy na úrovni chro¬mozomů povede k dokonalému zdraví.
Jsme však ještě příliš vzdáleni od pochopení skrytého mechanismu, který řídí funkci genů. Z ezoterického pohle¬du se domnívám, že tato regulační síla přichází z úrovnč čaker a že v nich dochází k přeměně energie z jemných těl.
Skutečné genové inženýrství musí tedy brát v potaz as¬pekty mysli i ducha a dokud se tak nestane, bude nerovno¬váha přetrvávat.
V transformační fázi, kdy energie přechází z jedné čakry do druhé, dochází často v životě jedince ke kritickému zlo¬mu, kdy upadá do zmatků, frustrace a úzkosti. Může se to projevovat také jako citová nebo fyzická nerovnováha nebo nemoc, zvláště pokud se člověk takové změně brání.
Jsem přesvědčena, že rozšiřující se chápání těchto přiro¬zených procesů pomůže předcházet krizím a může průchod energií usnadnit.
Polarita a čakry
I když čakry umožňují sjednocení mužských a ženských vlastností, mohou se dělit na ty, které představují mužské rysy jako je otevřenost a prosazování se, a ty, které předsta¬vují ženskou stránku, jako např. poskytování výživy a vní¬mavost.
Jak jste si asi povšimli, není do této tabulky zahrnuto třetí oko, protože vede ke sjednocení mužské a ženské energie.
Zjistila jsem, že to je většinou energie skryté stránky čakry, která je zablokovaná a potřebuje být uvolněna.
Jsem také přesvědčena, že až budou objeveny body, v nichž se oba druhy energií kříží, budou to velmi důležité oblasti pro léčení. Ve fyzickém těle jsou oblasti náležející ke stejné polaritě úzce propojeny. Proto lze pozorovat, že produkce hormonů, ať už z nadledvinek, slinivky nebo štít¬né žlázy, ovlivní funkci i zbývajících dvou žláz.
Podobně je to i u čaker. Při výzkumech epifýzy u zvířat bylo zjištěno, že hormony vylučované touto žlázou mají významný vliv na činnost pohlavních žláz. U člověka je také snaha výzkumně prokázat neurofyziologický vztah mezi epifyzou a ostatními žlázami s vnitřní sekrecí. Není pochyb
tom že se tyto poznatky v nejbližší době potvrdí, neboť endokrinologie (věda o žlázách s vnitřní sekrecí a hormo¬nech) sc neustále rozvíjí.
Barvy čaker
Energie každé čakry vibruje na odlišné frekvenci. Jasno¬videc je schopen ji vnímat jako barvu a v tabulce uvádíme, jaké barvy náleží k určité čakře.
Protože podstatným zdrojem energie vstupující do čakry je energie z astrálního a éterického těla, jsou také jejich barvy dominantní. S tím, jak se rozvíjí vědomí člověka, dochází však k zapojení energií z vyšších těl a to se zřejmě odrazí na změně barev jednotlivých čaker.
Cvičení
Zaujměte pohodlnou polohu v sedě nebo vleže tak, abys¬te neusnuli. Položte si na dosah ruky papír a tužku, abyste mohli během cvičení zachytit své zážitky.
Uvolněte si těsný oděv, popřípadě se vyzujte a uvelebte se tak, abyste měli dobře podepřená záda.
Použijte relaxační techniku, při které si postupně, od cho-
didel až po hlavu, uvolňujete napětí a stažené svalstvo a nakonec zklidněte dech a uvolněně dýchejte.
Potom si představte nad hlavou energii svého vyššího já. Spojte se s touto energií a poproste ji, aby vám dala moud¬rost a pochopení, které vám umožní dosáhnout opět jednoty
Spojte tuto energii s každou čakrou a začněte od základ¬ní. Jaký máte vjem této čakry - je to obraz, věta, barva nebo pocit?
Po skončení si poznamenejte své pocity. Až to uděláte, znovu se spojte se svým vyšším já a pak pokračujte s další čakrou. Tak se postupně dostanete až ke korunní čakře. Po spojení této čakry s vyšším já veďte tuto energii páteří dolů až do chodidel a dolů do země. Když to uděláte, pocítíte naprostý klid a nepodmíněnou lásku přicházející z tohoto zdroje - dovolte jí prostoupit každou buňku vašeho těla.
Pak veďte energii vzhůru ze země a dolů z místa nad vaší hlavou a umístěte ji coby zdroj lásky ve svém srdci. Znovu pocítíte mír a radost. Až budete chtít skončit, vraťte se k plné bdělosti provedením několika hlubokých nádechů a rozhý¬báním prstů.
Pokud máte větší papír a barevné tužky, je zajímavé si své vizuální představy od základní čakry až po korunní nakreslit. Slovní vyjádření totiž nedokáže zachytit všechny informace z vyššího já. Při vizualizaci čaker můžete zjistit, že jste viděli jinou barvu, než se běžně považuje pro tuto čakru za charakteristickou. V takovém případě je podstat¬né, s jakými pocity máte určitou barvu spojenou, t. j. co pro Vás určitá barva znamená.
Přestože jste někdy schopni velmi dobře rozumět svým pocitům a představám, kapitola o vztahu mezi čakrami, emo¬cemi a nemocí vám může vaše chápání věci prohloubit.
POTVRZENÍ A ČAKRY
Uvádím tvrzení, která se týkají konkrétních čaker a slou¬ží k dovršení cyklu duchovního růstu.
Korunní: Jsem si plně vědom a otevřeně přijímám vůli své vyšší mysli.
Třetí oko: Přebírám odpovědnost za své myšlenky, slo¬va a činy
Krční: Jsem ochotný vyjádřit své pravé Já a tak se plně podílet na svém stvoření.
Srdeční: Miluji sebe a ostatní nepodmíněně, dávám i při¬jímám.
Solar plexus: Zasloužím si žít svůj život v plnosti, bez strachu a viny a naslouchat pouze svému vnitřnímu hlasu. Křížová: Uznávám své potřeby a potřeby druhých v kaž¬dém vztahu a jsem ochotný podle toho jednat. Základní: Plně si uvědomuji svou roli na zemi a vím, že mé základní potřeby budou vždy naplněny.
Když jsou čakry ve vzájemné harmonii, souzní jako akord - nejvyšší čakra jednoho těla spojená s nejnižší čakrou dal¬šího těla.
Naše vnitřní uspořádání a fungování na této zemi je zá¬vislé na energii přijímané a vysílané čakrami. Domnívám se, že objevení souvislostí mezi touto energií a psycholo¬gickými a endokrinologickými funkcemi povede k založení zcela nového odvětví medicíny, které bude postaveno na tom, co dnes spadá do oblasti psychoneuroimunologie.
Smysl nemoci
Uznáváme-li, že vše pochází z jednoho zdroje, pak musí být i nemoc součástí tohoto velkého plánu, a ne jen nešťast¬ná náhoda.
Co je tedy příčinou, nebo lépe řečeno, cílem nemoci? Je to známka selhání nebo slabosti, jak se mnozí domnívají? Pokud by to platilo, proč potom říkáme, že „dobří lidé umí¬rají mladí". Znamená skutečnost, že ještě žijeme, úspěch nebo to značí, že jsme ještě nedokončili svůj úkol?
Čím více se zabývám nemocí, tím více si uvědomuji, jak složitý a komplexní předmět to je. Nelze najít jen jednu příčinu a každý případ je třeba poměřovat vlastními měřít¬ky. Přesto jsem přesvědčena, že dostáváme vodítko, které nám má pomoci toto tajemství objasnit.
Ta vodítka k nám přicházejí ve formě přítomných potíží, lokalizace do určité oblasti, patologických změn a porozu¬mění kontextu situace člověka, který onemocněl. Kontex¬tem míním kulturní, náboženské a sociální prostředí, sys¬tém hodnot, který zapustil kořeny hluboko do struktury bytí, i když na vědomé úrovni už upadl v zapomenutí.
Psychologický pohled na tento aspekt nemoci stručnčně shrnuji v následujících bodech:
1) Nemoc je jen specifický projev života, poskytující čas pro změnu a příležitost pro růst duše. Vědomé prožití této zkušenosti může urychlit léčebný proces, pokud se vědomí
neomezuje jen na oblast hlavy. Každá buňka v těle si potře¬buje být vědomá změn, které probíhají, a musí opustit staré způsoby chování. (Není nutné tyto staré typy chování zno¬vu prožívat, ale uvědomit si jejich existenci.)
Změny nastanou, aniž bychom si toho byli vědomi, a mohou být daleko úspěšnější, když nejsou omezovány vůlí osobnosti.
2) Ve většině případů se ne-moc nebo nerovnováha pro-
jeví dříve v mysli než v těle. Můžeme si vybrat, jestli to
budeme řešit na mentální úrovni nebo zda potřebujeme dů-
kaz na fyzické úrovni, abychom se odhodlali s tím něco
udělat. Navzdory varovným upozorněním si většina lidí mys-
lí že oni přece neonemocní.
Tělesná nemoc také poskytuje obecně přijatelné zdůvod¬nění toho, proč se člověk cítí špatně, zatímco duševní potí¬že berou lidi většinou jako znak slabosti nebo simulování.
Konečným cíle je pochopit a přijmout všechny části sebe sama a tak obnovit celistvost (jednotu) a zdraví.
3) Pokud se nerovnováha nezpracuje a nevyřeší na men-
tální úrovni, objeví se jako projev toho, že se člověk zdržu-
je v jedné krajní poloze a potlačuje druhý pól, nemoc.
K takové nerovnováze dochází na jakékoli úrovni a často
spíše vyjadřuje strach z odhalení stínu nebo potlačení něja-
ké oblasti než přání setrvávat v nějaké krajnosti.
4) Potíže projevující se na tělesné úrovni přinášejí zprá-
vu, že něco není v pořádku a směrují pozornost na proble-
matickou oblast.
Můžeme se rozhodnout, že si těchto zpráv nebudeme vší-mat a „vypnout kontrolku", ale nakonec budeme muset zprá¬vu přece jen vyslechnout.
5) Zprávu můžeme využít k tomu, abychom odstranili příčinu jen na fyzické úrovni nebo - pokud dojdeme k hlubší¬mu psychologickému a duchovnímu pochopení - ji dešif¬rujeme a využijeme k celostnímu léčení.
6) Nemoci nám předávají zprávu a také naznačují, ja¬kým způsobem dosáhnout celkové harmonie. To pro nás může být obtížně pochopitelné u nemocí jako je AIDS, ra¬kovina nebo roztroušená skleróza, které jsou spojeny s utrpe¬ním a špatnou prognózou. Přesto mnoho lidí, kteří těmito nemocemi onemocněli, to popisují jako zkušenost, která ne¬změnila jen jejich tělo, ale i pohled na život, a to většinou k lepšímu.
Dokud nezačneme chápat, že zdraví a jednota musí zahr¬novat i mysl a ducha, a že nemoc ani smrt neznamená se¬lhání, dotud se nám nepodaří spatřit nádherného motýla rodícího se ze zjevně nemocné kukly.
7) V mnoha případech nemoc člověku slouží jako „mluv-
čí"; říká něco, co by jinak nebylo vyjádřeno. Až je zpráva
vyslyšena, může být vyléčena i nemoc.
Bohužel je někdy zpráva příliš nejasná a změny na fyzic¬ké úrovni nevratné, takže je na člověka naloženo víc, než je vlastně nezbytné. Těchto prvních sedm bodů by mohlo být označeno jako „prvotní cíle nemoci" přicházející z úrovně duše. Další body se týkají osobnosti a přeměňují primární cíl duše na druhotný cíl osobnosti.
8) Nemoc často pokračuje, navzdory bolesti a utrpení, protože uspokojuje potřeby osobnosti. I ta nejlepší zdravot¬ní péče nemůže znovunastolit rovnováhu, pokud člověk vidí, že mu nemoc přináší nějaké výhody a uspokojení, ať už na úrovni duše nebo osobnosti.
V mnoha případech druhotný cíl zakrývá daleko hlubší záležitosti, které je třeba odhalit, aby osobnost přestala lpět na svých představách.
Nemoc není slabost, ale cesta vpřed.
Tyto body slouží jako orientace pro výzkum zdraví a ne¬moci. Nabízejí pravděpodobné možnosti v rámci svobodné vůle. Neuvádím je proto, aby někoho odsuzovaly nebo vy¬volávaly pocity viny. To pramení z úrovně osobnosti, a ne duše. Mám to na paměti vždy, když se setkám s pacientem a ptám se sebe sama a často i pacienta:
„Jakou zprávu přináší tato nemoc a jaký má účel?"
Je překvapující, jak často znají pacienti odpověď, ale protože se jich na to málokdo někdy zeptá, nechávají si tyto informace pro sebe. Ve skutečnosti vlastně jen paci¬ent zná tuto odpověď a terapeut může působit jen jako zrcadlo, které odráží to, co už pacient ví, ale dosud to ne¬vyjádřil.
Není jednoduché určit, který z těchto bodů se hodí na konkrétní případ, protože jako většina věcí v životě, nic není jasně ohraničené, ale příčiny se překrývají, zvláště pokud dojde ke spojení kolektivní a individuální karmy. Přesto doufám, že příklady, které dále uvádím, některé body dále osvětlí.
Nemoc jako zpráva
A) Jdete pozdě. Běžíte na autobus, uklouznete, spadnete
a zlomíte si kotník. Diagnóza tělesného stavu zní zlomený
kotník a terapií je zafixovat kost do sádry.
Duchovně-psychologická diagnóza je, že se stále snažíte vměstnat příliš mnoho věcí do příliš krátkého času a tento¬krát jste „zmeškali autobus".
Hlubší příčina v pozadí této diagnózy je fakt, že se cítíte dobře a užitečně jen tehdy, když máte hodně práce a jste tedy v neustálém poklusu. Pokud si sednete, máte pocit že utrácíte čas a zanedbáváte své povinnosti. Vaše sebehodno¬cení je závislé na stupni pozorovatelné činnosti.
Zlomený kotník vyžaduje, abyste odpočívali a ponechá¬vá před vámi otevřené dvě možnosti:
a) Po celou dobu se obviňovat z nešikovnosti, mít vztek na doktory, že diagnostikovali zlomeninu a snažit se se sád¬rou chodit, i když máte doporučený klid.
b) Uvědomit si, že jste byli neopatrní, ale že k tomu do¬šlo proto, že jste na sebe příliš nároční a nikdy si nedopřeje¬te odpočinek. Během dní strávených doma si můžete naplá¬novat, jak si lépe organizovat čas a nechat si dobu i pro odpočinek. Uvědomíte si, že vaše vlastní hodnota se týká ocenění toho, jací jste a ne kdo jste.
B) Doris bylo 65 let, když jí zemřel manžel. Měla sice
velkou a milující rodinu, ale byla velmi sklíčená a neměla
čas ani na vnoučata, která dříve zabírala značnou část její-
ho života.
Začala si stěžovat na dusnost a střevní potíže, ale přestože absolvovala běžná vyšetření, nenašla se pro její potíže žádná somatická příčina. Okolo vánoc byla už rodina naprosto bez¬radná a souhlasila s její hospitalizací na psychiatrickém od-děleni. Tou dobou Doris viděla vše zcela černě a nebyla schop¬na už myslet na nic jiného než na své problémy.
jednoho dne, právě když se vracela z pracovní terapie, se zahlédla v zrcadle.
Pane Bože", vykřikla, ,já ale vypadám příšerně!"
Od této chvíle se začala zlepšovat a brzy se vrátila domů k rodině. O měsíc později měla těžký srdeční záchvat a ze¬mřela. Jsem přesvědčena, že došla vnitřního klidu a byla připravena a schopna opustit tento život.
Mnoho lidí se snaží změnit svůj život s maximálním vy¬naložením vůle. Změna se k nám však často připlíží bez varování a ve chvíli, kdy ji nejméně očekáváme. Může k ní dojít doslova ve vteřině, ale může také trvat celý život, po¬kud se nejsme ochotni vzdát svých starých představ a emo¬cí. Smrtelné lože je oblíbené místo, kde uznáváme své chy¬by a žádáme o odpuštění pro sebe i pro ostatní.
C) Johanu ke mně přivedly potíže s kolenem; bolest, rud¬nutí a otékání. Zhoršovalo se to vždy, když navštívila svého starého otce, který žil na vesnici vzdálené šestnáct kilomet¬rů. Johana nejezdila autem a tak byla cesta obzvlášť svízel¬ná, s přestupováním na autobus a ještě značný kus pěšky. Johanin otec byl invalidní, měl artritidu, ale odmítal jakou¬koli pomoc. Byl ve všem závislý na Johaně a během posled¬ního půl roku několikrát upadl, takže se o něj snažila starat ještč pečlivěji. Johana měla muže a dvě děti a měla tolik prá¬ce, že už ji nezbýval téměř vůbec žádný čas pro sebe. Při¬pouštěla, že už někdy byly chvíle, kdy cítila, že nemůže dál a někdy dokonce nesnášela otce za to, co na ní vše vyžaduje.
Uvědomila si, že i když její návštěvy byly naplněny dobrou vůlí, byly za jejím jednáním skryty negativní pocity. Roz. hodlá se, že zkusí přesvědčit otce, aby souhlasil s nějakou pomocí zvenčí a nemusela ho tak často navštěvovat a popřát svému bolavému kolenu trochu odpočinku.
Při dalším sezení už Johanino koleno vypadalo podstat¬ně lépe a Johana mi vyprávěla, že okolnosti její plány ještě překonaly. Otec znovu upadl a musel jít na krátkou dobu do nemocnice. V nemocnici ho lékaři přesvědčili, aby si za¬řídil další péči a Johana měla konečně pro sebe více času. (Vždy jsem překvapena tím, jak vnější okolnosti podporují vaše rozhodnutí něco změnit.) Ale navzdory příznivému vývoji situace Johana vypadala sklíčeně.
„Co teď chcete dělat?" zeptala jsem se.
„Už jsem v životě hodně věcí začala, ale nikdy jsem nic nedokončila", řekla. „Mám strach, že to bude zase stejné."
Postupně vyšlo najevo, že Johanina péče o otce nebyla tak zcela altruistická. Poskytovala jí totiž dokonalou vý¬mluvu, aby se nemusela pustit do něčeho, v čem by mohla selhat. A nyní se musela postavit vlastním obavám, aniž by tu byl otec, který by ji od toho zachránil.
Mluvily jsme o stanovení cílů a jak je důležité začít s ú-koly, které jsou splnitelné. Když jsme se viděly naposledy, právě absolvovala kurz tvořivého psaní a pyšně mi ukazo¬vala svůj hotový článek.
Když se podíváme na nemoc jako na zprávu, rudnutí a bolest představuje potlačený vztek. V případě Johany to bylo zpočátku namířené vůči otci a pak vůči sobě kvůli neschop¬nosti změnit své dosavadní chování.
Lokalizace potíží, t. j. koleno, představuje pokoru, u Jo¬hany nadměrnou a ústící v potřebu „zvednout se z kolenou"
mít více hrdosti v hodnocení sebe sama. Koleno navíc po¬skytovalo přijatelný způsob, jak se dostat z obtížné situace, kdy by slova vzbuzovala představu, že není ochotná se sta¬rat příležitost ke změně.
Dokud se neodstranil hlouběji uložený strach ze selhání, používala Johana bolavé koleno jako výmluvu pro neschop¬nost rozvíjet své nadání... druhotný zisk.
Za nemocí se často skrývá strach a nemoc umožňuje se strachu vyhýbat nebo ho skrývat. Odstranění symptomů bez zpracování emocí vede nevyhnutelně buď k objevení se dal¬ších symptomů nebo k selhání léčby.
Někdy je nutné se zeptat: „Co chcete zlepšit?" nebo „Co byste dělali, kdybyste nebyli nemocní?"
To, že pacient přišel k lékaři, není jasný důkaz jeho přání se zcela uzdravit. V některých případech je schopnost pře¬lstít dalšího doktora nebo dokázat rodině, že mám oprav¬du potíže, uspokojující sama o sobě a stojí za to trápení... druhotný zisk.
Když ke mně přijde pacient, kterého přiměli vyhledat lé¬kaře příbuzní nebo známí a sám má jen malou motivaci, tak nejsem nijak překvapená, že výsledky léčby jsou minimální.
Další typ pacientů, u kterých nedochází k velkému zlep¬šení, jsou ti, kteří si stěžují na nízké příjmy, i když na to nevypadají a žádají slevu. Je to smutné, ale je to tak, že neochota zaplatit odráží i neochotu se skutečně uzdravit.
Ze svých zkušeností s provozování soukromé praxe ce-lostní medicíny ve Velké Británii jsem zjistila, že lidé, kteří si ušetří na to, aby si mohli dovolit léčení a jsou motivovaní vyhledat lékaře, jsou na poloviční cestě k uzdravení ještě dříve, než vstoupí do mé pracovny. Motivace je klíčem k po¬kroku.
To, že je někdo jako Johana vysoce motivován v jedné oblasti života, může zakrývat nedostatek v jiné oblasti. Na svých cestách jsem se setkala s více takovými případy:
a) Žena v domácnosti si natáhla sval na zádech a ne-
mohla dělat domácí práce. Členové rodiny jí přišli na po-
moc a vzdali se v tomto obtížném období svých zálib. Když
se uzdravila, vrátili se ke svým zálibám a ona osaměla. Další
den se octla ve stejném stavu.
Toto je velmi běžný scénář u lidí, kteří získají lásku a pozornost jen tehdy, když onemocní. Děti, které se cítí doma zanedbávané, se naučí už v útlém věku, že i lehčí onemoc¬nění jim přinese péči, po které touží. S touto informací na podvědomé úrovni opakujeme toto schéma i v dospělosti, kdykoli pociťujeme nedostatek lásky nebo nejistotu.
b) Úspěšný podnikatel pracující pod stálým tlakem
má problémy se spánkem, způsobené přetíženou mysli.
Žádá od lékaře prášky na spaní, ale ten mu doporučí, že by
si měl raději vzít dovolenou a netrávit tolik času v kanceláři.
Namítá, že je na něm závislých příliš mnoho lidí a že by se
zastavil jedině tehdy, kdyby si zlomil nohu. Další týden
upadne a...
Vnitřní pohnutky jako „pořádně se snaž", „buď silný" a „vyhov mi" jsou často získané v dětství, proto je obtížné se od nich osvobodit a slouží jako náš vnitřní hlas.
V tomto případě nebyl podnikatel schopen vystoupit z pracovního kolotoče dobrovolně a musely ho k tomu při¬mět vnější okolnosti. Dny, které strávil v posteli, mu po¬skytly dost času se zamyslet nad svým životem a mohl prav¬děpodobně zjistit, že jeho nepřítomnost zvládají jeho pod¬řízení bohužel velmi dobře.
Nic se neděje náhodou.
c) K lékaři je přivedeno děvče s poruchami chování a astmatem. Je to prostřední ze tří dětí a oba sourozenci jsou velmi upovídaní. Děvče dává přednost tomu jít pryč a krát si samo. Když se ptám matky, zda na dítě nepůsobí ještě nějaký jiný stres, naznačí, že její manželství není vždy právě harmonické a vyjde najevo, že se chování dítěte zhor¬šuje v době hádek.
V tomto případě se dítě stává obětním beránkem rodin¬ných problémů. K tomu dochází v mnoha rodinách... je před¬mětem posměchu nebo litováno. Pokud se obětní beránek rozhodne, že svou roli změní, ohrožuje to základní struktu¬ru rodiny a ostatní členové rodiny se proto snaží, aby ho v této roli udrželi.
Příklad
Pokud je obětním beránkem baculaté dítě přezdívané „boubelín" nebo „prasátko", pak každý zná své místo, do¬kud se dítě nerozhodne držet dietu. Zpočátku ho povzbuzu¬jí, ale najednou je zřejmé, že dosavadní fungování rodiny je ohrožené. Od této chvíle se každý snaží „nové" štíhlé dítě přesvědčit, aby pořádně jedlo a všichni mu říkají, že mu to předtím daleko víc slušelo.
Pokud má obětní beránek sílu a odvahu vzdorovat a trvat na svém, pak dojde k podstatným změnám u všech členů rodiny, dokud není opět nastolen rovnovážný stav.
V takových případech je užitečná rodinná terapie, kdy má každý člen rodiny čas a prostor vyjádřit se sám za sebe a nejen v roli, kterou v rodině přijal. Pak může také pocho¬pit potřeby ostatních a snažit se o nej lepší možné řešení, které umožní nastolit v rodině soulad.
d) Matka má roztroušenou sklerózu a je prakticky od-
kázána na lůžko. Zdá se, že nic nemůže postup nemoci za-
stavit. V průběhu času se stává zřejmé, že místo toho, že by
děti byly nemocí matky omezeny, ve skutečnosti rostou a
zužitkovávají tuto zkušenost ve vlastním životě.
Kladný sekundární zisk často přesahuje pacienta, týká se rodiny a přátel, zdravotníků i těch, kteří o tom jen slyšeli vyprávět. V daný okamžik je často obtížné si představit, že nemoc a utrpení může přinést něco dobrého a první reakci pozorovatele je často hněv a hořkost.
Z delšího časového pohledu však taková reakce působí další problémy a nijak nemůže skutečnost změnit. Nakonec musí dojít k vědomému přijetí, aby se vytvořil prostor pro postup vpřed. Jen při pohledu zpět je možné si uvědomit, jaká moudrost a síla se projevila u těch, kterým nemoc za¬sáhla přítele nebo člena rodiny.
e) Pro majitele firmy bylo vždy těžké přijmout pomoc
v jakékoli situaci, ať už doma nebo v práci. Byl přesvěd-
čen, že aby byla práce dobře provedená, je třeba, aby měl
naprostý přehled. Byla velmi podrážděný a netrpělivý, když
někomu dlouho trvalo, než něco pochopil, a když někdo
udělal chybu.
Jednoho dne se v práci zhroutil a ochrnul na pravou stra¬nu těla - prodělal záchvat mrtvice. Zotavoval se velmi po¬malu a velmi těžce nesl, že ho tělo tak zradilo.
Byl moc závislý na ostatních, kteří ho museli oblékat, krmit, vodit a snažit se mu porozumět navzdory postižení řeči. Vadila mu naprostá závislost na známých a na rodině, ale na druhou stranu byl překvapený mírou jejich tolerance.
Běžně pozoruji, že mrtvice postihuje lidi, kteří mají rádi vše pod kontrolou a jsou sice výborní organizátoři, ale ne¬dokážou práci delegovat na ostatní. Vzdát se takové silné kontroly nad životem je pociťováno jako ohrožující, ale
hrnutí si tento krok prostě vynutí. Pro tohoto pacienta znamenala nemoc nový pohled na sebe sama a díky tomu mu umožnila dovolit ostatním, aby s ním sdíleli život pozi-tivněji než předtím.
f) U ženy byla zjištěna rakovina v neléčitelném stá¬diu. Vždy byla velmi pracovitá a často si sama odpírala ve prospěch své rodiny, o kterou se po smrti manžela sama starala. Její dva synové se však bohužel pohádali kvůli ně¬jakým obchodním záležitostem a téměř se nestýkali. Když byla matka hospitalizovaná, synové se záměrně vyhýbali tomu, aby se v nemocnici setkali. Jednoho dne se však ná¬hodou potkali u její postele a těžko mohli dělat, že se nevi¬dí. Matka je moc prosila, aby spolu začali mluvit, a protože ji mčli oba rádi, souhlasili, že se setkají, aby si všechno vyjasnili a pokusili se o nějaké řešení. Jejich matka nikdy nevypadala tak šťastně. Tu noc zemřela tiše ve spánku.
V tomto světě se neděje nic, aniž by to mělo dopad na ostatní. Naše životy jsou vzájemně propojeny a schopnost pomáhat ostatním vychází ze schopnosti změnit sebe sama. Dokud nebudeme schopni nahlížet na smrt jako na dobu, kdy se přesouváme za jinou úroveň života, budeme ji místo příležitosti k růstu považovat za ztrátu a selhání.
Žena, o které mluvíme, nikdy nechtěla nic pro sebe, až v předvečer své smrti. To, že dokázala požádat syny, aby se kvůli ní usmířili, byl velký krok vpřed a dovolil ji se přesu¬nout do jiné roviny bytí prostřednictvím smrti a znovuzro¬zeni. Místo známého rčení, ve kterém se říká, že „operace se zdařila, ale pacient zemřel", bychom mohli nyní použít: „Operace se zdařila a pacient zemřel."
Jsem přesvědčena, že psychologické a duchovní poznáni musí být součástí postgraduálního vzdělání lékařů nebo kur-zů celostní medicíny, protože bez něj se léčení stěží dostane k podstatě.
Potíže a symptomy jako zprávy
Po dlouhou dobu se na potíže a symptomy nemoci pohlí¬želo jako na nepřítele, kterého si nevšímáme nebo ho za každou cenu umlčíme místo toho, abychom věnovali po-zornost jeho hlubšímu významu a zprávě, kterou přináší.
Analogie
Pokud nám pošťák (posel) přinese daňový výměr (zprá¬vu), tak to, že si ho nebudeme všímat nebo doufat, že zase odejde, tuto záležitost nijak nevyřeší. Nejspíše nás na svou přítomnost upozorní zvýšeným hlasem, popř. také použitím fyzické síly. Můžete pošťáka třeba i zastřelit, ale přijde další posel.
Někteří lidé ho pozvou dál a snaží se ho udělat částí své¬ho života... ale hlavní problém, nezaplacená daň, je stále nevyřešený a daň není zaplacená!
Naším prvním úkolem je správně porozumět zprávě, kte¬rou nám zprostředkují potíže a symptomy těla. Domnívám se, že se nám to podaří jen s použitím širokoúhlého objekti¬vu, který zahrne všechny složky člověka, ty zjevné i skryté. V mnoha případech je vysvětlení nasnadě, jen když máme oči k vidění, uši k slyšení a moudrost tomu porozumět.
1) Slovní vyjádření
Slova, kterými pacient popisuje své vztahy k okolí, jsou často úzce spojena s fyzickými projevy nemoci.
příklad
Žena s vřídkem v oblasti nosu:
„Moje sestra mě vodí za nos." Muž, který si stěžuje na bolest za krkem:
„Kolega v práci mi sedí za krkem." Žena, u které vypukl pásový opar:
„Matka mi jde na nervy." Žena se svědící vyrážkou okolo krku:
„Jsem tak znechucená z toho, co manžel dělá, ale nejsem schopná mu to říct." Matka s bolestí v dolní části zad:
„Cítím, že už toho víc nezvládnu." Dívka, která neustále trpí nevolností:
„Jsem z té práce celá nemocná." Muž s bolestivým abcesem v anální oblasti: „Můj šéf je jako osina v zadku."
V jiných případech mohou na skrytou příčinu upozornit slova, kterými pacient popisuje své potíže:
a) „Ta vyrážka mě tak rozčiluje", říká žena, která se neustále rozčiluje nad tím, že nikdo nedělá v domácnosti věci přesně podle jejích pokynů.
b) „Mám ztuhlé kyčle, takže je pro mě těžké se po ránu hýbat", uvádí muž, který právě odešel do důchodu a připadá mu, že už nikam nepatří. Fyzická nepohyblivost často zastupuje duševní nepohyblivost a strach se pohnout vpřed.
c) „Mám takovou zácpu, že chodím na záchod jen jednou týdně." Žena, která to říkala, popírala, že má jaký¬koli jiný problém a chtěla, aby se zdálo, že má vše pod kon¬trolou. Jen zřídka vyjadřovala nějaké emoce!
d) „Když mám závratě, ztrácím naprosto rovnováhu a musím si lehnout." To byl zase muž, který žil s úzkostnou ženou, třemi živými pubertálními dětmi a neurotickým psem.
e) „Mám sama na sebe vztek, že musím pořád jíst čokoládu", říká mladá žena, kterou opustil muž s její nej-Iepší přítelkyní.
V každém z těchto uvedených případů se zdá, že se fy¬zické tělo snaží vyvážit extrémní stav, ke kterému došlo na jiné úrovni, t. j. na astrální, éterické nebo mentální, v souladu se zákonem rovnováhy.
Interpretace
a) Zena s vyrážkou je přehnaně náročná na čistotu a chce mít vše naleštěné a uklizené. Vyrážka představuje něco, co na ní není dokonalé a v jejích očích je nesmírně rozčilující.
b) Tento muž cítí nejistotu a obavy z toho, že ztratil své postavení v životě. Pocit, že už nedokáže rozhodovat o svém okolí, způsobil, že se stal nepohyblivý.
c) Tato žena měla strach nechat věci jen tak jít a stát se zranitelná, a to způsobilo, že se neobyčejně pevně všeho držela.
d) Život tohoto muže byl tak hektický, že jen závratě mu umožnily lehnout si do postele a zažít trochu klidu a míru.
e) Tato dívka se cítila nemilovaná a lásky neschopná a snažila se pečovat o sebe alespoň pojídáním čokolády.
I když všechny uvedené potíže je možné odstranit klasic¬kou medicínou, jsem přesvědčena, že odstranění potíží bude trvalejší, pokud vezmeme v úvahu i psychologickou a du¬chovní dimenzi.
Různé druhy alternativní medicíny chápou člověka co se
,. diagnózy i léčení jako celek a dosahují dlouhodobého ústupu potíží, aniž by si pacient uvědomoval jejich skryté pozadí.
Zjistila jsem ale ve své praxi, že když se s pacienty hovo¬ří o jejich stavu, nejen že rychleji reagují na léčení, ale oce¬ňují tyto rozhovory také proto, že jim umožňují být spolu-odpovědní za léčebný proces.
Zjistila jsem také, že hlubší uvědomění si souvislostí vede pacienty k tomu, že příště rozpoznají varovné přízna¬ky narušení rovnováhy v dřívější fázi a nohou podle toho jednat a předejít tomu, že se nerovnováha projeví jako nemoc.
2) Řeč těla - vizuální zpráva
Během dne naše oči zaznamenají nespočetně vjemů, z nichž je mnoho zapomenuto, pokud vjem nevytvoří smys¬luplné spojení v mozku. Za tu dobu, co pracuji jako lékař¬ka, jsem se naučila používat víc a víc své oči, a to jak smys¬lové orgány, tak třetí oko, nejen k pozorování zjevných zná¬mek nemoci, ale také toho, jak pacient sedí. Na základě toho vnímám pacienta jako celek a podle toho rozhoduji i o léčení.
O řeči těla již bylo napsáno mnoho knih a zde se chci zmínit jen o několika poznatcích. Mnoho těchto informací souvisí s mými poznatky ohledně čaker a budou podrobněji rozvedeny v dalších kapitolách.
Příklad
a) Mladá učitelka mluvila o stresu, který prožívá ve škole, a jaké má problémy s některými dětmi a zkřížila si ruce na solar plexu. Solar plexus je oblast, přes kterou při¬jímáme informace o našem okolí, zvláště na emoční úrov-ni. Někteří velmi citliví lidé fungují jako houba a přitahuji ze svého okolí všechny možné emoce, dokud nejsou zcela zahlceni.
Na podvědomé úrovni se brání tak, že používají ruce jako ochranu proti nevítaným energiím.
b) Dítě na dětském hřišti stojí samo, bez kamarádů
kteří mu utekli, protože si s nimi nechtělo hrát. Stojí
s rukama těsně okolo hrudníku a velice se mračí.
Srdce a hrudní koš je oblast, kde se zaznamenávají zra¬nění. Jako prevenci proti dalším zásahům používáme často jako způsobu ochrany ruce.
c) Nervózní zájemkyně o místo často obtočí nohy ko-
lem sebe, aby se cítila bezpečnější.
Takto si dívka chrání část, která se jeví jako velmi zrani¬telná, obzvlášť u žen. Muž, který sedí s nohama od sebe, dává najevo, že se cítí jistý sám sebou a vyzývá ostatní, aby šli blíž.
d) Nervózní chlapec odpovídá učitelce při zkoušení
s rukou částečně zakrývající ústa.
Je to tak, že se chlapec obává, aby ostatní neslyšeli, co říká a dává tak najevo nedostatek důvěry ve své schopnosti.
e) Svraštělé obočí podnikatele varuje okolí, aby se
přibližovali jen na vlastní nebezpečí!
Neverbální komunikace je velmi účinná a rychlá meto¬da, jak umožnit ostatním, aby vás poznali. My všichni jsme na této úrovni schopni komunikovat už od nejranějšího dět¬ství. Potvrzuje se to, když vidíme miminko, jak se usměje na usmívající se rodiče a vzápětí zvážní, když je úsměv vy¬střídán zamračeným výrazem.
V současné době je známo, že děti přejímají informace od matek už v prenatálním stavu a že podstata těchto infor-maci přicházejících v tak důležité období vývoje, může formovat pozdější život, prostě už dále neplatí: „Co oči nevidí, to srdce nebolí."
f) Lesklé oči ženy, která vypráví o smrti svého muže,
vás informují o tom, že přirozený proces truchlení ještě
nebyl ukončen.
Naše jednání často odporuje našim slovům a ztěžuje to kontakt pacienta s lékařem. Takové neverbální signály je tedy třeba za spolupráce s pacientem pečlivě prozkoumat.
g) Muž trhne nohou, když se ho lékař zeptá na to,
jaké má manželství.
Takové pohyby jsou většinou mimovolní a zdá se, jako¬by do rozhovoru vstupovala podvědomá složka.
h) Chlapec svírá ruce, až mu zbělí klouby, když ho-
voříme o jeho vzteku vůči otci.
Chlapcovy ruce jednají v pomyslné podvědomé scéně, kde jejich síla stačí na to, aby otce uškrtila. Jeho vědomá mysl naštěstí brání skutečné realizaci, ale každému je zřej¬mé, jak jsou jeho pocity intenzivní.
Všechny tyto znaky jsou důležitým vodítkem pro všech¬ny, kdo jsou schopni si jich všimnout a moudře je použít. Je velmi nevhodné, aby lékař přestoupil hranice vytyčené pa¬cientem, jen aby si posílil vlastní ego.
Je velmi snadné se pacienta dotknout naivním komento¬váním jeho slov a jednání. Pravděpodobně ho to zraní a nebude chtít odpovídat na další otázky. Je proto moudré vzít v úvahu veškeré dostupné informace a teprve potom činit rozhodnutí o možné příčině potíží.
Člověk je složitý živočich a po dlouhou dobu se učil vrs¬tvit jeden typ chování na druhý, takže to připomíná cibuli.
Z tohoto pohledu bychom se měli ze všech sil snažit dostat se k jádru problému a ne se spokojit s vnější slupkou.
Následující kapitoly prozrazují další způsoby, jak dešif¬rovat zprávy, které nám přináší nemoc v podobě patologic¬kých příznaků, a hlouběji porozumět čakrám.
6
Nemoci z pohledu čaker
Každá čakra je spojená s bezprostřední oblastí fyzického těla, až na několik výjimek, které zde uvádíme.
Když dojde k nerovnováze, zasáhne to většinou větší poč¬et čaker, ale obvykle je jedna oblast zasažena nejvýrazněji a jsou zde lokalizovány potíže. Následkem toho se dostanou do nerovnováhy i další centra a potřebují se naladit na nové vibrace.
V dnešním světě souvisí mnoho nemocí s nižšími čakra-mi, což upozorňuje na to, že mnoho lidí dnes stojí před pro¬blémem nespouštět ze zřetele duchovní stránku svého bytí a udržet si přitom přijatelné postavení ve společnosti.
Jak jsem už dříve řekla, mnoho problémů duchovního rázuje soustředěno v astrálním těle a projevuje se tělesnou nemocí. Proto si budeme u čaker všímat jejich duchovních i emočních charakteristik a způsobu, jak mohou být tyto emoce transformovány do nové úrovně vědomí.
Z tohoto pohledu bychom se měli ze všech sil snažit dostat se k jádru problému a ne se spokojit s vnější slupkou.
Následující kapitoly prozrazují další způsoby, jak dešif¬rovat zprávy, které nám přináší nemoc v podobě patologic¬kých příznaků, a hlouběji porozumět čakrám.
6
Nemoci z pohledu čaker
Každá čakra je spojená s bezprostřední oblastí fyzického těla, až na několik výjimek, které zde uvádíme.
Když dojde k nerovnováze, zasáhne to většinou větší poč¬et čaker, ale obvykle je jedna oblast zasažena nejvýrazněji a jsou zde lokalizovány potíže. Následkem toho se dostanou do nerovnováhy i další centra a potřebují se naladit na nové vibrace.
V dnešním světě souvisí mnoho nemocí s nižšími čakra-mi, což upozorňuje na to, že mnoho lidí dnes stojí před pro¬blémem nespouštět ze zřetele duchovní stránku svého bytí a udržet si přitom přijatelné postavení ve společnosti.
Jak jsem už dříve řekla, mnoho problémů duchovního rázu je soustředěno v astrálním těle a projevuje se tělesnou nemocí. Proto si budeme u čaker všímat jejich duchovních i emočních charakteristik a způsobu, jak mohou být tyto emoce transformovány do nové úrovně vědomí.
7
Základní čakra
Stavba ledvin
Ledviny začínají svou činnost v pánvi. Zde duše uloží pod¬robný program struktury a funkce ledvin během této inkar-nace, t. j. obsahují energii základní čakry. Před narozením pak vystoupí do své normální polohy v bederní krajině.
Nadledvinky
Nadledvinky se nacházejí na vrchní straně ledvin. Jejich hlavním úkolem je pomáhat tělu se vyrovnat se stresem tak, že regulují přívod energie k základním orgánům těla, aniž by se snižovala celková tělesná aktivita. Každá nadledinka má dvě části:
a) medulla je propojena s autonomním nervovým sys¬témem a vylučuje adrenalin a noradrenalin;
b) cortex vylučuje kortizol, aldosteron a malé množ¬ství pohlavních hormonů.
Jako prvotní odpověď na stres dochází ke zvýšenému vylučování adrenalinu do systému, který připraví tělo na útok nebo útěk". To je reakce každého organismu na ne¬bezpečí a slouží zároveň jako dokonalý příklad duality, pro¬tože umožňuje jedinci volbu, zda utéct nebo zůstat a bojo¬vat. Působením adrenalinu se snižuje činnost a přívod krve do dalších orgánů, jako jsou např. pohlavní orgány, zažíva¬cí trakt a močové cesty a odvádí tuto energii do orgánů za¬jišťujících základní ňinkce jako je srdce, plíce, mozek a sva¬ly. Když nebezpečí pomine, tělo se přirozeně přeladí do kli¬dového stavu jako třeba u kočky, která se po vyčerpávajícím honu za ptáky po zahradě natáhne a zdřímne si. Krev se pak vrací do ostatních orgánů a zmenšuje se prokrvení těch, které se předtím nadměrně namáhaly.
Jenže v dnešní době se věnuje velmi málo času takové¬mu luxusu jako je odpočinek, takže nadledvinky jsou vy¬staveny neustálé stimulaci. To má za následek „moderní" potíže jako je svalová únava, srdeční nemoci, snadná una-vitelnost, žaludeční vředy, neplodnost a zažívací poruchy.
Aby se z vyčerpaného systému získalo více energie, uvol¬ňuje se kortizol, který umožňuje uvolnění zásob energie ze svalů a z jater. Pokud se kortizol uvolňuje stále s nezmenše¬nou mírou, dostaví se příznaky jako při dlouhodobém uží¬vání umělých steroidů. Mezi takové potíže patří hyperten¬ze, cukrovka, ochabnutí svalů, řídnutí kostí a pokožky a osla¬bení imunitního systému.
Nakonec to vede k poruše funkce nadledvinek a člověk
má oslabený adrenální systém a sníženou odolnost vůči stre-su. Abychom pochopili proces, který je příčinou této neustálé tělesné zátěže, je užitečné si říci něco více o růstu duše a jeho souvislosti se základní čakrou.
Duch a hmota
Když se energie duše dostane do základní čakry, lze říci že duše se tím zcela inkarnuje do fyzického těla a je nyní spjata se zemí.
Základní čakra je místem, kde je duch plně spojen s hmo¬tou a kde je vyjádřena „vůle být", tedy lidská existence. Místem, kde duše začíná sestupovat do hmoty, je korunní čakra. Když si to představíme anatomicky, jde spojnice mezi korunní a základní čakrou míchou chráněnou obratli. Mícha je jako součást nervového systému přímo spojená s éteric-kým tělem a jeho prostřednictvím i s ostatními jemnými těly.
Toto tedy tvoří rámec pro fungování života na Zemi. Ne¬jedná se o neměnnou funkci, protože když duše sestupuje do hmoty, mění to její vibraci a dochází ke změnám míchy i dalších nervů, což dále také pozměňuje vibrace tkáně, kte¬rou vyživuje.
Na změnu polohy jednotlivých obratlů jsou zaměřeny me¬tody chiropraktiků a osteopatů a tímto způsobem je umož¬něn volný průchod energii duše.
Duchovní aspekt: sebeuvědomění
Když se duše inkarnuje do fyzického těla, je si dítě vědo-mo samo sebe a jednoty mezi Matkou a Otcem. To mu při¬náší pocit jednoty, protože ví, kdo je a jaké je jeho místo ve Velkém plánu.
Bez tohoto vědomí je těžké se cítit jistý. Abychom unikli
před úzkostí, snažíme se dosáhnout jistoty tím, že se ob¬klopíme různými vnějšími strukturami jako je domov, rodi¬na práce atd. Tím dosáhneme silnějšího ztotožnění se s fy¬zickým světem než se světem duchovním. Na úrovni zá¬kladní čakry vede otázka jistoty ke krajním pólům nadřa¬zenosti a podřízenosti, což se projevuje jako reakce útoku nebo útěku.
Růst duše nám dodává odvahu, abychom se do určité míry vzdali našeho lpění na vnějších formách a začali si být vě¬domi naší vlastní vnitřní síly. Cesta k tomu vede skrze při¬jetí obou krajních pólů a nalezení méně stresogenního způ¬sobu života.
To znamená ani neutíkat ani neútočit. Znamená to pasiv-lí demonstraci síly a je známo, že zvířata neporušitelnost ohoto kroku respektují.
Takové stanovisko od nás vyžaduje odvahu a víru a může
nás to na ose útok-útěk mnohokrát hodit od jednoho extré-mu k druhému. To je normální a pokud se nenecháme ome-zovat strachem, časem nalezneme vlastní rovnováhu. Útok a útěk jsou obvykle přítomny společně, ale jeden aspekt je rozhodující.
Lidé, kteří se snaží si harmonizovat základní čakru, jsou často perfekcionisti, kteří se bojí selhání a snaží se ze všech sil dosáhnout cíl, který by jim dal pocit bezpečí. Bohužel není přesně stanoveno, co je dokonalé a jejich cíle jsou ob¬vykle nepřesně definované a proto také nedosažitelné, což vede k dalším pocitům selhání.
Lidé tohoto typu se snaží ze všech sil dosáhnout to, co je pro ně měřítkem úspěchu. Proto honí sami sebe i druhé, a to zvláště tehdy, když nastanou nějaké problémy. Jsou kritičtí a netolerantní k lidem, kteří nepracují podle jejich před¬stav, jako by to bylo i jejich selhání. Bohužel úspěch dosa¬žený za cenu cizí bolesti málokdy přinese vnitřní mír. Per¬fekcionisti se mohou stát podráždění a agresivní a projevuji málo pochopení pro potřeby těch, kteří je obklopují. Když se dostanou do úzkých, mohou se chovat útočně nebo se naopak omezit na obranu a stáhnout se do ústraní.
Často to jsou soutěživé typy, ať už v práci nebo v mimo¬pracovních činnostech. Rádi provozují takové sporty jako je squash, tenis, plavání atd. A mohou být i podezřívaví, když mají pocit, že jejich výsadní postavení někdo ohrožuje.
Tito lidé často vyrůstali v rodinách, kde byl oceňován především úspěch a jen ten si zasloužil lásku. Hnacím pří¬kazem se na psychologické úrovni stalo „buď dokonalý" a dokud se tento příkaz neuvolní, řídí celý další dospělý ži¬vot. Specifické problémy vznikají tam, kde mají tyto příka¬zy negativní podobu typu „nikdy nic neuděláš pořádně" nebo
všechno zkazíš". Je to obvyklé v rodinách, kde se rodiče citi také nejistí a nepřejí si, aby je dítě předstihlo a bylo úspěšnější a naplněnější než oni.
pro lidi „základní čakry" je těžké odpočívat, protože mají strach, že by propásli udělat další krok na stupni k úspěchu, neustále jsou něčím zaneprázdnění. I když sedí, jeví neklid a neustále nad něčím přemítají. Nikdy nemají čas a nesnᬚejí fronty a čekání. To jdou raději pryč bez toho, co chtěli, než aby čekali. Tito lidé žijí v budoucnosti a v minulosti a připravují se o radost z přítomných chvil. Můžeme je po¬znat, když jdou po ulici - jejich hlava je už v práci a plánují, co budou dělat další den; nohy a spodní část těla se vleče v minulosti připoutaní ještě k tomu, co se přihodilo ráno, než odešli z domu. Pouze jedna oblast setrvává v přítom¬nosti; oblast solar plexu, sídlo emocí, které se ze všech sil snaží vstřebávat všechny informace, které přijímá.
Tito lidé mají zoufalou potřebu všechno kontrolovat a jsou na své věci velmi nároční: narovnávají obrázky, dělají si seznamy nahraných kazet a rozčiluje je, když někdo vrátí knížku do poličky jinam, než kam patří. Dělají vše podle pravidel a zařazují si lidi a věci do různých přihrádek. Je¬jich pocit bezpečí je v tom, když ví, kam co mají zařadit. Pokud však něco nebo někdo má v úmyslu narušit jejich pečlivě připravené plány (to se týká i počasí), stanou se podráždění a prožívají úzkost. Nevyrovnávají se snadno se změnou a přitom se mohou - díky své snaze po dokonalosti -dostat i do situací, pro které je stálá změna typická. To má za následek neustálou potřebu držet prst na výstražném tla¬čítku, což znamená, že jsou neustále ve stavu pohotovosti a ostražitosti.
Obydlí člověka, který je v práci perfekcionita, však může
vypadat jako brloh. To je dokladem dvoupólové reality hý pól je vyjádřen proto, aby vyrovnal krajní podobu prvnj. ho. Bipolarita se může projevit také jako přísný, pedantský otec a odbojný syn. Ani jeden z nich není uvolněný nebo spokojený, protože oba musí usilovat o to, aby si udrželi svou pozici.
Energii, která spojuje oba extrémy a přináší harmonii lze pozorovat u dvouletého dítěte. Dítě nežije podle lidských ale podle Božích zákonů a pamatuje si, jak se radovat.
Útěk je vyjádřením potřeby běžet pryč a ukrýt se. Dochází k tomu u lidí, kteří trpí agorafobií nebo kteří zaujmou obran¬nou pozici, když se k nim někdo přiblíží. Je to zjevné také u lidí, kteří zaujímají pozici autority, kde se mohou ukrýt za uniformu a vyhnout se tak konfrontaci s vlastní nejistotou. Pro lékaře může být ohrožující si svléknout bílý plášť nebo obejít stůl a být s pacientem v rovnoprávném postavení.
Nejistí vůdci povzbuzují ostatní, aby tím zvýšili vlastní pocit bezpečí, ale nedovolí nikomu, aby je přerostl ze stra¬chu nad ztrátou kontroly. Proto podkopávají důvěru lidi kolem sebe a udržují je tak v závislosti a podřízenosti. To zadržuje energii solar plexu, kde sídlí osobní ego.
Útěk může znamenat, že je obtížné se zařadit do společ¬nosti a tito lidé se mohou stát „odpadlíky" nebo samotáři.
Samotářský typ často kritizuje ostatní a prohlašuje, že je mu lépe ve vlastní společnosti než ve společnosti idiotů nebo nudných panáků. Kritizováním a vyvyšováním se nad ostatní je snadné se vyhnout vlastním pocitům nedostatečnosti. Nakonec je jim jediným společníkem samota. To se netýká jen těch, kteří žijí sami, ale i lidí žijících ve velké rodinč. Úsilí o dokonalý svět a odmítání těch, kteří nevyhovují je¬jich měřítkům, vede k strázni a hořkosti.
pesimisté často říkají, že na tento svět sami přicházíme a sami také umíráme. Jenže stěží bych našla někoho, kdo ne¬byl v době svého narození k někomu připoután. Pupeční šňů¬ra je významným spojením nejen s naší matkou, ale na sym¬bolické úrovni i s Matkou Zemí nebo Matkou jako takovou.
Duše může období samoty využít k navázání spojení s osobností. Pak může být vedle křiku a hněvu vyslyšen ti¬chý hlásek. Na duchovní úrovni nemůže být nikdo sám; na všech úrovních máme mnoho přátel, kteří nám pomohou odložit své okovy a začít důvěřovat. Je to snadnější, pokud jsme dosáhli úrovně vnitřní síly a bezpečí přicházejícího z naší milující a odpouštějící podstaty.
Někdy převažuje nejistota a pak se projeví v podobě pod¬řízenosti. Tento typ lidí je přesvědčen o tom, že se jim ni¬kdy nic nepodaří a všechno zkazí. Mají obavu poslat svou energii dolů do země a tak žijí částečně mimo své tělo ve světě fantazie a snů a jen částečně na zemi. Nedostatečné zapojení duše vede k hypotenzi (nízký krevní tlak), závra¬tím a špatnému krevnímu oběhu v rukou a nohou. Věta „po¬kud váháš, co udělat, odejdi" se na tento typ lidí naprosto hodí. Tito lidé mají také problém žít v přítomnosti, protože jsou zahlceni úzkostí z minulosti a svými představami, co od nich vyžaduje budoucnost. Strach ze života je pro ně větší než strach ze smrti.
Ať už je nejistota na vědomé úrovni odstraněna nebo pře¬trvává, pokud duch neovládá dostatečně hmotu, dochází k nemocem způsobeným nekontrolovanou energií základní čakry. Patří sem např. záchvaty paniky s bušením srdce, hyperventilace, časté močení a pravidelné návštěvy toalety, aby se uvolnila svalová křeč. Fyzické tělo prostě není plně pod kontrolou.
Jsou to všechno příznaky nadměrné funkce nadledvinek které začínají selhávat. Od lidí, kteří se snaží udržet nad-vším kontrolu, obvykle slýchávám, že se jejich potíže obje-vují v době klidu, nejčastěji uprostřed noci.
„Já to nechápu", říkají, „když něco dělám, tak nemám žádné potíže, ale jakmile jsem v klidu, vycházejí na povrch."
Vysvětluji jim, že když něco dělají, dokáže jejich vědo¬má mysl udržet tělesné aktivity pod kontrolou. Během od-
činku, když se vědomá mysl „vypne", kontrola povolí a podvědomí má možnost se prostřednictvím tělesných sym¬ptomů vyjádřit.
Opět je tu situace, kdy se fyzické tělo snaží jednak vyrov¬nat a napravit nerovnováhu a jednak vysílá jasnou zprávu, v čem je skrytá příčina potíží. Potíže, o kterých jsme zde prá¬vě mluvili, nutí člověka, aby začal odpočívat a zamyslel se nad svým životem. Ale většinou to vidí jako nepříjemné na¬rosení a ztížení svého života, což ho velmi skličuje nebo roz¬čiluje. Zpráva, kterou nemoc přináší, tak není využita.
Problémy základní čakry a nejistota jsou pro člověka ty¬pické a odhalují naše základní instinkty. Abychom se cítili na zemi bezpeční, potřebujeme vědět, že jsme jedineční, potřební a že naše místo na této planetě není zpochybňová¬no. Když to víme, je třeba, abychom si to uvědomovali i u opilců ve škarpě, u vraha, uprchlíka nebo u krále. Když dokážeme vidět jejich hodnotu, přestaneme soudit, protože my všichni přicházíme z jednoho zdroje.
Až dokončíme spojení mezi korunní a základní čakrou, fyzické tělo i emoce se dostanou pod kontrolu duše. To zvýší naše uvědomění si vlastní vnitřní cesty a přinese nám to důvěru a mír.
Aby se duchovní energie „uzemnila", doporučují se čin¬nosti, při kterých dochází k propojení mozku a rukou a no¬hou, např. zahrádkaření, malování, vaření, výroba kerami¬ky, práce s dřevem, turistika a tanec.
Emoce
Strach je zdravý jen jako varovný signál, že vznikla ne¬bezpečná situace, ale nějako trvalejší stav. Jako dítě jsem se naučila, že oheň pálí. To však neznamená, že vždy, když
spatřím oheň, propadnu panice. Mám zdravý respekt pfC(j nebezpečím, ale přesto si mohu za chladné zimní noci ráda posedět u šlehajících plamenů. Neracionální strach může vést k ochromení aktivity a strnulosti a ukrývá tak před námi hlubší příčiny, které nejsme schopní kontrolovat. Strach lze chápat jako „chybná očekávání chybně chápané reality" Strach se většinou vztahuje k uměle vytvořeným problémům ne k realitě.
Jak se rozvíjí vnitřní síla a odvaha a jsme méně závislí na vnější podpoře, iracionální strach se začne vytrácet a začí¬náme postupovat vpřed. Slovo odvaha, kuráž, má svůj pů¬vod ve francouzském „coeur", což znamená „od srdce". Vy¬jadřuje to tedy, že když naše činy vycházejí ze srdce naší duše, získáme odvahu.
Potřeba si oblékat brnění, obklopit se silnou zdí a posed¬le se chránit před vnějším působením prozrazuje, že v po¬zadí je strach. Jedinou ochranou, kterou potřebujeme, je lás¬ka, protože pouze láska, ať už k sobě nebo k ostatním lid¬em, nám přinese naprosté bezpečí a harmonii.
Řeč těla
Základní čakra je umístěna v oblasti křížové kosti, kostr-če, konečníku a močového a pohlavního otvoru. Když se někdo necítí bezpečně nebo pociťuje úzkost, je běžné, že si tuto oblast chrání rukama nebo nohama.
Některé ženy sedí nebo stojí tak, že obtočí jednu nohu kolem druhé. Když pomineme, že to není nejlepší pro vazy a klouby, odhaluje to hluboko zakořeněnou nejistotu a ne¬dostatek sebedůvěry. Mám zkušenost, že tento typ lidí často zaujímá obranné postavení a odmítá nové myšlenky, které by mohly otřást jejich i tak dost vratkým životem.
Nevyrovnanost základní čakry lze pozorovat také u lidí, kteří nejsou schopni v klidu postát nebo posedět. Je to vý¬raz jejich pocitu, že nemají právo být zde a stát pevně na zemi- Oblasti, kde se v těle nadměrně ukládá tuk, také vyja¬dřují potřebu ochrany v těchto místech.
Velký zadek znamená přání být ochraňován a v bezpečí; silné nohy, zvláště u žen, slouží jako zátěž někomu, kdo tu vc skutečnosti nechce být a odráží nejistotu a přecitlivělost
příklady nerovnováhy v základní čakře
1) Zácpa
Zácpou často trpí lidé, kteří jsou stále v poklusu a pod tlakem a neposkytují tělu potřebný čas. Nevšímají si signá¬lů těla a to vede k tomu, že jejich střeva jsou neustále „pod tlakem".
Lidé tohoto typu nosí na svých bedrech příliš velkou zátěž a neodloží ji ani tehdy, když už je jejich aktivita zbytečná.
Zácpou trpí často lidé, kteří chtějí za všech okolností budit dojem, že mají vše pod kontrolou. Neradi vyjadřují své city, a to se na fyzické úrovni projevuje jako problém nechat něco vyjít na povrch.
Děti mají pouze dva způsoby, jak uplatnit vůči rodičům svou sílu: odmítat jídlo nebo skrývat své pocity. Tyto způ¬soby chování pak mohou přetrvávat až do dospělosti, ale jejich účinek je později zaměřen méně na ostatní a více na schopnst se ovládat.
Strach „nechat věci jít" se může změnit ve výhodu. Tyto neprojevené emoce obsahují žal a smutek z minulosti. Když zůstávají v těle a nedostanou se ven, mohou se stále znovu vracet a zpřítomňovat nám ty nejhorší vzpomínky. Pacienti
trpící zácpou si velmi dobře pamatují události, ke kterým došlo před třiceti lety. Vypadá to, jakoby jejich bezpečí záviselo na tom, jak dobře si budou pamatovat všechna příkoří.
Rádi vyprávějí opakovaně o všech křivdách a jsou velmi zarmoucení, když slyší, že by měli odpustit a zapomenout
2) Hemeroidy
Hemeroidy jsou rozšířené žilky. K jejich vzniku dochází během nadměrného tlačení a pokud se neposkytne procesu vyprazdňování dostatečný čas. Je to běžné např. u žen s ma¬lými dětmi, které jsou neustále vyrušovány, a to i na toale¬tě, hlásky, které se neustále domáhají jejich pozornosti. Je to také problém mužů, kteří se uchylují s novinami na toa¬letu jako na nejklidnější místo v celém domě. Najednou si uvědomí, že čas běží a začnou pospíchat a nedopřejí svému tělu potřebný čas na to, aby se po defekaci uvolnilo. Obě tyto kategorie lidí se potřebují naučit poskytnout svým tě¬lesným funkcím potřebný čas a neřídit se hodinkami nebo přáním ostatních.
3) Zánět tlustého střeva, kolitida
Jedná se o zánětlivou chorobu střeva postihující v růz-
ném rozsahu střevní sliznici. Sliznatá, výběžkovitá část stře-
va je zanícená, krvácí a tvoří se na ní vřídky. Nejrozšířeněj-
ším příznakem bývá průjem s příměsí krve. Nemoc způso-
buje celkovou slabost, anémii a bolesti a samozřejmě naru-
šuje běžný způsob života. Mezi možné příčiny nemoci se
často uvádí přecitlivělost na určitá jídla, virová infekce a
stres. O poslední příčině je třeba uvažovat především u lidí,
kteří mají sklon reagovat přecitlivěle a přehnaně na vnější
podněty. Většinou to jsou perfekcionisti trpící strachem ze
selháni- Pocházejí z rodin, kde byla laťka úspěchu nastave¬na vysoko. Aby unikli selhání a strachu, snaží se dostat pryč, což je symbolizováno průjmem. To je zjevně destruktivní proces a vyjadřuje to jejich zoufalství. Mají strach se zasta¬vit a podívat se na situaci svého života, a tak se raději udr¬žují v neustálé činnosti (včetně chození na toalety).
4) Průjem
Průjem, pokud nejde o dietní chybu, se objevuje často jako součást úzkostného očekávání nějaké situace. Jak už jsme řekli, je to obvyklé u lidí, kteří se navenek snaží vypa¬dat klidně, ale uvnitř cítí nejistotu ohledně svého místa ve společnosti. Tento typ lidí je třeba povzbuzovat, aby zůstali klidní a důvěřovali své vnitřní síle. Je důležité nezapome¬nout, že i ti, kteří jsou zdrojem naší úzkosti, jako třeba uči¬telé, nadřízení, posluchači atd., jsou také lidé.
5) Crohnova nemoc
Jedná se o další typ zánětlivého střevního onemocnění, které napadá všechny vrstvy zažívacího traktu a může se objevit kdekoli od úst až po konečník. Hlavními příznaky je průjem, bolest, porucha vstřebávání a výskyt pištěli (ka¬nálek mezi dvěma orgány). Za možnou příčinu se opět po¬važuje přecitlivělost na určité potraviny a virová infekce.
Z duchovně - psychologického hlediska jsou lidé, kteří takto onemocní, také perfekcionisté, posedlí čistotou, plně¬ním povinností a snahou „dělat věci dobře". Narozdíl od lidí náchylných ke kolitidě(zánět tlustého střeva) se u nich neobjevuje strach, ale spíš vztek, který se projevuje kruho¬vými zánětlivými uzlíky (granulomy), které jsou pro tuto nemoc typické.
Pro lidi tohoto typuje vhodné „se uvolnit", t. j. stát se pružnější a méně strnulí ve svých stanoviscích. Zbavit se hněvu a jít vpřed.
Veškero nemoci zažívacího traktu jsou také spojeny s krční čakrou. Toto centrum souvisí s konfliktem „mé vůle proto Tvé vůli" a mnoho dalších potíží, o kterých jsme mluvili souvisí se silnou nebo slabou vůlí. Skutečnost, že jsou lo¬kalizovány v oblasti základní čakry, je spojuje s touhou být dokonalý. Další stránky vůle se projevují v jiných částech těla a odrážejí to, že úsilí směřuje k jiným cílům.
6) Chladné, neprokrvené prsty na nohou a rukou
Pokud se člověk cítí svým okolím ohrožen, instinkt mu I velí se stáhnout „dovnitř", a tak jsou končetiny ponechány mimo tok životní energie. Naprosté sebeuvědomění a zba¬vení se strachu zvyšuje vnější i vnitřní teplo.
7) Frekvence močení
U velmi aktivních lidí, kteří jsou neustále v poklusu, mů¬žeme pozorovat, že v pravidelných intervalech odbíhají na toaletu. Ví, kde jsou všechna veřejná WC v blízkosti jejich trasy. Jejich močový měchýř je prostě také tak nadměrné aktivní jako oni sami a má malou kapacitu, takže je ho třeba neustále vyprazdňovat.
Lidé tohoto typu většinou nejsou schopni fungovat s vět¬ší zátěží, protože jejich život je už dost náročný sám o sobě. Často používají tyto potíže podvědomě, aby se vyhnuli zá¬těžovým situacím, především vydat se někam, kde by se necítili bezpečně. „Nemohu jet na autobusový zájezd, pro¬tože tam není možnost chodit často na WC."
g) Zánět močového měchýře
Zánět močového měchýře se projevuje bolestí při moče¬ni a potřebou často močit.
Na emoční úrovni se projevuje vztek i strach přecházející
do pocitu bezmoci, zvláště v určitých situacích nebo vztazích. Hrozně mě rozčiluje, ale bojím se odejít."
Lze pozorovat, že lidé tohoto typu mají sklon se raději držet starého zármutku a zranění, než se pustit a plout.
Léčení napomáhá ochota jednat ve směru energie pohybu a překročit svůj strach. Vstupte do oblasti své vlastní síly a pocítíte bezpečí, které vám to přinese.
9) Osteoartróza kyčelního kloubu
Onemocnění kloubu, osteoartróza, se projevuje ztuhlos¬tí, omezením hybnosti a bolestí. (Pokud dojde k zánětlivé-mu procesu, jedná se o osteoartritidu.)
Klouby jsou naše prostředky, jak se pohybovat vpřed nebo stát pevně a bezpečně na zemi. Tato nemoc vlastně zne¬možňuje pohyb kvůli strachu opustit to, co je bezpečné a jisté. Odráží ztuhlost mysli, která se umíněně drží starých myšlenek a principů. Ty, u kterých se tyto potíže projevují, je třeba povzbudit, aby opět vykročili vpřed.
Většinou se jedná o změny postojů, toho, jak se člověk pohybuje a co jí. Zvláště otázka stravy je velmi důležitá, protože osteoartróza většinou souvisí se špatnými stravo¬vacími návyky a nadváhou, což vede k dalším problémům.
Vzpomínám si, jak jsem jednou navštívila starou paní, která nemohla kvůli artróze vycházet z domu. Předtím mi říkala, že téměř nejí sladké a že se stravuje zdravě. U židle ale měla kupu sladkostí a když jsem se jí na to ptala, odvě¬tila, že sladkosti dostala od členů rodiny, kteří by ji rádi
nějak potěšili. Nechce je zarmoutit a tak je poslušně pojídá než se vrátí večer domů.
Vysvětlila jsem taktně rodině, že by bylo lepší pacientce dávat ovoce než sladkosti. Během měsíce ubyla pacientka pár kilo a mohla se doma snadněji pohybovat. Snížení váhv je podstatná věc pro lidi, kteří mají artrózou postižené hod¬ně zatěžované klouby jako jsou kyčle nebo kolena, a pro lidi s nadváhou.
10) Ledvinové kameny
Kameny jsou tvořeny látkami, které z nějakého důvodu nebyly z těla vyloučeny běžným způsobem. V močovém traktu k tomu může dojít kdekoli, od ledvin až po močovou trubici a většinou to souvisí s dlouhodobým stresem a ná¬sledně s omezením aktivity svalstva močového ústroji.
Na ezoterické úrovni je s močovým systémem spojeno přehlížení strachu. Kameny v močové trubici symbolizují ne¬vyjádřený strach u lidí, kteří navenek vypadají sebejistě, ale uvnitř cítí v nějaké oblasti svého života nejistotu a úzkost.
Tento typ lidí potřebuje povzbudit k vyjádření a tím i eli¬minaci strachu, což dosáhnou tak, že si začnou uvědomovat vlastní vnitřní jistotu a schopnost volně kráčet po své vlast¬ní cestě.
11) Hypertenze (vysoký krevní tlak)
Jako krevní tlak se označuje tlak krve na stěny cév bě¬hem systoly (stažení srdečních komor) a diastoly (uvolnční komor). Vyšší číslo při odečtu se vztahuje k systole (vnější tlak) a nižší číslo k diastole (uvolnění). Normální systolic-ký krevní tlak je 120 mm rtuti a diastolický 80 mm rtuti. My lékaři sledujeme především zvyšování diastolického krevního tlaku, protože to znamená, že srdce a cévy nejsou schopny se dostatečně uvolnit. Za vysoký krevní tlak se po¬važuje, když je diastolická hodnota nad 90 mm rtuti, i když je diskutabilní, zda zahájit léčení, dokud hodnota nepřesáh¬ne 105 mm rtuti.
Z ezoterického pohledu je nemožnost se zcela uvolnit, a to i během klidové fáze, známkou, že se člověk nedokáže otevřeně projevit a něco před ostatními skrývá. To, co lidé skrývají, nejsou žádné senzační události, i když jsem měla i pacienty, kteří mi řekli hluboká osobní tajemství. Ale ob¬vykleji jde o neschopnost být sám sebou z obavy, že nebu¬deme v očích ostatních dokonalí. Lidé tohoto typu jsou ne¬ustále ve střehu; hlídají každou známku své nejistoty a vě¬nují hodně pozornosti tomu, aby se dobře ovládali.
Jc zajímavé, že se u mnoha pacientů zjistí hypertenze až pote, co prodělali mrtvici a tím pádem nad sebou kontrolu ztratí a projeví se bezmocné dítě v nich skryté. Tvrdnutí tepen, kterým tito pacienti trpí, je způsobeno cholesterolem, což je jednak způsobeno skladbou potravy a jednak ho vytváří játra ve stresu. Vede k nepohyblivosti cév, což souvisí s tendencí dosahovat duševní jistoty prostřednictvím kontroly.
Když pacienti dokážou otevřeně hovořit a uvolnit se, vede to ke snížení krevního tlaku a techniky, které to umožňují, by měly být nedílnou součástí léčby na všech kardiologic-kých odděleních.
12) Hypotenze (nízký krevní tlak)
O hypotenzi hovoříme, když je hodnota systolického tla¬ku nižší než 90 mm rtuti a diastolického nižší než 60 mm rtuti. Jak už bylo řečeno v předchozích bodech, je v tako¬vých případech vliv duše na tělo slabý, a to se projevuje tak, že člověk přizpůsobuje svůj život potřebám ostatních zanedbává své vlastní vnitřní nároky.
Lidé s těmito potížemi potřebují povzbudit k tomu aby svedli svou energii dolů do země a šli pevně svou cestou
13) Impotence
Vnější pohlavní orgány jako penis nebo klitoris jsou také ovládány základní čakrou. Mohou být stimulovány, aniž by došlo k uvolnění v partnerském vztahu a aktivují ohnivou energii ze spodní části páteře. S touto energií se často setká¬váme v útlém dětství, dlouho předtím, než se začnou úplat-ňovat sekundární pohlavní znaky. Sexuální akt však není jediným prostředkem, jak probudit „hada" dřímajícího v zá¬kladní čakře, což vrcholí orgasmem v korunní čakře; mno¬ho zážitků přinese podobné vzedmutí energie, pokud člo¬věk dovolí sám sobě těšit se ze života.
K impotenci dochází buď tehdy, když jsou pocity pod příliš silnou kontrolou nebo když je úroveň sebehodnocení tak nízká, že to vede také k selhání. Čím častěji člověk se¬lhává, tím více předpokládá, že zase selže.
Ve vztahu k potvrzení mužnosti se klade na sexuální akt tak velký důraz, že není divu, že v dnešním soutěživém svě¬tě impotence přibývá. Pokud sebehodnocení závisí na se¬xuálním aktu, pak to ukazuje, jak je člověk zoufalý. Oceně¬ní sebe sama na všech úrovních a schopnost připustit si svou nedokonalost pomáhá lidem si vytvořit vyváženější pohled na své výkony. Nikdo nám nemůže dodat pocit vlastní hod¬noty... ten vychází pouze z nás.
14) Vaginismus
Je to stav, kdy je vaginální svalstvo tak sevřené, že nelze uskutečnit sexuální styk nebo ho to alespoň velmi znepří¬jemní. Tato porucha má různé příčiny, ale mezi nejobvyk¬lejši patří sexuální zneužívání v dětství nebo v dospívání. Prožitek minulé bezmocnosti způsobuje, že žena později uplatní veškerou svou sílu, kterou disponuje, aby uzavřela místo vstupu. Zneužívání se projevuje také v oblasti křížo¬vé a krční čakry a souvisí se strachem se vyjádřit a pocitem viny za to, co se stalo. V mnoha případech se ženy chrání tím, že potlačí sexuální potřeby a v pánevní oblasti dojde ke snížení aktivity. Ženy s těmito problémy potřebují od¬bornou pomoc a ohleduplného partnera, který sám cítí jis¬totu a je schopen nechat energii sexuálního aktu rovnoměr¬ně rozdělit mezi oba účastníky.
15) Vrozené deformace chodidel
Chodidla jsou místem, kde se duch setkává s hmotou. Když vidím někoho, kdo má vybočená chodidla (koňskou nohu) nebo vysoký nárt, většinou pak zjistím, že jsem se potkala s velice citlivou duší, která si není jistá tím, zda chce přijít na tuto zem. Většinou má strach a obavy, což se projevuje už během porodu dlouhým a obtížným průběhem, problémy s dýcháním nebo přenášením. Nechuť se narodit může v prv¬ních letech života vystřídat období protestu s projevy jako je křik, záchvaty vzteku nebo tělesné potíže. Děti s těmito pro¬blémy potřebují pevné, ale láskyplné vedení s povzbuzová¬ním, aby pokračovaly ve své cestě. Většinou až po svém 28. roce (první návrat Saturna) dovolí energii duše, aby vstoupila do těla a zanechala stopu na povrchu země.
Doporučení, jak harmonizovat základní čakru
1) Nebuďte natolik pyšní a snažící se vše kontrolovat abyste ztratili schopnost si připustit nějaký problém. Uvě-domte si, že to, co se vám nelíbí u jiných lidí, je odraz vaši vlastní vnitřní bytosti, která se na sebe snaží upozornit
2) Odložte osten, který vás stále popichuje, že nejste dost dokonalí... přestaňte si znepříjemňovat život. Mějte sami sebe rádi.
3) Buďte rádi, že nejste dokonalí a děláte chyby. Doko¬nalost není vyvážený stav. Vyváženosti dosáhnete, když přijmete své dokonalé i nedokonalé stránky.
4) Uvědomte si svou jedinečnost. Z tohoto poznání vy¬plývá, že není žádný důvod se s někým poměřovat a sout쬞it. Duše sama bude udržovat potřebný tlak, který je třeba, abyste šli kupředu.
5) Vybírejte si pro volný čas sporty, kde není cílem do¬sáhnout určitého výkonu za určitou časovou jednotku jako např. přeplavat 20x bazén za 10 minut. Stanovte si buďto vzdálenost nebo čas, ale ne obojí najednou.
6) Učiňte vlastní rozhodnutí, že budete žít na této zemi a těšit se ze života. To neznamená, že život bude vždy snad¬ný, ale lépe se s tím vypořádáte s plnou podporou duše než když jste částečně mimo tělo.
7) Vhodné „uzemňující" aktivity jsou práce na zahrádce, v kuchyni, výroba keramiky, umělecká tvorba nebo procház¬ky. Když je to možné, postavte se na zem bosýma nohama a pociťte energii země, jak vás přitahuje do středu této planety.
8) Pořiďte si nějaký oděv pokrývající oblast základní čak-ry, t. j. boty, kalhoty, ponožky, sukni nebo kalhotky, v čer¬vené barvě. Nezapomeňte však, že příliš mnoho červené
barvy vvtváří v oblasti základní čakry velké množství
energie a proto ji v případě, ze jste dobře svázaní se zemi, střídejte s tmavšími odstíny červené nebo s jinými barvami.
9) Opřete se o strom a prociťte energii stromu, který je tu
na zemi už třeba několik tisíc let. Představte si, že vaše nohy
jsou kořeny takového stromu, vrostlé hluboko do země, a
vaše hlava a ruce se vztahují za světlem. Tímto cvičením
aktivujete základní i korunní čakru.
10) Udělejte něco zábavného a dovolte svému vnitřnímu dítěti si hrát. Opět je nej vhodnější, když taková aktivita za¬hrnuje zemi nebo vodu, ale může to být cokoli, na co jste už zapomněli a co jste odložili ve snaze „být dokonalí".
11) Postavte se pevně na zem s lehce ohnutými koleny a řekněte: „Mám zde na zemi své jedinečné místo a proto cítím jistotu a bezpečí."
8
Křížová (sakrální) čakra
Stavba vaječníků a varlat
U plodu vznikají varlata nebo vaječníky v podbřišku; var¬lata pak před narozením sestupují do šourku. K produkci spermií je totiž nutná nižší teplota než je v těle.
Ezotericky se éterické spojení s varlaty vytváří během těhotenství, a proto vychází z křížové čakry, ačkoli po naro¬zení se varlata nacházejí v oblasti základní čakry.
Funkce pohlavních žláz
Jádro mužské buňky obsahuje chromozom XY a ženské buňky chromozom XX. To způsobuje základní anatomické a funkční odlišnosti mužského a ženského jedince.
V době puberty začnou u dívek vaječníky produkovat po¬hlavní hormony estrogen a progesteron. U chlapců produ¬kují varlata testosteron. Tyto hormony ovlivňují anatomii, fyziologii i psychiku a dochází tak k vývoji druhotných po¬hlavních znaků.
Vztah mezi duchovním a fyzickým tvořením
Vajíčka ve vaječnicích a spermie ve varlatech představu¬ji zárodky zaručující další pokračování lidského pokolení. Z tohoto pohledu lze říct, že vajíčko a spermie jsou nositeli tvořivé životní síly uložené do hmoty.
Během sexuálního styku se uvolní ze základní čakry ener¬gie spojená s duchem a vstoupí do hmoty. Toto vzájemné působení mezi duchem (otcem) a hmotou (matkou) vede ke stvoření syna (duše), jejímž konečným cílem je zaručit po¬kračování života. Dochází k tomu vždy, když na sebe půso¬bí dva opačné póly, t. j. duch a hmota, muž a žena, převlá¬dající a ustupující, jin a jang. Vytvoří se nový celek, který v sobě zahrnuje podstatu původních částí, ale nová forma jc přitom na vyšší úrovni vědomí. V tom tkví podstata všech vztahů, t. j. naším úkolem je nejen se najít, ale prostřednic¬tvím tohoto vztahu vytvořit něco, co přerůstá pouhý součet původních částí. A tak původní zdroj života neustále roste a dokazuje, že vše v tomto vesmíru je neustále v pohybu.
Po oplodnění vajíčka spermií (symbolizující duchovní interakci) se vytvoří jedna buněčná zygota. Během několi¬ka minut se zygota rozdělí a vytvoří vícebuněčnou formaci. Tento proces symbolizuje dělení původní duše.
U člověka trvá těhotenství devět měsíců, během nichž se prohlubuje vztah mezi duchem a hmotou. Mezi oběma tě¬mito póly se vytvoří spojení fungující jako prostředek ko¬munikace. Toto spojení je nezbytné pro tok životní energie a bez něj nastává smrt. Slova jako „komunikace, komunita' pocházejí ze stejného kořene a mají význam „podílet se rovným dílem na něčem." K nalezení rovnocennosti v něja-kém vztahuje třeba sebeúcty a úcty k partnerovi. A to je j duchovní aspekt křížové čakry. Při narození je těsné spoje-ní se Zdrojem přerušeno, ale vzájemná součinnost ducha a hmoty je již do podstaty člověka hluboce vepsána. A tak člověk následuje tento hlas a jde po cestě směrem k sebeu¬vědomění, aby nalezl části sebe sama, které nejsou dosud plně projeveny. Vede k tomu cesta přes vztahy s ostatními na této planetě a poznání, že nám druzí lidé slouží jako zr¬cadlo, v němž vidíme sami sebe. Někdy jsme s tím, co vidí¬me, spokojení, ale jsou chvíle, kdy se pravdě vyhýbáme.
Vztahy
Všechny významné vztahy v našem životě jsou klíčem k odhalení skrytých částí nás samotných. Celistvost a zdra¬ví dosáhneme tím, že si tyto části naší bytosti uvědomíme, přijmeme je a budeme je milovat.
Nemůžeme nalézt vše, co hledáme, u jednoho člověka, protože jediné místo, kde je ukryta naše nevyjádřená strán¬ka, je uvnitř nás samotných.
Každý z nás má svou „ideální spřízněnou duši", která je s námi totožná a byla stvořena s naší duší ve stejný oka¬mžik. Ale potkat svou spřízněnou duši je velmi vzácné, pro¬tože by bylo naprostým plýtváním cenných zdrojů, aby dva lidé dělali na stejném místě zcela stejnou práci. Žít s tako¬vým duchovním dvojčetem by vedlo k zastavení růstu.
Pravděpodobnější je, že cítíme blízkost s někým, kdo je ze stejného „okruhu duší", což znamená, že nás spojuje spo¬lečný cíl, kterého máme zde na zemi dosáhnout.
je běžné, že nacházíme něco z nás u mnoha lidí. To by¬chom si měli uvědomit, abychom byli shovívavější ke svým nerům,na které máme vysoké nároky a často se cítíme zklamáni, když nesplňují naše očekávání.
Vztahy mezi lidmi jsou různého typu a stupně blízkosti:
a) Se svojí rodinou jsme spojeni krevním poutem a tyto vztahy bývají nejpevnější, i když můžeme být rozdílní.
b) Cítíme silnou spřízněnost k osobě, se kterou jsme se potkali během minulých životů a nedokončili jsme svůj spo¬jný úkol. Z vnějšího pohledu můžeme mít jen málo spo¬lečného, ale působí tu přitažlivá síla, které nelze odporovat.
c) Je nám dobře s lidmi, se kterými nás spojují na vědo¬mé úrovni stejné názory. Potvrzují náš hodnotový systém a poskytují nám pocit bezpečí a jistoty.
Něco společně sdíleného je nutné pro komunikaci v ja¬kémkoli vztahu. Nemusí se přitom jednat o pozitivní spo¬lečný zájem, protože dva lidi může spojovat i to, že se vzá¬jemně nesnášejí. Takové spojení je může připoutat těsněji než pouta lásky.
d) Důvod, proč s některými lidmi špatně vycházíme, může
být na nevědomé úrovni. To, co nás rozčiluje u ostatních, je
často i v nás. Je důležité se dívat na svět jako na učebnu.
Každý člověk pro nás má určitou zprávu, která nám má
pomoci na naší duchovní cestě.
Příklad
Rozčiluje mě agresivní jednání mého nadřízeného. Cí¬tím se vedle něj malá a bezvýznamná. Kritizuje mě před ostatními. Chtěla bych mu říct, co si myslím, ale necítím se na to dost silná. Můj nadřízený vyjadřuje prostřednictvím agresivního chování svou vlastí nejistotu. Moje nejistota mně
zabraňuje jednat. Oba máme nevyváženou základní čakru což se projevuje nedostatkem vnitřní síly.
e) Problematický vztah míváme k někomu, kdo vyjadřu-je něco, co je pro nás obtížné. Např. dívka, která se rozplá-če při sebemenších potížích a říká si tak o soucit, jde na nervy schopnému silnému typu člověka, který by ve skrytu duše také stál o pozornost ostatních, ale bojí se odhalit svou zranitelnost. Takový vztah nás má něčemu naučit.
f) Jiným případem je, když nás přitahuje osoba, která má vlastnosti nebo postoje, které obdivujeme. Ve většině pří¬padů nám to ukazuje, že stejná vlastnost je i uvnitř nás sa¬motných -jen vědět, kam se podívat.
g) Přitahují nás jedinci opačného pohlaví, kteří mají rysy
představující naše vlastní „skryté pohlaví". My všichni jsme
muži i ženy nehledě na vnější vzhled, a hledáme tedy svou
„druhou půlku", a často to vede k navázání partnerství.
Duše je bezpohlavní a k tomuto stavu směřujeme i my: nikoli potlačením maskulinity nebo femininity, ale skrze jejich vzájemné spojení, aby se vytvořila nová, obě části zahrnující forma.
h) Často nás přitahuje někdo, kdo uspokojuje oblasti na-
šeho života, ve kterých cítíme určitý nedostatek. To vede
k tomu, že si vezmeme někoho, kdo má peníze, inteligenci
nebo širokou rodinu - něco, co v našem životě chybí. Také
můžeme hledat někoho, kdo je silný a můžeme se o něj
opřít. Nebo si můžeme vybrat člověka s duchovními zájmy které nám chybí.
Mnoho soužití má symbiotickou povahu, vzájemně se doplňující, kdy každý přináší to, co druhému chybí. Bohu žel toto příjemné uspořádání života může způsobit stagnaci růstu duše, jelikož nepřináší potřebu usilovat o své sebeu¬vědomění. Po smrti partnera pak může být člověk neschop¬ný žít bez pomoci své „druhé poloviny". Zármutek pak může u opuštěného partnera vést k předčasné smrti, doslova k tomu, že mu pukne srdce žalem. Někdy smrt druha při¬měje pozůstalého partnera začít žít svůj vlastní život v sou¬ladu se svou vnitřní podstatou a objevit sílu, o které by nikdy nevěřil, že ji má.
Ideální vztah je založen na lásce, úctě a upřímnosti, kdy oba partneři jsou schopni zůstat sami sebou a tak dosáhnout jednoty.
Jak řekl Prorok (podle Chalíla Džibrána), když hovořil o manželství:
„Dejte své srdce, ale ne proto, abyste jej vzájemně vlastnili.
Neboť jen ruce života mohou držet vaše srdce.
A stůjte spolu, ale ne příliš blízko sebe:
Neboť sloupy chrámu nejsou vedle sebe,
A dub a cypřiš nevyrostou ve stínu toho druhého. "
Duchovní aspekt: sebeúcta
Sebeúcta znamená udělat místo vlastní tvořivé síle a u-možnit tak jednotu ducha a hmoty. Bez toho nemůžeme růst a vede to k zášti vůči těm, o kterých předpokládáme, že nám bráni ve vývoji naší vlastní vnitřní podstaty.
Rozšířeným problémem společnosti je zneužívání, ať už emoční, sexuální nebo tělesné. Vychází z nedostatku úcty k potřebám druhého člověka, ale podstatou je nedostatek úcty k sobě samému. Tento kruh je možné přetnout jen vy¬budováním vyšší úrovně vnitřní sebeúcty splňující potřeby duše a ne vyhovující jen osobnosti. Pro dítě je obtížné toho dosáhnout, a proto potřebuje lásku, podporu a vedení lidí, kteří se nesnaží vyhovět jen vlastním potřebám.
Křehká rovnováha mezi vzájemnou závislostí a nezávis¬lostí, což je cílem každého vztahu, záleží na poznání, úctě a lásce vyslané k duchovní podstatě obou partnerů.
Jedním z nejdůležitějších prostředků, jak si udržet vzá¬jemnou účtuje komunikace. Bez ní je vztah odsouzen k zá¬niku. Může to sice znamenat, že se partneři rozejdou, ale mohou z ní mít oboustranný užitek, pokud dojdou ke vzá¬jemné shodě.
Analogie
V Arktidě žili dva dikobrazi. Byla tam zima a tak se roz¬hodli, že se k sobě trochu při tulí, aby se zahřáli. Když popošli trochu blíž, popíchali se vzájemně svými bodlinami. Tak se
zase vzdálili a byla jim zima. Přiblížili se a bolelo je to.
Trvalo dlouhou dobu, než nalezli tu správnou vzdálenost Blízko natolik, aby se zahřáli, ale ne tak těsně, aby si působili bolest.
Emoce
Křížová čakra je spojena s prostorem a jeho ohraničením. Matčina děloha poskytuje teplo a všemožnou podporu a má zároveň schopnost se zvětšovat, aby se přizpůsobila růstu dítěte.
Tato flexibilita v rámci určitého omezení je podstatná pro každý partnerský vztah. Příliš málo prostoru znemožňuje vývoj; partner, který si tak počíná, bývá neodbytný, majet-nický a závislý. Skrytým problémem je v takovém případě nejistota a nízké sebehodnocení. Vlastní hodnotu člověk často přímo odvozuje z partnerského vztahu.
Lze to pozorovat v manželství, ve vztahu rodičů k dětem i mezi přáteli. Závislost dusí růst obou partnerů a může part¬nerství rozbít. To pak vede často k pocitu ublíženosti a opuš¬těnosti a ke strachu navázat další vztah. V takové situaci se projeví opačný pól, tedy nechuť se nějak v partnerství zava¬
zovat, silná touha po nezávislosti a rozhodnutí se už nikdy nenechat zranit. Stejně jako dikobrazi, kteří hledali dlouhou dobu tu správ-
nou vzdálenost, můžeme i my strávit mnoho životů tím že se učíme, jak plně pečovat o svou vlastní podstatu a přitom respektovat a uznávat potřeby druhých.
Křížová a krční čakra jsou vzájemně propojeny, protože mají obě vztah ke tvořivosti. Krční čakra se často úspěšně využívá ve snaze uvolnit bloky v křížové čakře.
Projevuje se to např. tak, že žena neustále sekýruje svého muže, aby ji pomohl s domácími pracemi a pak se zaměří i na dospívajícího syna, jehož pokoj popisuje jako „veřejnou skládku odpadků". Veškeré to sekýrování je podle ní pro¬váděno v dobrém úmyslu, ale ve svých důsledcích vede k potlačení vývoje. Pokud člověk věnuje něčemu takové¬mu 90% své pozornosti, zbývá jen 10% na odezvu partne¬rů. Pokud sekýrující žena omezí svou aktivitu na 50%, do¬volí svému muži přijít s nějakou nabídkou. Podobně když ponechá svému dospívajícímu synovi možnost vlastního roz¬hodování, buďto si uklidí nebo se nechá úplně zavalit hro¬madou oblečení, časopisů, neumytých talířků a šálků atd.!
Neustálé poštěkávání není komunikace... je jednostranná a potlačuje vývoj. Buďto něco udělejte nebo situaci přijmě¬te. Nejlepší partnerské vztahy jsou ty, kde oba dávají 100% a oba 100% dostávají... 50% a 50% je taky dobrý začátek!
Sekýrováním ostatních a trávením času snahou ostatní změnit se často připravujeme o možnost vlastního růstu, což patří do oblasti krční čakry. Napřed musíme změnit sami sebe a pak doufat, že se změní i ostatní.
Pupeční šňůra je velmi silným poutem mezi rodiči a dětmi. Pokud láska procházející pupeční šňůrou je bezpod¬mínečná, pak je toto spojení čisté. Ale pokud je toto pouto (láska) svázáno s podmínkami, pak může být přerušeno dři¬vé, než se vytvoří nové.
Takové oddělení může být mnohem těžší než odstřihnutí fyzické pupeční šňůry během porodu. Negativní podmínky drží vztah pevně pohromadě. Patří sem třeba pocity viny, strach z osamělosti, strach, že nebudu milován a strach z od¬mítnuti.
jenže pouta tohoto typu nakonec partnerství udusí, pro¬tože oddělí oba účastníky od životní energie, kterou potře¬bují- Opravdová láska dává druhému svobodu. Každý je sám za sebe a dává nepodmíněnou lásku a podporu.
Změna rolí
V minulých padesáti letech se dramaticky proměnily role zen a mužů. Obě světové války prověřily, že ženy jsou schop¬ny pracovat stejně dobře jako muži. Dnes ženy pracují z fi¬nančních důvodů i z potřeby naplnit své představy.
Podobně je dnes stále více mužů, kteří na sebe berou od¬povědnost za výchovu dětí a zůstávají s nimi doma. Tento trend dokládá rovnost obou pohlaví a potřebu uvědomit si a přijmout ženskou stránku přítomnou v každém muži a muž¬ské vlastnosti v každé ženě.
Se zvyšováním počtu neúplných rodin jsme svědky toho, že role živitele a pečovatele se spojuje v jedné osobě. To může být důležitým krokem směrem k androgynnímu, obou-pohlavnímu stavu, pokud energie vedoucí k tomuto stavu, přichází z úrovně duše.
V lidském vědomí dochází k obrovské proměně tím, že se ženy učí být energické a logické a muži používají svou intuici a city. To přirozeně vyústí ve splynutí obou oblastí.
Po letech kladení si podmínek není vůbec snadné opustit starý způsob jednání a nevyhnutelně dochází k odporu vůči takové změně, ať už ze strany společnosti nebo jednotlivců.
A tento odpor se často projeví ve fyzickém těle jako nemoc V dnešní době jsem si všimla, že tato změna zašla někdy tak daleko, že mnoho výkonných pracujících žen ztrácí kon-takt se svou ženskou stránkou a pro mnoho citlivých mužů je velmi obtížné se zapojit do mužsky orientované společ¬nosti. Jako u každého výkyvu, nakonec se i v otázce rolí dosáhne rovnováhy. Přechodné období bude daleko snad¬nější, když se naučíme přijímat všechny své stránky se stej¬nou důležitostí.
Nerovnováha v křížové čakře je často spojena s tendenci „být silný", což vede k pocitům nepatričnosti, t. j. „nejsem dost chlap" nebo „nejsem dobrá manželka nebo matka". Tyto pocity jsou většinou založeny na obecně sdílených předsta¬vách, jak má dokonalý muž nebo žena vypadat.
Naštěstí se časy rychle mění, i když „mužští šovinisté" a „hospodyňky" jsou stále skrytí uvnitř nás a potřebují být uznáni a oceněni, než konečně zmizí.
Řeč těla
Zde je rozhodující oblast nad křížovou čakrou. Předsta¬vuje schopnost tvořit a mít prostor pro tvoření. Někdy je tu nechuť k tvoření vedoucí k touze po vlastnění, což vede k nadýmání nebo zvýšenému ukládání tuku v oblasti nad podbřiškem.
U žen to bývá strach posunout svou tvořivost od tvoření dětí k tvoření něčeho vycházejícího z jejich vlastního já. Mnoho žen jsou prostě jen něčí dcery, něčí matky a něčí manželky. Být jen sama sebou může být ohrožující a proto se drží toho, co je vyzkoušené.
U mužů se touha něco vlastnit projevuje v oblasti rodiny nebo majetku.
Položení rukou na oblast podbřišku může být buď dodr¬žováním společenské etikety nebo výrazem strachu z cito¬vého zranění nebo odmítnutí. Tyto věci je třeba mít na pa-měti, když jednáme s někým, jehož řeč těla má vztah k ob¬lasti křížové čakry. Takový člověk potřebuje bezpečný pro¬stor spojený s nepodmíněnou láskou, aby se mohl plně pro¬jevit.
Příklady nemocí souvisejících s křížovou čakrou
1) Dráždivý tračník
Jde o velmi rozšířený stav. Postihuje obě pohlaví, ale je častější u žen. Střeva sama o sobě jsou v dobrém stavu, ale problém je ve špatné koordinaci nervového systému v této oblasti. Po určitém podnětu se střeva dostávají do křeče, což se projevuje bolestí podbřišku, nadýmáním a zácpou, a pak uvolněním stolice a plynatostí. To vede k narušení vnitř¬ního prostředí střev a může to způsobit zvýšený výskyt ur¬čitých mikrobů jako je např. „kandida" nebo přecitlivělost na určité potraviny. Tyto následné potíže vyžadují léčení, ale je třeba vzít do úvahy i možnou psychologickou a du¬chovní příčinu potíží.
Problém je v tom, že si člověk přeje nezávislost (uvolně¬ni), ale přitom zůstává emočně závislý (sevření). Často to pozorujeme tehdy, když je vztah mezi dítětem a rodičem nevyjasněný, např. při návštěvě nevlastní matky nebo když dítě odchází z domu. Lidé trpící těmito potížemi bývají často starostliví a svědomití, se sklonem nechávat si své pocity za všech okolností pro sebe. Starají se spíše o potřeby ji¬ných, než aby sami požádali o to, co potřebují. Jejich vnitř¬ní nelibost ale často způsobí, že se v nich doslova „všechno sevře" a dochází ke křečím.
Nakonec se lidé tohoto typu musí rozhodnout, že nebu-dou přizpůsobovat své chování pocitům ostatních lidi ale že budou jednat z pozice své vlastní sebeúcty. Prostřednic-tvím krční čakry se naučí vyjádřit své potřeby a pocity a uvědomí si, že nenesou odpovědnost za reakce svého okolí
2) Problémy ženského rozmnožovacího ústrojí
Menstruační cyklus
Pod toto označení se zařazují různé potíže a je třeba po¬suzovat každou odděleně. Hlavní charakteristikou je však souvislost s tvořivou energií života, jak bude dále řečeno.
Menstruační cyklus probíhá podle vzoru tvořivého pro¬cesu, přičemž první část cyklu symbolizuje energii proudí¬cí do ducha (vajíčko) a druhá část, poté, co dojde k ovulaci, symbolizuje přijetí vajíčka hmotou (děloha). Když nedojde k oplodnění, vajíčko a děložní sliznice se vyloučí (menstru¬ace) a tato „smrt" umožňuje, aby došlo k novému zrození, když dozraje další vajíčko. Každý cyklus ochraňuje a obo¬hacuje životní sílu zvýšením energie v křížové čakře.
A) Premenstruální syndrom
se projevuje podrážděností, těžkopádností, chutí na urči¬tá jídla, přáním být sama, plačtivostí, napětím prsou, nadý¬máním a souvisí s nerovnováhou v druhé části cyklu. I když je to totiž čas vyhrazený na přípravu hnízda, v dnešním moderním světě je pro takové ženské záležitosti jen málo času, což vede k narušení identity a frustraci. Je to však opravdu určité odlišné období, kdy by se mělo místo pojí¬dání sladkostí, aby se potlačily ženské potřeby, věnovat více času péči a komunikaci s vlastní senzitivitou.
B) Potíže s menstruačním krvácením
Když je menstruace příliš slabá nebo silná, ukazuje to na novy váženost ženské složky. Může to být způsobeno proži¬tými traumaty, zvláště pokud zasahovaly oblast sebeúcty.
a) Menoragie (silné menstruační krvácení)
symbolizuje slzy zklamání, když je ženské části upřen
její tvořivý projev. Je důležité navázat kontakt se svou vnitřní ženskou podstatou a pečovat o ni a uvědomit si její krásu.
b) Amenorea (vynechání menstruace)
může nastat z mnoha důvodů, ať už morfologických nebo hormonálních. U některých žen dochází k vynechání men¬struace v období stresu, kdy jsou nadstavbové tělesné funk¬ce vyřazeny sympatickým nervovým systémem.
V jiných případech k tomu dochází spolu s jinými proje¬vy, které symbolizují vysokou hladinu mužských hormonů v krvi, t. j. zvýšené ochlupení, přibývání na váze a změny hlasu. Tyto ženy ztrácejí své spojení s ženskou stránkou, protože je to ve světě, v kterém žijí, negativně hodnoceno. Jc třeba je povzbudit a pomoci jim se naučit, jak vyjádřit své ženství a vážit si jej.
Amenorea je také příznakem mentální anorexie, což je problém zasahující do oblasti více čaker a budeme o něm hovořit v kapitole o krční čakře.
C) Děložní fybroid (nádor)
V děloze dochází k nárůstu děložní svaloviny a vytvoří se kruhový útvar. Fibroidy mohou dosáhnout značné veli¬kosti, než jsou objeveny a většina žen ve fertilním věku má obvykle jeden nebo více fíbroidů. Výskyt děložní svalovj ny je způsoben napětím, které není uvolněno. Děloha ' místem péče a růstu a popisované potíže jsou běžné u žen které pečují o růst ostatních s výjimkou své vlastní potřebv rozvoje. Otázkou, který většinou vyvolá citovou reakci je-„A kdo pečuje o vás?"
Reakcí je vyslovená lítost a touha udělat si v životě čas i na vlastní potřeby a zvláště na potřeby své vnitřní podstaty Pokud se nám nedostává péče v našem vnějším světě, je třeba, abychom se obrátili dovnitř a naučili se sami o sebe pečovat.
Výskyt fíbroidů dává příležitost se oprostit od závazků které nejsou nutné a pohlížet na dělohu symbolicky jako na prostor obklopený tím, co dává teplo a péči. V čínské medi¬cíně se lítost dává do souvislosti s energetickými meridiany jater, která by se měla také léčit.
D) Cysty na vaječníkách
Jakákoli cysta představuje zranění nebo bolest, která ne¬byla zpracována. Tekutina v cystě symbolizuje slzy. Cysty na vaječníkách mají různou velikost a mohou být benigni i maligní. Většinou rostou nenápadně a jsou doprovázeny ne¬určitými příznaky, které se mohou objevovat u mnoha jiných nemocí.
Pokud se cysta vytvoří v oblasti tvořivé životní síly, na¬povídá to, že došlo k něčemu, co brání jejímu projevu. Je běžné, že mnoho žen, u kterých vznikne cysta, bylo někdy zneužíváno, ať už citově nebo tělesně. Mají pocit, že jejich přání nejsou respektována a cítí se bezmocné. Proto je vel¬mi důležité jim opět vrátit jejich sílu a sebeúctu a zpracovat stará zranění a bolesti.
Endometrióza
U této poruchy se endometrium (děložní sliznice) obje¬vuje mimo dělohu, nejčastěji v pánvi, především v oblasti mezi vaječníky a vejcovody. To znamená, že během každé menstruace dochází v této oblasti také ke krvácení a způso¬buje to bolesti a srůsty. Není známo, proč k tomu dochází, ale z psychologického pohledu je zjevné, že mnoho takto postižených žen mělo nedostatečnou sexuální výchovu, pře¬devším negativně zaměřenou a líčí menstruaci jako „těžký ženský úděl".
Naštěstí je dnes pozitivnější přístup k informacím ohledně menstruačního cyklu. Ale dokud nebudou ženy samy sebe plně uznávat, bude tento problém stále přetrvávat. Těhoten¬ství často způsobí, že nemoc na mnoho let ustoupí, což po¬tvrzuje předpoklad, že když ženy používají své tělo k úče¬lům, pro které je určeno, odstraní se tak negativní představy.
3) Problémy mužského rozmnožovacího ústrojí
A) Nemoci varlat
Nejrozšířenější potíží jsou tumory varlat. Stejně jako u vaječníků, i varlata obsahují životní sílu, v níž má začátek veškerý život. Jestliže je z jakéhokoli důvodu blokována, pak jej i vzedmutí může vést ke změnám na buněčné úrovni. Se¬tkala jsem se s muži, kteří se za své sexuální aktivity styděli a za několik měsíců se u nich objevila rakovina varlat.
Jak už bylo řečeno, musí být rovnováha mezi úctou a láskou k druhým a úctou a láskou k sobě.
B) Nemoci prostaty
V prostatě se vytváří kapalina a potřebné živiny pro trans¬port spermií. Lze říct, že to odpovídá vyživujícímu prostře¬dí dělohy.
Jsem přesvědčena, že zbytnění prostaty, ať už benigní ne-bo maligní, souvisí s pocitem zanedbávání v útlém dětství což si může člověk později vynahrazovat sexuálním sty-kem. Protože však chybí základní pocit bezpečí, zanechává to v nás pocit prázdnoty a chladu. Schopnost dovolit si prožit vášeň vyžaduje, abychom se vzdali některých svých vni-třních bariér.
60% šedesátiletých mužů má kvůli zvětšení prostaty pro¬blémy s močením a současná medicína ještě stále příčinu těchto potíží neobjevila.
Cvičení na harmonizaci křížové čakry
1) Rozhodněte se respektovat sami sebe. To znamená vytýčit si určité hranice, ale dát si prostor pro svobodné vyjádření.
2) Uvědomte si, že součástí této úcty je schopnost volit si svou roli v každém partnerském vztahu.
3) Naučte se komunikovat, což znamená jak mluvit, tak naslouchat (zapojit krční čakru). Směřujte k nalezení kom¬promisu nebo společného východiska, z kterého může mit partnerský vztah užitek.
4) Když prožíváte partnerské problémy, tiše se posaďte a představte si stanovisko svého partnera. Pak namalujte mezi vámi trojúhelník s třetím vrcholem stejně vzdáleným od vás i partnera. Dovolte energii vašich vyšších já vstoupit do to¬hoto bodu.
Vyšší já stojí nad osobností a může komunikovat věcněji. Požádejte vyšší já svého partnera, co od vás potřebuje. Řek¬něte mu, co vy potřebujete. Zkuste najít vzájemně výhovu-
jící řešení vašeho problému. Pokud takové řešení nelze na¬lézt, přijměte to a prostřednictvím vašeho vyššího já požá¬dejte duchovní energie, které pečují o vašeho partnera, aby se k němu přiblížily a pomohli mu, protože vy nemůžete ve vztahu zůstat. Zabalte je do „růžového láskyplného obalu" a nechte jej odejít.
Toto cvičení využívá některé prvky používané při oddě¬lení pout mezi lidmi, která jsou svazující a doporučuji jej každému, kdo má nějaký problém v oblasti křížové čakry („Cutting the Ties that Bind" od Phyllis Krystal).
5) Abyste aktivovali v této oblasti více energie, použí¬vejte oranžovou barvu. Modrou barvu symbolizující krční čakru lze také využít k tomu, abyste snadněji vyjadřovali pocity náležející do oblasti křížové čakry.
6) Použijte svou vizualizaci a představte si lidi nebo zví¬řata, kteří představují Vaši mužskou a ženskou stránku. Po¬zorujte jejich vlastnosti a to, co vám říkají. Najděte společ¬ný motiv, který by mohl být symbolizován třetí osobou nebo zvířetem. Uvědomte si jejich klady.
7) Přijímejte a oceňujte svou mužskou i ženskou stránku. Dovolte vnitřnímu dítěti ve vás, aby si hrálo. Starejte se a uctívejte ženu ve vás vonnými oleji, koupelí, vůněmi, oble¬čením atd.; dovolte síle muže ve vás se projevit.
8) Chápejte křížovou čakru jako dělohu pro tvořivost duše.
9
Čakra solar plexu
Stavba slinivky
Slinivka se nachází pod žaludkem v ohybu dvanácterníku. Játra a žlučník leží vedle její horní části v pravém hypochon-driu; slezina je u její dolní části v levém hypochondriu.
Funkce slinivky
Slinivka je jak žlázou s vnitřní sekrecí, která produkuje inzulín, glukagon a somatostatin, tak žlázou s vnější sek¬recí, která vylučuje trávicí enzymy.
Inzulín je nezbytný pro vstřebání glukózy do buněk, kde se využívá jako zdroj energie pro většinu procesů, které tam probíhají. Inzulín také umožňuje uložení glukózy do jater a
valů v podobě glykogenu. V období zátěže se glukóza uvolní do krevního oběhu působením adrenalinu a kortizo-lu Tyto hormony mají tedy opačnou funkci než inzulín.
Síla přitažlivosti
Srdeční čakra a solar plexus jsou centra přání reagující na energie, které přicházejí z astrálního nebo emočního téla. Dokud je hlavním cílem našeho života naplnění potřeb osobnosti, prochází srdeční čakrou jen minimální energie a větší část míří dolů do solar plexu. Když však dojde k rozvoji vědomí duše, vzrůstá energie procházející srdeční čakrou a snižuje se v nižších čakrách. Solar plexus fungu¬je jako slunce; přitahuje k sobě vše, co je třeba k dokonče¬ní procesu tvoření, který začal v oblasti základní a křížové čakry. Když se „vše potřebné" shromáždí, dojde k trans¬formaci a nasměrování energie tak, aby bylo dosaženo cílů osobnosti. Na úrovni tělesného procesu se to nazývá asi¬milací.
Slunce vysílá elektromagnetické záření, které dává svět¬lo a teplo; světlo je přitažlivá síla, zatímco teplo funguje jako transformátor.
Glukóza jako zdroj energie je podstatná pro vytvoření transformační kapacity ve fyzickém těle. To nám umožňuje přežít, obnovovat se a tedy i růst.
Sídlo emocí
Přání osobnosti se uspokojují přeměnou energie myšlen¬ky do emocí a jejich projevem. Emoce slouží jako magnet, který k sobě přitahuje vše, co si přejeme: cítíme se šťastní -přitahujeme štěstí. Bohužel jsou přání osobnosti často spo¬jená s očekáváním a podmínkami a i když jsou některé spi¬něné, musíme se přizpůsobit i okolnostem, které nejsou tak ideální, např.:
„Jsem šťastný, jenom když neprší" může vést k dlouhým obdobím rozlady, zvláště když si představíme typické ang-lické počasí! Vyjádřeni našeho přání bez podmínek nám dovolí se těšit ze života v jeho plnosti a žít zcela v přitom nosti, tedy Jsem šťastný"!
Lze tedy říct, že solar plexus je sídlem emocí. Je to ob-last, v niž se nachází ego (s malým „e") a souvisí se silou osobnosti neboli vědomím vlastní ceny.
Mnoho duchovních společenství věnuje velké úsilí snaze porazit ego a zcela se ho zbavit. Ale síla, která proti němu bojuje, není nic jiného, než ego samo v podobě osobnosti a brzy je jasné, že takový boj je zcela zbytečný.
Ego prostě potřebujeme. Je to nástroj pro přání duše. Naše ego nám dovoluje kráčet po naší cestě pevně a s důvěrou. Bez něj bychom byli tak zbytečně skromní, že bychom pro¬marnili drahocennou inkarnaci.
Solar plexus je zdrojem podmíněné lásky, zatímco v srd¬ci sídlí nepodmíněná láska. Osobnost si klade podmínky, aby si udržela svůj vliv. Pokud přistupujeme k osobnosti jako k potřebné a užitečné, snadněji se podřídí vedení duše, než když ji chceme zničit. Pak přestává svazovat lásku pod¬mínkami a začne důvěřovat ve vyšší sílu.
Duchovní aspekt: vlastní hodnota
Vědomí vlastní hodnoty je schopnost ocenit sebe sama jen za to, že jsme takoví, jací jsme. Další stádium vztahující se k srdeční čakře, je naučit se sama sebe milovat. Oba tyto as¬pekty spolu úzce souvisí, avšak cesta k lásce musí projít nej¬dříve oceněním vlastní hodnoty. V našem bipolárním světě
vychází vnitřní sebeocenění z hodnocení našeho vnějšího okolí které brzy ztrácí svou důležitost. To neznamená, že se nemůžeme radovat z ocenění nebo pozornosti, ale nejsme na nich závislí v otázce našeho vnitřního hodnocení.
Nejdříve tedy potřebujeme prožít vnější ohodnocení, což je hlavním obsahem každého sebekratšího rozhovoru:
Jak se máte? Co děláte? Kde pracujete? Jste ženatý? Máte děti?" atd.
Identita je založena na vnějších znacích, vnějším hodno¬cení. Osobnost potřebuje posílit vědomí vlastní ceny a pro¬to k sobě přitahuje to, co uspokojuje její potřeby. To zna¬mená, že hledáme ocenění, pozornost, obdiv a jsme se svým výkonem spokojeni jen tehdy, pokud se nám dostane z vněj¬šího světa kladné odezvy.
Cílem osobnosti je získat důvěru v sebe sama bez zá¬vislosti na kladné odezvě okolí. To není sobectví ani se-bestřednost, ale plné přijetí nás samých s prožitkem vnitř¬ního ocenění.
Odmítat to, co jsme, znamená odmítat našeho stvořitele.
Jakmile dosáhneme tohoto cíle, je naším dalším úkolem si uvědomit přání duše a přesunout přitahující sílu z potřeb osobnosti na potřeby duše. Při této přeměně dochází k pře¬sunu energie ze solar plexu do srdeční čakry.
Na své cestě se setkáváme na astrální úrovni vztahující se k sebehodnocení s oběma póly. Jedním pólem je člověk který se snaží každému vyhovět. Jeho identita je zcela zá-vislá na tom, do jaké míry ostatní potěší a jak ho ostatní potřebují. Na druhém pólu je „sobec", který se jeví jako velmi sebejistý a soběstačný.
Ve skutečnosti ale není žádné oddělení, jen dva body v jednom ohnisku. Oba typy mají nízké sebehodnocení, ale jeden z nich to lépe skrývá. Když pracujeme na úrovni solar plexu, můžeme přecházet z jednoho extrému do druhého nebo být trvale v jednom a bát se ukázat svou druhou skry¬tou stránku.
Přinejmenším si můžeme uvědomit, že naši skrytou strán¬ku znají všichni kromě nás a že navzdory tomu nás mají rádi.
Člověk, který se snaží všem vyhovět, se děsí představy, že by se zachoval sobecky, ale jak už bylo řečeno, jeho ne¬ustálá potřeba pozornosti, ujišťování a lásky vede ke stavu, kdy se stává příliš zaměřený sám na sebe a může být lehce manipulovatelný.
Manipulace má vztah ke všem třem dominantním čakrám (základní, solar plexu a krční), kde je hlavním tématem kontrola. Většinou je manipulace nenápadná, prováděná zdvořile a většinou k ní dochází na emoční úrovni.
„Nikdo se na mě nepřijde podívat" - poté, co rodina cho¬dí na návštěvy dvakrát denně.
„Já vím, že to se mnou není zajímavé, že máš daleko zábavnější známé".
„Neboj se, trvá mi to sice čtyři hodiny, než si udělám něco k jídlu, ale chápu, že práce je přednější".
„Byla jsem strachy úplně nemocná: celý den jsi mi ne¬zavolal!" A když se syn zeptá, proč mu tedy nezavolala
sama, typická odpověď je: „Nechtěla jsem tě obtěžovat".
Všechny tyto výroky se stínem emočního vydírání dělají z mluvčího mučedníka, což je velmi obvyklé pro oblast so-lar plexu a zaručuje to vyvolání pocitu viny u příjemce, po¬kud má sám v oblasti solar plexu něco nedořešeného.
Mučedník říká:
„Abych měl ve společnosti nějakou cenu, musím trpět".
„Nesmím si stěžovat", což často odráží hluboce zakořeně¬né rodinné náboženské představy typu: „Jsme zde, abychom trpěli, ne abychom se bavili". „Kříž" je málokdy odložen a následuje naprosté zděšení, pokud někdo nabídne, že mu¬čedníkovi ulehčí jeho břímě a naloží si ho na chvíli sám.
Prvotním přáním tohoto typu lidí je pečovat o druhé. Je to obdivuhodná snaha a já sama se o to snažím. Ale když je naše identita a sebehodnocení závislé jen na tom, jestli nás ostatní potřebují, pak je péče zatížena různými podmínka¬mi a může to negativně ovlivnit i její kvalitu.
Dávat a přijímat nepodmíněnou lásku není snadné. I když dáváme ze srdce, není jednoduché oprostit dar, který nabí¬zíme, od jakéhokoli očekávání.
Terapeut se klienta, který přichází na další návštěvu, ob¬vykle ptá, jak se mu daří. Pokud má nízké sebehodnocení, pak odpověď, že to není lepší, příliš sebedůvěru nezvedne. Okamžitá myšlenka bývá: „Je to jeho vina. Měl dělat, co jsem mu řekl". A následují další: „Věděl jsem, že se ne¬změní. Řeknu mu, aby sem už nechodil". Nebo: „Tak dob¬rá. Zavřu svou praxi a budu si v klidu meditovat!"
Je to totéž jako v rodině, když chceme, aby nám někdo pochválil naši práci nebo nás ujistil, jak nás miluje. Odpo-véď málokdy zvýší důvěru a většinou je to ještě horší, pro¬tože se člověk stydí, že se vůbec zeptal.
„Sluší mi to?" směrem k unavenému a přepracovanému muži.
„No jo, vždycky ti to sluší. Bude už ta večeře?"
Tak upozorňujeme na dluhy, které je třeba splatit. Je to jako bychom ve chvíli dávání nahodili rybářský prut a chytli příjemce za háček, který ho má upozornit, že i když na jedné straně jde o dárek, na druhé straně je ale třeba něco zaplatit.
„Po tom všem, co jsem pro tebe udělala, se mnou budeš takhle jednat?"
„Nikdy mi nepoděkovali za dárek, který jsem jim posla¬la... někteří lidé opravdu nemají žádné vychování."
„Já jsem jim vždycky pomohla - a kde jsou teď, když je potřebuji?"
Je velmi obtížné vysvětlit takovému pečovatelsky zamě¬řenému člověku, že nemá žádné právo něco očekávat. Po¬kud něco očekáváme, znamená to, že je naše dávání spoje¬no s určitými podmínkami. Takový háček má za následek zášť a vztek z marného očekávání. Bohužel člověk, který chce být stále milován, se bojí dát najevo své negativní po¬city z obavy, že by to vedlo ke scénám nebo to rozbilo rodi¬nu. Skutečnost, že spolu členové rodiny nemluví nebo se častují jízlivými či posměšnými poznámkami, problém ni¬jak neřeší. V mysli roste vztek a negativně ovlivňuje úro¬veň prováděné péče.
Příklad
Dcera chodí navštěvovat svou nepohyblivou matku spíš z povinnosti než z vlastní potřeby. Zlobí se na ní, když není připravená na vycházku a bouchá přitom kolečkovou židlí po schodech dolů. Na konci návštěvy je stará paní vyčerpa¬ná a dcera otrávená.
Z takové návštěvy nemá nikdo užitek. Byla vykonaná ze špatných důvodů, a proto také špatně dopadla. Opět je řeše¬ním komunikace. Pokud však byla nedostatečná už léta, není snadné najednou ten balvan odvalit.
V této fázi se hraje hra na oběť a pronásledovatele. Obě účastnice se cítí jako oběť a žádná není ochotná přerušit kruh a „zachránit" situaci.
Jediným řešením je připustit si své pocity a rozhodnout se, co chci opravdu nabídnout. Pak se může situace začít měnit. Možná tam budou nějaké slzy nebo vztek, ale mělo by se o tom mluvit, a ne to využívat jako prostředku, jak na toho druhého zaútočit.
Spíše tedy „mám vztek" než „rozčiluješ mě".
Nikdo nám totiž nic nepůsobí, pokud se my sami neroz¬hodneme hrát roli oběti. Je to neschopností říci „ne" ze strachu z odmítnutí, a ta vede k stále se opakujícímu typu chování, kdy chceme každému vyhovět.
„Nechci nechat druhé na holičkách" (i když se to nehodí a jsem unavená). Takže to udělám, ale ne vždy s pozitivním naladěním.
Někteří lidé tak skončí jako rohožka u dveří s minimální sebeúctou, což je následek nízkého sebehodnocení a pře¬hnané snahy každému vyhovět. Ve chvíli, kdy řeknou „ne", se jejich okolí zděsí: „Jak to, že nám najednou nepomůže, když nám dvacet let vždy se vším pomohla?"
Pečovatel je vystaven pocitu viny, což většinou nevydrží a vrátí se ke své roli. Pokud ale nepodlehne, najde se pro roli pečovatele za chvíli jiná osoba a na toho původního se brzy zapomene.
To je také jedna z obav lidí pečovatelského typu, že by mohl někdo jiný vykonávat jejich práci stejně dobře jako
oni. Potřebují být nepostradatelní, a proto přecházejí veš keré nemoci nebo nevolnosti. Takový člověk na otázku jak se má, odpoví vždy, že dobře, i když ho něco bolí nebo trá¬pí. Jsou to svědomití pracovníci a „hodní chlapečci a hol¬čičky".
Role pečovatele nás může dovést k problému vzájemné závislosti, kdy nás závislost na poskytování péče přivede do kontaktu s lidmi, kteří jsou závislí na prostředcích zvy¬šujících sebehodnocení jako je alkohol, gambling (patolo¬gické hráčství) nebo drogy.
Pečovatel vždy věří, že se jednoho dne jeho partner změní a snaží se o něj starat ještě lépe. Rozbití tohoto stereotypu vyžaduje odvahu a pochopení, že situaci nelze takto ovlivnit.
V současnosti existuje mnoho svépomocných skupin pro závislé, protože se jedná o velmi rozšířený problém. Pečo¬vání o druhé je kladně hodnocené a proto dosud na sezna¬mu závislostí chybí. Všichni jsme do určitého stupně na něčem závislí - na alkoholu, hraní, drogách, práci, pečová¬ní atd.; to, zda člověk potřebuje pomoc, se vyjadřuje stup¬něm závislosti. Není však bohužel snadné být objektivní v případě vlastní závislosti.
Pokud jsme dychtiví ostatním pomáhat, máme solar ple-xus široce otevřený a nasává jako houba veškerou energii, která je v naší blízkosti.
Lidé tohoto typu jsou často na sklonku dne vyčerpaní, protože jednak nasbírali různou pozitivní i negativní ener¬gii a jednak se na nich přiživují „energetičtí upíři". U pečo¬vatelských profesí je běžné, že se klient cítí po sezení vý¬borně a terapeut je vyčerpaný. Jedním z důvodů, proč se schovat za psací stůl nebo do bílého pláště, je snaha ochrá¬nit se před únikem energie ze solar plexu.
Čím je člověk pod větším tlakem, tím víc se snaží pomá¬hat a k tím většímu vyčerpání to nakonec vede. Nakonec dojde k syndromu vyhoření, prázdnotě, což se týká krční i základní čakry.
V takovém případě je třeba naopak poskytnout péči vy¬čerpanému pečovateli, a to může, spolu s uzdravujícím pů¬sobením času, napravit způsobené škody.
Pečovatel bývá velmi citlivý na poznámky okolí a může se stát i paranoidní v tom smyslu, že jeho myšlenky přinále¬žejí ostatním. Přání vyhovět může vést k chování typu cha¬meleona, kdy se citlivosti solar plexu využívá pro zjištění, co si druhý člověk přeje. Je to nebezpečná lira, protože může vest k naprosté ztrátě sebe sama.
Mnoho lidí podvědomě hraje tuto hru a ocitají se tak zce¬la mimo kontakt se svou vlastní vnitřní pravdou. Citlivost vzhledem k druhým lidem vede k neschopnosti se vystavit prostředí, které není energeticky vyrovnané.
Dochází k tomu např. u lidí s rozvinutými parapsycholo¬gickými schopnostmi, kteří používají solar plexus jako an¬ténu pro přijímání jemných energií. Velmi špatně snášejí, když jsou v nestabilním prostředí nebo když sedí vedle ně¬koho, kdo je energeticky nevyrovnaný. Tito lidé se musí naučit, jak se ochránit nebo jak si toto centrum uzavřít a raději se spolehnout na svou intuici pomocí srdeční a ko¬runní čakry, než na své „břišní" pocity ze solar plexu.
Na druhé straně spektra jsou lidé, kteří se jeví jako sobci, vždy zabezpečující především vlastní potřeby. Zjistila jsem, že je to získaná vlastnost, vybudovaná během mnoha let pocitů nepatřičnosti a nízké sebedůvěry. V mnoha přípa¬dech napomáhá ke zvednutí sebedůvěry alkohol a stává se součástí každodenního programu.
Je velmi obtížné zbourat hradby, které jsme si postavili abychom ochránili zranitelné vnitřní jádro. Lze toho dosáh¬nout jen zvýšením vnitřní důvěry, takže se pak cítíme natolik bezpečně, že odstraníme zdi vlastníma rukama.
Ten, kdo skutečně věří ve svou vlastní cenu, to nemusí každému vykládat. Tito lidé vystupují otevřeně a objektiv¬ně. Potřeba se vychloubat nebo si dělat reklamu odhaluje nemocnou sebedůvěru toužící po opětovném ujišťováni a podpoře.
Nízké sebehodnocení znamená, že je obtížné požádat o pomoc nebo o splnění svého přání. Taková žádost odhaluje nějakou nedostatečnost nebo slabost, a proto je třeba si tako¬vé věci nechat pro sebe. Lidé tohoto typu si nikdy nestěžují: raději snášejí jakýkoli typ zneužívání, než aby „zranili ostat¬ní". Někdy mají na sobě obrovské břemeno, které odhodlaně snášejí, místo aby se postavili proti těm, kteří je utlačují. Vy¬hýbají se konfliktu za jakoukoli cenu a snaží se udržet klid a mír. Nakonec dojde k vnitřnímu duševnímu boji mezi sna¬hou pečovat a pocitem, že ho ostatní využívají:
„Hrozně mě zlobí, ale nechci mu nic říct, protože je tak náladový".
„Vadí mi, jakým způsobem mě využívá, ale nechci ji rozčílit".
Pokud se pečovatel neodhodlá promluvit a riskovat kon¬flikt, situace se nezmění. Ve většině případů není reakce nebo konflikt o nic horší než původní patová situace.
Lidé s nízkým sebehodnocením bývají dobrými poslu¬chači. Naslouchají, ale sami nemluví, protože mají pocit, že nemají co říct; nechtějí ostatní obtěžovat a mají strach, že je nebude nikdo poslouchat. Když však dostanou prostor se projevit, nejsou k zastavení a pokračují bez ohledu na
ostatní. Nyní je na jejich posluchačích, aby zaujali pozici odrážející jejich vlastní sebedůvěru, kde si stanoví hranice, kolik času a energie jsou v této situaci ochotni určitému člověku věnovat.
Není neobvyklé, že se taková situace mnohokrát zopaku¬je a že nový posluchač je vždy ujištěn, že je jediný, komu je možné věřit, což může samozřejmě bolavé, nedostatečné ego také pozvednout.
Řeč těla
Solar plexus je čakra, která nejčastěji potřebuje ochranu, protože touto oblastí člověk vnímá.změny vibrace v atmo¬sféře, zvláště pokud se týkají emocí.
Ruce zkřížené na žaludku mohou znamenat rozvážnost, ale důležitější je, pokud k tomu dojde bezděky, po osobní otázce. V tom případě to odhaluje citlivost na určité téma zasahující do sebehodnocení a potřebu ochránit se před další bolestí.
Jak už bylo řečeno, solar plexus si chráníme běžně tehdy, když sedíme za stolem. Pokud si chcete s někým otevřeně promluvit, požádejte ho, aby odešel od stolu a promluvil si s vámi z očí do očí.
Objemné „pivní břicho" také chrání solar plexus a často ho vidíme u lidí, kteří jsou navenek samolibí a sebejistí, ale uvnitř skrývají nízké sebehodnocení a nedostatek sebedů¬věry. Mnohým dodává sebedůvěry alkohol, ale je to berlič¬ka, ne skutečnost. Nahlédnout pravdu obvykle znamená berličku odhodit, ale dojde k tomu jen za předpokladu, že je člověk připraven si vybudovat vnitřní sebedůvěru.
Pojídání sladkostí vede také k ukládání tuku v oblasti solar plexu, zvláště u žen. Když se cítí depresivní, v napětí nebo nemilované, řeší to jídlem. Nejobvyklejším pamlskem je čokoláda, ale bývají to jakékoli sladkosti. Nebo třeba škro-boviny, chleba, koláče atd., ale výsledek je vždy stejný. Misto lepšího sebeocenění se pak člověk cítí provinile a sklíčené z toho, že tloustne.
Pojídání sladkostí je zvláště rozšířené u lidí, kteří o vě-cech nechtějí mluvit z obavy, že to vyvolá konflikty. Náplni si tedy ústa a nemohou promluvit. Cesta k prolomení toho¬to způsobu chování vyžaduje:
a) Uvědomit si, co a jaké situace nejčastěji vedou k pojí¬dání sladkostí.
b) Rozhodnout se pro změnu a zvolit si, že budeme radě¬ji mluvit, než své emoce skrývat.
c) Nahradit mlsání jinou činností, která zaměstnává ruce.
Pokud musíte jíst, vyberte si potraviny, po kterých se ne¬tloustne. Tento problém je běžný zvláště u žen, které posu¬zují věci často kritičtěji než muži, ale nejsou schopny se jasně a objektivně vyjádřit. Velmi užitečné pro ně mohou být kurzy asertivity.
Nemoci související se solar plexem
1) Cukrovka
Jsou dva typy diabetických pacientů; jedni potřebují in- zulín, protože jejich potíže souvisí s problémem autoimu-nity (produkce protilátek proti vlastnímu organismu) a dru¬zí, jejichž buňky už nereagují na vlastní inzulín a proto glu¬kóza nemůže proniknout přes buněčnou membránu.
Druhý typ se často objevuje u starších lidí, kteří měli celý život vysoký příjem cukru díky pojídání sladkostí. Tělo se jednoduše stalo vůči cukru imunní.
U obou skupin pozorujeme sklon potlačovat emoce a ni¬kdy si nestěžovat, což je vidět i na jejich přístupu k přísné dietě a lékařským vyšetřením. Může to však vést k citové manipulace, zvláště v blízkých vztazích. Často mají také nedostatek sebeúcty, což se projevuje buď jednoznačnými názory a dogmatismem, kdy s nimi musí všichni souhlasit, nebo nedostatkem vlastního názoru. Dalším jejich problé¬mem jsou potíže s vytvořením bezpečného partnerství, kte¬ré vedou k závislosti na rodičích a v dětském věku se to naopak projevuje jako zjevná nezávislost.
Diabetici se potřebují naučit, jak vyjadřovat své pocity vyváženým způsobem a uvědomit si svou vlastní hodnotu. Případy způsobené autoimunitní reakcí jsou složitější a bu¬deme o nich mluvit v kapitole věnované srdeční čakře.
2) Jiné nemoci slinivky břišní
Slinivka je zdrojem nejen inzulínu, ale také trávicích en¬zymů, které jídlo rozkládají na zpracovatelné kousky. Trá¬vení probíhá v ústech, žaludku a v tenkém střevě. Bez po¬třebných enzymů trpíme zažívacími poruchami a jídlo může procházet trávicím systémem nezměněno, což se projevuje jako průjem se světlou, mastnou stolicí, nevolnost, nadý¬mání a plynatost.
Z ezoterického pohledu to znamená, že je člověk zahl¬cen zážitky, které nestrávil a není schopen se s touto situ¬ací vyrovnat. Takoví lidé se potřebují naučit, aby si nebra¬li „větší sousto, než mohou strávit" a potřebují si uvědo¬mit, že místo toho, aby se nechali zavalit, by si měli věci rozdělit do menších úkolů, se kterými jsou schopni si po¬radit.
Enzym funguje jako katalyzátor a proto zůstává nezmě¬něný, ale působí změny ve svém okolí. Všichni terapeuti ať už mají jakékoli zaměření, by měli být takovými enzy-my, t. j. vykonat svůj úkol a zůstat citově nezávislými
Pankreatitida (zánět slinivky břišní):
je porucha, kdy dojde k zánětu slinivky a enzymy jsou volně vylučovány do krevního oběhu a do tkáně okolo sli¬nivky, kterou začínají trávit. Tato nemoc se objevuje často po prožití nějakého traumatu, tělesného i duševního, a do¬chází k ní také u lidí s vysokou spotřebou alkoholu.
Z ezoterického pohledu poukazuje na potlačení emocí zvláště strachu u velmi citlivých osob. Aby se opět nastoli¬la rovnováha, je třeba je povzbudit ke zpracování a uvolně¬ní emocí.
3) Nemoci jater
Játra mají mnoho funkcí. Je to hlavní detoxikační cent¬rum v těle a vyrábí pro tělo vitamíny a proteiny. Je to také hlavní centrum zpracování potravy, kde dochází k jejich přeměně v energii a kde se ukládá pro další použití.
Na emoční úrovni se však bohužel neukládá jen pozitiv¬ní energie, ale i ta, která je pro tělo negativní. Nejhorší z nich -co se týče funkce jater— je potlačený vztek. Tento problém je velmi rozšířený na celém světě, a to i ve společnostech, kde je projev negativních emocí běžný. V takovém případě dochází k tomu, že se vztek ve svém projevu ze strachu nevyvolávat další potíže zaměřuje na vše možné, jen ne na problém, který jej způsobil... syndrom pečovatele.
Potlačené emoce způsobují v játrech nerovnováhu, úna¬vu a poruchy zažívání. Setkala jsem se s případy hepatitidy, kde nebyla nalezena žádná organická příčina, ale nemoc se projevila po události, kdy pacienti cítili velký vztek a zášť, ale potlačili jej, aby nedošlo ke konfliktům.
Když se nahromadí toxiny hněvu, pak mohou potraviny, které mají samy o sobě také toxický účinek, jako např. al¬kohol, tuky, káva, čaj a sladkosti, vést k další energetické nerovnováze v játrech.
Lidé s těmito potížemi, zvláště pokud mají oříškově hně¬dé nebo zelené oči, by měli přejít na jednoduchou stravu a zároveň se snažit nějak zpracovat svůj potlačený vztek.
4) Žlučové kameny
Játra produkují žluč, která se shromažďuje ve žlučníku. Žluč je potřebná pro rozložení tuků v dvanácterníku, aby mohly být stráveny a vstřebány pro potřeby těla. Žlučník pracuje jako spojovací článek mezi játry a střevem.
Ezotericky jsou také spjata s přáním ostatním vyhovět a potlačenou lítostí nebo vztekem, což vede k nerozhodnosti. Nakonec se hněv ukládá do připravené nádoby, do žluční-ku, abyste jednoho dne, až se rozlobíte, mohli ty kameny vyndat a po někom je hodit! Bohužel, když je žlučník chi¬rurgicky odstraněn, začnete hromadit opět další exempláře tam, kde jen je to možné.
Lidé s těmito potížemi potřebují, aby si uvědomili nejen svou potřebu ostatním vyhovět, ale i svůj vztek. Tak se mo¬hou naučit se stáhnout a dělat jen to, co chtějí udělat skuteč¬ně od srdce a ne z pocitu viny nebo povinnosti. To chce čas a člověk potřebuje ubezpečení, že je velmi nepravděpodobné, že by se stal zcela nedbalý... to není v jeho povaze.
5) Peptický vřed
Vřed je poškození povrchu sliznice, ať už v žaludku, na střevech nebo na kůži. Jsou dva typy peptických vředů- dva náctemíkový a žaludeční. Toto jsou jejich charakteristiky
A) Dvanácterníkový vřed
Bolest se u tohoto typu vředu obvykle dostavuje 2-4 hodiny po jídle. Někdy je to později, s typickým průběhem kdy se člověk probudí ve dvě hodiny v noci a musí si jít vypít trochu mléka a sníst sušenku.
Z psychologického pohledu se jedná o lidi velmi svědo¬mité, kteří pečlivě vykonají cokoli, aniž by si stěžovali Navenek se zdá, že jsou důvěryhodní a spolehliví; uvnitř se však obávají, že nedosáhnou očekávané úrovně a nebudou za své činy pochváleni. Uprostřed noci nebo večerního od¬počinku se ozvou jejich úzkosti a starosti a „prokousaji" se ven z útrob, dávají o sobě vědět.
Konečným důsledkem dvanácterníkového i žaludečního vředu je perforace.
Lidem tohoto typu lze pomoci tím, že je naučíme hovořit o svých pocitech nebo je přinejmenším popsat, než jdou spát. Takto mohou objektivněji zhodnotit své obavy a roz¬hodnout se pro konkrétní činy a nedovolit problémům, aby v mysli narůstaly. Je dobré se podívat na otázku potřeby být užitečný a být dokonalý a učinit vhodné kroky k uvědomě¬ní si své vlastní vnitřní hodnoty a možnost být nedokonalý.
B) Žaludeční vřed
Lidé s těmito potížemi jsou velmi odlišní. Bolest nastává zpravidla bezprostředně po jídle. V minulosti mohli mívat záchvaty gastritidy způsobené tučnými jídly, alkoholem, kořením, kávou, kouřením a stresem. Nejčastější příčinou potíží bývá stres: protože během působení adrenalinu (ke kterému dochází jako reakce na stres) je omezeno zásobo¬vání krví a trávicími enzymy, znamená to, že relativně ne¬chráněná sliznice žaludku může být těmito toxickými lát¬kami snadno poškozena.
Z psychologického pohledu jsou lidé s těmmi příliš starostliví a místo toho, aby se úzkosti zbavili, skla¬dují ji v žaludku. Částečný důvod je ve strachu otevřeně o ní mluvit, ale často je úzkost natolik součástí jich samot¬ných, že by nevěděli, co mají dělat, kdyby si nedělali sta¬rosti. Jsou dokonce na svou starostlivost pyšní a tráví hodi¬ny tím, že se o něco nebo o někoho strachují.
Také jim by pomohlo, kdyby uvolnili své starosti tím, že o nich budou mluvit neboje budou psát, ale v mnoha přípa¬dech je ještě důležitější jim raději nabídnout jinou identitu, než je povzbuzovat v jejich způsobu myšlení. Zábrany, kte¬ré mají, těsně souvisejí s krční čakrou.
6) Uskřinutá kýla a pálení žáhy
Tyto dvě potíže se mohou projevovat společně. K uskři-nute kýle dochází, když část žaludku projde díky ochablosti bránice až do hrudní dutiny. Znamená to, že obsah žaludku tam není pevně zadržován a potrava a kyseliny se mohou vracet nahoru do jícnu. K navracení potravy do jícnu a pá¬lení žáhy dochází také tehdy, je-li žaludek pod tlakem, např. v těhotenství, při obezitě nebo v případě těsného oděvu (když se nosily korzety).
Ezotericky to ukazuje na spojení mezi solar plexem a krční čakrou a odhaluje nedostatky ve vyjádření pocitů, prohlou¬bené starostlivou povahou. Odpovědí na tento problém je zpracování úzkostí, ať už vyřčených nebo ve formě myšle¬nek (nebo si rozepnout těsný korzet a zhubnout!).
7) Celiakie
Následkem této nemoci dochází k nedostatečnému růstu klků tenkého střeva. Klky dosahují běžně velikosti prstu a to zvětšuje plochu, kde dochází ke vstřebávání natrávené potravy.
Nejčastější příčinou potíží je nadměrná citlivost na lepek, který je obsažen v různých zrnech včetně pšenice. Vylouče¬ní lepku z potravy vede k obnovení střevních klků.
Ezotericky se neschopnost vstřebávat potravu vztahuje k neschopnosti nebo nechuti přijímat zkušenosti, které mo¬hou být zraňující. To vede na tělesné úrovni k průjmu jako pokusu těla odstranit něco, co je nepříjemné.
Tím, že nepřijmeme určité zkušenosti, však bohužel při¬jdeme o cenné poznatky a stejné situace se budou objevo¬vat znovu a znovu a přinášet sebou další bolest a nejistotu.
Nehledě na celiakii je mnoho lidí, kteří jsou duchovně podvyživení, protože nejsou schopni přijmout od života lek¬ce, které jsou sice bolestivé, ale vedou k větší svobodě a radosti.
8) Nemoci sleziny
Slezina je součást hlavního imunitního systému a podílí se na produkci protilátek, vylučování zplodin a odstraňová¬ní starých buněk z krve.
Skutečná slezina neodpovídá přesně slezině, která se popisuje v orientální medicíně. Tam se mluví o tom, že se slezina podílí na přeměně jídla na energii a reguluje oběh krve.
Na emoční úrovni má slezina souvislost s přemýšlivostí, a kde je tedy stagnace myšlení, tam je také stagnace trávení a krevního oběhu.
Z ezoterického pohledu s fyzickou slezinou souvisí ener¬getické centrum. To přijímá pránickou energii, základní ži¬votni sílu obsaženou ve všem živém, přes kterou je člověk spojen se svým okolím.
Jc možné říct, že slezina řídí procesy pod bránicí, zatím¬co srdce řídí oblast nad ní.
Pokud dojde v této oblasti k nerovnováze, objeví se po¬city osamělosti nebo nepřátelství vůči zbytku světa. Může dojít ke zkreslenému vnímání toho, co se nabízí a nedo¬statku důvěry.
Pomoc je třeba zaměřit na to vidět věci, jaké skutečně jsou, obnovit spojení se světem a dovolit životní energii opět volně proudit.
Cvičení na harmonizaci solar plexu
1) Napište seznam svých šesti schopností, na které jste hrdí a pak napište Bohu svůj životopis, kde uveďte, proč by vás měl zaměstnat.
2) Uvědomte si svou potřebu být potřebný. Pochopte, že si zasloužíte lásku jen proto, že to jste vy.
3) Rozhodněte se, že pocity jsou vašim vlastnictvím a nenechte se jimi zaplavit. Uvědomte si jejich přítomnost a pak se rozhodněte, jestli si přejete být „naštvaný, náladový, žárlivý, smutný atd.", t. j. zda se chcete se svými emocemi ztotožnit nebo na sebe pohlížet jako na něco víc než jen pocity a jít vpřed. Pokud se rozhodnete zůstat se svými emocemi, co od tohoto přístupu očekáváte?
4) Pokud se rozhodnete se změnit, je třeba nejprve své pocity vyjádřit. To lze udělat tak, že napíšete dopis, který nikdy nepošlete (dokonce i tomu, kdo už zemřel), s někým si o věci pohovoříte, uvolníte svůj vztek mlácením do polš¬táře a křikem (výborně se to dělá v autě) nebo jednoduše vezmete zpět svou sílu, akceptujete situaci a necháte pocity odejít. Nemůžete změnit druhé, ale můžete změnit způsob jak si přejete žít.
Když jste v situaci, kdy se cítíte emocemi zavaleni, udě¬lejte něco, co změní momentální atmosféru, t. j. jděte si dát kávu, pusťte si hudbu, umyjte si ruce atd. To utlumí situaci a mělo by následovat klidné, ale upřímné vyjádření vašich pocitů. (Potlačení vyčerpá vaši energii a je daleko obtížněj¬ší je později vyjádřit.)
5) Rozhodněte se jednat nepodmíněně a bez pocitu viny nebo strachu, že budete sobečtí. Pravá nepodmíněná láska na úrovni duše je oboustranně výhodná.
6) Pomozte a poraďte jen tehdy, jste-li o to požádáni. Nehledejte naplnění svých potřeb u těch, kteří vaši pomoc nepotřebují. Byli byste jen zklamáni a sklíčeni.
7) Pokud je pro vás obtížné vyjádřit své pocity, vědomě začínejte vždy slovy „cítím". A veďte si deník, kde si za¬znamenáte své pocity, nejen denní události.
8) Pokud jste citliví a ostatní vás snadno připraví o ener¬gii, představte si mezi vámi zrcadlo a raději nechejte veške¬rou negativní energii odrazit se zpět, než ji nechat vstoupit do vašeho solar plexu. Veškerá energie, která se soustřeďu¬je v této oblasti, může být vizualizovaná a odeslaná z těla pryč nohama do země. Země je hlavní transformátor a pro¬mění negativní energie v něco pozitivnějšího.
9) Pokud se dostanete do obtížné situace nebo cítíte stres, zakryjte si solar plexus a využijte ostatní čakry. Mějte při¬tom nohy pevně na zemi. Můžete si tuto čakru ochránit také pomocí krystalu (vyčistěte jej potom) nebo rukama, které jsou vhodnými nástroji ochrany.
po prožití takové vyčerpávající situace vám pomůže te¬koucí voda, tedy např. umytí rukou a změna pozitivních iontů na negativní.
10) Zeptejte se sami sebe, proč jste tak citliví a snažte se rozvíjet lepší sebehodnocení. Třeba je čas říct „ne" v situa¬cích, které vás stresují. Neboje třeba čas vyjádřit své míně¬ní a nezůstat zticha.
11) Pokud se cítíte prázdní a bez nápadů, použijte žlutou, barvu solar plexu, aby vám zvedla energii. Na druhé straně příliš mnoho žluté může vést k vyčerpání. Pak je vhodné použít zelenou a modrou, aby pomohly znavunastolit mír a uzdravení.
Shrnutí tří nižších čaker
Základní čakra je centrum vůle osobnosti a stane se na¬konec příjemcem vůle duše (Otce/Ducha).
Křížová čakra souvisí s tvořivostí osobnosti a má jednou přijímat tvořivou energii duše (Matka/Hmota).
Čakra solar plexu souvisí s naplněním potřeb osobnosti a má jednou přijímat a plnit přání a potřeby duše (Syn/Duše).
Síla vůle, tvořivosti a síla přitažlivosti jsou tři charakte¬ristiky mysli příslušející mysli Zdroje všeho stvoření. Od¬krytím těchto vlastností v našem životě nebudeme zvyšovat jen vědomí naší duše, ale vědomí veškerého života, který známe.
Stavba brzlíku
U dětí zabírá brzlík skoro celou přední část hrudníku. V pubertě dosahuje maximální velikosti a pak se začne zmenšovat. Donedávna se věřilo, že brzlík v dospělém věku atrofuje. Ale výzkumy posledních let podnícené epidemií AIDS prokázaly, že je tu určitá aktivita i po pubertě.
Funkce brzlíku
Brzlík má vztah k dozrávání určitých lymfocytů (bílé krev¬ní buňky) a k celkové aktivitě lymfatické tkáně. Tato tkáň člověku umožňuje rozlišit já a ne-já a s tímto ne-já patřičně nakládat. K vytváření protilátek dochází pravidelně v prv¬ních sedmi letech života, když se jedinec setkává s velkým množstvím antigenů.
Ezotericky vede reakce protilátka - antigen k vytvoření
světového názoru, který nás pak provází životem, t. j. učíme se, co je pro nás dobré a čemu se máme vyhnout.
Jak reaguje člověk na antigen, když se s ním setká podru¬hé, záleží ve velké míře na původní zkušenosti a na tom, zda byl přijatý světový názor pozměněn na popud nových informací z úrovně duše.
Přeměna energie z oblasti solar plexu do srdce
Srdce je středisko, kterým přijímáme lásku duše a jejím prostřednictvím jsme spojeni s láskou Stvořitele. V součas¬né době je srdeční čakra u většiny lidí relativně uzavřená a proto plně nepřijímá lásku z duše.
Jak se ale blíží věk Vodnáře, bude silně narůstat množ¬ství energie vstupující do našeho srdce i do srdce vesmíru. Abychom se na tuto změnu připravili, je důležité začít mě¬nit energie solar plexu na energie srdce.
Tento proces již začal, jak je vidět z množství chorob, které se vztahují k srdečnímu a imunitnímu systému. Děje se to v souvislosti s krizí, která je vyvolaná změnami a sym¬bolizuje stupeň našeho odporu.
Největší odpor vzniká v souvislosti s nutností změnit svá přání a naučit se dávat a brát svobodně, s důvěrou, že potře¬by, které člověk má, budou naplněny.
To je nepodmíněná láska. Nemocí, spojených čistě se sr¬deční čakrou je dnes velice málo, většinou souvisí se zmí¬něnou proměnou.
Duchovní aspekt: láska k sobě
Na lásku k sobě samému se v minulosti pohlíželo nega¬tivně, protože se považovala za projev egoismu, nepřihlíže¬jící k potřebám ostatních.
„Miluj svého bližního jako sebe samého" - se často při-pomíná v souvislosti s nutností myslet na ostatní (Matyáš 22:39). Ale je to právě ono „sebe samého", na které mnozí z nás zapomínají.
Jak chceme nepodmíněně milovat ostatní, pokud nejsme schopni milovat sami sebe? Musíme se naučit milovat sebe a to znamená se vším všudy, bez příkras.
Zahrnuje to i všechny části nás samých, kterými se pravé nepyšníme: nos, silná stehna, prsa, uši, ale i naši nedobrou povahu, netoleranci, náladovost a zlost.
Snaha tyto části ignorovat a odložit je někam do stínu neznamená přijetí sebe a lásku k sobě samému. To, co vidí¬me, se nám nemusí líbit, ale je to skutečnost, které se musí¬me postavit tváří v tvář. Čím více tyto věci přehlížíme, tím víc energie je zapotřebí, abychom je udrželi v klidu. Odmí¬tání částí sama sebe zabírá čas. Jejich přijetí nás osvobozu¬je a a ve většině případů se pak stávají bezvýznamné.
To, že tyto části sebe sama přijmete, neznamená, že jim musíte dát prostor, aby se dál vyvíjely. Můžete se rozhod¬nout je neprosazovat, právě tak jako se můžete rozhodnout nosit nějaký oděv bez obavy, že ten, který jste si právě ne¬vzali, na vás vyskočí a zaútočí.
A tak se v průběhu transformace energií do srdeční čakry můžeme setkat se situacemi, v nichž se nebudeme cítit prá¬vě nejlépe. Pokud si ale uvědomíme, že to jsou vývojová stádia vědomí duše, budeme všechno snášet mnohem snáz.
Bez lásky k sobě samému vzniká velká závislost na ostat¬ních, abychom si opatřili to množství lásky, které potřebu¬jeme. U solar plexu se jednalo o potřebu být akceptován, zde je to potřeba být milován.
Tyto dvě podmínky jsou vzájemně provázány a většina z toho, co bylo řečeno o čakře solar plexu, platí i pro stádi¬um proměny.
Emoce
Když je srdce otevřené a svobodné, vyzařuje pocit rado¬sti. Pokud je uzavřené a tok mezi srdcem a solar plexem není harmonický, vyzařované pocity obsahují bolest, zrani¬telnost a někdy také hořkost.
S „negativními" emocemi se lze někdy vypořádat tím, že se vzdáme očekávání, nezabýváme se minulostí a miluje¬me. Nelze toho dosáhnout bez určité snahy, ale radost, kte¬rou získáme, za to úsilí stojí.
Bolest cítíme tehdy, jestliže nedojde k tomu, co očekává¬me, a to vede k nespokojenosti a pocitům odmítání. I když jsou očekávání jen na podvědomé úrovni, výsledek je stejný.
„Věřila jsem, že mi bude věrný" - o tom není třeba mlu¬vit, stačí, jestliže to očekáváme.
„Čekal jsem, že tam budeš, když tě budu potřebovat" - je to zase spíše předpoklad, než skutečnost.
„Nečekal jsem, že se mnou budeš jednat tímto způsobem" - to je možná pravda, ale je tu jednání dvou lidí, kteří jsou v nějakém vztahu.
Během svého života jsme byli všichni tím nebo oním způsobem zraňováni. Netěší nás to, ale učíme se tím milo¬vat sami sebe a nespoléhat tolik na ostatní. Jsou ovšem ně¬kteří, kteří se vracejí neustále zpět, dělají stále stejné chyby a cítí se životem stále více zklamáni.
Bolest může zasáhnout tak hluboko, že se začne objevo¬vat i hořkost. To, jak jsem zjistila, je jedna z nejdestruktiv-nčjších emocí, zvlášť pokud jí dovolíme aby se vyvíjela bě¬hem celé řady let.
Je těžké přesvědčit lidi, že mají na vzniku své bolesti sami podíl. Vytrvale se dívají na věc jen z jednoho hlediska a nejsou schopni pochopit, proč jejich potřebám nebylo vy. hověno. Chtějí se jen pomstít a potrestat původce bolesti V některých případech s nimi sice můžeme sympatizovat ale věci se již staly a je nutné pokračovat dále kupředu.
Zvlášť obtížné jsou případy, kdy je hořkost součástí zá¬rmutku.
„Proč mne opustil, když jsem ho potřebovala?"
Veškerá hořkost světa nemůže změnit situaci a nebesa jim mohou pomoci jen při setkání v jiných sférách....
Konec konců hořkost může zranit jen nás, kteří tuto emoci vytváříme. I tělo může přijmout ztuhlý nebo pokroucený tvar, symbolizující energii mysli.
„Odpustit a zapomenout" není snadné - zvlášť to zapo¬menutí. Ale čas hojí a bolest není už tak silná. Čas nás také vzdaluje od událostí, takže je tu možnost nových zkušenos¬tí, včetně odpuštění.
Odpuštění znamená nechat být... nemusí to vždycky zna¬menat přehlížení toho, co se stalo, ale přijetí skutečnosti, že se už dál nechceme na nějaké zkušenosti podílet.
Každý je na své duchovní cestě a i když se nám nemusi činy ostatních líbit, musíme se naučit milovat duši, která je za tím a nechat jí svobodu.
Odpuštění musí zahrnovat také sebe samého: Často svalu¬jeme vinu na okolnosti a i když nechceme své chování omlou¬vat, je čas přijmout; co jsme se naučili a pokračovat dopředu.
Bolest často souvisí se zranitelností.
„Otevřela jsem mu své srdce. Myslela jsem, že mu mohu věřit. Opustil mne. Cítím se tak zraněná a nevím, zda někdy budu znovu schopna někomu věřit."
Láska je silně spojená s důvěrou. Ale mnozí tak dychtí po lásce, kterou v dětství nikdy nepoznali, že se druhému zcela otevřou a jsou pak snadno zranitelní. Nikdo vás ne¬může milovat tak silně, jako vy sami. Nikdo jiný nezná vaše potřeby tak, jako vy a nikdo vám není tak blízko.
,Dává mi všechno materiální zabezpečení, na které si vzpomenu, ale přesto jsem nešťastná. Všechno, co chci, je jeho blízkost a láska."
Ve snaze získat vše od partnera nebo příbuzného, je člo¬věk schopen se nechat i zneužít a znevážit sama sebe. Když dojde k odmítnutí, je pak otřesený a zraněný.
Okamžitá reakce je - jako u kraba — vrátit se rychle do své skořápky a ukrýt se. Ale jak čas utíká, člověk zapomíná na to, co je venku a začíná být přesvědčen, že jedinou mož¬nou realitou je jeho osamělá existence.
Mnozí, kteří byli lidskou společností odmítnutí, nachá¬zejí útočiště v království rostlin a zvířat, kterým věnují svou lásku. Příroda je shovívavá, věrná a poskytuje nepodmíně¬nou lásku. Takoví lidé pláčí, jestliže se setkávají s utrpe¬ním, zvláště zvířat a dětí. Pláčí nad svým vlastním vnitřním dítětem, které je bezbranné, často ponechané samo sobě a touží po lásce.
Jsou přesvědčeni, že je nikdo nemá rád, ale je obvyklé, že ulita, která je chrání, k nim nepouští ani lásku. S laskavým přístupem a povzbuzením je možné je přimět, aby dovolili malé části sebe se otevřít, lásku přijmout a znovu začít věřit.
Láska k sobě znamená naučit se přitáhnout k sobě ty věci, které potřebujeme a odmítnout ty, které nepotřebu¬jeme. Ukrýváním se v ulitě nebo naprostým odevzdáním se okolí přecházíme z jednoho extrému do druhého - buďto vše nebo nic.
Musíme se naučit rozlišovat, a to znamená užívat vhled abychom rozhodli, co je dobré a co ne. Není to odsuzováni protože nejsme schopni posoudit jednání jiných, aniž by náš názor nezrcadlil část nás samých.
„Nesuď, abys nebyl souzen" (Matouš 7:1).
Neschopnost rozlišovat může vést až ke ztrátě vlastního názoru a naší identity. Energie srdeční čakry se musí naučit rovnováze. Měli bychom se naučit milovat všechny duše stejně jako své bratry, ale nemusíme mít vždy rádi jejich osobnost!
Strach ze zranitelnosti vede člověka často k zaměstnáni, kde se nemusí moc osobně angažovat. Tito lidé mohou být vděčnými posluchači, vždy ochotnými naslouchat problé¬mům jiných, ale jen zřídka odkryjí své vlastní, vnitřní poci¬ty. Položíte-li jim nějakou osobní otázku, odpoví vám zase otázkou a konverzaci obrátí směrem od své osoby.
Mají velký strach, že budou odsouzeni a následkem toho odmítnuti a nemilovaní. A přece, pokud se jich zeptáte, zda odmítnou své přátele, když se jim věci nedaří, odpovědí: „To ne, vždycky jim odpustím a mám je tím víc rád".
Je pro ně těžké si uvědomit, že by se stejný přístup mohl vztahovat i na ně, kdyby lidem dovolili, aby se jim přiblížili.
Tito lidé mohou mít mnoho známých, ale málo opravdo¬vých přátel - lidí, s nimiž by se cítili bezpečně a kterým by mohli otevřít své srdce. Raději by byli ve společnosti ne¬známých lidí, než přátel. Ti totiž sebou přinášejí riziko ur¬čitého očekávání a tím i možného selhání.
Jediné, co může člověk v roli outsidera nabídnout, je ne¬podmíněná láska, dávající najevo, že ať se stane cokoliv, vždy je tu láska a podpora.
Schopnost nepodmíněně dávat je často snazší než přijí¬mat. Přijímání vyžaduje skutečnou lásku k sobě a uvědomění si skutečnosti, že když přijímáme, nepřijímáme jen pro sebe, ale pro svého Stvořitele.
Někteří lidí, když něco dostanou, tento aspekt přehlížejí a snaží se rychle najít něco, čím by svůj dluh splatili. Je pro ně obtížné i přijímat pochvaly a mají snahu je hned vracet, často v přehnané míře.
Neuvědomují si, že odmítnutí daru znamená i odmítnutí dárce.
Nepodmíněná láska neznamená poddání se. Ptačí matka vystrčí svá mláďata z hnízda ve jménu lásky, i když jejich křídla nejsou ještě zcela vyvinutá. Někdy musí být člověk tvrdý, aby byl laskavý.
Když máme problémy s láskou, je nejlepší najít klidné místo a v klidném posezení se obrátit ke svému vyššímu já a požá¬dat ho o řešení, které je nejlepší pro všechny zúčastněné.
Taková odpověď bude objektivní a bude znamenat pro všechny na jejich cestě pokrok. Neznamená to, že se při tom nemůže vyskytnout bolest, ale vytrvalost v řešení vám dá sílu dovést svou záležitost do konce.
Podstatou srdce je odvaha (coeur....srdce). Na své cestě potřebujeme občas odvahu a povzbuzení ostatních nás může podpořit. Upřímné povzbuzení je jeden z největších darů, který můžeme někomu dát.
Ve snaze být milováni můžeme často přijmout větší od¬povědnost, než jakou jsme schopni zvládnout. Problém od¬povědnosti spadá pod čakru „třetího oka", ale pokud jsme zaslepeni svými potřebami, ztrácí toto středisko kontrolu.
Odpovědnost za ostatní, která začíná s dobrým úmyslem, se může časem stát zátěží, která nás stahuje dolů a energe¬ticky nás vyčerpává. Tak jako u lidí, kteří se snaží každému vyhovět, může být někdy zdravý vztek konstruktivní ale častěji vzniká pocit zoufalství a strachu, že nejsme schopni najít řešení problému.
Konečným východiskem je u mnoha lidí nemoc, jak u-kážeme v kapitole týkající se nemocí srdce. Láska k sobě znamená i zachování sama sebe - bez toho bychom nebyli schopni pomoci nikomu jinému.
Řeč těla
Všichni jsme viděli děti, které se po pokárání postavily do rohu místnosti s rukama překříženýma na prsou. Chrání své bolavé srdce a tento zvyk si nesou až do dospělosti, projevují se tak, kdykoliv potřebují útěchu.
Hovoříme i o tom, že se nás dotkla něčí laskavost, a tento pocit je silně vázán na srdce.
Dnes je mnoho lidí, kterých se jen tak něco hned nedo¬tkne a když, tak je to něco sexuálního. Dotyk se stal jedním z nejdůležitějších prvků doplňkových terapií, včetně přípa¬dů rakoviny a AIDS a pacienti se často jeví jako „nedotk¬nutelní."
Doufejme, že jak se bude rozšiřovat pole alternativní medicíny, budeme stále častěji vidět masáž a jiné dotykové terapie jako běžnou součást péče o pacienty.
Nemoci související se srdeční čakrou
1) Nemoci srdce
Srdce je orgánem rytmu. Žene krev a všechno, co v sobě krev obsahuje, tělem do každé buňky. Jeho pulsace má dvě fáze: systolu neboli stah komor a diastolu neboli uvolnění.
Celý cyklus trvá 0.8 sekundy, přičemž každá fáze trvá přibližně 0,4 sekundy, t. j. polovina doby připadá na aktivitu, polovina na uvolnění.
platí totéž o vašem životě? Trávíte dvanáct hodin denně prací a dvanáct hodin odpočinkem? Jestliže ne, je srdce pod tlakem.
Srdeční sval se vyživuje v průběhu diastoly a je-li tato fáze nedostatečná, je také nedostatečná dodávka kyslíku tkáni, což může vést k angíně pectoris a případně i k srdečnímu zá¬chvatu (infarkt myokardu nebo koronární trombóza).
Tyto potíže jsou zhoršovány neprůchodností srdečních te¬pen, usazováním tuku a trombózou (krevní sraženinou). Ty jsou obvykle způsobovány vysokou hladinou cholesterolu (80% z nich vzniká v průběhu stresu) a zpomaleným průto¬kem krve (následkem nedostatečného cvičení).
Tyto činitele je možné omezit odpovídajícím odpočin¬kem. Tím mám na mysli odpočinek pro mysl, tělo i ducha. Uvolnění není možné dosáhnout, pokud jsme v časové tísni a pokud je mozek stále aktivní ve snaze dosáhnout nějaké¬ho cíle. V takovém případě není ani možné nutit mysl k u-volnění, protože mozek bude protestovat.
V současné době je k dispozici mnoho kurzů, jak zvládat stres a doufejme, že své účastníky nebudou učit jen zvládat stresové situace, ale také žít plnější život.
Z ezoterického hlediska znamená tvrdnutí srdečních tepen (arterioskleróza) nezměnitelnost situace. V mnoha přípa¬dech k tomu dochází tehdy, když na sebe člověk bere příliš mnoho odpovědnosti a neví, jak přestat.
Tito lidé se dostávají do slepé uličky, ze které není vý¬chodiska. Jediným řešením bývá srdeční záchvat.
Ostatní mívají často tvrdý postoj, plynoucí z nedostatku lásky a vlastního strádání v dětství. To vede symbolicky k ne-
dostatečné výživě jejich srdečního svalu a k tomu odpoví dajícím příznakům.
Potvrzuje se, že lidé, kteří měli srdeční záchvat, se již předtím cítili v izolaci a ti, kteří se po záchvatu dobře zota ví, mají doma milujícího partnera.
Láska je pro funkci srdce velmi důležitá - ať se jedná o lásku ostatních nebo o lásku k sobě samému.
2) Nemoci imunitního systému
Počet onemocnění tohoto druhu v poslední letech stou¬pá, což je spojeno s posunem energií. Alergie a zvýšená citlivost jsou způsobeny přecitlivělým imunitním systémem, zatímco rakovina, AIDS a únavový syndrom jsou způsobe¬ny nějakým nedostatkem, nebo nedostatečně účinným imu¬nitním systémem. Imunitní systém, jak bylo řečeno výše, je strážcem na vstupu těla. Rozezná přítele od nepřítele a pří¬tele přijme, nepřítele odmítne. Nevyrovnanost této vstupní obrany způsobuje následující nemoci:
A) Alergie a přecitlivělost
Čtyřicet procent britské populace dnes trpí nějakou aler¬gií. U alergií předpokládáme rodinný výskyt, zatímco pře¬citlivělost přichází z čistá jasna.
Jak alergie, tak i přecitlivělost jsou způsobeny hyperak¬tivním imunitním systémem, což vede k různým příznakům jako je horečka, astma, průjem, ekzém nebo kopřivka.
Ezotericky vzato je strážce přecitlivělý a reaguje, jakoby všechno bylo ohrožující. To je symbolizováno přecitlivě¬lostí, o které se hovoří v kapitole, týkající se solar plexu. Je to, jakoby svět byl nebezpečné místo a jen s trvalou obe¬zřetností jsme se mohli vyvarovat úrazu. Takový stres zvy-
šuje reaktivitu, což pak vede k dalším problémům.
Jsem přesvědčena, že se časem objeví ještě více těchto problémů, protože citlivost lidí se zvyšuje v souladu s ener¬giemi, které přicházejí do našich duší.
Vizualizací můžeme přebytečnou energii solar plexu roz¬ptýlit do srdce nebo dolů do země, kde může být využita k našemu prospěchu. Tímto způsobem zmenšíme své oba¬vy a strážce bude znovu schopen rozeznávat přítele od ne¬přítele.
B) Rakovina
Rakovina se může objevit prakticky v libovolném orgá nu. Proto jsou z ezoterického hlediska souvislosti vyjádře¬ny příslušnou čakrou. Nehledě na to vede k buněčným změ¬nám obvykle nerovnováha mezi solar plexem a srdeční čakrou.
Název nemoci „rakovina" je odvozen od raka - schopné¬ho se pohybovat v libovolném směru. Rakovina je schopna se šířit kdekoliv v těle a využívá k tomu krevní a lymfatic-ký systém.
Na buněčné úrovni normální buňky rostou a dospívají a podle pravidel těla nepřekračují své meze a dodržují stejný rozměr a tvar jako sousední buňky. Rakovinná buňka nedo-spívá a proto se ani pravidly těla neřídí. Může mít více než jedno jádro, nabývat nejrůznějších tvarů a překračovat ob¬vyklá omezení.
Úkolem strážce je tyto splašené buňky zastavit, ale z ně¬jakého důvodu si jejich podezřelého chování nevšímá. Jak¬mile buňky opustí původní, „primární", místo svého zrodu a vývoje, dají se na cestu k jiným orgánům. Tam se jim
podaří prostřednictvím produkce své DNA přinutit normál¬ní buňky produkovat ještě více rakovinných buněk. A tak vznikají další rakovinné buňky - „sekundární".
Z duchovního hlediska to poukazuje na určité problémy osobnosti. Jedna představa říká, že strážce opustil své sta¬noviště, aby pomohl jiným. To je opravdu případ mnoha pacientů trpících rakovinou - stále pracují, aby pomohli ji¬ným, ale zároveň tím oslabují vlastní obranu.
Je to případ odpovídající pořekadlu: „když není kocour doma, mají myší pré" a znovu upozorňuje na to, že láska musí začít u sebe samého.
Analogie
Skupina lidí u pásu vybírá a odstraňuje „špatný" hrách předtím, než se „dobrý" hrách dostane do společného hrnce
Někteří se tak starají o jiné, že si nevšimnou „špatného" hrachu, který jde do hrnce z jejich pásu. Protože se nestara¬jí o vlastní úkol, ohrožují celý proces.
Americký psycholog Lawrence Le Shan ve své knize „Můžete bojovat za svůj život", napsal, že mnozí pacienti, kteří onemocněli rakovinou, „nezpívali svou vlastní píseň". Žili svůj život kvůli jiným a popírali vlastní potřeby.
To zdůrazňuje další skutečnost, že nejste-li trvale přítomni ve svém těle, není tam ani řádná regulační síla, která by rozhodovala, co je správné a co ne.
Jak již bylo řečeno dříve, dobrou prognózu při rakovině mají ti, kteří jsou bojovníci a „popírači". Ti přebírají kontro¬lu nad svými životy. Horší prognózu mají ti, kteří pociťují beznaděj nebo dávají najevo stoické přijetí. Tak jako u všech ostatních nemocí ani u rakoviny neznamená, že musí dojít k nějakým změnám, protože někdy již pouhá přítomnost ne¬moci sebou přinese ty změny, které duše potřebuje. Bez ohledu na to ale je vhodné věnovat nějaký čas zamyšlení nad tím, zda tu nejsou nějaké oblasti života, které jsme zanedbávali.
Rakovina se totiž určitě objevuje v orgánech, které mají vztah k nedokončeným úkolům, zvláště tam, kde jsou také nějaké potlačené emoce. Můžeme to přirovnat k opomíje¬nému dítěti. Čím méně pozornosti, tím více křiku. Čím více křiku, tím je i více hluku.
Problematické buňky stejně jako děti vyžadují, aby byly brány na vědomí a byla znovu nastolena rovnováha. A to nikoliv se zlostí nebo obviňováním, ale s láskou a uváže¬ným vedením.
O rakovině je také známo, že se objevuje do dvou let po ztrátě vlastní identity spojené se smrtí partnera, ztrátou za¬městnání, odchodem dětí z domova apod. Tím se vracíme zpět ke vzájemnému vztahu mezi solar plexem a srdcem, kde existuje úzké spojení mezi identitou a láskou. Ztráta jednoho vede ke ztrátě druhého.
Věřme, že rozvoj sebehodnocení a lásky k sobě přinese i snížený výskyt rakoviny v populaci.
Rakovina prsu
Prs je vyživovací orgán. Při rakovině prsu není v rovno¬váze právě tato funkce.
Podle mé zkušenosti se ženy s rakovinou levého prsu často necítí podporovány nebo milovány muži, kteří se vyskytují v jejich životech, ať už se jedná o manžela nebo otce. Ženy s rakovinou pravého prsu strádají jednáním žen, které by mohly být jejich matkou nebo dcerou.
Obojí vyžaduje rozpoznání vlastních vyživovacích schop¬ností a uvolnění bolesti, kterou zadržují ve svých prsou.
C) AIDS
Virus AIDS poškozuje schopnosti brzlíku vytvářet T buň¬ky (CD4), jejichž funkce je nutná skoro u všech imunitních reakcí. Lidé s touto poruchou snadno onemocní množstvím infekcí a tumorů, které by za normálních okolností byly naším strážcem zlikvidovány.
Z psychologického hlediska je vhodné poznamenat, že jsou mnozí tito pacienti příslušníky menšin a často se na ně pohlíží jako na „oběti" společnosti - jako jsou např. homo¬sexuálové, narkomani a dokonce hemofilikové.
U těchto lidí můžeme často v minulosti najít nedostateč-
nou podporu a péči v mládí, což vedlo později ke špatnému sebeoceňování v dospělosti. Jejich strážce propadl malomys¬lnosti.
Bylo jasně ukázáno, že nepodmíněná láska a povzbuzení lásky k sobě při odstraňování příznaků pomáhají. To platí zvláště pro děti, kterým se podařilo nalézt domov, který jim takovou lásku poskytuje.
V současné době navštěvují alternativní terapeuti přede¬vším pavilony pro nemocné AIDS. Je ironií, že teprve tako¬vá pohroma jako je AIDS, by měla být tím klíčem, který umožní alternativním terapiím vstoupit do nemocnic.
AIDS je nemoc obětí - těch částí společnosti, které ne¬jsou právě v lásce. Kde ve vašem těle je AIDS? Podívejte se dovnitř a najdete oblasti, které čekají, až budou nakrme¬ny a zahrňte je láskou.
D) Auto-imunitní nemoci
Do této skupiny nemocí patří revmatická artritida, genera-lizovaný lupus erythematodes, sklerodermie, generalizova-ná skleróza, revmatická polymyalgie, některé typy nemocí štítné žlázy, některé formy cukrovky, zhoubná anémie, vitili-
go a další. A každý měsíc k tomuto seznamu přibývají další.
Společným jmenovatelem všech případů je to, že vznikla protilátka proti vlastní tkáni. Například při revmatické ar-tritidě vzniká protilátka působící proti výstelce kloubů a dal¬ším podobným tkáním. Při lupus erythematodes je protilát¬ka namířena proti DNA buněk.
Je to velice účinná metoda, jak ničit sama sebe a z psy¬chologického hlediska je u těchto lidí velice často možné najít „mučednický syndrom". Je velice obtížné je přesvěd¬čit, aby změnili postoj a zvýšili hodnocení sebe sama.
Lidé tohoto typu obvykle velice intenzivně pracují pro druhé a zapomínají na své vlastní potřeby. Někdy se tyto vlastní potřeby vynoří, ne sice zřetelně, ale často dosti zou¬falým způsobem.
Při terapii je velice důležité vyjít těmto pacientům na půl cesty vstříc. To podpoří vstřícnost na straně nemocného a pečovateli to zabrání, aby se zapletl do procesu, který může být destruktivní pro všechny zúčastněné. V těchto případech je silně vyjádřena tendence vyhovět ostatním, a to je třeba odstranit a nahradit láskou k sobě samému.
Mnozí se rozhodnou svůj postoj změnit, alej e to obtížné, protože to znamená měnit celoživotní zvyklosti. Tito lidé potřebují trvalé znovuujišťování a povzbuzování, ale nesmí být vedeni za ruku, pokud je to možné.
E) Myalgická encefalomyelitida (ME)
Tato nemoc, známá především jako chronický únavový syndrom a postvirový syndrom, je nemocí, která se nyní v západní společnosti vyskytuje stále častěji.
Postihuje svaly a mozek a vede k extrémní vyčerpanosti, slabosti a bolestem svalů. Je tu ještě řada dalších příznaků,
z nichž některé mají vztah k přemnožení kvasinkových bak terií jako je kandida.
Nemoc má různé podoby a jejich společná příčina neni známá. Může se objevit v jakémkoliv věku, u obou pohlaví a ovlivňuje všechny oblasti života. Někteří pacienti jsou vzhledem ke své slabosti a apatii odkázáni na lůžko, jiní jsou sice pohybliví, ale trpí silnými bolestmi a bolením hla¬vy. Je možné, že časem zjistíme, že se jedná o několik rúz-
ných nemocí zahrnutých nyní pod jediným názvem.
Z duchovního hlediska jsem pozorovala, že se zdá, že nemoc postihuje ty, kteří „nejdou vlastní cestou". Jsou to často lidé, kteří se snaží zavděčit a jednají v souladu s přá¬ním ostatních. Jdou jedním směrem na míle daleko od své vlastní cesty. Nesprávná orientace vede k únavě a slabosti, protože tam není skutečná duchovní energie, která by vstu¬povala do jejich těla.
Nemoc jim umožňuje čas od času uvědomit si situaci a je-li to nutné, změnit směr. V mnoha případech je opustí přátelé, čímž dají najevo skutečnou velikost lásky, která tu byla- Zjistila jsem, že dokud pacienti svou nemoc akceptu¬jí, nemoc se vytrvale zhoršuje. V den, kdy připustí, že se situace musí změnit, začne nemoc ustupovat. To se ovšem nestane přes noc a trpělivost je slovo, které nemocní s úna¬vovým syndromem slyší v souvislosti se svým uzdravová¬ním velmi často.
Uvědomit si, co je správné pro vás, po dlouhých letech, kdy jste dělali to, co bylo potřebné pro někoho jiného, vy¬žaduje čas a hluboké zamyšlení, ale cesta se znovu objeví a s ní i zdraví. Možná, že jediná lekce, kterou se tito lidé za svého pobytu na této Zemi měli naučit, byla láska k sobě samým. Jestliže toho dosáhli, jsou skutečně bohatí.
Cvičení na harmonizaci vztahu mezi solar plexem a srdcem
1) Začněte se mít rádi tím, že začnete mít rádi své fyzic¬ké tělo, svůj posvátný chrám — je jediný, který vám byl na tuto cestu dán. Jestliže nejste schopni milovat všechny jeho podrobnosti, začněte s jeho malou částí, například s malíč¬kem. Vezměte příjemně vonící olej a vetřete ho do této čás¬ti těla s přesvědčením, že ji máte rád.
2) Udělejte sami se sebou dohodu, že si dovolíte jeden požitek za den, nebo za týden či měsíc - vyberte si uskuteč¬nitelný cíl. To znamená např., že si dobře odpočinete ve vaně s teplou vodou, nebo si přečtete dobrou knížku, sed¬nete si a dobře se najíte, dopřejete si po obědě procházku, nebo si tento rok dopřejete dovolenou.
3) Posilujte svou touhu po skutečné lásce: „Jsem milo¬ván, jsem milování hodný, jsem láska."
4) Pro harmonizaci srdce použijte zelenou barvu. To mů¬žete udělat tak, že budete nosit nějakou zelenou část oděvu, nebo procházkou v přírodě. Příroda pracuje v cyklech a odha-luje rytmus života.
5) Můžete použít růžovou barvu, která je barvou srdeční čakry. K tomu můžete použít růžový krystal, barvu šatů nebo výzdobu domova. Kdykoliv vznikne neshoda, představte si sama sebe i ostatní obklopené růžovým závojem, symboli¬zujícím nepodmíněnou lásku.
6) Poraněné části svého těla ozařujte růžovým nebo zla¬tým světlem, abyste tomuto místu odňali bolest a obnovili jeho energii.
7) Odpusťte někomu, kdo vám v minulosti ublížil. Mů¬žete mu napsat dopis, který jste mu nikdy neposlal, nebo si ho představte, jak sedí před vámi a řekněte mu, co cítíte. Nezapomeňte také na setkání s nimi tam, kde je jejich vyšší Já a pošlete jejich duši na její budoucí cestě lásku.
8) Stejně jako u solar plexu, naučte se říci „Ne". Když jste požádáni o laskavost, zastavte se na okamžik, řekněte, že tu věc musíte uvážit nebo se poradit se svým diářem, než se k něčemu zavážete.
Pak se, v takto vytvořeném prostoru, zeptejte svého vyš¬šího Já, zda tuto laskavost děláte ze svého srdce nebo ve snaze vyhovět. Jestliže je vaší motivací jen přání vyhovět, změňte žádost nebo se pokuste změnit své přání. Stejný postup můžeš použít kdykoliv máte bez rozmyšlení tenden¬ci říci „Ano".
Umístění štítné žlázy
Štítná žláza je v dolní přední části krku, nad průdušnicí. Funkce štítné žlázy
Žláza vylučuje tyroxin (T4) a další podobné hormony, které řídí buněčnou aktivitu, růst buněk a jejich opravy. Pra¬cuje obzvlášť aktivně v období změn, jako je puberta a meno-pauza a v těchto obdobích také často dochází k jejich dys¬funkci.
Duchovní aspekt: sebevyjádření Má vůle proti tvé vůli
Vývoj říše zvířat vede až k člověku, který nefunguje jen
s pomocí astrálního těla, ale prostřednictvím stále se rozví¬jejícího mentálního těla. Toto tělo mu umožňuje logické a analytické myšlení a díky tomuto mechanismu chrání je¬dince před působením nadměrně vyvinutého astrálního těla
Podnět z duše, jež je projevem vyššího já, vstoupí do sys¬tému čaker přes korunní centrum a pravou mozkovou he-misféru. Odtud míří dolů do krční čakry, kde se přemění na myšlenkovou formu. Zde ji převezme astrální tělo a vyjádří s pomocí srdečního centra nebo solar plexu, což závisí na tom, zda podnět uspokojuje přání duše nebo osobnosti.
K takové změně dochází často v krční čakře, kde se osob¬nost učí užívat síly mentálního těla ke svému prospěchu. Proto když se podnět z duše objeví v tomto centru, může to vést k problémům, pokud odporuje plánům a hodnotovému systému osobnosti.
Může dojít k tomu, že se podnět zastaví a vrátí zpět přes korunní centrum a levou mozkovou hemisféru. To může zabrzdit vývoj duše a vést ke konfliktu vůle osobnosti a vůle duše, což se může projevit jako některá nemoc v oblasti krční čakry.
Zjistila jsem, že tato čakra bývá velmi často v nerovno¬váze, protože člověk se nyní učí používat své mentální tělo a jeho tvořivou sílu nejen pro vyjádření přání osobnosti, ale také duše.
Dech života
Podněty duše k nám přicházejí v podobě inspirace. Ohla¬šuje se tak zrod nové myšlenky. Symbolicky to na úrovni těla představuje nádech.
Prostřednictvím vytvoření myšlenkových forem dostane podnět určitý tvar a může být vyjádřen slovy nebo činy.
Reakce na tento projev poskytuje základ pro vytvoření dal¬šího podnětu, t. j. završení neboli smrt jednoho podnětu (ex-pirace) vede ke zrodu dalšího (inspirace). Mezi zrozením a smrtí je krátká přestávka, poskytující čas pro zpracování přijatých informací dříve než se vytvoří další impuls.
Na tělesné úrovni symbolizuje výdech vyjádření ve formě myšlenek. Následuje po něm krátká přestávka, kdy malý sen¬zor v krkavici, karotické tělísko, zhodnotí obsah plynů v krvi. Vzrůst hodnot kysličníku uhličitého a pokles kyslíku funguje jako spouštěč a stimuluje začátek dalšího cyklu — nádech.
V ezoterických naukách se předpokládá spojení mezi karotickým tělískem, hypofyzou a epifyzou, které dohro¬mady regulují projev, příjem a vytvoření podnětu. Za minu-
tu se nadýchneme patnáctkrát. Každý tento cyklus předsta¬vuje zrození a smrt, s množstvím informací v mezidobí
Zvuk jako forma vyjádření
K části hrtanu jsou připojeny dvě hlasivky, tedy v oblasti vlivu krční čakry. Mluvíme tak, že vzduch při vdechu pro¬chází mezi hlasivkami, které se k sobě mohou těsně přibli¬žovat pomocí svalů hrtanu.
Uši jsou orgán pro rovnováhu a slyšení. Pro rozvoj řeči u dětí je sluch životně důležitý. Neslyšící dítě bude mít pro¬blémy s výslovností a bude hovořit bez intonace. Uši nám umožňují poslouchat vlastní řeč a na hlubší úrovni kontro¬lovat, zda to, co vyjadřujeme, odpovídá původnímu podně¬tu. Je úzký vztah mezi ušními šelesty a jinými poruchami sluchu a pravdivým vyjádřením podnětů, ale o tom budeme hovořit později.
Emoce spojené s krční čakrou
Po krátké době rozhovoru vždy poznám, zda má někdo potíže v oblasti krční čakry. Je to čakra výmluv.
Je to typ lidí „ano, ale...". Ještě než mu stačím navrhnout řešení problému, takový člověk už netrpělivě odpovídá, že:
„Ano, ale autobusy tam v neděli nejedou" nebo „ano, ale tu kočku musí někdo krmit" nebo „ano, ale i v půli června může přece sněžit".
Poslouchat tento typ lidí je fascinující, nikde jinde se nesetkáte s takovou sbírkou výmluv.
„Mám málo času, protože se starám o druhé"... jim při¬náší pocit, že jsou velmi důležití a obětující se.
„Jsem hrozně unavená"... jenže z nudy a z těch věčných výmluv.
?iJe to příliš obtížné." „Já nebudu schopná..."
„Nemůžu..." dříve než to doopravdy zkusíme. Jsou také výmluvy, které se vztahují k budoucnosti. „Až děti odejdou z domova..." „Až půjde manžel do důchodu..." „Až vyhraju nějaké peníze..." „Až přestanu s výmluvami!"
Ve všech těchto případech jsou analytické schopnosti mentálního těla využívány k manipulaci situace ve prospěch osobnosti. Tento typ lidí myslí logicky a často začíná své věty „Myslím, že..."
Nemá smysl se snažit s nimi přít, protože mají na otázky nepřeberné množství odpovědí. Nejlepší je s nimi souhlasit a čekat, dokud se sami neodhodlají ke změně. Jsou velmi tvrdohlaví a stále ve střehu, protože stejně jako lidé s pro¬blémy v oblasti základní čakry a solar plexu, potřebují ovlá¬dat situaci. Výmluvy používají jako prostředek, jak zabrá¬nit vnitřnímu sebevyjádření, protože v sobě ukrývají nejrůz-nější obavy.
„Když řeknu, co si myslím, budou mě mít lidé ještě rádi?" „Pokud vyslovím své myšlenky, budou mě ostatní chá¬pat?"
„Když se lidé dozví, kdo skutečně jsem, budou mě při¬jímat?"
„Když řeknu, co chci, nebudou si o mně myslet, že jsem sobec"
„Když řeknu, co si myslím, neublížím tím někomu?"
Všechny tyto komentáře se vztahují k jiným čakrám, kte¬ré se týkají témat sebehodnocení, sebelásky, sebeúcty atd. Ale nakonec vlastní kontrola sebevyjádření probíhá v ob-
lasti krční čakry, protože zahrnuje nejdůležitější prostředek komunikace.
Vidíme zde úzké spojení mezi křížovou a krční čakrou Obě souvisí s komunikací a sebevyjádřením skrze nějaký vztah. U křížové čakry jde o vztah mezi dvěma lidmi nebo mužskou a ženskou stránkou v nás. U krční čakry to je vztah mezi osobností a duší.
Pro mnoho lidí je obtížné vyslat energii z křížové do krč¬ní čakry, ode „mne jako součásti vztahu" ke „mně jako sou¬části energie duše". Je to zvláště obvyklé v období meno-pauzy u žen, které vytvořily své děti, ale neví, jak vyjádřit samy sebe.
Ke zpětnému toku energie dochází u lidí, kteří mají pro¬blémy se svou sexuální identitou a navazováním heterose¬xuálních vztahů. Zde lze energii křížové čakry transformo¬vat do krční oblasti dosažením vysoké úrovně tvořivosti, např. v hudbě, výtvarném umění, poezii, tanci, kadeřnictví... jedna čakra se však nemůže rozvíjet na úkor jiné... nakonec je třeba znovu obnovit harmonii.
Potlačení sebevyjádření
vedoucí k plačtivosti a náladovosti
U mnoha žen dochází k tomu, že místo aby se rozlobily, se rozpláčou, a to prohlubuje jejich bezmocnost, protože se tím jejich schopnost komunikace zcela znehodnocuje. Ostat¬ní je mohou považovat za „citlivé ženy", se kterými ale není možné si vážně promluvit. Může to být návrat zpět do dět¬ství, kdy byl ženský pohled vždy opomíjen nebo považován za příliš emotivní.
K pláči se často uchylují děti, které se raději rozpláčou, než by řekly své mínění. Mají pocit, že by jim nikdo nero¬zuměl nebo je neposlouchal a je to obvyklé zvláště tam, kde rodiče na děti křičí.
Děti, které nedokážou vyjádřit své pocity, se taky stávají náladové a uzavřené. Samy nemají jasno, co vlastně chtějí říct a mívají pocit, že jejich okolí reaguje negativně na kaž¬dou novou myšlenku nebo rozhovor, v kterém jsou obsaže¬né nějaké emoce.
Je proto v každém vztahu velmi důležité dovolit všem účastníkům plně vyjádřit své pocity, aniž by se partner po¬stavil do role oběti. To neznamená, že na to nemůže reago¬vat, ale měl by hovořit spíše z objektivního pohledu než z pozice oběti.
Každý chce být slyšen, i děti, jejichž řeč je omezená a obsahuje „irelevantní" fakta. Během dne by se měl udělat prostor pro to, aby členové rodiny nebo spolupracovníci mohli hovořit nejen o faktech, ale i o svých pocitech.
Změna
Jednou z největších obav projevujících se ve třech domi¬nantních čakrách (základní, solar plexu a krční) je strach ze změny. Změna může vést k nejistotě, zranitelnosti a zmatku a to jsou pro lidi, kteří mají rádi svůj život pod kontrolou, velmi nežádoucí okolnosti.
Analytické myšlení a jeho vyjádření ve formě řeči lze chytře použít tak, aby každé změně zabránilo.
Lidé tohoto typu se dělí do dvou kategorií: ti, kteří mají „příliš práce" a tudíž nemají na změny čas a ti, kteří jsou „příliš líní", než aby něco měnili. Oba typy mají společné to, že se změně vyhýbají.
Ti „příliš zaměstnaní" vrazí do místnosti, sednou si na kraj židle, velice rychle hovoří a vyprávějí vám, kolik mají přes den práce a nenechají příliš prostoru na vaše otázky Když se vám podaří se dostat ke slovu a převedete hovor na jejich vlastní rozvoj, změní téma nebo vám řeknou, že už musí jít.
Někdy vám řeknou, že se neustále mění a skutečně mo¬hou doložit, že často přestavují zařízení svého bytu, mění účes, stěhují se, dělají rozsáhlé změny na zahrádce a mění i práci. V podstatě ale v jejich životě není žádný pohyb, pro¬tože jsou tak zaměstnaní vnějšími záležitostmi, že to zne¬možňuje vnitřní změnu a vyjádření jejich já.
Podobné odmítání změny lze pozorovat i u těch, kdo jsou „příliš líní a pohodlní". Ti sklesnou do židle, hluboce si vzdychnou a zeptají se, co udělám, aby se jim vedlo lépe. Když se zeptáte jich, co udělají, opět si zhluboka povzdech¬nou a řeknou, že nemají žádnou energii, aby něco podnikli. Proti každému doporučení, které vyslovíte, mají námitky a vy začínáte chápat, proč jsou tak unavení. Veškerou svou energii věnují tomu, aby udrželi zdání neaktivity.
Oba tyto typy se bojí postavit realitě.
„Kam jdu? Vím, že jsem sešel z cesty, nejsem naplněný a teď se bojím udělat krok ke změně."
Může se zdát, že se ostatní postaví proti změně a povede to ke zklamání - to je nejčastější obava, kterou mí pacienti vyslovují. Ale zklamání je nakonec jen náš vlastní negativ¬ní pocit a ukazuje na mnohem hlubší obavy:
„A co když mi muž nedovolí nastoupit do práce?" Nikdy se ho na to nezeptala, ale má strach z překročení uznáva¬ných hranic.
„Nikdo v práci mě v tom nepodpoří." Je nepravděpodob¬né, že vás podpoří ti, kdo jsou sami v koncích.
„A co když se mi to nepovede?" A co když ano? Strach ze selhání se vztahuje k oblasti základní čakry a potřebě být dokonalý.
Když to nikdy nezkusíte, nikdy nezažijete selhání, ale také nedosáhnete naplnění. Rozhodněte se, že oceníte, že uděláte věci tak, jak nejlépe dokážete a to samo o sobě bude úspěchem.
„Nevěřím, že budu mít úspěch."
Neprogramujte sami sebe na neúspěch. Raději připravte vhodné podmínky, než abyste to nechali na osudu. Osud je ovládán silou přitažlivosti a proto může přijít z úrovně duše i z úrovně osobnosti.
„Moje rodina nechápe mou touhu po změně."
Může to být pravda, aleje to podstatné? Podstatné je, abyste vy na nějaké úrovni chápali svou potřebu po sebevyjádření.
„Nechci ostatní zranit svými sobeckými cíli."
Jak jsme viděli v kapitole o solar plexu, pokud se snaží¬me ostatním vyhovět, nakonec jsou nám jejich nároky na obtíž. Kdo ví? Tím, že v sobě najdeme odvahu něco změ¬nit, můžeme dát ostatním sílu udělat to také.
Změna není jednoduchá věc, ale je nevyhnutelná. Je to součást vývoje duše a bez ní dochází ke stagnaci. Přehlíže¬ní změny může vést ke krizi v našem životě, a to se může projevit jako nemoc. Může se stát prostředkem, jak změnu nastolit. Prvním krokem z bezpečí je přechodná nejistota, kdy dochází k pohybu a máme příležitost se vydat libovol¬ným směrem.
Analogie
Když v autě řadíme, procházíme přitom určitou středo¬vou polohou, „neutrálem". V této poloze se auto často vol¬ně pohybuje a kola nejsou ovládaná motorem.
Doba, kdy se kola točí bez kontroly, prověřuje naši víru ve vedení duše.
Analogie
Když parašutista vyskočí z letadla a padá volným pádem je to také chvíle, kdy musí věřit, že až zatáhne za šňůru, padák se mu otevře.
Během takové doby „volnoběhu", což se může jevit jako ztráta kontroly, se můžeme rozhodnout buď se vrátit zpět do výchozího bodu nebo se odvážit vpřed.
Mnozí se vrátí do původního stavu a tam zjistí, že se věci nijak nezměnily a znovu pociťují nutkání něco podniknout. Znovu tedy vyskočí a tentokrát projdou skrz neutrální bod k nové jistotě.
Pozorovala jsem tuto posloupnost u pokusů odejít z prá¬ce, opustit partnera nebo rodičovský dům. Na začátku je
zvrat vyvolaný hněvem nebo strachem, následuje krátko¬dobý návrat a pak ještě silnější rozhodnutí odejít.
Změna je období, kdy opouštíme staré a přijímáme nové. Symbolizuje to had, který svléká kůži na začátku nového
cyklu života. Fáze nevyhraněnosti „volnoběhu" a případné zranitelnosti může probíhat jako období zimního spánku nebo tichého ústupu. Tam je čas jít do svého nitra a nalézt tam sílu a moudrost pro další kroky. Symbolem takového období je zima, čas reflexe a plánování před novým zroze¬ním jara. Můžeme to vidět i u housenky, která se zabalí do kukly ochraňující ji v době přeměny, a pak se zjeví jako motýl.
Podobně je to i u kraba. Když chce vyrůst, musí vylézt ze své tvrdé skořápky, aby mělo jeho tělo dost prostoru. Pak vyhledá temnou hlubinu, kde bude v bezpečí a skořápku opustí. V tomto stádiu je velmi zranitelný a doufejme dobře schovaný. Pomalu dorůstá, pokožka začíná tvrdnout a zís¬kávat tvar nové skořápky.
Síla člověka sídlí uvnitř. Svrchní skořápka prozrazuje slabost a může být snadno zničená. Mnoho našich změn spočívá v nahrazení vnější slupky tím, co přichází z vnitř¬ní bytosti.
V období změn je důležité být obklopen přáteli a členy rodiny, kteří nás mají rádi prostě jen proto, že to jsme my. Nesmíme také zapomínat na dítě uvnitř nás, které má třeba strach a je třeba o něj pečovat. Tím se myslí dostatek dob¬rého jídla, čerstvého vzduchu, přátel a odpočinku.
Jako u motýlí kukly, je potřebná doba Jarního úklidu", kdy dáváme pryč to, co nepotřebujeme, abychom udělali místo pro nové. Když si neuděláme prostor, nevypláchne-me šálky od starých vzpomínek a emocí, nebudeme mít místo na nové zážitky.
Změna je často doprovázená obdobím smutku, který ná¬sleduje po každé ztrátě, ať už přijdeme o člena rodiny, part¬nera, práci nebo naší identitu. Dokonce i když nám ujede
vlak, prožijeme takové kratičké období smutku. Je to způ¬sob, jak si uvědomit a přijmout ztrátu a procházíme přitom různými emocemi.
a) otupělost, kdy jednáme automaticky;
b) pocit viny a obviňování se, kdy často používáme slov „kéž by";
c) hněv na ostatní, což mohou být zdravotníci nebo i člen rodiny, který nám zemřel;
d) zmatek a dezorientace, kdy začneme ztrátu skutečně pociťovat;
e) přijetí a uvědomování si, že život musí jít dál.
Je snadné se v některé fázi procesu smutku zastavit, zvlᚬtě když jsme víc nešťastní z toho, co jsme ztratili než z toho, že někdo zemřel. Je k tomu třeba klidné pochopení situace a zároveň odvaha jít vpřed.
Bloky se mohou projevit jako nerovnováha ve fyzickém těle. Pak se nevyplakané slzy projeví jako chronická rýma; ublížení nebo pocit viny často doprovází rakovinu; hněv se projevuje v játrech nebo potížích se žlučníkem; zmatek sou¬visející s třetím okem se projevuje jako bolesti hlavy a po¬ruchy vidění.
Symptomy zmizí jen v případě, že přijmeme situaci a roz¬hodneme se uvolnit staré emoce.
Viritřní proměnu doprovázejí i vnější změny. Tím mám na mysli nové oblečení, účes, vybavení bytu, nové přátele, práci a způsob stravování. To vše pomáhá upevnit vnitřní změny a zaslouží si to tedy podporu.
Některé staré zvyky jako např. popíjení alkoholu už ne¬mohou být na úrovni nových vibrací vnitřních těl dále tole¬rovány. To je třeba přijmout, protože věci nemohou být ni-
kdy stejné. Každá vteřina nám přináší nové zkušenosti, se kterými jsme se dosud nepotkali. Mějte odvahu ke změně, až přijde podnět z vaší duše.
Řeč těla
Řeč těla, tedy oblasti hrtanu, je zachycena v běžných úslovích.
„Stáhlo se mi hrdlo", když máme strach promluvit.
„Mám v krku knedlík" se zase často vztahuje k nesdě¬lenému smutku. Nebo můžeme mít neustále potřebu si odkaš¬lat, jako bychom chtěli promluvit, ale nic se neděje.
Občas pozorujeme, že někomu zadrhne hlas v hovoru, když se narazí na něco nepříjemného a obtížného k vyjádření. Jin¬dy si zase dáme přes ústa ruku jako bychom chtěli zarazit slova, která třeba nebudou ostatními dobře přijata.
Lidé, kteří mají sklon se červenat, si mohou všimnout, že se červenání zastaví, když se dostane do oblasti krku. Zna¬mená to přání hovořit, ale strach z toho, že se dotkneme někoho, koho se to týká.
Všimla jsem si také, že ti, kdo nechtějí přijmout nové myš¬lenky nebo nemají rádi změny,nosí oděvy těsně ke krku nebo si tuto oblast chrání šálou, šátkem nebo vysokým límečkem.
Opačné tendence pozorujeme u lidí, kteří se cítí chyceni do pasti a chtějí změnu, ale nejsou schopni vidět způsob, jak se osvobodit. Je to zvláště obvyklé v době menopauzy, kdy se potlačená energie změny projevuje ve formě červe¬ných skvrn, bolesti svalů, podrážděnosti a deprese.
Lidé s těmito potížemi si potřebují uvolnit oděv, zvlᚬtě na krku.
Pohyby úst také prozrazují zajímavé věci. Například - po¬hybují se ústa během řeči symetricky? Někteří lidé hovoří jen jednou stranou úst; to ukazuje na strach nebo úzkost pou¬žít druhé strany a pokud je potlačená pravá strana, značí to problémy v sebeprosazení. Pokud je potlačena levá strana může jít o obavu projevit vlastní citlivost. Svaly čelisti a če-listního kloubu jsou oblastí, kde se obvykle zadržuje vztek. Napětí v této oblasti může způsobit bolesti tváře, zubů, uší a šíje. Ústa by ráda něco řekla, ale zabraňuje jim v tom vnitřní strach ze ztráty kontroly. Vykřičet se může výrazně pomoci.
Ostatní se „koušou do jazyka", ať už reálně nebo metafo¬ricky, a potřebují se naučit nechat věci být. Skřípání zubů v noci napovídá, že jde o vnitřní zklamání, které je uloženo během dne v podvědomí a vychází na povrch jen ve chví¬lích klidu. Vedení deníku a zapisování si všech svých myš¬lenek před spaním pomáhá uvolnit napětí a napomáhá spán¬ku a odpočinku.
Do oblasti krční čakry patří také uši a lidé, kteří si dávají ruce přes uši, když něco povídáte, tím říkají mnoho o své neochotě naslouchat.
Nemoci spojené s krční čakrou
1) Hypotyreóza (snížená činnost štítné žlázy)
Jde o nedostatečnou činnost štítné žlázy, při které dochá¬zí ke snížení hladiny thyroxinu a dalších hormonů, což zpo¬maluje metabolismus. Mezi příznaky nemoci patří přibývá¬ní na váze, suché vlasy a pokožka, zácpa, padání vlasů, špat¬ná snášenlivost chladu a deprese. Subklinicky snížená čin¬nost štítné žlázy je velmi obvyklá (míra příznaků, která ješ¬tě není považována za nemoc).
Všichni máme období, kdy nás přepadne skleslost a máme pocit, že se nemůžeme hýbat. Přibýváme na váze, jsme una¬vení a jsou z nás „buchty". Úroveň thyroxinu v krvi je vět¬šinou normální, ale úroveň energie v krční čakře je snížená. To je obvykle známka potřeby něco změnit, ale zároveň i nechuť ke změně projevující se jako zklamání.
Tvořivá síla se může znovu rozhořet, když ji povzbudíme činností jako je výroba keramiky, výtvarné práce, tanec, zpěv, psaní poezie atd., které jsou spojeny s pravou stranou mozku přijímající podněty duše a dojde k propojení činnosti rukou, nohou a úst s logickým myšlením v levé části mozku.
2) Tyreotoxikóza (zvýšená činnost štítné žlázy)
Při této nemoci způsobené zvýšenou činností štítné žlázy dochází k hubnutí, pocení se, třesu, úzkosti a bušení srdce. Zde se nadbytečná energie vydává na nekonstruktivní, ne¬tvořivé činnosti.
Terapie by měla nejen snížit metabolismus na tělesné úrov¬ni, ale také člověku pomoci zaměřit svou energii tvořivým způsobem při činnostech, o kterých jsme mluvili. Stejně jako u nedostatečné činnosti štítné žlázy, mnoho lidí má příznaky zvýšené činnosti štítné žlázy, aniž by se prokázala zvýšená hladina thyroidu v krvi. Jsou to období, kdy máme velmi mnoho práce a snažíme se dělat mnoho věcí najednou a mož¬ná se snažíme vyhnout se hlubším složkám naší tvořivosti.
Pomoci člověku se zastavit a podívat se dovnitř je dar, který bychom měli v tomto období nabídnout.
3) Astma
Astma je charakteristické zúžením průdušnice buď se¬vřením svalstva nebo nadměrným hlenem, a to vede k po¬tížím zvláště při výdechu. Lidé s těmito potížemi mívají i další alergie a reagují často velmi citlivě na okolí a přizpů¬sobují se náladám ostatních. Mají pocit, že není vhodné aby vyjadřovali své myšlenky a pocity a že by to nebylo jejich okolím přijato.
Není neobvyklé zjistit, že astma začalo v dětství během doby, kdy byly v rodině nějaké problémy:
„První astmatický záchvat jsem měl, když jsem seděl na posteli rodičů a oni se hádali."
„Astma se mi zhorší vždycky, když mám pocit, že mě nikdo nechápe."
Zažila jsem, že se astma objevilo u kojenců, jejichž mat¬ky byly během těhotenství úzkostné a to se přeneslo na plod, který vnímá potřeby matky, ale je neschopný nějak jednat.
Je velmi důležité naučit děti, jak se samy chránit, zvláště v oblasti solar plexu, proti emočnímu působení ostatních. Je také potřeba, aby se naučily svobodně vyjadřovat své vlastní pocity bez strachu, že na to bude okolí reagovat hně¬vem nebo úzkostí. To, jak ostatní lidé reagují, je jejich pro¬blém a měli bychom rodiče astmatických dětí povzbudit, aby podporovali u dětí jakoukoli formu tvořivého projevu.
Astma se může objevit i v dospělosti, když po nějaké události potlačujeme smutek a žal. Hovořit, psát a hluboce dýchat je pro lidi tohoto typu podstatné.
Většina astmatických a také většina úzkostných lidí dý¬chá pouze horní částí plic a spodní část nepracuje. Bránice, velký sval zdola uzavírající hrudní koš, by se měla během nádechu pohnout dolů, což jednak napomáhá dýchání a také působí jako masáž orgánů v břišní dutině.
Uprostřed pod tím svalem je solar plexus obsahující mno¬ho emocí. Pokud se bránice nepohybuje, nedotýká se toho¬to centra a nemůže tak dojít k náhodnému uvolnění emocí.
Hluboké břišní dýchání nepomáhá lidem trpícím astma pouze k relaxaci, ale umožňuje také projevit potlačované emoce. To může způsobit ústup příznaků na dlouhou dobu.
4) Bronchitida a enfyzém (rozedma plic)
Bronchitida je zánět průdušek projevující se chronic¬kým kašlem a vylučováním hlenu. Vyskytuje se běžně u ku¬řáků včetně pasivních kuřáků. Kouření je forma potlačení řeči, kdy si přejeme vyjádřit své názory, ale brání nám v tom úzkost.
Osobně nic proti kouření nemám, ale vždy se ptám paci¬entů na důvod, proč musí kouřit. Pokud je to čistě společen¬ský důvod, pak pravděpodobně nekouří víc než pět cigaret denně. Víc než pět už je berlička. Je však důležité neodha¬zovat berličku, aniž bychom ji nahradili vnitřním pocitem síly, jinak se objeví nějaká jiná berlička, např. přejídání, alkohol nebo drogy.
Na psychologické a duchovní úrovni průdušky nepřed¬stavují ani tak odpor proti vyjádření něčeho jako odpor pro¬ti inspiraci; lidé s těmito potížemi nechtějí přijmout podně¬ty ze své duše.
Emfyzém je nevratné poškození při bronchitidě a dalších vážných plicních chorobách. Organicky dochází k rozšíření dýchacích cest, zadržování vzduchu a vyřazení určitých částí plic. Inspirace - podněty - se nedostanou dál, což se často projevuje jako beznaděj z utrpení kombinovaná se zatvrze¬lým odmítáním cokoli v životě změnit. Většina plicních nemocí souvisí se změnou a se smutkem a úzkostí, která je doprovází.
5) Bolesti v krku
To, co je červené a zanícené, ukazuje na souvislost fyzic¬kého stavu s neprojeveným vztekem. V oblasti krku je to obzvlášť významné, protože to, co má být řečeno, je kvůli strachu z případné reakce potlačeno. Ještě významnější je to v případě, kdy dojde i ke ztrátě hlasu. Odpovědí na tyto potíže je naučit se jasně a objektivně vyjádřit své mínění.
6) Záněty krčních mandlí
Krční mandle jsou stejně jako nosní součástí imunitního systému. V dětství se vyvíjejí, aby umožnily jedinci rozpo¬znat, co je užitečné přijmout a co je lepší odmítnout. Tento proces by se měl dovršit okolo devíti let, protože pak se mandle zmenšují a snižuje se i jejich činnost. Chronický zánět mandlí ukazuje na neustálý strach z nových zkuše¬ností nebo vlastních projevů. Nejlepší formou uvolnění emocí je v tomto případě zpěv nebo psaní.
7) Sluchové potíže
Tyto potíže mívají mnoho příčin. Mohou to být vrozené vady, zánět středního ucha (ušní chrupavky) nebo poškoze¬ní nervů, které vedou podněty do mozku.
Podstatná ezoterická souvislost je neochota něco slyšet a touha po oddělení se od vnějšího světa. Lidé s těmito potížemi si přejí uniknout a nalézt mír, ale toho nelze do¬sáhnout tak, že se uzavřeme před okolím. Jediným způso¬bem, jak dosáhnout vnitřního klidu je změna, a ta může zahrnovat i to, že si připustíme naše obavy a úzkosti. V tichu lépe slyšíme hlas vnitřního světa a můžeme po¬stoupit na naší cestě.
8) Tinitus (ušní šelesty)
Zvonění v uších je velmi časté. Většinou se tyto potíže zhoršují ve stresových situacích a bývají spojeny se závra¬těmi, což souvisí s třetím okem.
„Zvonící telefon" bychom měli zvednout, ne ho přehlí¬žet. Znovu zde lze pozorovat neochotu opustit minulost a vydat se vpřed.
9) Problémy s horními cestami trávicí soustavy
Trávicí soustava od úst až po konečník je částečně pod vlivem krční čakry a částečně i pod dalšími čakrami, v je¬jichž blízkosti se nachází. Celý tento proces symbolizuje proces učení ze zkušeností.
Zažíváme zkušenosti a doufejme, že si nebereme větší sousto, než jsme schopni rozžvýkat. Pak je enzymy rozloží na zpracovatelné kousky a ty užitečné se vstřebávají. Zís¬kané informace se využijí pro rozvoj naší duše a nepotřeb¬né se vyloučí a dojde k jejich recyklaci.
Důvodem, proč má trávicí soustava vztah ke krční čakře, je to, že jde vlastně o tvořivý proces, do kterého na jednom konci vstupuje jídlo a na druhém se přeměňuje na energii. Mnoho nemocí zažívacího traktu souvisí s problémem kon¬troly, kdy dochází ke konfliktu mezi „mou vůlí a Tvou vůlí".
Potrava, kterou přijímáme, je pod kontrolou naší vědo¬mé mysli jen do okamžiku polknutí. Pak převezme kontro¬lu autonomní nervový systém, který není ovládán vědomím, a jediná možnost, jak něco můžeme ovlivnit, je působit na nervový systém prostřednictvím emocí.
Polykání probíhá v oblasti krční čakry a to je místo, kde se centrální nervový systém (má vůle, vůle osobnosti) setkává s autonomním nervovým systémem (Tvá vůle, vůle duše). Znamená to, že krční čakra je velmi důležité místo pro ovliv¬nění dvou rozsáhlých systémů v těle; dýchacího a trávicího.
Během cyklu dýchání je také malá možnost vlivu vědo-mé mysli... můžeme na krátkou dobu zadržet dech. Ale vůle duše prostřednictvím autonomního nervového systému a jeho spojení s krční tepnou (viz dříve) přirozeně povede k na¬dechnutí a nevyhnutelně tedy převáží nad vůlí osobnosti aby zachovala v člověku životní sílu.
A)Afty
Drobné vřídky ve sliznici úst upozorňují na přítomnost jídla nebo zkušeností, které člověku způsobují bolest. V mnoha případech jsem zjistila, že lidé s těmito problémy jsou citlivé duše, které berou životní události velmi vážně.
Potřebují snížit nadměrnou citlivost péčí o své vnitřní já a aktivním vyjádřením svých pocitů místo toho, aby je po¬tlačovali.
B) Žvýkání a zuby
I když v této oblasti nejsou žádné potíže, je zajímavé sle¬dovat, jakým způsobem lidé koušou do jablka, protože to může symbolizovat jejich přístup k životu.
Někdo uždibuje malé kousky, někdo zase ukusuje ohrom¬né kusy a pak se diví, že má potíže se zažíváním. Další typ žvýká sousto mnohokrát podle rad, které vyslechl v dětství. Je možné, že tito lidé dlouho otálejí s rozhodnutím a diví se, že se v jejich životě nic neděje.
Je pro mě také fascinující, že máme zuby „moudrosti". Objeví se většinou v době dospívání a jejich základní funk¬cí je napomáhat při rozdrcení jídla. Ezoterickyje s podivem, zda je člověk v tomto věku schopen strávit více vědomostí a díky pečlivému „žvýkání" dojít vyšší úrovně moudrosti.
Skutečnost, že tak mnoho lidí o své zuby moudrosti při¬jde kvůli tomu, že mají příliš malou čelist, mě přivádí k o-tázce, zda jsme na moudrost připraveni.
C) Mentální anorexie
Jedná se o problém více čaker, ale vliv krční čakry je zde silný. Těmito potížemi trpí dívky i chlapci a vznikají v puber¬tě i v pozdějším věku.
Svou roli tu hrají následující faktory:
i) Přání vyjádřit své potřeby prostřednictvím kontroly příj-
mu potravy.
ii) Přání zůstat dítětem, nedospět a nemuset tak převzít
více odpovědnosti; lidé s těmito potížemi mohli vyrůst pří-
liš rychle a přišli tak o radosti dětství.
iii) Přání být milován ne pro to, co dělám, ale jen proto,
že existuji. Mnoho anorektických pacientů pochází z rodin
s vysokým očekáváními, kde se láska spojuje s úspěchem.
Potřebují proto dostávat i dávat nepodmíněnou lásku, která
vede ke zvýšení vědomí vlastní hodnoty.
10) Roztroušená skleróza
Věnovala jsem se dlouhou dobu studiu nemocí nervové¬ho systému a svalů. Nemoci nervového systému určitým způsobem souvisí s nevyvážeností éterického těla, které není schopno zpracovávat energie, které do něj vstupují.
Jsem však stále více přesvědčena, že roztroušená skleró¬za souvisí s krční čakrou a pokusím se vysvětlit, jaké pro to mám důvody. Neuron se skládá z buněčného těla a dlouhé¬ho výběžku neboli axonu, který je pokryt tukovou vrstvou nazývanou myelin. Tato vrstva nemá za úkol axon pouze chránit, ale napomáhá také vedení nervového vzruchu z buň¬ky po axonu do další buňky.
U roztroušené sklerózy dochází k zánětu myelinového pouzdra a posléze i k usazování tvrdé a neodstranitelné vrst¬vy. Tato vrstva narušuje vedení nervových vzruchů, což způsobuje potíže jako je ztráta citlivosti a síly, křeče, osla¬bení smyslů a přechodná slepota.
V závislosti na stupni nánosu a rozsahu zánětu má ne¬moc různá stádia. U některých pacientů dochází k pravi¬delnému ústupu potíží s naprostým obnovením funkcí, jindy
se nemoc progresivně zhoršuje. Není jasné, proč má nemoc různý průběh, ale myslím, že je způsobena více různými příčinami.
Z psychologického a duchovního pohledu naznačuje typ poruchy, že podněty z duše jsou prostřednictvím buněčné¬ho těla přijaty, ale nedochází k jejich přeměně v akci. Jiný¬mi slovy - vůle jednat je velká, ale sílaje omezená, rozptý¬lená a nakonec vydaná nadarmo (to je symbolizováno ome¬zením průchodu podnětu po axonech).
U pacientů s roztroušenou sklerózou často pozorujeme vynikající duševní schopnosti s výbornou logikou, která se stává bezmocná kvůli pasivitě ve vztahu k sobě nebo k dru¬hým. Lidé tohoto typu nemají dostatek síly jednat v souladu se svými vnitřními podněty a nechávají se ovlivnit přáním okolí (vztah k solar plexu).
Není neobvyklé, když se symptomy nemoci projeví na začátku nebo na konci nějakého vztahu, kde jde buď o kraj¬ní nezávislost nebo jasně patrnou závislost, která se projeví v době, kdy je třeba jednat.
K uzdravení dochází, když se člověk naučí zaměřit svou pozornost a sílu na určitý krok v jednom časovém okamži¬ku, aniž by v tom potřeboval s někým manipulovat nebo být na někom závislý.
Lidé s těmito potížemi se však potřebují také naučit při¬jímat bez pocitu dluhu nebo zranitelnosti. To vyžaduje čas a schopnost říci nahlas, co si člověk myslí.
Doporučení jak harmonizovat krční čakru
1) Rozvíjejte svou tvořivost tím, že se budete věnovat výtvarnému umění, keramice, tanci, sochařství, zpěvu, psa¬ní, poezii, zahradničení nebo vaření. Není zde žádné místo pro „neumín" nebo „nejde mi to". Každá tvorba je stejně jedinečná jako její tvůrci!
2) Rozhodněte se, že své pocity budete místo potlačová¬ní raději vyjadřovat, i když to může být obtížné. Zkuste si napřed to, co chcete říct, napsat, abyste byli objektivní.
3) Nepředpokládejte, že ostatní intuitivně vycítí, co si přejete. Naučte se o něco požádat a přijmout, když odpo¬věď zní „ne"; na druhé straně odpověď může být i „ano"! Někdy svým vnějším projevem nepůsobíme tak, že bychom potřebovali pomoc nebo radu. Je třeba ukázat okolí, že jsme uvnitř zranitelní a potřebujeme podpořit. Nebuďte příliš hrdí a nebojte se o něco poprosit.
4) Když se vyjadřujete o sobě nebo o svých plánech, nepo¬užívejte slova nebo tón řeči, který předjímá negativní vý¬sledek.
Příklad
„Uvažuji, že bych chodila do kurzů, které se pořádají hodně pozdě večer. Co si o tom myslíš?"
„Nemyslíš si, že bych měla chodit na ty večerní kurzy, že ne?"
„Já vím, že se to moc nehodí, abych chodila večer na kurz."
Použijte pozitivní vyjádření:
„Budu chodit večer na kurz" a otočte se a odejděte.
5) Pokud jste přemýšlivý typ, dělejte si záznamy o svých pocitech a snažte se změnit věci, které vás vyvádějí z rovno¬váhy.
6) Udělejte si seznam věcí, které byste rádi dělali. Ze¬ptejte se sami sebe, co Vám brání dosáhnout vašich cílů.
pokud naleznete nějaké podstatné překážky, je to proto, že si kladete příliš vysoké cíle nebo to jsou jen výmluvy?
Co vám brání jít vpřed? Uvědomte si, že jste tvůrce své vlastní budoucnosti a rozhodněte se hned v tomto okamži¬ku pro změnu.
7) Podívejte se na svůj domov. Jsou vaše zásuvky a skří¬ně plné věcí z minulosti, které už dnes nepotřebujete? Jarní úklid, ať už ho provádíte v jakémkoli ročním období, uvol¬ní místo pro vaši budoucnost. Proveďte jarní úklid i ve své mysli a vymeťte staré emoce a myšlenky.
8) S touto čakrou je spojená modrá barva. Použijte ji při vizualizaci nebo si oblečte něco modrého v oblasti krku, abyste v této oblasti odstranili bloky.
9) Pokud máte málo času, ujistěte se, že neutíkáte od ně¬čeho, co si nechcete připustit.
10) Radujte se ze svého nově vytvořeného já.
Stavba hypofýzy
Tato žláza je umístěna nad zkřížením zrakových nervů, což je místo, kde se setkávají optické nervy, které vedou z očí. Skládá se z předního a zadního laloku, které vylučují odlišné hormony.
Funkce hypofýzy
Je to hlavní žláza v těle, která uvolňováním svých hor¬monů řídí vylučování hormonů z ostatních žláz s vnitřní sekrecí. Na tělesné úrovni probíhá regulace primárně z hy-potalamu, který je umístěn nad ní a vysílá své zprávy do krevního oběhu a nervového systému.
Hypotalamus získává informace z různých oblastí moz¬ku, které se starají o normální funkce těla. Mezi tyto infor-
mace patří teplota, emoce, spánek, obranné mechanismy, žízeň, sexuální potřeby a hlad. Pokud se zaznamená, že do¬šlo k vychýlení z normální hodnoty, postupuje zpráva dolů do hypofyzy a uvolní se její hormony.
Tyto hormony kolují v krevním systému, dokud nedo¬sáhnou žádoucího cíle. Tím může být další žláza s vnitřní sekrecí, např. štítná žláza, nadledvinky, vaječníky a varlata nebo určitý orgán jako např. prsa, děloha nebo ledviny.
Nerovnovážný stav, který zaznamenal hypotalamus, se upravuje chemickými a hormonálními procesy; tato úprava se dostane zpět do hypotalamu systémem zpětné vazby („feed-back"), a to následně zastaví vylučování hormonů z hypotalamu.
Hypotalamus je jednou z původních částí sympatického nervového systému, součásti autonomního nervového sys¬tému. Sympatikus je původce reakce „útok nebo útěk", po¬psané v kapitole o základní čakře.
Z ezoterického hlediska se zdá, že zatímco hypotalamus je hlavní žláza, která řídí fyzické tělo, je podvěsek mozko¬vý (hypofyza) díky svému spojení s epifyzou hlavním regu¬lačním zařízením mezi duchem a hmotou a proto souvisí s třetím okem.
Integrující funkce třetího oka
Řekli jsme si, jak energie nižších čaker představujících osobnost, přijímají a spojují se s energiemi vyšších čaker, představujících duši. Tyto procesy jsou řízeny třetím okem. Jinými slovy, toto centrum se zaměřuje na sjednocení duše a osobnosti a obecně na sjednocení všech projevů duality. Toto poslání je symbolicky vyjádřeno dvěma laloky moz¬kového podvěsku.
Třetí oko také sjednocuje nejdůležitější aspekty tvoření Z korunního centra přijme podnět, který je výrazem vůle duše a vytvoří tvrzení, které vyjadřuje záměr tvořit v soula¬du s touto vůlí.
Záměr pak přejde do krční čakry, centra pro vyjádření tvořivosti. Tímto způsobem slouží třetí oko jako prostřed¬ník mezí vůlí a tvořivou silou a lze ho považovat za oblast přání nebo lásky duše.
Proto v této čakře nacházíme všechny tři vlastnosti pů¬vodního Zdroje: vůli, lásku a tvořivou inteligenci, které společně vedou k materializaci formy, což je směs ducha a hmoty.
Třetí oko má dvě paže (symbolizované dvěma laloky podvěsku mozkového); jedna představuje ducha a druhá hmotu. Obě jsou spojeny s centrální životní silou, která prou¬dí mezi korunní a základní čakrou. Tato triáda představuje kříž, na kterém člověk nachází sám sebe, když skloubí sílu osobnosti a duše a začne chápat skutečnosti Velkého plánu.
Duchovní aspekt: odpovědnost za sebe sama
Slovo odpovědnost pochází z francouzského „spondere", což znamená zaručit se nebo slíbit; celé slovo má význam znovu něco slíbit. Ezotericky to naznačuje, že existuje vnitřní závazek projevit podnět z vyššího já ve fyzickém těle a při¬jmout reakci na tento projev jako prostředek růstu duše.
Symbolizuje to reakce podvěsku mozkového na vyšší pod¬něty, kdy uvolňuje své hormony a reakce na zpětnou vazbu z dalších žláz s vnitřní sekrecí, kterým vylučování hormonů přizpůsobuje.
Mnoho lidí je velmi odpovědných ve vztahu k ostatním, ale potřeby jejich vlastní duše mohou být velmi nenaplně¬né. Vlastně používají svou odpovědnost jako prostředek, jak se vyhnout cestě své duše (krční čakra).
Nejdůležitější složkou odpovědnosti je naučit se vnímat podněty duše a naplňovat její potřeby. Podněty přicházejí ve formě inspirace nebo intuice a mohou být opominuty, pokud je přehluší emoční pocity osobnosti.
Vaše intuice mluví jen k vám. Emoční pocity nebo in¬stinkty pocházejí z minulých zkušeností nebo z kolektivní¬ho vědomí. Znamená to, že nemohou být specifické a mo¬hou vás svést na nesprávnou cestu.
Důvěřovat vlastní intuici často znamená, že se musíte snažit sami bez podpory společnosti. Mnoho velkých Mis¬trů šlo po této pouti stejně jako mnoho mužů a žen, kteří v průběhu století významně změnili dějiny světa.
Já sama jsem se učila důvěřovat své intuici tak, že jsem podle ní jednala, pokud jsem zaslechla stejnou zprávu dva¬krát. Nyní mně to ve většině případů stačí jedenkrát! Na¬slouchání intuici nezaručuje, že budeme mít snadný život, ale určitě ho to učiní zajímavější a vede nás k rozšíření vě¬domí duše.
Když se naučíte přijímat tyto podněty, je dalším bodem vaše ochota realizovat je ve fyzickém světě. Ke konfliktu může dojít v oblasti krční čakry. Pokud však začnete věřit své intuici, vliv duše se zvýší a cesta podnětu přes krční čakru se stane snadnější.
To je první stupeň splnění slibu, který jste si dali. Druhý stupeň je reagovat na zpětnou vazbu způsobem, který zvýší porozumění a moudrost. (V trávicím traktu můžeme tento stupeň přirovnat ke vstřebávání a asimilaci.)
Je mnohem jednodušší nechat zkušenosti přicházet neu¬vědoměle a přehlížet poučení, které sebou nesou. Jindy se
zase uzavřeme do emocí nebo si stanovíme systém přesvěd¬čení, které jsou zaměřené na určitou zkušenost a ne na zprá¬vu, kterou přináší.
Dostat se vpřed můžeme pouze objektivní analýzou vý¬sledného stavu, a to je druhý stupeň splnění našeho slibu.
Třetí oko nám umožňuje přehled situace a přijetí podně¬tu seshora. Lze říci, že se toto oko dívá třemi směry. Naho¬ru směrem ke korunní čakře a podnětům duše; dolů k zá¬kladní čakře a funkcím ostatních čaker a ven prostřednic¬tvím fyzických očí na svět realizací.
OSTATNÍ ČAKRY
To, co vidíme, je to, co jsme vytvořili, očima podněty jen nepřijímáme, ale také je pomáháme vysílat.
Emoce spojené s třetím okem
Odmítnutí podnětu duše na jakékoli úrovni systému ča¬ker může vést k nerovnováze v oblasti třetího oka. To pro¬to, že to, co vidíme fyzickýma očima ve vnějším světě, ne¬odráží představy, vytvářené třetím okem. Dojde k nerovno¬váze, narušení orientace a ke zmatku.
Nejběžnější příčinou problému je, že člověk pracuje vý¬hradně na úrovni osobnosti a snaží se překonat nejistotu, nedostatek důvěry, potřebu být potřebován, pocit nemilo-vanosti, ztrátu kontroly a další problémy ega.
Jediným způsobem, jak obnovit rovnováhu, je uvědomit si, že jsme si nevšímali představ duše, zastavit se a udělat si přehled o situaci.
V mnoha případech dochází k dočasným zrakovým potí¬žím, které symbolizují vnitřní zmatek. Stává se to proto, že mysl nemůže pracovat se dvěma odlišnými obrazy a má sna¬hu jeden z nich vypnout, aby se rovnovážný stav obnovil.
(Stává se to také u dětí, které šilhají a svalová nekoordi-novanost způsobuje, že se do mozku dostávají dva obrazy. Ve snaze obnovit rovnováhu se nervové podněty z jednoho oka vypnou a oko přestává pracovat. Pokud není dobré oko rychle zakryto a tak povzbuzena činnost v druhém oku, ztra¬tila by se jeho fyzická schopnost vidět navždy.)
Podobně musí být mezi dvěma obrazy - jedním z duše a jedním z osobnosti - nalezen nějaký kompromis, dříve než se jeden z nich trvale vypne.
Pokud nedojde k vědomému rozhodnutí, může mít kom¬promisní řešení podobu duševní nebo tělesné nemoci, která pomůže obnovit rovnováhu. Něco se musí změnit dříve než přijde další zmatek a stres. Může to být období meditací nebo klidu v ústraní a přemítání o cestě, kterou jsme již ušli.
Řeč těla
Obvyklým znamením, že je někdo příliš citlivý na to, aby viděl svět takový, jaký doopravdy je, jsou černé brýle, vla¬sy spadající přes oči nebo zakrývání si očí rukama.
V podstatě se tito lidé schovávají, protože jsou přesvěd¬čeni, že ve vnějším světě nelze dosáhnout harmonie. Často jsou také velmi citliví na kritiku a cítí se zranitelně, když se k nim lidé příliš přiblíží. Vyhýbají se očnímu kontaktu, dí¬vají se dolů do země nebo přes vaše rameno a věří, že mas-
ka, kterou si nasadili, je ochrání před zkoumavým pohle¬dem. Tyto projevy jsou úzce spojeny se solar plexem a pro¬blémem sebeocenění a jsou stejně jako akné velmi obvyklé v období dospívání (neláska k sobě).
Lidé s těmito projevy potřebují být ujištěni, že je s nimi vše v pořádku a že se nemusí dále schovávat.
Mohou pak zjistit, že svět není tak ohrožující a lze po něm kráčet s důvěrou a ne jen zírat do země.
Některé nemoci spojené s třetím okem
1) Tlakové bolesti hlavy
Souvisejí se spojnicí mezi krční čakrou a třetím okem a objevují se obvykle tehdy, když si toho člověk nabere víc než dokáže zvládnout, protože naslouchá jen potřebám osob¬nosti a přehlíží intuici.
Napětí a tlak může stoupat z oblasti šíje a ramen, a to znamená, že si člověk „nakládá" příliš mnoho odpovědnos¬ti a nevšímá si svých vlastních potřeb.
Je potřeba si udělat čas nahlédnout dovnitř a objektivně znovu posoudit situaci. To často vede k odložení nadbyteč¬ných břemen, která nespadají do naší odpovědnosti a dává nám to svobodu postoupit na cestě.
2) Migréna
Bolesti hlavy tohoto typu souvisejí se změnami v přívo¬du krve do oblasti hlavy a mozku. Na počátku dojde ke sta¬žení cév, a to vede ke smyslovým změnám v očích a v dal¬ších částech těla. Pak následuje rozšíření cév, které způso¬buje bolesti hlavy, světloplachost a popřípadě nevolnost a zvracení.
Je mnoho věcí, které migrénu spouštějí jako např. čokolá¬da, sýr, červené víno, káva, pozdní noční hodina, příliš mno¬ho spánku, stres a problémy s krční páteří. Pokud jsou potíže dlouhotrvající, je třeba se všech těchto věcí vystříhat.
Z psychologického a duchovního hlediska lze pozorovat, že bolesti hlavy jsou daleko častější u svědomitých pracov¬níků, kteří si nechávají své problémy sami pro sebe. V tom je silná podobnost s osobnostním typem, který má sklon onemocnět vředy na dvanácterníku. To částečně spojuje migrénu se solar plexem a tendencí ostatním vyhovět.
U dětí můžeme pozorovat abdominální (vztahující se k bři¬chu) migrény, které se projevují nevolností a bolestí břicha. Tyto svědomité děti je obvykle třeba znovu a znovu ujišťo¬vat, že je milujeme proto, jaké jsou a ne proto, co dělají.
U mnoha lidí se migrény objevují o víkendech nebo na začátku dovolené. Částečně je to způsobeno uvolněním, které umožňuje podvědomí, aby se projevilo a částečně skutečností, že se lidé tohoto typu cítí užitečně jen tehdy, když pracují. Proto je pro ně odpočinek hlavním stresují¬cím činitelem.
Často je pro ně velmi obtížné být spontánní a uvolnění, což dokládá skutečnost, že se u některých lidí migréna obje¬vuje při orgasmu, což je stav naprostého uvolnění! Lidé, kte¬ří trpí migrénami, by si měli uvědomit, za co jsou skutečně odpovědní a nejednat podle toho, aby vyhověli ostatním. Také by se měli naučit jednat alespoň někdy spontánně!
3) Problémy s viděním
Takových potíží je nespočetně, ale často i jejich název napovídá, kde může být na psychologické a duchovní úrov¬ni nerovnováha.
A) Krátkozrakost
Vztahuje se většinou ke stavu mysli stejně jako k vidění. Ukazuje na sklon být příliš vtažen do každodenních drob¬ných starostí a obavu podívat se do budoucnosti.
B) Dalekozrakost
Může se týkat lidí, kteří žijí v minulosti a v budoucnosti a přehlížejí přítomnost. Mají obavu se podívat na to, co se děje přímo před jejich očima. Mohlo by se totiž ukázat, že kdyby se podívali pravdě do očí, museli by se vypořádat se svými obavami.
C) Glaukom (zelený zákal)
Je to stav, kdy dochází ke zvyšování tlaku vnitrooční te¬kutiny, která tlačí na zrakové nervy a může to vést až k oslep¬nutí.
Nejdříve je postiženo periferní vidění a zůstává jen „tune¬lové" vidění. Na psychologické a duchovní úrovni lze u těch¬to lidí často pozorovat takové omezené vidění v jejich veške¬rém chování. Mohou být tvrdí a netolerantní k potřebám ostat¬ních lidí jako výsledek mnohaletého osobního utrpení.
Vzpomínám si na ženu, která v důsledku glaukomu oslep¬la, a musela se naučit přijímat pomoc od ostatních, což před¬tím odmítala. Tak se naučila mít ráda sama sebe i svého partnera.
D) Katarakta (zákal)
Je to nemoc, která postihuje oční čočku. Tato průhledná vrstva dovoluje světlu proniknout na citlivou sítnici, kde se chemickými a neurologickými procesy zaznamená to, co vidíme.
Čočky mění svůj tvar, aby se přizpůsobily vzdálenosti předmětu, na který se díváme.
Na psychologicko-duchovní úrovni to symbolizuje pocit, že je život jednotvárný a fádní, a strach, že nás nečeká nic opravdu radostného, a tedy černé vyhlídky do budoucna.
Všechny tyto poruchy vidění mohou opravdu způsobit temnotu. Ale v této prázdnotě se často objeví malé světélko, kterého jsme se dříve nevšimli. Toto světlo je symbolem světla duše.
E) Astigmatismus
Jedná se o stav, kdy zakřivení rohovky na obou očích není symetrické. Je to vrozená vada a ukazuje na to, že člo¬věk má zde za úkol se naučit používat třetí oko spojené s intuicí a tak najít rovnováhu.
F) Skvrny
Lékaři vidí původ malých černých teček v zorném poli v narušené funkci vnitrooční tekutiny.
Ezotericky je oko spojeno s játry a tyto tečky se začnou více vyskytovat tehdy, když dojde k narušení toku energie v játrech vlivem negativních emocí jako vztek, zášť a lítost.
Člověk prostě nevidí jen „rudě", ale také „černě". Odstraň¬te svůj hněv a zmizí i černé tečky.
4) Zánět horních cest dýchacích a potíže s dutinami
V nosu se běžně vytváří sekret, který slouží k ochraně sliznice před vnějšími vlivy. K nadměrné sekreci dochází při zánětu, ať už je způsobený infekcí nebo je to reakce na složky potravy nebo na dráždivé podněty, na které je nos a dutiny přecitlivělý.
Z duchovního pohledu souvisí přecitlivělost se srdeč¬ní čakrou a nadměrně aktivním imunitním systémem, kte¬rý je třeba uvést do rovnováhy. Jsou zde však také další souvislosti:
A) Výtok z nosu
směřuje do krku a způsobuje, že člověk stále polyká, kašle nebo má zahleněný krk.
Ezotericky to souvisí se slzami, které nebyly vyplakané; mohou to být slzy zklamání stejně jako slzy smutku.
B) Sinusitida (zánět vedlejších nosních dutin)
V oblasti tváře jsou čtyři dutiny, které zesilují rezonanci hlasu a odlehčují lebku. Nejčastěji je postižena infekcí nebo alergií maxilární (čelistní) a frontální (čelní) dutina.
Ezotericky souvisí čelistní dutiny s krční čakrou a pocity lítosti a hněvu, způsobenými nemožností se vyjádřit. Čelní dutina souvisí s třetím okem a vyjadřuje zmatek a vnitřní slzy, když je cesta vpřed nejasná.
Dutiny lze vyčistit tím, že se budeme věnovat svým poci¬tům i tím, že odstraníme ze svého okolí dráždící podněty.
Doporučení, jak harmonizovat třetí oko
1) Naučte se používat intuici. Bývá to obvykle první myš¬lenka, která nám přijde na mysl; ta druhá je většinou in¬stinktivní.
2) Sedněte si a meditujte nebo si najděte klidné místo, kde si můžete znovu probrat zkušenosti uplynulého dne a ponechat si ty, které jsou užitečné - ty ostatní nechat odejít.
3) Naučte se dívat na situaci s nadhledem. Dívejte se na věci spíše z pohledu vašeho vyššího já než z pohledu ega.
4) Pokud jsou věci nejasné, uvědomte si, že je to jen vnější obraz, který je třeba změnit a ne vnitřní skutečnost.
5) Zeptejte se sami sebe, jestli se držíte slibů, které jste dali Stvořiteli, t. j. zda umožňujete vaší vnitřní bytosti se plně projevit.
6) Podívejte se zpět na svůj život a všimněte si, zda se ze svých chyb učíte nebo jen stále opakujete stejný typ chování.
Rozhodněte se, že to změníte.
7) S třetím okem je spojena indigově modrá barva. Je to barva hlubin oceánu a neohraničenosti noční oblohy. Uka¬zuje na to, že vaše tvořivost nemá meze a jediné, co ji ome¬zuje, jste vy sami. Použijte tuto barvu, abyste rozšířili své horizonty.
8) Dívejte se na svět jako na místo neohraničených mož¬ností, kde je místo pro práci i pro hru.
13
Korunní čakra
Stavba epifýzy
Žláza velkosti hrášku leží nad třetí mozkovou komorou. Řídí a zároveň je řízena hypotalamem i hypofýzou. Má ně¬kolik nervových zakončení, ale jejich původ nebo účel není v podstatě jasný.
Funkce epifýzy
Až donedávna se o této žláze vědělo velice málo kromě toho, že ve stáří začíná vápenatět. Tato informace se pů¬vodně používala pro diagnostické účely. Pokud je totiž v mozku nějaká léze (poškození), zasahující určitý prostor, jako např. nádor nebo krevní sraženina, stlačí to žlázu stra¬nou, a to je možné s pomocí rentgenu pozorovat. V době moderních technik snímání je ale tato forma diagnózy ne¬potřebná.
V posledních letech vzrůstá zájem o pochopení vazby mezi touto žlázou a ostatním tělem.
Francouzský filosof Descartes (1596-1650) psal o epifyze jako o sídlu duše. Je známo, že u zvířat je tato žláza v úzkém spojení s pohlavními žlázami, kde působí potlačování sexuá-
Části mozku
lních funkcí v zimních měsících a naopak uvolňování po¬hlavních hormonů v letních měsících.
U člověka není reprodukční pud ovlivňován ročním ob¬dobí, ale existují domněnky, že epifyza souvisí s regulací rytmů uvnitř těla, zvláště těch, které jsou ve spojení s uvol¬ňováním hormonů.
Hlavní hormon, který tato žláza produkuje je melatonin.
Není to jediné místo jeho vzniku, protože ho nacházíme i na mnoha jiných místech těla.
Produkce tohoto hormonu vzrůstá ve tmě a snižuje se na světle. Dává se proto do souvislosti s potížemi jako je pás¬mová nemoc (porucha biorytmu) a sezónní afektivní poru¬chy. Jsou domněnky, že je jeho uvolňování vázáno i na tep¬lo, ale není známo nic přesnějšího.
Melatonin se syntetizuje hlavně z aminokyseliny trypto-fanu, z níž vzniká serotonin a nakonec melatonin. Trypto-fan se používá již mnoho let k dosažení úlevy při depresích a nespavosti.
Serotonin je mozkový neurotransmiter, jehož prostřednic¬tvím jsou vysílány zprávy z jedné oblasti do jiné. Lékařské studie ukázaly, že poruchy hladiny serotoninu, jak směrem nahoru, tak i směrem dolů, se u pacientů projevují Parkin-sonovou chorobou a schizofrenií. Není jasné, zda je tento jev příčinou či následkem, ale je možné, že další výzkum ukáže, že různé poruchy spadají do jediné kategorie, a liší se jen různou hladinou serotoninu.
Souhrnem: Víme, že je epifyza citlivá na světlo a možná i na teplo. Přitom se zdá, že působí jako regulační prvek jak v oblasti uvolňování hormonů, tak i v oblasti uvolňování některých neurotransmiterů, odpovídajících za přenos infor¬mací v mozku.
Z ezoterického hlediska jsem přesvědčená, že vzhledem k tomu, že se melatonin vylučuje ve tmě, t. j. během noci nebo v průběhu meditace, vstupují v této době podněty z duše korunní čakrou do pravé mozkové hemisféry a pak procházejí nervovou soustavou, dokud nedojde k tomu, že se nějak projeví.
Je to jako v zimě, kdy je příroda obklopena tmou. Nic¬méně semeno života obsažené v duši nepřestává zářit. V této době se zamýšlíme nad svou cestou a dovolujeme nové in¬spiraci, aby vstoupila do našeho vědomí.
Jsem toho názoru, že ti, kteří trpí sezónními depresemi, nejsou schopni nalézt své vnitřní světlo a spoléhají se na umělé světlo vnějšího světa. Další zjištění vztahující se k e-pifyze je, že je zřejmě ovlivňovaná elektromagnetickým po¬lem a pomáhá nám zlepšovat naše orientační schopnosti. Tento názor byl podložen dvěma pokusy.
V prvním případě šlo o skupinu lidí, která v anglickém Exmooru v Devonu zabloudila, a její členové utrpěli úrazy. Při následném lékařském vyšetření rentgenem bylo náhodně zjištěno, že všichni členové této skupiny měli zvápenatělou epiryzu. Pro porovnání byla zrentgenovaná skupina pacien¬tů, kteří také utrpěli nějaké úrazy, ale nebylo to proto, že by zabloudili. U této skupiny nebyla epifyza zvápenatělá.
Hypoteticky je tedy možné usuzovat, že nám epifyza do¬voluje napojit se na elektromagnetické pole a s jeho pomo¬cí se lépe orientovat.
V jiném pokusu byli použiti drobní vodní živočichové, kteří mají ve své nervové soustavě také melatonin. Živočichové byli v magneticky stíněném obalu převezeni z Tichého oceá¬nu do Atlantického. Když byli vypuštěni do vody, stále ještě uvnitř magnetického stínění, plavali v kruzích stále dokola. Jakmile ale bylo magnetické stínění odstraněno, začali oka¬mžitě plavat domů, směrem k Tichému oceánu.
Z ezoterického hlediska se domnívám, že tyto dva pokusy naznačují, že je epifyza citlivá nejen na elektromagnetické pole země, ale také na naše vnitřní slunce neboli naši duši.
Se zájmem pozoruji, jak se množí informace o této žláze a věřím, že bude v různých částech těla objevena řada dal¬ších hormonů, souvisejících s ostatními žlázami s vnitřní sekrecí a s autonomní nervovou soustavou.
Duchovní aspekt: vědomí sama sebe
Korunní čakra nás spojuje s volním aspektem Stvořitele (Světla, zdrojem všeho života) prostřednictvím „vlákna vědomí", které nám dává vůli k životu, a to bez jakýchkoliv podmínek či očekávání. Toto středisko je nejaktivnější v dět¬ství, kdy se jeho energie ve fyzickém těle upevňuje. (Exis¬tuje domněnka, že uzavírání fontanely lebky mezi 12 a 18 měsíci věku odráží ukončení tohoto procesu.)
V průběhu dalších let našeho života a po většinu životů na této planetě se snažíme posílit spojení mezi sebou a Stvo¬řitelem prostřednictvím vývoje vědomí sebe sama. Jen teh¬dy, když je naše duše plně inkamována do fyzického těla a vyjadřuje se prostřednictvím základní čakry, jsme schopni dosáhnout plného pochopení svého místa ve Velkém plánu. Tato energie pak může být pozdvižena až ke korunní čakře a vibrace naší duše splynou s vibracemi Stvořitele, přináše¬jícími konečné usmíření. Takové vysoce osvícené bytosti pak vyjadřují vůli Stvořitele, nikoliv vůli individuální duše.
Podobně jako u srdeční čakry, není toto středisko u větši¬ny lidí dostatečně vyvinuto. Nehledě na to se vědomí člo¬věka neustále rozšiřuje díky tlaku z vyšších sfér bytí, což se projevuje stále vzrůstajícím zájmem o ezoteriku.
Jestliže je duchovní spojení špatné nebo je energii ko¬runní čakry kladen odpor, může člověk ztratit vůli žít, což je jeden z příznaků deprese.
Vědomí sama sebe znamená znát a milovat se v kaž¬dém ohledu: mysl, tělo i ducha a dovolit, aby se tyto tři části staly jedinou.
Řeč těla
Naprosté zoufalství člověk vyjadřuje tím, že si položí ruce na temeno. Cítí, že mu chybí spojení se životem a je ztra¬cen. Vzhledem ke svému zoufalství není ve většině případů schopen získat zprávu od svého vyššího Já. Tito lidé potře¬bují nepodmíněné a milující vedení, které by jim pomohlo světlo znovu získat.
Mnohá náboženství požadují na svých věřících, aby na temeni hlavy nosili pokrývku. Potvrzují tak, že si jsou vě¬domi posvátnosti tohoto střediska.
Některé nemoci spojené s korunní čakrou
1) Deprese
Reaktivní deprese je charakteristická ztrátou smyslu ži¬vota. Dochází k tomu často při smrti partnera, ztrátě za¬městnání, odloučení se od partnera, nebo ve vztahu s něja¬kou jinou událostí, znamenající změnu. Může se objevit v průběhu nějakého smutku, ale zvláště v období zmatku a dezorientace.
Ezotericky je spojení s „vůlí být" špatné a oči se odvra¬cejí od světla. Přesto, jak bylo již drive řečeno, právě v tem¬notě světlo září ostřeji a ať již s pomocí nějaké terapie sna¬žící se depresi zvládnout nebo bez ní přijde jednou čas, kdy je dosaženo dna zoufalství, takže je pak možná už jen jedna cesta - cesta směrem vzhůru. Každý oceán má své dno, kaž¬dá emoce někdy dosáhne své meze a pak dojde k nápravě.
O co jednodušší by bylo vidět světlo při cestě dolů, než muset projít onu cestu až ke dnu. Někteří se rozhodnou ne¬pokračovat ve svém životě, ale předčasná smrt znamená nedokončenou inkamaci a duše se musí vrátit, aby splnila svůj závazek.
Někteří lidé jsou náchylní k depresi v průběhu většiny svých životů. Často je z toho viněno jejich dětství, přestože jiné děti, ačkoliv vyrůstaly za obdobných podmínek, tolik nestrádají.
Domnívám se, že u těchto lidí je „vůle k bytí" korunní čakrou špatně přijímána a je tu odpor k tomu, být na této zemi - což může být dáno zkušenostmi z předchozích životů.
Pomocí a povzbuzením musí tito lidé najít nejen smysl života, ale také vůli žít. Z ezoterického hlediska nemůžeme vinit svět z podmínek, v nichž se nacházíme, protože jak jsem přesvědčena, my sami si volíme životní okolnosti, aby¬chom duchovně rostli.
Viděno z druhé strany, zkušenosti nám umožňují jít vpřed a to je možné jen za předpokladu, jsme-li ochotni se zbavit všeho, co pro náš život už nemá význam. Setrvávání v hně¬vu, zoufalství, rozmrzelosti atd., znamená vždy obtížné bří¬mě a minulost neovlivní. My jsme tvůrci své budoucnosti, volme moudře to, čím chceme být.
2) Parkinsonova nemoc
Tato nemoc je způsobena nedostatkem dopaminu v neu-rotransmitorech a vede k omezení vůlí řízených pohybů, k třesu a ztuhlosti. Pacienti ztrácejí při chůzi individuální výraz tváře a přirozený charakter pohybu. Často se přitom vyskytují i depresivní stavy, ačkoliv za ztrátou výrazu tváře se často skrývá smysl pro humor.
I když u většiny případů je příčina nemoci nejasná, jsou známé některé příčiny, které mohou nemoc způsobit.
V oblasti volních pohybuje základním problémem počá-
teční aktivita, která se, například při vstávání ze židle nebo při pohybu vpřed, spoléhá na působení gravitace. (Gravita¬ce je hlavní energetický vliv ovlivňující základní čakru).
Hlavním rysem mysli, který se vyskytuje často ještě před nástupem nemoci, je ztráta motivace. Zjistila jsem, že mnoho pacientů bylo nedostatečně motivováno a často se spoléhali na silného partnera nebo rodinného příslušníka, který za ně všechno udělá. Naneštěstí zpomalenost, která tuto nemoc doprovází, vede ostatní k pokušení základní úkoly převzít. Toho je vhodné se vyvarovat, kdekoliv je to možné.
Ezotericky tyto nemoci znamenají uzavřenou korunní čak¬ru s malým vědomím sama sebe a široce otevřenou základ¬ní čakru představující spoléhání se v otázkách bezpečnosti na vnější svět
Jestliže se nemoc jednou projeví, je obtížné při zaběhnu¬tém způsobu života motivovat nějakou změnu, ale je třeba se o to pokusit, kdekoli je to možné. Věřím, že s větším pochopením duchovní stránky člověka budeme snad schopni výskytu této nemoci předcházet. Zajistit prevenci je ale ve¬lice obtížné, protože znakem úspěchu je nepřítomnost symp¬tomů.
3) Schizofrenie
Schizofrenie je nemoc, která postihuje nejvíce myšlení takže je pro člověka pak velice obtížné žít v racionálním světě. Mezi poruchy patří sluchové halucinace, paranoidi-ta, rozbíhavé myšlení, slovní asociace a bludné představy. Mezi lékaři panuje přesvědčení, že se v tomto případě jed¬ná o poruchy chemických procesů v mozku, které mohou být spojeny s určitým typem výchovy.
Z ezoterického hlediska je éterické tělo korunní čakry přecitlivělé, takže působí jako anténa, která přijímá zprávy nejen z vyššího Já, ale také z nejbližšího okolí a z kolektiv¬ního vědomí.
Korunní čakra je velice široce otevřená a člověk není s podněty, které dostává, schopen jednat racionálně. Věřím, že hlavní chyba je ve spojení mezi intuitivní pravou a logic¬kou levou částí mozku.
Zjistila jsem, že mnozí schizofreničtí pacienti mají dobře vyvinuté myšlení již od ranného věku, ale jsou v rodinách, kde je volné tvořivé vyjadřování trestáno vzhledem k přís¬ným normám a vysokým požadavkům. Tito činitelé vytvá¬řejí pro mladou mysl velmi těsné meze, což vede až k obse-
sím, projevujícím se často v zálibách vyžadujících značnou úzkostlivost, např. sbírání známek.
V období puberty, kdy vzniká přirozená potřeba lámat rodinná pouta, je tvořivost už potlačena a jediné východis¬ko ze situace je temenem hlavy. Z ezoterického hlediska se jedná o pevně uzavřenou základní čakru, neumožňující dobré uzemnění se a doširoka otevřenou korunní čakru.
Pokud je s pacientem možné hovořit, měl by být veden k tomu, aby omezil své duchovní a intelektuální aktivity a více se angažoval v úkolech každodenního života, zvláště v těch, které jsou ve spojení se zemí, t. j. např. práce na zahradě nebo na statku. To pomůže uzemnit podněty a přitom stále zvyšovat svobodu tvůrčího vyjádření.
4) Epilepsie
Existují dva hlavní druhy epilepsie: grand mal (velké epi¬leptické záchvaty) a petit mal (okénka). Oba typy mají vztah k poruchám elektrické aktivity mozku. U prvního případu se vyskytují záchvaty se ztrátou vědomí a křeče, u petit mal se vyskytují občasné výpadky vědomí.
Oba typy se mohou vyskytovat bez jasné příčiny, i když se tu může projevovat určitá rodinná zátěž. Grand-mal se často vyskytuje po úrazu hlavy nebo po porodním traumatu a spouštěcím prvkem je obvykle stres.
Záchvaty petit-mal, které se vyskytují častěji u dětí, mo¬hou být vyvolány záblesky světla, tvořícími rozhraní mezi světlem a tmou. Je to např. mihání světla televize, přerušo¬vané světlo, světlo pozorované přes zábradlí pohyblivého schodiště, záblesky světla mezi jednotlivými stromy, které je možné pozorovat při jízdě autem, nebo tlumené světlo při soumraku.
Mnozí lidé, kteří trpí záchvaty typu petit mal, jsou velice citliví na atmosférické změny a jsou schopni indikovat pří¬chod bouřky, i když je ještě na míle daleko. Jsou si také dobře vědomi emoční atmosféry ostatních lidí, přítomných v místnosti. Vnímají ji prostřednictvím solar plexem a zá¬chvaty jsou pro ně prostředkem, jak unikat ze situací. Mno¬ho dospělých používá jako podobnou taktiku úniku ze situ¬ací, které jsou pro ně příliš obtížné, denní snění.
Ať už se jedná o jakýkoliv typ epilepsie, jsem toho názo¬ru, že duchovně se jedná o poruchu stability spojení mezi duchem a hmotou a že v průběhu záchvatu se životní ener¬gie člověka štěpí mezi energie tohoto třírozměrného světa a čtyři dimenze, které se nacházejí v dalších sférách bytí.
Energie v základní čakře jsou špatně spojeny se zemí a tento posun energií může být podobný mrákotnému stavu, jaký se objevuje těsně před usmutím.
Při zmírňování příznaků pomáhají cvičení, která zajišťu¬jí lepší uzemění a přání být zde, na zemi.
5) Senilní demence
U této nemoci dochází k atrofíi nebo řídnutí kortexu, vněj¬ší vrstvy mozku.
Je charakterizována ztrátou paměti, emoční nestabilitou, nespavostí, ztrátou soudnosti a logického myšlení, bludy a často také ztrátou osobní integrity. V mnoha případech člo¬věk dětinští a potřebuje trvalou péči a dozor.
Duchovně je možné pozorovat, že mnozí z těchto lidí byli v průběhu svého života velice pragmaticky založeni a spo¬léhali se spíše na logické myšlení než na své pocity, které potlačovali: ovládali se emočně i fyzicky.
Zdá se, že demence vynáší na povrch dítě, které je uvnitř, zároveň se všemi zasunutými pocity, a tak se znovu vyva¬žuje setrvávání u jednoho extrému a nemoc dovolí pacien¬tům opustit tuto zemi mnohem lehčeji.
Doporučení, jak harmonizovat korunní čakru
1) Sedněte si nebo lehněte do polohy, v níž se vám bude pohodlně meditovat. Sundejte si boty a uvolněte všechny tísnící části oděvu. Přesvědčte se, že vaše záda i hlava jsou dobře podepřené a že nemáte překřížené ruce a nohy. Ruce si dejte pohodlně.
Třikrát se zhluboka nadechněte, nechte přitom odejít vše¬chen stres a jakékoliv svalové napětí - začněte od chodidel a pokračujte až k temeni hlavy. Nechte všechno napětí ode¬jít do země, tělo nechte těžké, uvolněné a v klidu.
Přeneste se v duchu do místa, kde se cítíte bezpečně, do místa, které znáte, nebo o kterém jenom sníte. Je tu doko¬nalý mír a klid. Svým vnitřním zrakem, sluchem, čichem i hmatem si začněte uvědomovat své okolí.
Když jste připraveni pokračovat, podívejte se nahoru na energii, která představuje vaše vyšší Já - může mít ur¬čitou formu, barvu, nebo může být tvořena něčím zcela abstraktním.
Dovolte energiím své korunní čakry stoupat a splynout s tuto formou. Vnímejte svou mysl jasnou a představte si, že se vůle vašeho vyššího Já přenáší nad vaše denní záleži¬tosti a naplňuje mysl klidem.
Teď přeneste energii korunní čakrou dolů, k základní čakře a dovolte jí přitom projít každou buňkou těla a nahra¬zovat přitom disharmonii mírem.
Když energie dojde až k základní čakře, nechte ji projít nohama hluboko do země, kde se spojí s vůlí matky Země.
Představte si, jak se tyto dvě energie prolínají a pak spo¬lečně stoupají základní čakrou ke korunní čakře a ještě výš, znovu k vašemu vyššímu Já. Pokračujte a dovolte těmto energiím obíhat mezi vyšším Já a matkou Zemí a procházet přitom vaším tělem, které je jejich přijímačem. Teď jste plně v přítomnosti, a také v „přítomnosti" svého Stvořitele.
Radujte se chvíli z tohoto pocitu.
Až budete hotovi, přeneste energii dolů z vyššího Já ke korunní čakře a zdola od matky Země k základní čakře. Můžete si to představit jako uzavírání květu.
Když jsou všechny okvětní lístky uzavřené, obklopte se bílým nebo zlatým světlem tak, abyste mohli pokračovat ve své každodenní činnosti.
Toto cvičení použijte vždy, když máte pocit, že jste opus¬tili svou cestu, nebo když cítíte, že jste odpojeni od Zdroje.
2) Jako prostředek vyvažování čaker může být použita fialová nebo purpurová barva buď prostřednictvím oděvu, který nosíme, nebo vizualizací.
3) Hledejte v životě klid a radost a každý den si dopřejte deset minut klidného posezení a doplnění svých energií.
4) Buďte v míru se sebou i s celým světem.
Shrnutí tří vyšších čaker
Srdeční čakra je střediskem, které přijímá lásku duše a spojuje duši s láskou Stvořitele.
Krční čakra je střediskem mysli duše, která se spojuje s myslí Stvořitele.
Korunní čakra je střediskem, které přijímá vůli duše a jejím prostřednictvím i vůli Stvořitele.
14
Další psychologické a duchovní souvislosti nemocí
Strany těla
Pravá strana těla představuje mužskou část charakteru člověka, má vztah k jeho schopnosti se prosadit, projevit, k jeho aktivitě, logickému myšlení a síle.
Levá strana těla představuje jeho ženskou část a má vztah k jeho citlivosti, pasivitě, schopnosti přijímat, intuici a schopnosti vyživovat, resp. vychovávat.
Jednotlivé strany odrážejí také osobní a emoční vazby, přičemž pravá strana symbolizuje otce a ostatní muže, levá strana matku a ostatní ženy.
V průběhu vývoje našich mužských a ženských prvků může případně dojít i k jejich vzájemné interakci a s tím související případně nerovnováze, která se projeví i na fy¬zickém těle.
Viděla jsem mnoho lidí, u nichž se příznaky nemocí ob¬jevovaly vždy jen na jedné straně a vyjadřovaly tak důležité poselství, kterému se ve vztahu k této straně měl člověk naučit.
Příklad
1) Jana trpěla ztuhlostí a bolestmi v pravém lokti, rame-
ni, i v palci pravé nohy, což jí působilo velké potíže při
řízení vozu.
Dotazy jsem zjistila, že většinu svého života strávila v au¬tě, při rozvážení dětí do školy, při návštěvách rodičů svých i manželových a při nákupech pro sousedy.
Když jsem se jí ptala, jak se při všech těchto činnostech cítí, reagovala se značnou nelibostí, ale hned se kvůli vyjá¬dření negativní emoce cítila provinile.
Pravá strana jejího těla je strana, kterou se vyjadřuje, a klouby symbolizující pohyb byly nevyjádřenými pocity blo¬kovány.
Pokud by tento stav přetrvával, klouby by ztuhly tak, že už nebude schopna řídit a fyzické tělo tak její problém vy¬řeší bez nutnosti jeho verbální formulace, t. j. nebude již dále schopná dělat všem řidiče.
Ztuhlost kloubů může ovšem omezit i ty činnosti, které dělá ráda a může vést také k nevyléčitelnému poškození.
Po rozhovoru se mnou byla schopna říci „NE" tam, kde to bylo možné, a rozdělit svůj čas rovným dílem na část věnovanou potřebám ostatních a svým vlastním.
2) Byla jsem požádána, abych se podívala na chlapce,
který trpěl bolestí v kříži. Zjistila jsem, že má levý kyčel
výše než pravý, což působilo nerovnováhu v napětí svalů a
to zase vedlo k mírné skolióze (zakřivení páteře).
Dalšími dotazy jsem zjistila, že jde o velmi nadaného mla¬dého herce, který chce prostřednictvím svého umění vyjádřit svou citlivost a své vidění světa.
Rodina ale s jeho hereckou kariérou nesouhlasila a nutila ho k jinému vysokoškolskému studiu. Cítil rozpor (pokři¬vení) mezi přáním vyjádřit své tvůrčí schopnosti a přáním vyhovět rodičům.
Půl roku předtím, než jsem s ním hovořila, odložil své herecké nádobíčko a věnoval se knihám.
Tento mladý muž zjistil, že když se jeho citlivá tvůrčí schopnost dotkla země, nebyla přijatá a aby tedy dosáhl harmonie na jedné úrovni, nadzvedl svou levou nohu co nejvíce od země. To ovšem, vzhledem k vzniklému svalo¬vému napětí, způsobilo bolest v dolní části zad.
Hovořili jsme také o jeho zálibě v malování a souhlasila jsem s tím, že mě příště navštíví s jedním ze svých rodičů. Když jsme hovořili o nutnosti navštívit osteopata, dotkla jsem se také otázky jeho uměleckých schopností. Rodina se nakonec domluvila na kompromisu, že mu dovolí, když si udělá všechnu svou domácí přípravu, věnovat se alespoň hodinu denně svému umění. Bolest, zklamání, pocity ublí¬žení i zlost, to vše může být v těle uzavřeno nejen po dobu mnoha let, ale i po dobu mnoha životů. Pochopením zprávy v pojmech mužského a ženského aspektu může být klíč k uvolnění těchto emocí snadněji nalezen.
KLOUBY
Klouby jsou fyzické struktury, spojené s pohybem a lišící se stupněm volnosti - od spojení mezi lebečními kostmi, které se vůči sobě prakticky nepohybují, až po zápěstí, kte¬ré je pohyblivé v mnoha směrech.
Každý kloub se vztahuje k jinému aspektu života. Ne¬moc určitého kloubu může znamenat blok průtoku energie, vztahující se k tomuto aspektu.
Příklad:
Ramenní klouby symbolizují... nesení a zvedání.
Nerovnováha souvisí s přetížením problémy jiných lidí a je potřeba v zájmu všech zúčastněných tohoto nákladu se zbavit.
Loket symbolizuje... přijetí.
Nerovnováha souvisí s přáním odstrčit od sebe lidi nebo věci. Je třeba přijmout, co se nabízí, ale současně se nene¬chat ovládnout.
Zápěstí symbolizuje... tvůrčí svobodu. Nerovnováha souvisí s pocity omezení. Je třeba uznat e-xistenci tohoto pocitu a směřovat k jeho uvolnění.
Prsty symbolizují... jemné přizpůsobení se životu.
Nerovnováha souvisí s tím, že nám stojí v cestě omezení nějakými detaily nebo se stáváme necitliví k jemné vyváže¬nosti přírody.
Je třeba stát se pružný a tak vylehčit pohyby prstů.
Špička ukazováčku vyjadřuje snahu ostatní odsuzovat nebo na ně svádět vinu místo ochoty nalézt příčinu v sobě samém.
Kyčel symbolizuje... stabilitu pohybu.
Nerovnováha souvisí s neschopnosti kráčet s důvěrou vpřed, ať už vlivem strachu nebo z pocitu nejistoty.
Je třeba získat více sebedůvěry a tedy jistější spojení s vyšším Já ve všech ohledech.
Koleno symbolizuje... pokoru a pýchu.
Nerovnováha souvisí s neschopností zbavit se pýchy a získat více pokory. Mnozí jsou příliš pokorní a potřebují vstát z kolenou a získat více sebedůvěry.
Kotník symbolizuje... svobodu pohybu.
Nerovnováha souvisí s pocity, že nám něco překáží v tom, co chceme, např. v touze získat nové zaměstnání nebo vrá¬tit se domů.
Vyjádření přání vede často k obnovení pohyblivosti.
Prsty na nohou symbolizují... jemné přizpůsobení se pohybu vpřed.
Nerovnováha souvisí s pocitem, že nás svazují obavy z bu¬doucnosti nebo s pocitem, že jsme zdržováni zbytečnými maličkostmi. Když vyšší mysl pracuje s osobností, může být každý krok vpřed konán s vědomím, že na naší cestě není možné udělat krok špatným směrem.
Dna palce u nohy, často způsobená módní obuví, sym¬bolizuje někoho, kdo raději následuje jiné, než aby šel vlastní cestou.
PÁTEŘ
Páteř ochraňuje míchu, která přenáší nervové impulsy pro komunikaci s mozkem. U člověka umožňuje také vzpříme¬né držení těla.
Duchovní význam nerovnováhy v oblasti páteře závisí na tom, která oblast je poškozena.
a) Bederní páteř (dolní část zad) odráží pocit, že náklad je příliš velký, doprovázený často skrytou nelibostí, že tu není nikdo, kdo by nám pomohl.
b) Hrudní páteř (oblast hrudníku) symbolizuje nedosta¬tek prostoru pro vyjádření pocitů ublížení a zlosti.
c) Krční páteř (oblast šíje) vyjadřuje ztrátu pružnosti následkem pocitu neschopnosti nebo strachu se podívat vše¬mi směry.
d) Vyhřezlá ploténka kdekoliv lokalizovaná, vyjadřuje pocit, že člověku nikdo nepomáhá a že není schopen držet krok.
POKOŽKA
Kůže je naším hlavním ohraničením vůči vnějšímu světu a představuje „mě, jako jedince", ve vztahu k ostatní spo¬lečnosti. Zrcadlí a vyjadřuje naše vnitřní pocity vůči okolí. Pro ty, kteří trpí kožními chorobami, bývá přirozené vyjád¬ření pocitů často problémem.
Je mnoho způsobů, jak se může nerovnováha prostřed¬nictvím kůže projevit:
A) Ztluštění kůže
Dochází k tomu v místech, která jsou vystavena nejen fyzickým, ale i duševním traumatům a působí jako jakýsi ochranný mechanismus.
Zdá se, jakoby se člověka s „tlustou kůží" nemohlo nic dotknout. Tento ochranný kryt se často vytvoří jako reak¬ce na emoční bolest, která byla vzhledem k nepřátelsky naladěnému okolí potlačena. U člověka pak vzniká ten¬dence zabránit dalšímu zranění a je pro něj obtížné, aby někomu věřil.
Lidé, u kterých se tvoří potničky, kdy je pot zadržován za málo propustnou pokožkou, se také uchylují za ochran¬nou bariéru. V čínské medicíně náleží kůže do meridianu plic a proto je ezotericky spojena s krční čakrou - centrem sebevyjádření. Nejčastějšími pocity, které se schovávají „pod kůži" bývá smutek, zranění a bolest.
Bohužel to však bolesti nezabraňuje, ale bolest to také přivolává. Lidé tohoto typu nejsou schopni přijít blíž a na¬bídnout lásku a pomoc, zůstávají se svými pocity sami a nejsou schopni se zapojit plně do společnosti.
Reflexologie si všímá toho, že místa ztvrdlé kůže na chodidlech souvisí s oblastmi těla, která člověk potřebuje ochránit.
Lupénka
je stav, kdy dochází ke ztluštění pokožky, většinou na místech těla, která jsou více vystavena vnějším vlivům, t. j. v oblastech náchylnějším k emočnímu nebo fyzickému trau¬matu. Lupenka se objevuje většinou v období stresu a zlep¬šuje se působením ultrafialového světla, ať už přírodního (slunce) nebo umělého.
Z psychologického a duchovního pohledu jsem obvykle zjistila, že pacienti s lupenkou zaujímají obranné postoje se snahou řídit náš rozhovor. Postupně v nich však nacházím velmi citlivé a zranitelné vnitřní dítě, které potřebuje péči a povzbuzení, aby se snažilo nalézt a vyjádřit sebe sama a ne se schovávat před životem za další vrstvy kůže, které mají sloužit jako obrana.
U některým lidí se lupenka objevuje v oblasti týlní kosti, vespodu lebky. Touto oblastí vede důležitá spojnice mezi krční čakrou a třetím okem a představuje neochotu vyjádřit to, co vidíme před sebou.
B) Dermatítida (zánět kůže)
Jde o zánětlivý proces na kůži způsobený chemickými látkami, jídlem, traumatem nebo stresem. Souvisí s nerovno¬váhou imunitní reakce, což většinou zasahuje oblast solar plexu a srdeční čakry.
Ekzém
je specifická forma dermatitidy, která má často vztah k astmatu nebo senné rýmě. Projevuje se jako červená, svě-divá, šupinatá vyrážka, která může později mokvat nebo se zanítit. Postihuje většinou skrytá místa jako je vnitřní strana loktu nebo kolena. Symbolizuje ukrývání emocí a citlivost jedince. Ačkoli budou jednotlivé aspekty těchto potíží dále podrobněji rozvedeny, obecně ekzém symbolizuje přecitli¬vělost na něco v okolním fyzickém nebo emočním světě, co je v případě emocí potlačeno ze strachu z negativní odezvy.
Červená nebo palčivá pokožka vyjadřuje potlačený hněv a frustraci a je třeba tyto pocity otevřeněji vyjadřovat.
Svědění vyjadřuje podrážděnost z něčeho nebo někoho a nemožnost z této situace uniknout. Něco se nám „dostalo pod kůži" a tělo se snaží ten rušivý činitel dostat ven na povrch, aby byl viditelný a mohlo se s ním něco udělat.
Mokvání kůže často ukazuje na vnitřní pláč a tělo se sna¬ží ho nechat odejít.
C) Nežit (vřídek)
se objevuje v místech infekce mazové žlázky (která do¬dává kůži potřebný tuk) a vyjadřuje něco, co se nějaký čas podebíralo a hnisalo a nyní to „potřebuje ven". Symbolicky je podstatné jít ke kořenům skutečného problému a ne se zabývat doprovodnými jevy (hnis).
Skrytý vřídek odráží neschopnost opustit minulost nebo vyjádřit hluboce ukryté emoce, často k neprospěchu jedince.
D) Akné
je způsobeno nadměrnou sekrecí mazových žlázek a nor¬málně souvisí s mužskými hormony.
Tyto potíže jsou běžné v dospívání a na začátku dospě¬losti, kdy se u člověka vyvíjí jeho sexuální identita. Ak¬né se však může objevit v každém věku, kdy dojde k nerov¬nováze mezi mužskou a ženskou složkou a vede to k nedos¬tatku důvěry a nedostatečné sebelásce.
U žen k tomu dochází obvykle tehdy, když se uvolní nad¬měrné množství mužských hormonů, což může vyjadřovat potlačení jejich ženské složky.
E) Akné Rosacea (růžovka)
je potíž, kterou obvykle trpí ženy s nerovnováhou nervo¬vého řízení krevních cév, což vede k jejich rozšíření a způ¬sobuje to zrudnutí tváří a nosu a vytvoření drobných skvrn nebo pupenců.
Jsou známé určité spouštěče těchto potíží jako např. al¬kohol, kouření, mléčné výrobky, koření a - nejobvykleji -potlačený vztek a rozhořčení.
Tito lidé se často snaží zavděčit druhým, které nechtějí pohněvat nebo zarmoutit, ale cítí vztek, že jejich potřeby nejsou vyslyšeny.
Potřebují se naučit o tom mluvit a nebát se následků.
F) Bradavice
jsou způsobeny virem, který napadá kůži. Je to běžné v období, kdy hledáme sami sebe, že části naší bytosti, kte-
ré jsou méně pomilování hodné, vystupují na povrch. Je opravdu důležité se milovat „se vším všudy".
Holohlavost
Jedná se o stav, kdy člověk ztrácí vlasy, většinou v oblasti čela, ale také po stranách. Většinou jde o nějaký traumatic¬ký zážitek v minulosti, který doslova „zasáhl kořeny" naší bytosti a trauma a následný smutek zůstává ve vlasovém lůžku a zabraňuje růstu.
Vlasy se vždy považují za znamení síly, možná proto, že pokrývají korunní čakru. Pro léčení je třeba člověka povzbu¬dit, aby se postavil smutku a vybudoval si vnitřní sílu a bez¬pečí.
15
Cesta vpřed
V průběhu staletí se způsoby léčení výrazně měnily. Moderní medicína se uplatňuje od konce minulého století na úkor těch způsobů léčení, které tehdy byly v módě a nyní se označují jako „alternativní".
V současné době dochází k návratu zpět k přirozenějším metodám léčení, protože důvěra v synteticky vyráběné léky nenaplnila očekávání. Neexistuje „tabletka na každou ne¬moc" a přes stále se zdokonalující technické možnosti jsou lidé stále nemocní a umírají.
Možná je nyní vhodné přestat se snažit vyvíjet další způ¬soby léčení a začít se dívat na proces nemoci jako na celek a vidět jeho souvislosti se zdravím.
Abychom toho byli schopni, je třeba prolomit bariéry, které oddělují náboženství, filosofii, psychologii a medi¬cínu a dívat se na nějako na jednotlivé části jednoho cel¬ku. Dokud nebudou sjednoceny pod jedním praporem, budou sloužit velmi nedokonale těm, kteří u nich hledají pomoc.
Být zdravý znamená být celistvý a toho se dosáhne sjednocením mysli, těla a ducha. K tomuto cíli vede cesta, na které potkáváme situace, které nám poskytují příleži¬tost prožít všechny aspekty života, které lidská existence
nabízí. Neměli bychom však být zaslepeni těmito zkušenostmi, ale měli bychom se dívat skrze ně a vidět poučení, které sebou přináší. Tak se postupně učíme přijímat všechny části sebe sama a nakonec je i milovat. Je to cesta k rozšíření vědomí duše a ke konečnému sjednocení.
Nemoc je na naší cestě ukazatelem, který nás upozorňu¬je, že přišel čas něco změnit. Na začátku se objevuje v podo¬bě nerovnováhy mysli a pokud to nevyvolá změnu, projeví se v těle jako fyzická nemoc.
Změna, ke které dojde, může mít za následek jak vymi¬zení symptomů, tak chronickou nemoc nebo smrt. To vše je součást cesty duše. Není žádný důvod, aby někdo zůstával na této zemi, když už dokončil svůj úkol. Ve smrti se duše prostě přesune na novou úroveň bytí.
Ať se nám v životě stane cokoli, není to náhoda. Byla nám dána svobodná vůle v tom, jak reagovat na události, které nám život přináší, ale pokud se duše rozhodne, že je¬dince má udělat krok vpřed, pak se to stane.
© © ©
Také preventivní medicínu čekají nezbytné změny, pro¬tože úspěch nelze měřit jen podle toho, zda pacient žije nebo zemře. To není v rukou zdravotníků. A co tedy zůstává v o-blasti léčení?
Domnívám se, že nadešel čas, kdy dojde k těmto třem změnám:
1) Každý terapeut, ať už je příznivcem klasických nebo alternativních metod, by měl brát do úvahy celého člověka: mysl, tělo a ducha a po poskytnutí „první pomoci" by měl uplatnit své léčebné umění na člověka v jeho celistvosti.
2) Měli bychom si více uvědomit důležitost vlastní pa¬cientovy odpovědnosti za své zdraví. Pacient si pak může vybrat v čase změn to nejvhodnější léčení a informace, kte¬ré mu pomohou.
3) Každý terapeut si musí uvědomit, že slouží paciento¬vi jako zrcadlo, ve kterém vidí své pravé já. Pokud je zrca¬dlo zanesené, bude obraz nezřetelný. Je proto důležité pro všechny, kteří pečují o druhé, si udělat pořádek sám v sobě, aby mohli poskytovat co nejjasnější odraz.
Žádná terapie není lepší než terapeut, který ji provádí.
© © ©
Na celém světě dochází k velkým změnám a k překoná¬vání dosavadních omezení. Největší omezení jsou však ta, která dosud nosíme ve svých myslích.
Minulý týden mě navštívila Míla, která má rakovinu prsu. První nález byl zjištěn krátce potom, co ucítila bodavou bolest v hrudníku. Nádor byl odstraněn, ale nyní se u ní objevil další ve stejném prsu a vyšetření ukázalo, že se jed¬ná o tvrdou horkou bulku deformující obrys těla.
Hovořili jsme o dietě, celkovém zdraví a klasických léčebných metodách. Pak jsem se zeptala, jestli před pár lety nedošlo k něčemu, co mohlo mít s rakovinou souvislost.
Ochotně se o tom rozhovořila. Před čtrnácti měsíci na¬vštívila dceru a vnoučata. Měla dceru moc ráda a snažila se jí poskytnout vše, co by si sama přála. Během toho, co u ní byla na návštěvě, ji dcera požádala, aby nekritizovala její děti a řekla jí, že je chce vychovávat po svém.
Míla cítila tuto poznámku jako bodnutí nožem. Nemohla uvěřit tomu, že by její dcera mohla být taková, po všem, co pro ni udělala. Velmi ji to zranilo a od té doby s dcerou ne¬mluvila ani ji nenapsala. Za šest měsíců se u ní objevil první nález rakoviny. Dcera matku prosila, aby se vrátila, volala jí a psala, ale nebylo to nic platné. Nevěděla, že je Míla v nemocnici, protože ji o tom otec zapomněl informovat.
Míla nakonec dodala, že si uvědomuje, že rakovina má vztah k této události. Ptala jsem se jí, co by měla dcera udělat, aby s ní zase mluvila. „Nic" odpověděla. „Takže jí trestáte?" podotkla jsem. „Ano", odpověděla se zjevným vzdorem.
Bulka v prsu byla tedy stejně pevná jako její postoj k dceři. Horkost byla výrazem jejího hněvu. Živila své dítě z tohoto prsu a najednou ji dítě odmítlo. Hněv a bolest se lokalizo¬vala do oblasti prsou.
„Nakonec jste to vy, koho trestáte", řekla jsem. „Já vím", odvětila s povzdechem a převedla řeč na to, jaká terapie by byla vhodná.
Míla měla odvahu být otevřená a toho jsem si vážila, pro¬tože to je vzácné. Přesto však nebyla ochotná uvolnit nega¬tivní emoce vůči své dceři a nabídnout odpuštění, i když by to mělo vést k další bolesti a trápení a dokonce i ke smrti.
© © ©
Nemoc je čas přerodu. Pravé uzdravení je totiž změna postoje mysli. Zde je příležitost odložit staré záznamy a vybrat něco nového.
To vše vyžaduje odvahu a může k tomu dojít jen tehdy, pokud člověk miluje sám sebe bez podmínek.
Jsme na své cestě sami a jen zde najdeme svou vnitřní pravdu. Je už čas projít dveřmi vnitřní proměny a jít za svět¬lem duše, která nám dává mír, radost a jednotu.