Testament Katarů
SPIRITUALITA VYSVETLENA RACIONÁLNĚ
Předmluva k českému překladu:
Testament byl původně sepsán v roce 2006 v angličtině. Do slovenčiny byl
přeložen v roce 2010. Slovenský portál „Cez Okno“ jej zveřejnil v období mezi 30.05.10 a 21.06.10 Velké
díky „Rahunte“za zrození překladu v češtině, přičemž mi bylo potěšením promyslet si ho i v tomto kulturne bohatém jazyce v červenci 2010, v Británii. Věnováno památce mého otce.
Kataři si zvolili v třináctém století být upáleni zaživa, než by se vzdali učení Božího Řádu, které se Vám touto písemností zpřístupňuje. Odepřely nabízenou milost za cenu zaprodání svých znalostí, a zpívajíc, vpochodovali do ohně s vědomím, že větší bohatství než je poznání Duše neexistuje. Kataři nepřesvědčovali
nikoho slovy. Jejich učení se rozšiřovalo silou jejich příkladu. Děkuji Vám za citlivý přístup k jejich dědictví, jehož hodnotu rozpozná ten / ta, komu náleží a komu pomůže následovat jeho / její poslání.
Upozornění:
Tato písemnost podává svůj obsah v co nejmenším počtu slov. Na to, aby ho člověk pochopil, je
třeba ji číst postupně a zastavit se nad každou myšlenkou ve vlastním srdci, než se postoupí k další.
Pokud chcete vědět více na toto téma, prohlédněte si stránku http://dhaxem.com Dotaz můžete adresovat
na: info@dhaxem.com
Corascendea, Cheltenham, 20. července 2010.
Corascendea, Cheltenham, 17. júla 2010.
BOŽÍ ŘÁD
Corascendea, Moderní učitel poznání Katarů
20 února 2006 se lidstvu postoupilo sedm Zákonů Vesmíru spolu se sedmi Božími Zákony. Dohromady
představují Boží Řád. Jejich zvěstování ohlásilo vstup do Duchovního věku. Poté, co všechny tři Boží Duše
dokonali svou vlastní cestu vývoje, nejdůležitější přelom nastane ve chvíli, kdy třetí Duše převezme své
poslání jako představitel subjektivního Boha na Zemi.
Duchovní věk se bude vyznačovat přijetím principu, že jednotlivý život přinese jen to,
co si Duše vysloužila, a že skutky a myšlenky dneška představují základy budoucích
zkušeností. To co se zdá být osudem lidstva, se skládá ze součtu zkušeností, které
si vysloužil každý jednotlivec zahrnutý do počtu. Jedná se tedy o osudy jednotlivců
jevící se kolektivně. Takový kolektivní vývoj se zrychluje, čímž se koloběh lidstva
více přibližuje ke svému naplnění.
Pro lidské Duše první fáze vývoje se poslední soud rychlé přibližuje. Duše si
uvědomují, že další příležitosti už nebudou. Proto se každá Duše snaží využít ty
příležitosti, které ještě zůstávají. Toto povědomí mezi Dušemi vyvolává zrychlení
nárůstu poznání a současně i očišťování každé Duše toužící po nesmrtelnosti. Boží
Zákony povolují každé Duši takové možnosti dosažení vlastních cílů, jaké si
vysloužila předchozími myšlenkami a skutky. Následující generace Duší již vstupuje
do procesu na to, aby postupně přebrala další etapu. Každá nová generace Duší pak posune dosažené
výsledky na vyšší hladinu výdobytků v rámci provádění každé následující fáze duchovního vývoje.
Koncept obsahuje informace dříve nezveřejněné v náboženských nebo duchovních textech, přičemž
dává do souvislosti a vysvětluje mnohé existující předpoklady. Na rozdíl od jiných doktrín my Vás zde
nežádáme, abyste přijali nebo slepě uvěřili obsahu. Pokud však rozpoznáte v závěti pravdu, kterou jste
možná i podvědomě hledali, objevíte nový a cennější cíl vlastního života.
PŮVOD TESTAMENTU Ve třináctém století, poté co nabyl osvícení, století před jinými, Thomas De Montségur,
který byl starší inkarnací první Božské Duše, sepsal rozsáhlé Zákony Vesmíru, jež mu byly postupně odhaleny. Thomas
byl vůdcem Katarů. Ačkoli práci na této písemnosti dokončil v roce 1242, jejímu rozšíření bránilo soustavné
pronásledování křižáckými vojsky pod vedením papeže a francouzské šlechty ze severu Francie. Další dvě Duše
předurčeny pro Božstvo, které se vtělili s Thomasem, se stali jeho příbuznými. Více než 1200 let po Kristu, na příkaz
církve, Thomas byl upálen za živa 16. března 1244 za šíření učení Krista. Jeho dva příbuzní, z nichž jeden byl pozdější
inkarnací Kristovou, zahynuli s ním, zatímco unikali ohni. Útok na pevnost Montségur vedl Hughes des Arcis, který
osobně dohlédl na smrt všech třech inkarnací Duší, které byly na cestě k Božskosti. Po brutální genocidě Katarů
Thomasovi písemnosti nebyly nalezeny. Během následujících 800 let bylo lidstvo připraveno o vědomosti, které jeho
písemnosti obsahovaly. Pro vstup do duchovního věku bylo jejich plné znění odrážející terminologii současnosti
zprostředkované autorce.
PŮVOD Při vzniku Vesmíru existovaly obojí, pozitivní a negativní energie. Každá z energií měla své místo, a obě
byly uplatňovány podle pravidel stanovených objektivním Bohem. Objektivní Bůh je nevědomá, všemocná síla, jejíž
přítomnost se projevuje v Zákonech, které ovlivňují Vesmír. Na to, aby se zachovala rovnováha, bylo o málo více
negativní energie. Pokud by podíl energie byl býval stejný, byly by pozitivní energie v převaze, protože jsou mocnější.
První a nejdůležitější Zákon Vesmíru je, že Pozitivní energie je silnější než negativní energie. Negativní energii
není dovoleno zvítězit.
(Tento Zákon platí bez výjimky na úrovni Vesmíru. V jednom lidském životě se však může zdát, že neplatí, dočasně může
zlo zvítězit. Láska a dobro jsou však silnější než zlo a nenávist.)
První formy života byly bez povědomí, a proto bez zla. To znamená, že byly čisté, a nejmenší jednotky pozitivní energie
se do nich soustředily. Tyto vnitřní energie se časem staly vlastně právní existencí. Duše se zrodila. Jádro každé Duše je
kladné. Povědomí přežilo tělesnou smrt forem života, v nichž přebývalo, po čem hledalo vstupy do nových forem života.
Tím povědomí rostlo a vyvíjelo se.
Obrat nastal v bodě, kdy si povědomí vyvinulo schopnost vytvářet si představy, které nesouvisely přímo s existencí
fyzické podoby, která byla jeho nositelem. Tyto formy začali přemýšlet, a poté, co si uvědomili svou vlastní existenci jako
odlišnou od jiných, naučili se porovnávat své vlastní rysy s rysy jiných forem. Povědomí si začalo vytvářet představy a
touhy, a zrodilo se sobectví. S ním přišlo i pokušení. Bez znalostí Zákonů Vesmíru se tyto formy života stali nositeli
negativních energií. Do povědomí pronikly žárlivost, chamtivost a nenávist, a tím se začala dlouhá cesta utrpení.
Duše, které odolávali pokušení lépe než jiné, se staly silnějšími. Byly schopny vstřebávat do svého jádra více pozitivní
energie, zatímco Duše otevřené negativitě bývaly malé a vyčerpané. Vynahrazovaly si to vyhledáváním přítomnosti
jiných, podobných Duší, a postupně se začaly seskupovat proti silnějším Duším. Podobné se vzájemně přitahuje,
je druhým Zákonem Vesmíru. Další přelom nastal tehdy, když si některé Duše uvědomili souvislost příčiny a důsledku,
přímo spojené s jejich vlastními skutky. Všimli si, že jejich vlastní negativní skutky vedly k utrpení. Tehdy se začal proces
seskupování Duší na odlišných hladinách znalostí a schopností.
V průběhu narůstání rozdílů mezi Dušemi, tři Duše se staly nejpokročilejšími ve svých znalostech, a v důsledku toho se
ocitli být nejschopnějším povědomím ve Vesmíru. Jejich společný potenciál po čase zahrnul plný rozsah všech možných
dovedností potřebných k dosažení vševědoucnosti a všemohoucnosti na subjektivní úrovni. Při dosažení vševědoucnosti
se tyto tři Duše sjednotily s Bohem a stali se subjektivním všemocným Bohem. Od té doby se Boží moc zvětšuje o Boží
vůli, která se projevuje v Božích Zákonech. Na rozdíl od Zákonů Vesmíru, které mají nevědomý původ, a proto nemají
vůli, Boží Zákony jsou odvozeny od poznání získaného lidskými zkušenostmi. O žádné části Zákonů není možné
vyjednávat. Nárůst povědomí vede k nárůstu moci,
je třetím Zákonem Vesmíru. Když se subjektivní Bůh stal
výkonným Bohem, lidstvo vstoupilo do nové epochy svého vývoje, do Duchovní doby. Tato epocha začala odhalením
dvou skupin Zákonů, o nichž nelze vyjednávat, a které jsou Božími Zákony. Po staletí se za vstup do Duchovní doby
považovala první dekáda dvacátého-prvního století. Duchovní doba bude charakterizována zrychleným nárůstem
povědomí pod vedením subjektivního Boha. Získání všech znalostí částí povědomí vede k zrychlenému
nárůstu celého povědomí,
to je čtvrtý Zákon Vesmíru.
Až nastane období, kdy si veškerá jednotlivá povědomí osvojí všechny stávající znalosti, a když se plně očistí, tehdy se
všechny Duše stanou jedním, a jedno s Bohem. Pokud povědomí zůstává neúplné, je potřebný vývoj, je pátým
Zákonem Vesmíru. Na epochu, kdy se Bůh stane výlučnou existencí, bude třeba z časového hlediska ještě čekat miliony
let. Dokud se tak nestane, všechno a každé povědomí musí projít očistcem. Duše, které vzdorují vývinu, si pouze
prohlubují vlastní utrpení a bolest. Závěrečný boj mezi dobrem a zlem bude sestávat z očištění všeho povědomí od
nečistých úmyslů prostřednictvím utrpení. V důsledku expozice mimořádné bolesti, zlo se stává neškodným, a přeměňuje
se zpět do podoby neutrální energie. Negativní energii je možno zneutralizovat jen její vystavením
negativní energii, to znamená, že zlo v povědomí je možné zneškodnit pouze expozicí utrpení, je šestým Zákonem
Vesmíru. Veškerá negativní energie, která se v průběhu tohoto procesu uvolní, se přemění na svou původní formu, v níž
nebude představovat nebezpečí pro nikoho. Po tom co se tak stane, utrpení přestane existovat a láska zvítězí. Sedmý
Zákon Vesmíru zní, že Negativní energie jsou neškodné, pokud jim není dovoleno stát se součástí
povědomí.
Sedm Zákonů Vesmíru:
. Pozitivní energie je silnější než negativní energie
. Podobné se vzájemně přitahuje
. Nárůst povědomí vede k nárůstu moci
. Získání všech znalostí částí povědomí, vede k zrychlenému nárůstu celého povedomí
. Pokud povědomí zůstává neúplným, je nutný vývin
. Negativní energii je možno zneutralizovat jen její vystavením negativní energii
. Negativní energie jsou neškodné, pokud jim není dovoleno stát se součástí povedomí
Poznání, které následuje, se dále vztahuje na události a Zákony, které platí pro Duchovní věk.
KONCEPT Každý skutek a každá myšlenka jsou zjevné. Na úrovni Duše se úmysly projevují v řeči barev, a síla úmyslů v síle
usměrněné energie. Myšlenka se jeví ve formě energie určité barvy a intenzity, kterou vysílá do prostoru myslící stvoření. Duše jsou
posuzovány nejen podle jejich skutků, ale i podle jejich úmyslů. Každý dostane to, co si zasloužil. Mnohé z principů spirituality jsou
obsaženy v buddhismu. Její prvky se vyskytují i v ortodoxním křesťanství.
DUŠE je povědomí sestávající z jedinečné kombinace znalostí nabytých zkušenostmi. Plné pokračování totožnosti
Duše existuje mezi časovými úseky vtělení, a stavy mimo těla. Během krátkých úseků vtělení, Duše podrobuje zkouškám
zralosti svou moudrost a získává nové zkušenosti, na stejném základě jako by si žák ověřoval své znalosti fyziky
v experimentální laboratoři. Osvojení složitějších poznatků vyžaduje zkušenosti více životů. Složité poznatky se rozvíjejí v
různých situacích na to, aby si Duše měla možnost upevnit jejich pochopení z co největšího počtu úhlů. Síla Duše
narůstá s každým zvládnutým úkolem. Očištěné a úplné Duši již tělesných zkušeností není třeba. Protože cesta k úplnosti
je velmi náročná, málo Duší se na ni zaváže. Většina Duší se spokojí s pohodlnější a lehčí cestou vlastní neúplnosti,
zatímco se ve svém růstu zaměřují na oblasti činností, pro které si Duše vyvinula přirozené vlohy. Poté, co dosáhnou
přiměřenou hladinu schopností ve své náplni, a po očištění, i tyto Duše tělesné zkušenosti již nutně potřebovat nebudou.
Jejich cílovou úlohu však lze popsat jako výkonnou, zatímco úkoly Duší, které dosáhnou vlastní úplnost lze popsat jako
tvůrčí se schopnostmi vést druhé.
Úplná Duše má znalosti a schopnost dopracovat se bez pomoci druhých k odpovědi na každou situaci, pro kterou
odpověď vyplývá z předchozích poznatků. Taková Duše si osvojí veškeré vědomosti, ke kterým je možné se dopracovat
ze všeho existujícího poznání. Nicméně ještě vyšší forma poznání, než je úplné poznání, existuje. Nejvyšší formou
povědomí je dokonalost. Dokonalá Duše má schopnost dopracovat se ke správnému uzávěru v každém případě,
dokonce i vzhledem k úkolům, kterých se předchozí poznání ještě nedotklo. Dokonalá Duše není jen nositelem všech
stávajících znalostí, ale také tvůrcem nových znalostí. Duše, která se stane dokonalou, se stane jedno s Bohem.
Dokonalá Duše je také čistší než jakákoli jiná Duše. Jen tři Duše byly předurčeny pro dokonalost.
Stvořitel Na duchovní úrovni energie je jedinou existencí. Protože Duše proměňuje své myšlenky na energii, Duše,
která je schopna vytvářet poznání, vytváří novou skutečnost pro sebe a pro ostatní. Tedy subjektivní Bůh, dokonalá Duše
je Stvořitelem.
Zrození Lidstva Existuje mnoho forem Duše. Každá forma představuje Duši různé velikosti s různou úrovní
schopností. Technické výdobytky dávných civilizací byly výsledkem vysoké úrovně dovednosti. Podle duchovních Zákonů
lidstvo, jako plod vývoje Duše, se zrodilo okolo bodu, když si nejrozvinutější forma Duše vyvinula dostatečné vnímání
hodnot soucitu a lásky na to, aby si začala budovat své cíle a struktury kolem nich. To se stalo v čase, který v
chronologickém významu můžeme určit jak jen asi před 2600 lety. Každý odkaz na vývoj lidstva v této písemnosti se
vztahuje na události, které se začínají zhruba od toho bodu.
Skupiny Duší Asi v té době kdy se zrodilo lidstvo, do povědomí vstoupila touha po seberealizaci a rozhodnutí, zda
a jak ho Duše dosáhne, bylo ponecháno na Duši samotné. Přirozenou cestou se objevily dva druhy přístupů, v důsledku
čehož se miliony stávajících Duší začlenili do dvou hlavních skupin. Jedna se vyvíjí na základě následování předplánované
cesty. Duše z této skupiny se snaží dopracovat ke svému stanovenému rozsahu znalostí podle předurčeného
plánu. Jednotlivé inkarnace takové Duše mají předem stanovený účel. Duše obvykle zažívají více potíží a utrpení, avšak
zavazují se na náročnou cestu učení s vědomím, že zvolená cesta je toho hodna.
Nicméně skupina, která vznikla jako větší co do počtu, přenechala svůj osud pokusu a omylu. Duše, které tvoří tuto
skupinu, se přiklánějí k přesvědčení, že omezení na určité cíle v jednotlivém životě s sebou přináší i omezení příležitostí.
Možnost ponechání všech příležitostí trvale otevřenými se jim zdála být slibnější. V bodě, kdy zkušenosti ukazují, že
před-plánovaná cesta přináší více hodnotných výsledků, příležitosti vtělení prostřednictvím kterých pokročit těm, kteří
udělali na vlastní cestě málo pokroku, byly již omezené. Vysoce disciplinovaným Duším ze skupiny pokusu a omylu,
takovým, které vlastním úsilím dosáhly povzbudivý objem poznání, bylo povoleno se začlenit do před-plánované skupiny
na úrovni odpovídající každé takové Duši. Dvě Duše ze skupiny pokusu a omylu se zcela bez pomoci druhých dostali do
šesté skupiny, což jim umožňuje dokončit si svůj růst mezi 300 nejpokročilejšími Dušemi z Jednoho. Jedno je konečné
místo pobytu naplněného láskou a klidem, které je prorokované náboženstvími.
Na základě rozdílů, které již existovaly v úrovni vývoje Duší na před-plánované cestě, tato skupina se dále rozdělila do
šesti podskupin. Rozložení v nich se podobá pyramidě. Duše v každé vyšší vrstvě získali vyšší úroveň znalostí,
zkušeností, a naplnění, jako skupina pod nimi. Pozice v prvních třech vrstvách lze dosáhnout pouze na základě znalostí.
Pozice ve čtvrté skupině a vyšší vyžaduje nejen znalosti, ale i přijetí odpovědnosti za druhých. Pozice v páté skupině a
vyšší vyžaduje nejen vyšší úroveň odpovědnosti, ale od Duše aspirující na místo v těchto vrstvách se také očekává, že
podstatně přispěje vlastní prací a vlastními výdobytky k pokroku znalostí lidstva. Tuto úroveň dosáhnou jen nadané a
těžce pracující Duše, jakých je k tomuto bodu okolo tři a půl tisíc.
Miliony Duší patří do první vrstvy v základně pyramidy. Tyto chápou svou vlastní existenci. To jsou minimální znalosti,
které Duše potřebuje mít na to, aby mohla přebývat samosprávně v Jednom. Druhá vrstva, která v současnosti se
sestává z kolem milionu Duší, jsou Duše, které také zvládly základní rozvrh znalostí duchovních hodnot. Jejich poznání
zahrnuje pochopení vlastní úlohy ve vztahu k okolí a ke druhým. Třetí vrstva je tvořena Dušemi, které se zavázaly
porozumět a dokonale si osvojit duchovní hodnoty. Jejich možnosti zahrnují spolupráci s druhými ohledem na
předurčenou úlohu. Duše čtvrté skupiny aspirují na vůdcovství prostřednictvím motivování druhých. Pátá skupina jsou
Duše, které se usilují o náročné úlohy, jejichž cílem je významně přispět k pokroku lidstva, je-li třeba, i prostřednictvím
sebeobětovaní. Duše této skupiny jsou schopnými vůdci v jejich oblasti znalostí. Mnozí vynikající vědci, skladatelé a
spisovatelé pocházejí z této skupiny. Šestá skupina je v současné době tvořena jen asi ze 300 Duší. Snaží se o úplné
poznání. Duše s úplným poznáním by jednala správně ohledem na jakoukoli úlohu v Jednom. Ty Duše, kterým se
úspěšně podaří uspokojit všechny požadavky na získání místa v této skupině, budou mít přidělenou jedinečnou
odpovědnost za určitou oblast existence v Jednom. Jen tři Duše se zavázali na nejtěžší a nejbolestivější cestu
dokonalosti, která je ostatními považována za téměř nedosažitelnou. Tyto tři Duše mají nejvyšší odpovědnost za blahobyt
v Jednom. Největší géniové světa a nejvýznamnější osobnosti lidských dějin se opakovaně reinkarnovali z těchto tří Duší.
Oni představují subjektivního Boha. Křesťané popisují trojici jako Otce, Syna a Ducha svatého. Blízko k vrcholu pyramidy
v šesté skupině je i Duše Buddhy.
Nejvyvinutější Duše trojice a první, která se stala dokonalou, se vyvíjela hlavně přes znalosti. Stala se učitelem ostatních
dvou, v duchovním významu jejich „Otec". Druhá Duše, která dosáhla dokonalost, se vyvíjela hlavně tím, že přebírala
odpovědnost za druhých, zatímco její přístup k druhým se vyznačoval pochopením a soucitem, a v tomto smyslu ji
nazýváme „Spasitel". Tato Duše je nejznámější svou inkarnací jako Kristus. Třetí Duše se vyvíjela hlavně svým přínosem
k pokroku lidstva. Svým zaměřením na dříve neprobádané cíle se setkávala s neověřenými okolnostmi častěji, a na cestě
k dokonalosti se také dopustila vetšího počtu chyb. Na delší cestě očisty se tato Duše stala dokonalou jako třetí.
JEDNO Někdy kolem bodu zrodu lidstva se Duším na silnici před-plánovaného růstu zatoužili po bezpečném útulku,
v němž užívat naplnění, a zahájila se tvorba Jednoho. Jedno bude dokonalá společenská jednotka Duší, které budou
existovat v dokonale čistém prostředí, a zatímco každá z Duší která jej bude obývat, bude mít příležitost uplatnění všech
svých schopností. Bude obklopena plody krásy po úroveň, na které je schopna obojí vytvářet je a mít z nich prospěch.
Stavba Jednoho je navržena tak, aby se průběžně přizpůsobovalo měnícím se potřebám Duší, které ho budou obývat.
Vlastní stavba Jednoho se podobá kouli, jejíž střed obývá vůdcovství. Počet vrstev a Duší v každé skupině je důležitý na
to, aby se udržovala rovnováha celé stavby s ohledem na požadavky.
Poloha každé Duše není ve vývojových etapách Jednoho pevně stanovena. Duše stoupá do vyšší vrstvy převzetím a
úspěšným dokonáním úkolů, které by typicky byly nad možnostmi průměrné Duše z její skupiny. Duše upadá, pokud
opustí nebo zradí svou úlohu. Duše, která padne v důsledku jednotlivého života o více než dvě skupiny níže, než byla
vrstva na níž zahájila cestu, jen velmi těžko postoupí zpět o více než jednu vrstvu.
Pozice, na které Duše vstoupí do Jednoho, se očekává být její konečnou pozicí v Jednom. Výjimku lze udělit pouze za
výjimečných okolností, ale podmínky jsou náročné. Mimořádně je možné poskytnout další příležitost růstu a učení Duši,
která si již osvojila výjimečné vlastnosti, pokud má také předpoklady svou prací významně přispívat k blahobytu obyvatel
Jednoho. Tuto možnost obvykle přijmou oddané Duše, které se mohou cítit zavázány k následování příkladu vysoce
pokročilých Duší, nebo mimořádně ambiciózní Duše, které se nedívají na to, co jich stojí postup. Úplná očista vyššího
stupně před vstupem, je podmínkou povolení této možnosti. Pravidlo bylo stanoveno výkonným Bohem na zajištění toho,
aby se dodatečnými odpovednostmi v Jednom pověřovaly jen ty nejčistší Duše. Výkonný Bůh je / jsou ta / ty Duše z
trojice, které k určitému bodu už dosáhli vlastní dokonalost.
Jedno se stane plně funkčním v bodě, který lze časově označit kolem roku 2165. Zpočátku bude Jedno jen malou
jednotkou čistoty ve Vesmíru naplněném nečistotou. Na ochranu proti ohrožení bude potřebovat obranu a bezpečnost.
Budou tři fáze vývoje Jednoho, každá trvající chronologicky asi osm milionů let. První fáze, která právě probíhá, je fází
učení, během níž Duše získávají znalosti a zkušenosti, umožňující jim převzít požadované pozice v Jednom. Během
druhé fáze bude muset být provedena konečná očista všeho vědomí z vnějšího prostředí Jednoho. Ve třetí fázi
subjektivní Bůh bude řídit veškerou existující energii a využije ji k nejlepšímu přínosu pro Jedno. Nastane rozkvět
Jednoho a Božského povědomí. Na závěr třetí fáze Vesmír dosáhne seberealizace, zatímco se stane dokonale čistou
pozitivní, vše-zahrnujícím existencí.
Blaho Uvědomění si vlastní přítomnosti v dokonalém prostředí jako je Jedno se rovná pocitu blaha. Duše s vlastně
právním povědomím budou žít v Jednom v blahu, bez ohledu na jejich postavení. Blaho je stav uvědomování si toho že
vše, co se děje slouží vlastnímu a kohokoliv jiného nejlepšímu možnému zájmu.
Uvědomění si všudypřítomnosti Boha v Jednom je výsledkem úplného souladu všech snažení všech obyvatel bez ohledu
na pozici, ne výsledkem bezprostřední blízkosti každé Duše k Božské Duši.
Úkoly tří Božských Duší Úloha první Božské Duše v Jednom je srovnatelná s vůdcem zabezpečování
výkonnosti. Během inkarnací tato Duše prokázala své jedinečné nadání, neomylnou logiku, cit pro dokonalost a
rovnováhu, a mistrovství v zdrojích. Tato Duše je nejschopnějším vůdcem Jednoho. Povede první fázi učení. Duše, která
se stala Božskou, jako druhá se bude starat o vzdělávání a blaho v Jednom. Tato Božská Duše povede třetí fázi
pokojného rozvoje, během níž se povědomí rozroste do svých plných možností. Třetí Božská Duše bude dohlížet na
vnitřní soudržnost a bezpečnost Jednoho, ve vztahu k vnějším prvkům. Tato Duše bude zodpovědná za obranu Jednoho
během druhé etapy, kdy se boj o konečnou očistu všeho vědomí stane nezbytným. Rozhodnutí o důležitých a
dalekosáhlých záležitostech, jako je například konečné souzení Duší ze šesté skupiny, si vyžadují společné stanovisko a
dohodu všech tří Božských Duší.
Duše, které se staly Božskými, nebyly neomylné v každém z jejich jednotlivých životů. Vyskytly se i u nich rysy, jaké se
očekávají od člověka. Avšak požadavky, které se na ně kladli, byly nepoměrně náročnější, zaměřené na odhalení byť jen
nejmenší stopy slabosti. I ten nejmenší lidský přestupek v jejich případě vedl k smrtelnému trestu; i když nevedl
nevyhnutelně k tělesné smrti, vedl k podrobení Duše téměř nesnesitelné bolesti. Většina jednotlivých životů Duší na cestě
k Božskosti probíhala na jihu Evropy, ačkoliv jejich nejranější inkarnace byly na severu Afriky. Všechny tři Duše krátce
inkarnovali na jihozápadě Asie a jako původní obyvatelé Ameriky. Nejschopnejší Duše z vyšších vrstev následovaly
stejnou, nebo podobnou zeměpisnou pouť. Některé oblasti světadílů poskytují určitým skupinám Duší vhodnější okolnosti
pro růst a očistu jak by bylo poskytované podmínkami v jiných zeměpisných polohách.
Náplň Jednoho Každá Duše bude přispívat k úkolům Jednoho na úrovni dané vlastními schopnostmi. Pod
vedením Božských Duší, požadované úkony budou probíhat ve třech specializovaných divizích.
Duše, které budou začleněny do divize výkonnosti Jednoho, využijí svou inteligenci a schopnosti na vytváření prostoru a
příležitostí pro naplnění obyvatel Jednoho. Jejich příspěvek lze přirovnat k tvůrčímu umění a návrhářství, k vynálezectví,
ke zpracování výrobků, ke zprávě činností a řízení, k výrobě, a k odboru spravedlnosti.
Duše z divize vzdělávání a zabezpečování blahobytu se budou starat o pokračování Jednoho. Jejich funkce jsou
srovnatelné s učiteli, sestřičky, léčiteli, redaktory vysílání, a komunikátory, což jsou také zaměstnání, ke kterým Duše této
skupiny vykazují sklon v jejich jednotlivých životech.
Divizi, která je pověřena zajišťováním ochrany je možno přirovnat k armádě, policii a záchranným sborem. Její akcie jsou
založené na strategických zkušenostech a odvaze Duší, které patří k této skupině. Po vstupu Jednoho do fáze klidného
rozvoje, se Duše z této skupiny přemění na elitní jednotky se zaměřením na vytváření špičkových příležitostí naplnění pro
obyvatele Jednoho.
Rozmanitost v přirozené náklonnosti k určitým úkolům mezi Dušemi je dána jejich původem. Nejvyvinutější lidské Duše
se zrodily v jurské a křídové době a přešli stovkami jednotlivých životů, než dosáhli úrovně lidské Duše.
Počet inkarnací První Božská Duše stanovila maximální povolený počet inkarnací pro vstup do Jednoho. Počet
příležitostí v podobě jednotlivých životů, počítáno od bodu zrodu lidstva, je omezen pro každou skupinu. Omezení bylo
vypočteno jako přiměřené očekáváním, které každá úroveň klade na Duši. Čím vyšší je skupina, tím nižší je počet
povolených pokusů. Nejvyšší skupině je povolených 28 jednotlivých životů pro celé povědomí a na to, aby Duše aspirující
na začlenění do této skupiny dosáhla úplnost. Nejvyšší povolené množství jednotlivých životů k dosažení požadavků pro
vstup do páté skupiny je 33. 40 je povoleno pro čtvrtou skupinu, a 46 pro třetí. Pokud se Duši nepodaří splnit kritéria pro
vstup do skupiny, kterou si původně stanovila jako cílovou, a pokud cílem ke kterému se Duše dopracovávala, bylo se
začlenit alespoň do druhé skupiny nebo výše, existuje pro ni ještě možnost začlenit se níže. Druhá skupina má povoleno
až do 50 inkarnací, a poslední možnost připojit se k první skupině je po 55 jednotlivém životě jako lidská bytost. Dokonání
drobnějších zbývajících úkolů může být povoleno i po tom, co se již využily možnosti jednotlivých životů, a to cestou
částečného spolu-vtělení s jinými vhodnými Dušemi. Ko-inkarnace se může uskutečnit mezi příbuznými Dušemi a vždy
vyžaduje předchozí dohodu zúčastněných Duší.
Čím větší je Duše, tím je pravděpodobnější že bude současně inkarnovat některé své schopnosti do více než jedné
osobnosti. Podmínky jednotlivého života, jakkoli složité, nemohou poskytnout takovou rozmanitost příležitostí, jaké
vysoce pokročilá Duše potřebuje k tomu, aby přiměřeně dále pokročila po všech svých stránkách. Čím je Duše menší, tím
méně je pravděpodobné že bude muset současně vtělit některé své schopnosti do více než jedné osobnosti.
Jména Duší Každá Duše má jméno. V lidské řeči je možné přeložit ho do čísel a písmen, které určují současnou
pozici Duše ve skupině k níž patří. Současné jméno první Božské Duše je HHH777. Když se tři Božské Duše stanou
jedno a jedno s Bohem, jejich společné jméno bude jen H7. Nejvyšší písmeno pro každou skupinu Duší je „H",
následované písmenem „T". Tyto dvě písmena představují první a druhý ekvivalent zvuku na spirituální úrovni. Čím je
pozice Duše nižší, tím je její jméno delší. Každé jméno má právě tolik písmen jako čísel, maximálně však po 9 z každého.
Každá Duše má dané jméno, dokud si udržuje danou pozici. Duši, která změní svou pozici, bude dáno nové jméno, které
odráží její novou pozici, a když jiná Duše zaujme její původní pozici, ta Duše dostane jméno uvolněné pozice.
Pokračování každé Duše je zachováno a všechna její jména jsou zaznamenány. Dokonce i postupný vývoj té nejmenší
částice Duše se dá plně vystopovat od samého počátku. Duše, které ztratí vlastní totožnost jako povědomí budou
začleněny do skupinového povědomí. Skupinových povědomí je několik a každé je očíslováno. Příkladem skupinového
povědomí jsou Duše těch zvířat, které ještě nedosáhly postavení samostatné Duše.
Spříbuznění a spříznění Duší Duše schopné lásky ne přímo spojené s jejich vlastním blahobytem, což se
vztahuje na Duše ze čtvrté skupiny a výše, jsou obvykle spojeny s jinými Dušemi. Existují dva stupne spojení. Vyšší
formou je spříbuznenost Duší. Ta existuje mezi Dušemi, které se opakovaně dělí o zkušenosti svých životů. Úkoly,
kterých se spříbuzněné Duše ujmou, mohou zahrnovat soutěžení a dokonce i nepřízeň v jednotlivém životě, ne jen
vzájemnou spolupráci a přátelství. Spříbuzněná Duše probere takovou roli ve vztahu ke své spříbuzněné Duši, jak se
vyžaduje v daném bodě v nejlepším zájmu pokroku spříbuzněné Duše. Spříbuzněné Duše jsou obvykle na podobné
úrovni vyspělosti a výběr jejich vzájemných úkolů se uskutečňuje na základě zvážení nejlepších možností každé.
Spříbuzněnými jsou také tři Božské Duše. Pokud je to nutné, spříbuzněná Duše se obětuje, aby umožnila co nejlepší
pokrok své spříbuzněné Duši. Spřízněné Duše jsou srovnatelné s přáteli, kteří udržují pečlivý přístup jeden k druhému.
Láska Jak se Duše postupně stává schopnou vzdát se sobectví, vyvíjí v sobě také možnost pocitů ne přímo spojených
s vlastním přežitím, nebo blahobytem. Božská Duše, která se zcela vzdala sobectví, je schopna milovat druhých nejvíce.
Pokud se podíváme na Jedno a porovnáme to se sluncem, paprsky lásky je možno vidět, jak se šíří z jeho Božského
středu do okolí. Když paprsky Božské lásky proniknou přes jednotlivé úrovně, jsou vstřebávany a nahrazovány láskou
obyvatel na té které úrovni, kteří vyzařují svou lásku dále směrem dolů, do okolí. Každá Duše dostane, co si zasloužila a
láska se získá milováním druhých.
Čas neexistuje. Vše se odehrává „teď". „Teď" se podobá na obrovskou mozaiku, představující všechny události, které
se kdy staly, právě se dějí a je stanoveno, že se udějí, v současném pohybu, který může být přeložen do časové
posloupnosti, jako minulost, současnost a budoucnost. Vývoj lidstva se objevuje jako nekonečný film, ukazující veškeré
dění trvale. Jak daleko dozadu nebo dopředu může Duše sledovat film, závisí na její pozici. Božská Duše vidí nejdál.
Božské Duše jsou jediné, které mají přístup ke všem událostem, které ovlivňují lidstvo od počátku až po konec, jakož i
vývoj Jednoho poté, co se dostane do výkonného stavu. Přístup k větší části informací, než je přirozeně dostupné Duši,
se může povolit, pokud je to vyžadováno pro určité poslání.
Závěrečný soud Zákony posledního soudu formulovala první Božská Duše, která také dohlíží na jejich
dodržování. Každá myšlenka a každý skutek každé Duše jsou zaznamenány na věčnost a berou se v úvahu. Soudní akt
je udělen Duši číslo jedna ze šesté skupiny. Tato Duše je v pořadí druhá pouze vůči Božstvu. Zasloužila si své postavení
tím, že byla nejspravedlivějším člověkem. Tato Duše je nejmoudřejší a nejspravedlivější Duší v Jednom, po Bohu. Její
úkol je možno přirovnat k nejvyššímu soudci ve státě. Po Božskosti nejvyšší soudce je jediná Duše, která má přístup ke
všem událostem od počátku, aby byla zajištěna úplná přesnost každé informace použité pro souzení.
Nejvyšší soudce a ostatní soudci nedosahují subjektivní rozhodnutí. Leckdo na téže pozici by dospěl k témuž uzávěru
jménem první Božské Duše, jednající jako Bůh, ale stanovení soudci mají nejvhodnější předpoklady pro tuto činnost.
Přestože ne všechny Duše s odpovědností v Jednom mají všechny stávající znalosti, každá Duše s jakoukoli
odpovědností má dokonalé znalosti své oblasti odpovědnosti. Čím má Duše vyšší a náročnější odpovědnosti, tím těžším
zkouškám se musela podrobit a tím přísnější bylo i její souzení.
Nejvyšší soudce jmenuje Duše do postavení soudců pro skupinu pokusu a omylu. Duše ze skupiny pokusu a omylu není
souzena po ukončení jednotlivého života, ale po použití všech svých příležitostí, nebo když se dopustí natolik závažného
přestupku, že je třeba zhodnotit, zda je Duše vůbec hodna pokračování své existence.
Rysy Duše Duše se skládá z energie jejího povědomí. Čím je Duše znalejší, tím je větší. Duše ze šesté skupiny je
několik set krát větší než Duše z první skupiny. Od Duše se očekává vyzařování barev z jejího těla. Ne všechny Duše
mají všechny, nebo podobné barvy, a některé Duše jsou jasnější, než jiné. Stupeň jasnosti je dán stupněm čistoty Duše.
Duše může mít nejvýše osm barev: bílou, bledě fialovou, tmavě fialovou, modrou, zelenou, žlutou, oranžovou a červenou.
Představují barvy osmi čaker, jakož i ve vztahu k lidskému tělu. Pokročilejší Duše nejsou jen větší a jasnější, ale mají
také více výrazných barev. Barvy menších Duší jsou obvykle více smíšené. Vzhled Duší bez schopnosti samostatné
existence a neúplných pozůstatků Duší po konečné očistě, které splynou do vnější kůry Jednoho, se mísí do nevýrazné
barvy kamene. Vnější kůra Jednoho je tvořena Dušemi, jejichž zbytkový objem znalostí a dovedností po očistě se ukázal
být příliš malý na to, aby umožnil Duši samostatnou existenci.
Přítomnost každé barvy v Duši představuje pořízení určitých schopností. Bílá představuje celkovou sílu Duše. Bledě
fialová odráží schopnost Duše uplatnit poznatky. Tmavě fialová je znakem zdatnosti. Modrá odráží znalost a moudrost.
Zelená je znakem lásky. Žlutá znamená porozumění. Oranžová naznačuje přítomnost tvůrčích schopností.Červená
odráží schopnost Duše jednat prostřednictvím síly. Úplná a očištěná Duše, která již ukončila svůj vývin, jak platí o Duších
ze šesté skupiny, bude mít všech osm barev jasně vyzařujících z těla její energie.
Příslušné barvy nejvýraznějších nabytých schopností Božské Duše budou v ní větší a jasnější než by byly dány barvy
nalezeny u jakékoli jiné Duše. Nejvýznamnějšími barvami první Božské Duše jsou modrá a žlutá, s tím že modrá
představuje znalosti a um. Tato Duše je největší a nejjasnější Duší ze všech. Nejvýznamnějšími barvami druhé Božské
Duše jsou zelená a žlutá. Zelená naznačuje lásku a pochopení. Během fáze harmonie tato Duše bude největší. Fialová a
žlutá jsou barvami třetí Duše, s tím že fialová představuje zdatnost. Tato Duše je druhou největší při dosažení Božskosti,
a bude největší Duší během provádění fáze obrany, kterou povede. Postavení Duše v rámci společenství, její plný
charakter a všechny její schopnosti jsou jasně viditelné z jejího vzhledu. Předstírání a nečestnost nejsou možné. Duše s
nečistým úmyslem je odhalena její samotným vzezřením.
Duše mají zrak a sluch. Mohou cítit dotek a chuť, a mají schopnost si přeložit pach do své vlastní řeči. Při pohledu na
osobu, Duše vidí jinou Duši v těle, u níž vidí všechny vnější i vnitřní části, jako i její myšlenky. Duše pronikají přes hmotu.
Pohyb Duše je plynulý; klouže se na energii svých myšlenek. Pokud Duše na něco myslí, myšlenka ji přenese k cíli.
Pohyb Božské Duše je neomezený. Je to dáno její dokonalou znalostí veškeré existence jako i schopností stvořit. Duše z
kterékoli skupiny Duší se může pohybovat volně v oblasti svých vlastních schopností a jak je vhodné pro její skupinu.
Duše z druhé a vyšší skupiny má schopnost předložit lidský vzhled. Přítomnost Duše během duchovního kontaktu je
obvykle vnímána jako zdroj světla.
Duše nemají pohlaví Mají však vlastnosti, které lze popsat jako více ženské, nebo mužské. Takové vlastnosti,
jako je obětavost, soucitnost, a péče o druhých dělají Duši více ženskou. Zatímco odvahu, sílu a schopnost rozhodování
je lze označit jako více mužské vlastnosti. Tyto dva druhy vlastností se v Duši v průběhu jejího učení budou přibližovat k
rovnováze. Duše s jasně mužskými vlastnostmi častěji inkarnují jako ženy, kdežto Duše se silnějším sklonem k ženským
vlastnostem častěji inkarnují jako muži. Třetí Duše předurčena pro Božskost, která byla silně mužskou Duší, inkarnovala
ze svých dvaceti osmi životů sedmnáct krát jako žena. Také jako žena projevila mimořádnou odvahu a sebeobětování.
Samotné pohlaví výrazně schopnosti Duše nepředjímá.
Ve vztahu k podílu na úkolech, Duše s více ženskými vlastnostmi se vhodně doplňují s Dušemi, které jsou více mužské.
Vlastnosti první Božské Duše, jako je čistá logika a cit pro rovnováhu, lze označit jako převážně mužské. Druhá Božská
Duše se vyvinula s více ženskými vlastnostmi a zachovala si svůj citlivější charakter pro roli vůdce pro vzdělávání a
blaho. Třetí Duše se vyvinula s jasně mužskými vlastnostmi, a přestože při nabytí Božskosti se její schopnosti více
vyvážili, její převážně mužský charakter bude i nadále vyžadován její úlohou vůdce bezpečnosti. Součet vlastností všech
tří Božských Duší zahrnuje rovnováhu mužskosti a ženskosti.
Přetrvávání Duše Duše je soubor energie, který používá svou současnou formu tak dlouho, dokud je zachováno
pokračování její povědomí. Duše, které vyčerpají své příležitosti inkarnovat bez toho, že by dosáhly naplnění na
kterékoliv úrovni Jednoho, přispějí k tvorbě nových povědomí. Jakákoliv částice dobrého úmyslu nebo lásky, které se
zrodily v průběhu vývoje lidstva, pokračují nadále, i když pouze přes začlenění do nově vytvořených Duší.
V případě mimořádně závažných přestupků vůči Zákonům Jednoho, Duši není dovoleno si ponechat vlastní povědomí
tím, že se její části rozdělí. Tento proces se rovná smrti Duše. Je bezbolestný.
Vzkříšení bývá předmětem dohody tří Božských Duší. Soudci zváží poměr kladných a záporných vloh Duše a Duši,
která má předpoklady hodnotného příspěvku ke společenství Jednoho, se poskytne povolení. Záporné částice Duše se
předem očistí a udělají neškodnými částečnou ko-inkarnací s jinými vhodnými Dušemi procházejícími očistou na vlastní
účet, před tím, než je částicím umožněno spojit se do celku a pokračovat dále jako povědomí.
Inkarnace obvykle nastane při narození. Duše vchází do těla při prvním nadechnutí se dítěte, přes korunu na hlavě.
Pokud život v děloze, nebo průjezd přes porodní kanál poskytnou hodnotnou zkušenost za účelem nabytí vědomostí,
Duše inkarnuje do zárodku. Pokud jsou nejranější zkušenosti těla pro Duši bezvýznamné, může inkarnovat nějaký čas po
narození. Autorka inkarnovala do těla po dvou a půl měsících. Rodiče si všimli, jak se chování dítěte rázem změnilo
právě v tomto čase. Opožděná inkarnace je možností pro Duše s povinnostmi pro Jedno.
Pokud částečná cesta životem nebo jen zkušenost je stejně důležitá pro dokonání procesu učení i pro jinou Duši, Duše
se mohou dohodnout, že jiná Duše spolu inkarnuje do téhož těla na určitou část života. Ko-inkarnace má smysl pro Duše,
které se snaží stát schopnými přebírání odpovědnosti za jiné. Obyčejně jen spříbuzněné Duše ko-inkarnují.
Pokročilejší Duše může prostřednictvím dílčí ko-inkarnace poskytnout vyvíjejícího se Duši některé rysy. Pokročilejší Duše
pomáhají vyvíjejícím se Duším zrodit se ve vyšších podobách, a vztah podobný rodiče s dítětem mezi pokročilou a
rozvíjející se Duší často pokračuje dále.
V ojedinělých případech se mohou obyvatelé těla vyměnit, ale paměť a schopnosti těla poskytují dojem pokračování
totožnosti. Výměna se může uskutečnit u vyšších skupin Duší se záměrem umožnění co největšího bohatství zkušeností
Duším na podobně náročné cestě.
Osud se skládá z jednotek učení, nebo očisty, které jsou považovány za nezbytné pro dosažení určité úrovně znalostí
nebo zralosti. Duše z vyšších skupin si zabudovávají větší podíl osudu do svých plánů pro náplň jednotlivého života.
Pokud je Duše blízko k ukončení vysoké úrovně znalostí, obvykle ponechá pro improvizaci ve svých plánech jen velmi
málo, pokud vůbec nějaký prostor. Duše ze skupiny pokusu a omylu neplánují události svých životů.
Duchovní průvodci jsou pomocníci, kteří doprovázejí Duše na plánované cestě vývoje, a pomáhají jim dosáhnout
cíle, které si vedená Duše stanovila pro jednotlivý život. Vedená Duše a její průvodce mají závaznou smlouvu na
dodržování plánu. Úkolem průvodce je povzbuzovat vtělenou Duši ve svých rozhodnutích ve smyslu plánu, přičemž má
ochránit Duši před vážným zbloudením z vyvolené cesty. Obvykle není vhodné mít stejného průvodce pro více životů.
Průvodce je obvykle specialistou určitého druhu, který se snaží podporovat vedenou Duši na její zvolené cestě. Průvodce
bývá z téže, nebo z vyšší skupiny Duší a mezi vedenou Duší a jejím průvodcem bývá buď pouto, nebo alespoň blízkost.
Očista jen zřídka bývá radostnou zkušeností a proces učení bývá také bolestivý. Pravděpodobně je rozdíl, pokud ne
rozpor mezi představou průvodce o tom, co je „dobré" pro Duši, a co Duše doufá, nebo očekává, že se odehraje během
inkarnace a bez vědomé znalosti plánu. Průvodce, s pomocí dalších Duší, chrání vedenou Duši před neopodstatněným
nebo předčasným ublížením. Pokud je vhodné, inkarnované Duši mohou pomáhat i jiní pomocníci na její cestě, nebo
mohou podporovat její poslání. Duše z vyšší skupiny, s vyšším podílem osudu vbudovaného do svého plánu bude mít
trvalý šik Duší, pomáhajících s vůdcovstvím. Podle scénáře, který průvodce následuje, takové Duše podporují nebo brání
vedené Duši v pozornosti se záměrem na vyvolávání takových sledů výsledků, jaké jsou vyžadovány pro naplnění plánu.
Duše si zaslouží takovou podporu tím, že obětavě sama jiným pomáhá. Jsou Duše, které jsou ochotny využít své
vědomosti a zkušenosti pro pokrok jiných a jsou Duše, které jsou méně velkorysé.
Množství specialistů asistovalo s různými úseky činností Duším na cestě k Božskosti, zatímco se dopracovávali k
dokonalosti. Očista však zůstávala pod vůdcovstvím části vlastního povědomí Duše na cestě k Božskosti.
Andělé jsou krásné a čisté Duše vytvořené pro zvláštní účely první Božskou Duší ze základních tvarů energie. Andělé
jsou dokonalé povědomí bez lidské zkušenosti. Hlavní rozdíl mezi nimi a Božskými Dušemi je, že andělé nemají
schopnost zvětšovat si své povědomí z vlastní vůle. Byli stvořeni za účelem nasazení při zlepšování Duší podle předem
stanovených požadavků. Každý anděl má schopnost vykonávat určitou roli. Zvláštní schopnosti anděla se odrážejí v jeho
barvě. Barvy andělů se mění podle stejných pravidel, jaká platí pro lidské Duše. Andělé však nemají plnější paletu barev
v jejich těle, jak by měly lidské Duše podobných rozměrů a čistoty, protože jejich vědomí a city nejsou stejně obsáhlé.
Andělé jsou účinnějšími průvodci než lidské Duše, protože jsou spolehliví, silnější a méně citově ovlivnitelný. Andělé jsou
nasazeni k dosažení mimořádných výsledků v jednotlivém životě. Bylo by nepřiměřené nahradit lidských průvodců
anděly, protože být průvodcem je cesta jak splatit dluh druhé Duši a je to také důležitý způsob učení.
Energetické stroje Duše ze skupiny pokusu a omylu nemají průvodců, jsou však doprovázeny energetickými
stroji, které sledují a zaznamenávají jejich činy a přístupy. Tyto stroje nemají povědomí a jsou schopny dělat jen
jednoduché úkony. Jsou srovnatelné s kamerami, které zaznamenávají a počítají přemety, které sledují. Když
zaznamenají pokus o nepovolený čin, stroj spustí poplach. Pokus o nepovolený čin nastane tehdy, pokud by zamýšlený
záporný čin překročil povolený počet činů svého druhu, pokud by byl v rozporu s plánem Duše, nebo pokud se stane za
okolností, které nejsou té které Duši povoleno.
Léčení Duše se léčí očistou a splacením dluhu. Dluhy a záporné skutky se projevují jako tmavé skvrny a stíny v těle
Duše, které musí být odstraněny před vstupem do Jednoho. Splacení dluhu se děje ve vztahu k jiným Duším, nebo ve
vztahu k prohlédnutí, pokud tyto vyústily v nepříznivých důsledcích pro druhé. Při posledně zmíněném Duše zvykne
inkarnovat do podmínek, které podcenila. Tyto mohou zahrnovat příslušnost k rasovým či etnickým skupinám, sexualitu,
společenský původ, atd. Dluh vůči druhým Duším může vzniknout buď nadměrným získávání hodnot, pokud Duše
vezme nebo získá více, než jí náleželo, nebo způsobením nezasloužených útrap jiným.
Duše se očišťuje vystavením nepříznivým zkušenostem stejného nebo podobného druhu jaké způsobila jiným, aniž by se
jednalo o dluh. Výše splácení dluhu a očisty je různá pro každou skupinu Duší. Pokud Duše z vyšší skupiny neúměrně
způsobí strádání Duši z nižší skupiny, příslušná odplata a očista bude sestávat z násobku způsobeného rozsahu útrap.
Duše ze šesté skupiny splatí sto násobek každého svého přestupku vůči Duši z první skupiny. Prvky učení a léčení
splývají, a když dosáhnou úrovně, která umožňuje vstup do Jednoho, Duše je uzdravena do úrovně, při níž vstupuje.
Nedostatek znalostí předepsán pro příslušnou skupinu představuje chorobu Duše. Jen uzdravené Duši je umožněn vstup
do Jednoho.
Ve většině případů naplnění a uzdravení nesou s sebou stejný obsah. Jak Duše postupuje do nových a náročnějších
oblastí svého působení v rámci jejího učení, očekává se, že udělá nové chyby, které se projeví jako nové onemocnění na
úrovni Duše, vyžadující další léčení. Naplnění a uzdravení jsou dvě, téměř neoddělitelné stránky růstu Duše. Jen
dokonalá Duše může dosáhnout nové úrovně naplnění, aniž by bylo nutné její další léčení. Naplnění s sebou přináší
pronikání do nových oblastí poznání, v důsledku čehož Duše roste, nabývá dodatečné schopnosti, a na základě těch
může postoupit do vyšší skupiny.
Uzdravení vtělené Duše se obvykle dokonává při odchodu ze života. Přitom zlepšení vážného stavu, nebo neočekávané
uzdravení se z nemoci, nebo zranění poukazuje na to, že Duše má více práce, kterou ještě musí provést, ve smyslu
vlastní nápravy, nebo že Duše má poslání. Stupeň možného uzdravení Duše ze skupiny pokusu a omylu je těžko měřit,
protože pro tuto skupinu neexistuje měřítko. Bez vypracovaného plánu je těžko měřit možný pokrok. Uzdravování Duše
ze skupiny pokusu a omylu začne probíhat od bodu jejího připojení se ke skupině na před-plánované cestě vývoje.
ZPŮSOBY PROJEVU Jen neúplná Duše je sobecká. Čím více je Duše pokročilá, tím více vyhledává příležitosti
pro uplatnění svých znalostí a zkušeností pro dobro ostatních. První Boží Zákon zní, že Naplnění se vždy týká
druhých.
Proces nabývání naplnění každé Duše se děje v souladu s důvody vtělení jiných Duší, které potká během jejích
jednotlivých životů. Náhodné jevy se nedějí ve vztahu k Duším na před-plánované cestě vývoje. Pokud určitý čin nebo
projev ovlivňuje jinou Duši, týkalo se to obou. Každá událost, která nastane, se týká každého, koho tím ovlivní.
Nevhodná událost se neděje, to je druhý Boží Zákon.
Znalá Duše bude během inkarnace soustřeďovat svou pozornost na pozitivní důsledky všech dějů kolem ní. Nečistá
Duše s omezenými znalostmi posuzuje události povrchně a zdůrazňuje nepěkné stránky v skutcích jiných. Záměry jsou
to, na čem záleží. Duše je souzena více za její úmysly, než za výsledky jejích činů, to je třetí Boží Zákon.
Každý čin, který způsobí bolest druhým a je vykonán s úmyslem zranit druhých, je motivován chamtivostí, nebo je
výsledkem nedbalosti, je přestupkem. Užívat prospěch z bolesti jiných je také přestupek. Bolestivé činy učiněné vůči sobě
samému mohou být součástí plánu, a pokud nevedou k utrpení nebo potížím jiných, nejsou přestupkem.
Pro Duši je nemožné převzít břemeno přestupků druhých. Návrhy takové možnosti jsou iracionální. Byly by v rozporu se
Zákony Vesmíru. Duše je plně odpovědná za všechny své činy, to je čtvrtý Boží Zákon.
Protože Duši, která se stane neschopna růstu, není povoleno pokračovat v daném životě, provedení velmi závažných
přestupků může vést k odvolání Duše dříve, než bylo plánováno. Odvolání by bylo nařízeno rozhodnutím soudců.
Důvodem pro inkarnaci je růst Duše, to je pátý Boží Zákon.
Duše, která získala určité poznání, roste dále sdílením tohoto poznání s druhými prostřednictvím péče, soucitu a
odpovědnosti. Hodnota poznání je v jeho přínosu pro druhé, to je šestý Boží Zákon.
Mimořádné výdobytky vedou k zrychlenému nárůstu znalostí, avšak cesta k nim také snadněji přináší sebou omyly.
Dělání chyb není na překážku růstu, to je sedmý Boží Zákon.
Duše dodávají rysy svému osudu svými činy a přístupem během vtělení bez ohledu na to, zda věří v život po opuštění
těla, nebo ne. Mnohé Duše žijí čisté, smysluplné a užitečné životy aniž by věřili v cokoliv. Samotná víra není znamením
pokročilosti.
Duše obvykle opouští tělo s posledním dechem, ačkoliv v některých případech může odejít dříve, nebo postupně. Duše
opouští tělo přes korunu na hlavě, podobně jako když se vytahuje ruka z rukávu. Postupný odchod z těla nastane tehdy,
když určitá část vědomí pokračuje v plnění úkolů, zatímco ostatní části ukončili své.
Život na Zemi není jediným prostředím, kde se Duše podrobeny zkušenostem, avšak Zem je posledním působištěm kde
se dá získat vstup do Jednoho.
NOVÁ FÁZE Nová generace Duší se již začleňuje do procesu, a Duše, jejichž duchovními rodiči byly
předcházející generace přicházejí s poznáním lásky už v sobě. V porovnání s Dušemi jejich rodičů, které prorazily cestu,
jejich naplnění proběhne rychleji. Nová generace Duší posune pokrok poznání do nových výšin. Jedno poroste s každou
následující generací naplněných Duší, po ukončení každého cyklu.
Sedm Božích Zákonů:
•. Naplnění vždy zahrnuje druhé
•. Nevhodná událost, by se nestala
•. Duše je souzena více za její úmysly, než za výsledek její činů
•. Duše je plně odpovědná za všechny své činy
•. Důvodem pro inkarnaci je růst Duše
•. Hodnota poznání je v jeho přínosu pro druhé
•. Delání chyb není na překážku růstu
© 2010 Corascendea, Všechna práva vyhrazena